BS - 22. kapitola

Překlad: Lenuszka

Prosba

Jen

„Oh, Eli… prosím.“

„Ještě ne.“

„Už to nevydržím.“

„Vydržíš. Je na tebe úžasný pohled, bejby.“

Jedla jsem večeři na ostrůvku s Elim mezi mýma nohama. Jestli nemá rád mořské plody, nedal to najevo, protože moje jednoduché jídlo zhltnul ve chvíli, kdy jsem se já toho mého sotva dotkla. Pak se mě ptal na další otázky ohledně Montgomery Industries, na které jsem musela odpovědět.

Když jsem dojedla a odložila talíř, nádobí jsme nemyli. Eliho oči ztmavly a zatahal mi za šaty, převlékl mi je přes hlavu. Po tom, co odhodil mou podprsenku a já seděla na ostrůvku skoro nahá v zářivých světlech mé kuchyně, přitiskl si mě k sobě.

Já jsem se taky nezdráhala. Po tomhle dni jsem ho potřebovala jako příští nádech. Chtěla jsem se v něm ztratit.

V nás.

Omotala jsem se kolem něj a on mě zanesl do ložnice, kde mi dokázal, že ho moje večeře nezasytila. Sundal mi kalhotky a ponořil se mi ústy mezi nohy, ochutnával mě jako hladový muž.

Opravdu si musím najít čas, abych mu všechnu jeho orální pozornost vrátila.

Ale nenechal mě se udělat.

Přiváděl mě k šílenství svým jazykem, rty a zuby, než mě přetočil na břicho, kde jsem byla ohnutá přes postel přímo před ním. Teď dělám něco, co jsem ještě nikdy v životě nedělala – prosím.

„Kolena nahoru a nech hlavu na posteli.“

Oh kruci. Za celou dobu své existence jsem nikdy nedělala ani tohle. Chci říct, ona má na sobě pořád všechno oblečení a já jsem si jistá, že i boty, na rozdíl ode mě, která tu leží ohnutá a nahá.

„Myslel jsem, že to chceš, bejby.“ Nepohnula jsem se, ale on mluví, zatímco mi prstem hladí křivky mého zadečku.

Stisknu nohy k sobě, hledám nějakou úlevu, ale je to asi tak užitečné jako deštník v hurikánu, který se ve mně tvoří. Můj klitoris je hladový – možná taky trochu nevrlý – že ho dráždí až do bodu, odkud není návratu, než se ho zbaví jako špatného rande.

Podívám se přes rameno. Jen s tupou bolestí mezi nohama a touhou, kterou mám až v kostech, netuším, proč váhám kromě skutečnosti, že si nejsem jistá, že chci mít zadek ve vzduchu a v plném výhledu.

Cítím, jak mě jeho ruce chytí a stiskne mě skoro bolestivě, ale způsobem, který mě nutí chtít jen víc. Není těžké vidět v jeho rysech tu chamtivou majetnickost, jelikož všechna světla v místnosti září jako majáky.

On zvedne jedno obočí a vyzve mě. „Cože, ty mi věříš se svou společností v hodnotě tři čtvrtě miliardy dolarů, ale ne svým tělem?“

Zavřu oči a ztěžka polknu, protože to byl dobrý argument.

„Jen,“ řekne a já otevřu oči. „Myslel jsem, že jsme mluvili o tom, že je život příliš krátký, takže by byla škoda nepopadnout ho za pačesy a vytřískat z něj, co jde.“

Natlačím mu zadek do rukou, ale to je všechno, když řeknu, „Mluvili jsme o večeři, ne o sexuálních věcech, pane agente FBI.“

Očima mi putuje po těle k místu, kde má ruce a já cítím, jak se mi jeho prsty vrátí mezi nohy. Vklouzne do mě prstem, jsem vlhká – ne, promočená. Když ho vytáhne, je to jako hedvábí, když s ním jede mezi mými půlkami, zůstane tam a já z toho zalapám po dechu. Zachytí můj pohled. „Ty jsi ta, která teď mluví o sexuálních věcech, ne já. Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl pro toho pána, ale myslím, že na pana agenta FBI bych si zvyknul.“

Stáhnu kolem jeho prstu zadek a nadechnu se, snažím se udržet. Všechno tohle mluvení s jeho prstem, dráždícím zónu zakázaného vstupu, mě ještě víc vzrušuje. „Opravdu?“

Podívá se na mě, když cítím, jak mě plácl po zadku, z čehož zavzdychám. „Nahoru, bejby. Slibuju, že to bude dobré.“

Nemám pochyb, že cokoli, co dělá, bude dobré. To, co cítím teď, má potenciál být tak dobré, že se bojím, že mu neřeknu ne – nikdy.

