BS - 12. kapitola

Překlad: Lenuszka

Do slova a do písmene v pytli

Eli

Vklouznu do zadní části soudní síně a posadím se vedle Deana, jako bych před méně, než dvanácti hodinami neměl své rty i ruce na ženě, která tu sedí ve světle reflektorů.

Dean se na mě sotva podívá. „Co tu děláš?“

„Jsem tady brzy kvůli schůzce s vládní agenturou o dvě patra výš kvůli jednomu svému případu. Slyšel jsem, co se tu děje, tak jsem se přišel podívat na to představení.“

O tom případu jsem nelhal, ale o schůzce ano.

Dean se nad mou přítomností nepozastavuje. Ale Bree, která sedí vedle něj z druhé strany, neudrží pokerovou tvář. Při pohledu do jejich korálkovitých očích vidím, že je to pro ni víc než překvapivé. Pravděpodobně proto, že sledovala štěnice, které mi nastražila do auta a myslela si, že jsem teď v kanceláři, protože ty štěnice jsou tam – leží přímo na jejím zatraceném pracovním stole, aby je později našla.

Včera v noci jsem se rozhodl, že se svou kolegyní nebudu hrát hru na kočku a myš. Hodím jí to do ksichtu, aby se mnou nemohla vyjebávat. Vypořádal jsem se s lidským bahnem – lidmi mnohem horšími, než je ona. V žádném případě nenechám nějakou chamtivou agentku - která to hraje na dvě strany a nemám pochyb o tom, že nastražila důkazy, aby obvinila ženu, kterou chci v posteli – si myslet, že má nade mnou navrch. Ona s touhle hrou začala a já jsem víc než ochotný ji hrát.

To ona klesla a udělala z toho velkou věc. Pokud bude mít dost štěstí a nechají ji v práci, bude doživotně vyřízená – nespolehlivá a pro prokurátory nepotřebná, protože lhala v oficiálních dokumentech. Bude jen sedět u stolu, zavalená papíry nebo bude nabírat nové agenty – nudné sračky, ze kterých by mi praskla hlava.

V podstatě se prozradí rychleji než kdejaká holka z dívčího spolku, která zameškala půl semestru ve škole.

I tak jí věnuju neutrální úsměv a pokývnu hlavou, což mi ona neoplatí a otočí se zpátky, aby sledovala podívanou, kterou sama nastražila.

Taky přesměruju svou pozornost, ale nemůžu spustit oči z obžalované. Dneska má na sobě bílou naškrobenou košili s tenkými černými proužky, kterou má zastrčenou do sukně, která jí sedí jako druhá kůže. Začíná jí vysoko v pase a končí u kolen a mě by zajímalo, jak v té zatracené věci může sedět, aniž by se rozpadla ve švech. Dlouhé a husté vlasy jí sjedou po zádech, když se postaví vedle svého právníka s armádou dalších, kteří sedí za ní v první řadě.

I když jsem se ještě nepodíval na její boty, můžu si je představit, protože jsem měl pravdu v tom, že s jejíma nohama a zadkem dělají úžasné věci. Musím si protáhnout ruku – prsty mě brní v touze se jí dotknout, otestovat švy na té sukni.

Proto jsem přišel. Potřeboval jsem ji vidět. Nejen, že jsem byl včera večer upozorněn, že se Bree dala do pohybu, zatímco jsme byli s Jen v tom skladišti, ale taky mi volala Sarah. I když mě to právě teď zabije, budu muset odjet z města. Hned ráno jsem mluvil se svým nadřízeným a odletím dnes odpoledne. Chtěl jsem ten výlet odložit na příští měsíc, ale jsem pod tlakem.

Cítím se, jako by mě to táhlo milionem zatracených směrů.

Potřebuju naposledy potěšit oko pohledem na Jensen Montgomeryovou, než půjdu.

„Je mi líto. S novými důkazy, které předložila asistentka státního návladního, není možné, abych žalobu zamítnul.“

„Vaše Ctihodnosti, vznáším námitku kvůli způsobu získání nepřímých důkazů. Vyšetřovatel se nemůže hrabat v odpadcích z dalších třiceti domácností a prohlásit, že to patří mé klientce.“

„Vaše námitka je zaznamenána. Jako všechny ostatní, pane zástupce. Další setkání proběhne za měsíc, abychom se dohodli na datu soudního přelíčení.“ Soudce bouchne kladívkem a my povstaneme.

Po soudcově odchodu se ke mně otočí Dean. „Potřebuju kafe. Nesnáším soudní slyšení v pondělí ráno.“

„Nemám čas na kafe.“ Bree se kolem něj protlačí k odchodu. „Teď, když můj případ dál běží, mám práci.“

„Myslím, že si přes oběd zaběhám,“ řeknu, než odejde. „Nějaký tip na dobré trasy? Třeba kolem jezera?“

Bree se otočí zpátky k nám. „Jezera?“

Dean, který vypadá jako že od ukončení akademie neběhal, se zamračí. „Proč bys místo oběda běhal?“

Pokrčím rameny. „Venku je hezky. Běhával jsem u jezera Michigan. Je hezké mít výhled na krásnou přírodu. Jen se tu snažím získat tipy, když jsem ve městě nový.“

„Nejblíž je White Rock, ale chlape, měl sis prostě jen zajít pro sendvič.“ Dean vytáhne z kapsy klíče a otočí se k odchodu. „Budu sedět ve Starbucks, kdyby mě někdo potřeboval.“

Když je Dean z doslechu, zeptám se, „Takže White Rock je na běhání dobré?“

Bree odvrátí oči a hrabe se ve své kabele. „To nevím. Já chodím na zumbu.“

„To určitě,“ zamumlám a sleduju, jak prochází telefon, nepochybně kontroluje, kde se nacházejí její štěnice.

