BS - 16. kapitola

Překlad: Lenuszka

Chaos

Eli

Otevřu oči, když se vedle mě zavrtí. Když se přetočím, vidím jen její nahá záda a změť vlasů na polštáři.

V noci si nedělala legraci, když říkala, že je unavená. Spala celou zpáteční cestu do Dallasu. Když jsem vjel na její parkovací místo, vzbudil jsem ji a pomohl jí doklopýtat k výtahu. Když nás pustila do svého bytu, šla přímo do ložnice – místnosti, která vypadala celkem jako zbytek celého bytu. Stěna za její postelí je od podlahy ke stropu z cihel a podle odlupující se malby vypadá jako stoletá. Má obrovské množství nábytku, postel je zatraceně obrovská a jediný důvod, proč to tu nevypadá jako z časopisu, jsou všude pověšené fotografie.

Následoval jsem ji přes nejhezčí koupelnu, co jsem kdy viděl a skoro stejně velkou šatnu jako samotná ložnice, abych se ujistil, že nepadla na tvář. Zula si boty a opatrně je položila do průhledné plastové krabice, zasunula ji na polici s milionem dalších bot a otočila se ke mně. Natáhla ruku za záda a odepla svoje šaty bez ramínek, nechala je padnout na podlahu, jako by se přede mnou svlékala denně. Neměla podprsenku, takže když klopýtla směrem ke mně jen v černých krajkových kalhotkách, nebyla šance, že by se moje péro neozvalo.

Šla přímo ke mně, postavila se na špičky a položila mi rty na čelist, než kolem mě procupitala a nechala mě ve své velkolepé šatně. Když jsem se otočil, abych ji následoval, zjistil jsem, že její černé kalhotky byly tanga, z čehož se mi péro postavilo úplně do pozoru. Šla přímo k posteli, hodila na zem asi tak milion polštářů a padla do ní.

Než jsem došel, abych ji přikryl, nevěděla o světě.

Neměl jsem jinou možnost, než udělat to samé, ale až po tom, co jsem všude v bytě zhasnul a došel jsem si do koupelny vyčistit zuby jejím kartáčkem. Pak jsem se svlékl z boxerek a vlezl do postele za ní. Takhle jsem si úplně konec dne nepředstavoval.

Ale ani probuzení vedle ní nebylo marné.

Ani v nejmenším.

Přetočí se, potáhne přikrývku, aby si zakryla prsa, a když si odhrne vlasy z tváře, ospalýma očima, které jsou trochu rozmazané z řasenky, se zaměří na mě. Hlas má grogy, když řekne, „Zůstal jsi.“

Odhodím z ní přikrývku a chytím ji za boky, abych si ji přitáhl k sobě. „Řekl jsem, že zůstanu.“

„Oh, jo.“ Položí mi ruce na ramena a vykulí oči. „Ty spáváš nahý?“

„Bejby.“ Posunu si ji po těle a přitisknu rty k jejím holým ramenům. „Budu cokoli, co budeš chtít. Nebolí tě hlava?“

Zavrtí hlavou. „Ne. To je moje jediná superschopnost. Můžu vypít, co chci, aniž by mě bolela hlava.“

Odtáhnu se a zamračím se na ni. „Nikdy?“

Ospale se usměje. „Nikdy. Zeptej se mě, jestli jsem oteklá nebo unavená, to ano. Ale bolest hlavy nikdy.“

Zvednu koutek úst. „Přidám to k těm článkům z Forbesu a People o úchvatných věcech na Jensen Montgomeryové.“

Zvedne hlavu. „Kolikrát ti budu muset zopakovat, že mi tak máš přestat říkat? Mí rodiče a jejich stupidní křestní jména.“

Ignoruju ji, přetočím ji tak, že skončí na zádech a já jsem nad ní. Skloním se, abych ji rychle políbil a dodám, „Potřebuju na ten seznam přidat tvou šatnu. Ta je víc než úchvatná.“