Zvednu jednu nohu a vyšplhám na okraj své postele.

„Kurva, miluju tvůj zadeček.“

Oh, on je taaaak na zadky.

„Má tvar srdce. Jsi zatraceně dokonalá, Jensen.“

„Neříkej mi tak--“ Začnu, ale slova se mi zadrhnou, když mi odsune nohy od sebe a neváhá. Neztrácí čas, zaplní mě dvěma prsty a to mi vezme dech, takže mu zatlačím zpátky na ruku.

„Vidíš?“ Sakra. Zní, že je na sebe hrdý, a to mě ještě víc vzrušuje. „Teď se prohni v zádech a dej mi to všechno.“

Chytí mě, přitlačí mi špičkou prstu na klitoris, zatlačí víc, než předtím kdy mi sundal šaty, které leží na kuchyňské lince spolu se vším špinavým nádobím. Ale stejně tak rychle mě pustí.

„Eli,“ stěžuju si, prohnu se v zádech, hledám jeho prsty. Potřebuju jeho dotek.

„Konečně,“ zamumlá. S jednou rukou těsně na mém stehně, jde konečně na věc po tom, co ze mě udělal jen uzlíček nervů s intenzitou tak masivní, že bych mohla obrazně bourat domy.

Chytím se rámu postele pod sebou a stisknu víčka k sobě, čelist mám uvolněnou.

Připravím se.

Když se to přese mě přelije, stejně tak Eli. Se stehny natlačenými na moje a jeho těžkou hrudí na mých zádech, se mi rty dotkne na místě, kde se sbíhá krk a ramena. Drobně mě tam kousne, když se rozpadnu, ta bezvýznamná bolest jen posune můj orgasmus dál, do země, kde jsem nikdy předtím nebyla. Když se vrátím z výšin, nahradí zuby svým jazykem, hladí mou kůži jako balzám.

Přes to všechno neopouští můj klitoris a mé tělo odpovídá. Ale nemůžu se pohnout, protože mě drží svou tetovanou paží, svírá mi prsa a tvrdě mi kroutí bradavku. Efektivně mě drží jako rukojmí ve své erotické zemi-nezemi.

Ráda tam zůstanu napořád.

Právě tak jak mě přiměl hnát se za svým orgasmem, myslím, že bych šla všude i za ním.

Když se vrátím na zem, jeho hlas je nízký a vážný. „Jsi zatraceně krásná.“

Jsem hotová, ale on mě nepustí, podepře mě, když cítím, jak mě na přecitlivělé kůži zaškrábe drsná látka, jak si za mnou stáhne džíny.

„Možná to nebylo vhodné a začali jsme v nejhorší možné situaci, ale nemůžu tě dostat z hlavy, bejby.“

Mé nitro se sevře, protože nesnáším, že si to myslí. Nikdy jsem nepotkala nikoho pro mě vhodnějšího.

Tře se mi špičkou péra o pohlaví a přejede mi jazykem kolem ucha, když pokračuje, „Zvlášť po dnešním ránu. Od těch hloupých okolností, které nás obklopují, přes strach o tebe, ke mně, jak se v tobě poprvé pohybuju. Neměl bych s tebou být, ale jsem tady, porušuju každé pravidlo – jak psané tak nepsané.“

A s tím do mě bez varování vnikne, což mě přiměje hrdelně zasténat.

Vytáhne se a natlačí zpět dovnitř a já se ve stejné chvíli musím připravit, že budu chtít víc. „To, že jsem s tebou, úplně maže zbytek téhle sračky. Jsou dny, kdy potřebuju, aby to zmizelo jako zlý sen.“

„Ano,“ vydechnu, souhlasím s jeho slovy a způsobem, jak mě vlastní, ukazuje, jak mě chce – potřebuje – stejně jako já jeho.

Přijdu o teplo z jeho zad, když vstane, chytí mě za boky způsobem, který mi tam určitě zanechá značky a přiráží, znovu a znovu. Jeho moc a síla mě vystřelí do výšin ve stejné chvíli, jak se udělá on, drží mě pevně, když se přestane hýbat, zůstane ve mně hluboko.

Když uvolní svůj stisk, padnu na kolena, příliš vyčerpaná, abych ještě unesla svou váhu. On mě následuje, nepřeruší naše spojení a když jsem na břiše, zakryje mě, ještě stále v oblečení.