Ona roztáhne nohy, aby mi udělala místo. „Žádná kritika na mou šatnu.“

„Jen. Měla bys přestat mluvit.“

Otočí hlavu, aby se podívala na hodiny na nočním stolku. „Kruci. Je skoro deset. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy spala tak dlouho. Prošvihla jsem snídani s Carpinovými.“

„Dobře.“ Přitisknu jí rty ke klíční kosti a postupuju dál po těle dolů. „Nebyla šance, že bys odtud kvůli čemukoli odešla. Možná tě z postele nepustím vůbec.“

Zaboří mi ruce do vlasů a já udělám to, na co se hrozně těším. Strčím si její bradavku do pusy a saju. Když zavzdychá, přidám pro změnu zuby a ona se kolem mě začne kroutit. Jediná věc mezi námi jsou moje boxerky a její krajková tanga.

„Eli.“ Zavzdychá moje jméno a já už si skoro propracuju cestu k bokům, když tu chvíli přeruší zvonění. „Ach ne.“

Zaháknu prsty o kluzký materiál a řeknu jí do klína, „Ignoruj to.“

Její prsty mi ztuhnou ve vlasech, zastaví mě, abych ji nesvlékal. „Nemůžu. Mí zaměstnanci vědí, že nemají v neděli volat, pokud to není důležité. Je to můj den a oni to ví. Musím to vzít.“

Povzdechnu. Ona se pode mnou otočí a natáhne se pro malou kabelku, kterou včera v noci hodila na stůl, jak klopýtala pokojem. Přetočím se a ona popadne kabelku, sotva to stihne včas.

Vlasy se jí rozprostřou po ramenou, když se na mě podívá, zatímco promluví. „Patricku. Co se děje?“

Potáhne svou přikrývku, aby si zakryla nahou hruď, a poslouchá. Když vidím, že se jí najednou změnil pohled, stala se Jensen Montgomeryovou, výkonnou ředitelkou skoro miliard-dolarové společnosti.

Mluví do telefonu a očima střelí ke mně. „Opravdu? Přišel na to včera večer? Kdo je to?“

Opřu se o loket a zajedu rukou pod přikrývku, abych jí zmáčknul stehno.

„Ano.“ Pokračuje a zavře oči, jak vydechne. „Budu tam. Třicet minut. Nemůžu se dočkat, co uslyším. Díky.“

Hodí telefon na postel a já jí stisknu nohu. „Dobré zprávy?“

Tvář se jí zklidní a přitáhne si přikrývky na hruď. Proběhne jí tváří pohled, který jsem nikdy neviděl – úleva. „Patrick mi neřekl bližší detaily, ale má na tom nasazeného soukromého detektiva mimo MI.“

Nevím, jestli mám být překvapený, ohromený nebo naštvaný, že mi to neřekla. Posadím se vedle ní a ptám se, „Mají důkaz?“

„Ano, ale nechtěl mi to říct do telefonu. Řekl, že mi to raději řekne osobně, kde si bude jistý, že to bude bezpečné. Bojí se, že mám pořád napíchnuté telefony.“

„Setkáte se brzy?“

Nahne se, aby mě rychle políbila. „Za třicet minut. Což znamená, že potřebuju sprchu a jdu. Promiň, ale klidně můžeš zůstat.“

Když se otočí, aby se zvedla, chytím ji za ruku. „Tvůj právník ví, že to na tebe ušili, já vím, že to na tebe ušili, a v práci řeším další sračky. Vím, že jsem byl celý týden pryč, ale chtěl jsem do toho začít vrtat zítra. Nech mě, abych tě mohl na tu schůzku vzít. Řekni svým lidem, že jsem ti pomohl mimo záznam. Bude to v pohodě, ale chci na té schůzce být. Chci vědět, po kom mám jít, kdo tě chtěl podvést.“

Trhne sebou. „Myslím, že je příliš brzy.“

„Cože?“ zeptám se a přitáhnu ji k sobě. „Někdo tě vyhodí, že jsi jim to zamlčela?“

Zamračí se. „Ne.“

„Správně. Pak je rozhodnuto – jdu tam s tebou.“

„Eli--“

Zavrtím hlavou a přitisknu jí palec na rty. „Jen. Tvůj právník bude možná naštvaný, ale pracuje pro tebe. Bude to v pohodě. A už mě nebaví skrývat se ve tmě.“

„Opravdu?“ usměje se. „Chceš se se mnou ukazovat za světla?“

„Ano.“

Zhluboka se nadechne, než ti skousne ret. „Patrick mě v tom bude máchat tak pět minut. Ale já to kvůli tobě vydržím.“

„Dobře.“ Ještě jednou ji k sobě přitisknu a dám rty na její. „Taky jsem připravený být s tebou víc než patnáct minut. Běž si dát sprchu a já uvidím, co máš k snídani.“

S pocuchanými vlasy a rozmazaným make-upem, se usměje a odtáhne se ode mě. Neodvažuju se pohnout, abych mohl ocenit, jak jde vzdálenost ke své koupelně jen v černých krajkových tangách, které měla v noci na sobě. Měl bych litovat faktu, že nás přerušili, ale beru, že jestli ji to osvobodí, můžu ji mít celou pro sebe.

Když dojde ke dveřím koupelny, otočí se, aby nakoukla přes rameno. „Tak se mi ulevilo. Díky za všechno, co jsi pro mě udělal.“

Odhodím přikrývky, abych vylezl z její velké postele. Když zamířím k ní, oči jí padnou přímo na moje péro, které se dnes ráno vzbudilo natěšené a připravené. Natáhnu se, přitisknu si ji zády k sobě a skloním se, abych zašeptal, „Můžeš mi poděkovat později.“ Vyjedu jí rukou nahoru po břiše, vezmu do dlaně její ňadro a cítím, jak jí naskočí husí kůže. „Mám spoustu nápadů, jak mi to můžeš vrátit.“

Oči jí zahoří. „Nemůžu se opozdit. Sejdeme se u Lehmanů a to je odtud dobrých patnáct minut.“

Políbím ji na vršek rozcuchané hlavy. „Běž se osprchovat a já se obleču. Sejdeme se za pět minut.“

Nechám ji jít, i když nechci. Jsem připravený s touhle sračkou skoncovat.

***

Jen

Nevím, z čeho jsem nervózní víc – z toho, že zjistím, kdo to na mě nastrčil nebo z toho, že řeknu Patrickovi a zbytku svých právníků, že se tajně paktuju s někým z týmu nepřítele.

Vím, že nesmím zmiňovat tu tajnou část, ale oni jsou chytří. Budou to vědět ve vteřině, kde vejdeme do místnosti.

Mohla jsem říct Elimu ne, ale upřímně, už s tím chci skončit. Eli má pravdu, Patrick bude naštvaný, ale dostane se přes to, nemá na výběr. Ale ani tak nejsem o nic míň nervózní.

„Tady tímhle výjezdem a ostře doleva.“ Jak Eliho směruju, dělám, co jsem dovedla k dokonalosti, když jsem nervózní. Hraju, že jsem klidná, v pohodě a rozvážná. Brzy jsem se naučila, že mou nejslabší stránkou je nechat vidět ostatní svou slabost, takže jsem se naučila to zamaskovat. Musela jsem. Příliš mnoho lidí v MI chce, abych neuspěla. Kromě téhle debilní situace, ve které se právě nacházím, jsem si nepočínala špatně.

Eli mě chytí za ruku a položí ji na středovou konzolu. „Všechno bude v pořádku.“

Protočím oči. Jestli to uslyším ještě jednou, asi někoho zastřelím.

Po tom, co jsem si dala rychlou sprchu, jsem měla sotva čas, abych si stáhla vlasy a hodila na sebe džíny a mikinu. Eli vešel a použil můj zubní kartáček. Když jsem se zamračila, jen pokrčil rameny a šel si po svých, v koupelně si udělal pohodlí, opláchl si tvář a projel mokrou rukou ve vlasech, aby je narovnal. V rekordním čase mě vystrčil ze dveří, což znamenalo, že nebyl čas na kávu nebo snídani a můj žaludek teď protestuje.