Jak mě tiskne do postele, cítím ho celého na sobě – i v sobě – na každém kousku, což je něco, co jsem nikdy nezažila. Právě teď si přeju, abych mohla uplatnit všechnu svou firemní moc, luskla prsty, aby celý svět zmizel. Právě když si myslíte, že vám na paty šlape jen otec, celý vesmír se převrátí a vezme vás s sebou.

Ale ne když jsem s Elim.

Ještě jednou se na mě natlačí a já poznamenám, „Opravdu není fér, že taky nejsi nahý.“

Přitiskne mi rty ke spánku i přes rozcuchané vlasy. „To se může stát. Půjdu uklidit kuchyň, a ty udělej, co potřebuješ. Setkáme se na gauči, ale neoblékej se.“

Otočím krk trochu víc, abych se podívala do jeho temných očí, které se mi usadily zase trochu hlouběji v duši. „Doufám, že to umyješ rychle.“

„Pokud na mě budeš čekat nahá, vím, že ano.“

***

Eli

Komisi představuje speciální agent, který vede celou divizi.

Nejsem slepý, vím, kdo jsem a jak dělám svou práci. Vím, že balancuju na hraně, ale vždycky mi to v minulosti pomohlo. A po tom, jak se věci vyvinuly, co jsem vkročil do Texasu, si nehodlám přestat krýt záda – nebo záda Jen.

Když sedím v jeho kanceláři, prohlíží si mě od hlavy k patě jako ředitel na střední, když mě chytili, jak jsem hodil dýmovnici do holčičí šatny, protože se předtím Sadie McCallová rozešla s Rickym Vacitem. Nemůžu si pomoct, ale vidím svou situaci podobně. Jenomže se nebojím své mámy, která mě doma sjede nebo že mi táta zmaluje zadek za to, že mě vyloučili. Ačkoli ta dýmovnice stála za každý den podmínečného vyloučení. Rickyho expřítelkyně řekla celé skupině roztleskávaček, že neuměl líbat a nezáleželo na tom, jestli to bylo na střední – vždycky kryjete záda svým přátelům.

Dneska se o svou kariéru bojím jen lehce. Viděl jsem lidi, kteří vyvázli z horšího a aby vás vyhodili z úřadu, museli byste být zločinci a jsem si jistý, že nejsem ani jedno.

„Zatracená kompetenční komise mi dýchá na krk kvůli dvěma agentům. Nepotřebuju jejich pozornost nikde poblíž svého okresu. Nejdřív Newmanová a teď ty.“ Ten speciální agent se na mě mračí, jak na mě dál štěká. Tohle mi už sebralo pět minut života.

Opřu se na židli a přehodím si nohu přes nohu, protože je celkem neškodný. Není mi dvanáct a nesedím před ředitelem školy. Tenhle chlap by mohl přimět dítě si nadělat do kalhot, protože má přímou linku na šéfa policie Chicagského policejního oddělení. Moje škola byla drsná a možnost nápravného zařízení byla horší než peklo.

Ale tohle není střední škola a od té doby jsem prošel spoustou věcí. Možná z toho budu mít chvíli bolení hlavy, ale to přejde.

Otře si čelo a pokračuje. „Věděl jsem, že budeš kovboj. Zatracený New York, myslí si, že kontrolují všechno. Jen proto, že jsi v minulosti šel svou cestou, neznamená to, že zbytek země stojí za hovno. To jsi měl premenstruační syndrom a křeče, když během základního výcviku vysvětlovali dodržování zákonů ohledně bratříčkování s obžalovaným? Nemůžeš sejmout někoho jako MacLachlany a nevědět toto, což znamená, že to děláš, protože je ti u prdele, jaká jsou pravidla. A to je ještě horší, kurva!“ Kecne si na svoje velké kožené křeslo, které je hezčí než každé jiné v budově.

Položím si nohu na zem, posadím se zpříma, a doufám, že už kruci skončil. Chci mu říct, že je Jen nevinná, ale taky vím, že to neospravedlní to, co jsem udělal. Prostě vezmu celý svůj kompetenční případ a spolknu to jako ricinový olej, který mě máma nutila brát, protože nějaká jeptiška starší než Jeruzalém jí řekla, že to léčí nachlazení. „Rád bych to vysvětlil.“

„Proto není omluva--“ exploduje, ale můj přímý nadřízený, podvádějící Larry, který tu sedí taky, se do toho vloží.