„Je to hned tady vlevo,“ řeknu, když Eli zabočí za poslední roh. I když vyběhneme ze dveří, máme pár minut zpoždění. „Až tam přijdeme, představím tě a mlhavě vysvětlím, že jsme se znali už předtím, ale nevěděla jsem, že jsi agent. Jen hraj se mnou a bude to v pohodě. Aspoň tady nebude můj otec, protože ještě baví hosty na ranči. Patrick řekl, že ho nechce obtěžovat a že ho uvedeme do obrazu později.“

Eli zaparkuje na ulici, naproti budovy. Když vypne motor, otočí se ke mně a pozvedne obočí. „Takže prakticky chceš, abych držel hubu.“

Zvednu hlavu. „Řekla jsem to mileji, ale ano. Dokud nebudu mít šanci mu to podrobně vysvětlit. Oh, tady je.“

Patrick parkuje se svým BMW před budovou.

Eli vezme klíče. „Tohle je tvoje párty. Jen mi dej signál, až budu moct promluvit.“

Popadnu svou kabelku a vystoupím, když obejde svůj pick-up, abychom se setkali. Zámky auta zapípají, když se zeptám, „Jaký signál by sis představoval?“

Vezme mě za ruku a znovu pokrčí rameny. „Mrknutí, pošli mi polibek, chyť mě za zadek – vyber si. Ale jestli zase půjdeš po mém péru, budu tě muset zpacifikovat.“

Čekáme, než projedou auta, abychom mohli přejít, takže se na něj otočím a celkem ztěžka skrývám přiblblý úsměv na tváři. „To by nebyl dobrý první dojem, když tě budu představovat muži, kterého znám celý svůj život. Jeho dcera a já jsme spolu vyrůstaly--“

Už neřeknu ani slovo. Přesně jako toho dne v posilovně na žíněnce, Eli splní svou výhrůžku a složí mě, ale tentokrát to neudělá opatrně. Hodí mě na masku chladiče svého auta, než dopadneme na chodník. Hlava mi sjede po zemi, než má šanci zabalit mi tvář do svého krku, když nás oba nacpe pod přední část pick-upu.

Najednou se z ničeho nic – během klidného nedělního rána na dallaské ulici – protnou vzduch jako blesk z čistého nebe výstřely, které nepřestávají. Zbraně mi nejsou cizí, ale slyšet, jak kulky narážejí do budov a aut je něco naprosto jiného. Lidé křičí a auta do sebe narážejí.

Eli se natlačí na mě, a přitom mumlá nadávky. Vytáhne svou vlastní zbraň a teprve v tu chvíli si uvědomím, že se ho držím jako o život. Když se pokusí se ode mě rozplést, zavrčí, „Ani se kurva nehni.“

„Ne!“ Křičím, ale k ničemu to není. Už je na nohou a za svým pick-upem, bez ohledu na mou snahu se ho udržet.

Nejsem si jistá, jak dlouho střelba trvá, ale když konečně přestane, obklopí nás aura tajemna. Rozezní se alarmy, křik se změní v jekot a Eli mi vůbec nemusel říkat, abych se nehnula.

Nemůžu.

Nemůžu ani popadnout dech.

Slyším kolem sebe nohy dopadající na chodník a hlasy, které v dálce křičí, ještě dokrmují ten chaos.

Oh, sakra.

Kam ten Eli šel?

Přetočím se a pomůžu si o nárazník jeho auta, abych se postavila, nohy mám jako želé. Ale když vidím, kde je veškeré to pozdvižení, z plic mi unikne všechen vzduch.

Eliho nikde nevidím, přiměju se pohnout a obejdu kouřící auto, které nabouralo do dalšího. Musím si protlačit cestu davem – vypadnout od všeho toho chaosu.

Když se dostanu na chodník, zalapám po dechu.

V tu chvíli se dav rozestoupí a já ho vidím.

Oh, kurva.

Kurva.

A srdce se mi zastaví.