„Pane,“ začne Larry a podívá se mým směrem jako rytíř ve zbroji. Podívá se zpátky na nadřízeného svého nadřízeného a neskutečně mě překvapí. „Myslím, že když bylo vše řečeno, můžeme tenhle případ ukončit. Mluvil jsem dnes ráno s asistentem státního návladního. Obhajoba si vyžádala speciální slyšení.“ Odkašle si a zvedne si, jako by seděl na trní. „Se současným vývojem případu to vypadá, že by Montgomeryová měla být zproštěna obvinění, které žádá a tohle všechno bude nedůležité.“

Speciální agent se nahne na předloktí a zúží na Larryho oči. „Je důležité, když slyším o tom, že jeden z mých agentů seděl vedle mrtvoly a na zatraceném klíně měl naši obžalovanou. Dostaň svou skupinku pod kontrolu, sakra. Jestli to neumíš vést pevně, najdu někoho, kdo může a ty povedeš pomoc komunitě, kde si na festivalech potřeseš rukou s tolika lidmi, že z toho chytíš chřipku. Teď vypadněte z mé kanceláře. Mám dost těch vašich zatracených vylomenin – mám schůzku s úřadem pro střelné zbraně kvůli opravdovým zločinům.“

Nechce ode mě nic slyšet. Vstanu a vyjdu z jeho kanceláře, ale když mířím k výtahu, mám v patách Larryho.

„Pettite,“ pění.

Zmáčknu knoflík výtahu, než se otočím a zjistím, že narušil můj osobní prostor, ale nevyzvu ho k rozhovoru. „Mám důkazy v případě, který musím dál sledovat. Nemůžu klamat daňové poplatníky.“

Rozhlédne se kolem, aby se ujistil, že jsme sami a ztiší hlas. „V tomhle ti kryju záda, ale ty mě musíš ujistit, že všechno, co si myslíš že víš, zůstane v tajnosti.“

Nemůžu si pomoct a usměju se. Překvapuje mě, že je to upřímné, protože to mě poser, ten chlap je směšný. Tak je uvězněn mezi dvěma kameny a na rozdíl od mé debilní situace, je prakticky bezmocný. „Larry, nevím, co říct. To je skoro sladké, že mi hlídáš záda a všechno.“

Tvář mu ztvrdne. „Bree říkala, že máš fotky. Chci je.“

Když přemýšlím nad fotkami, o kterých mluví, o těch samých, ze kterých jsem si udělal kopie a uložil na několik flash disků, zakřením se. Nemyslím si, že je chceš. Nejsou hezké.“

„Zatraceně, Pettite. Nemůžu pro Bree nic udělat. Pohřbila se sama, ale můžu pomoct tobě. Jen potřebuju vědět, že ty fotky zmizí.“

Dveře výtahu se za mými zády otevřou, nabídnou mi útěk od toho debila přede mnou. Položím ruku na dveře, abych je udržel a řeknu, „Věc se má tak, že tvou pomoc nepotřebuju. Můj malý případ u komise vyšumí sám, jakmile ten Breein vybuchne a neboj se, on vybuchne. A i když mě svou nabídkou chceš dostat nahoru, jsem zvyklý pracovat sám. A sleduju si záda jako ostříž. Pokud si myslíš, že po mně můžeš jít, zamysli se znovu. Už jsem šel proti horším hajzlům, než jsi ty a užíval jsem si to.“

Nevím, jestli si myslel, že jsem úplný idiot nebo jen lehce natvrdlý, protože ještě jednou zavrtí hlavou, než si rukou promne tvář. Ví, že nemá páku.

„A mimochodem,“ dodám jen pro zábavu, „mám i video.“

„Kurva. Nemůžeš to pustit ven. Zničí mě to.“ Kdybych ho neznal lépe, myslel bych si, že se červená. Ale možná je jen nasraný a praskne mu cévka. Tak či tak toho mám dost.

Zatraceně se mi líbilo, jak Jen minulou noc prosila, ale určitě to nebudu poslouchat od svého nadřízeného. Vejdu do výtahu, zmáčknu tlačítko a otočím se, abych viděl, jak se na mě mračí. „Když prosíš, není na tebe pěkný pohled. Ale, hej, pozdrav mi ženu a děti.“

Dveře se zavřou, ale ještě před tím vidím, jak se mu rozšíří oči.

Nemyslím si, že se ještě někdy budu muset podvádějícího Larryho bát.