Když se podívá zpátky na mě, věnuje mi upjatý úsměv. „Uvidíme se v kanceláři.“

Můj úsměv je opravdový, protože až se dostane ke svému stolu, bude tam mít překvapení. „Jo, budu zpátky po své schůzce.“

Bree odspěchá od soudu a netuší, co na ni čeká. Nemůžu se dočkat, co udělá jako další.

Když se otočím zpátky, Jenina tvář je bledá, zatímco si strká vlasy za ucho. Její hlavní právník se k ní sklání a nepřetržitě mluví, zatímco si ona sbírá kabelku a přehazuje si přes ramena svůj krátký trenčkot. Teď už chápu, co brání její sukni v rozpadu, když se pohne – hluboký rozparek vepředu na jednom stehně, který jí odhaluje kousek nohy. Půlka jejího právního týmu jde před ní. Zbytek za ní. Obklopuje ji armáda, ale nestačí to, aby ji uchránili od sraček, které na ni sesbírala Bree Newmanová, ani nemluvím o tom člověku, který celou tuhle věc začal, aby ji vyštípal z její vlastní společnosti.

Setkáme se očima, ale ona je hned odvrátí, nedopustí, aby si někdo myslel, že se o mě nějak stará.

Ještě chvilku čekám, než vyjdou další lidé a jdu za nimi. Ona čeká u výtahu, stojí tam, ťuká si podpatkem svých drahých bot. Vydám se jiným směrem ke schodišti. Vytáhnu svůj mobil a píšu jí.

Já: Jsi v pořádku?

Několik minut to trvá, protože jsem si jistý, že jde ještě pořád k autu. Po delší době konečně odpoví.

Jen: Co myslíš? Víš, co se stalo, pokud jsi tam byl.

Já: Zvládneme to. Slibuju.

Jen: Jo, to mi pořád opakuj.

Já: Podívej, pracuju na tom, ale musím na pár dní odjet z města.

Neodpoví, ale vidím tečky, jak píše, než zmizí. Čekám na schodišti. Nepotřebuju na parkovišti narazit na Bree nebo Deana.

Konečně mi odepíše zpátky.

Jen: Mini dovolená?

Já: Co je to dovolená?

Jen: Pravda. Kam se chystáš?

Já: Chicago. Musím tam vyřídit pár věcí. Pokusím se do pátku vrátit.

Jen: Kvůli mně nespěchej.

Já: Ty jsi jediný důvod, proč spěchat zpátky.

Já: A možná mexické jídlo po texasku.

Jen: Uvidím, kde budu. Možná se uvidíme příští týden. Celý víkend budu mít hodně práce s bratrovou svatbou.

Já: Kruci.

Jen: Jsem skoro v kanceláři a mám schůzku se svým stále se rozrůstajícím právním týmem.

Já: Nelíbí se mi, že tě opouštím. Zvláště ne teď. Měj u sebe telefon.

Jen: Užij si to v Chicagu.

Já: Věř mi, že si to neužiju.

***

Jen

Lehmanovi se zrovna sbalili a odešli s obrovským seznamem kravin, co je třeba kvůli mně udělat. Milionkrát mi řekli, abych se ničeho nebála. Taky mi řekli, abych o svých problémem se zákonem nemluvila s nikým jiným kromě svých právníků.

Neumím si představit, co by Patrick řekl, kdyby věděl, že jsem dovolila určitému speciálnímu agentovi protistrany, aby mě včera večer skoro ojel na špinavé žíněnce v posilovně, natož že jsem s ním mluvila.

A můj tajný muž teď opouští město. A samozřejmě mi neřekl, proč. Já jsem mu řekla, že se uvidíme příští týden, místo toho, abych na něj ječela, ať se drží dál, dál od jakékoli ženy v mé situaci, což by každý člověk s polovinou mozku udělal.

Jsem si celkem jistá, že můj mozek pracuje na plný výkon a přesto mu řeknu, aby si užil výlet, místo toho, abych chtěla vědět, proč odjíždí, co znamenají jeho tajemné hovory, které ho vyčerpávají, nebo se aspoň zeptala, o co se musí postarat. Myslím, že někde v hloubi duše vím, že by mi to neřekl a já se nechci znovu dostat do pozice, kdy bych byla znovu odmítnutá, takže se tomuto tématu vyhýbám jako pohlavní nemoci.

Stejně dobře bych se mohla obalit do kondomu lidské velikosti, abych se ochránila před hrozbami zvenčí, a nechat na neprůstřelném latexu, aby udělal svou práci.

Kdyby to tak šlo.

S mým štěstím bych si do něj udělala díru svými oblíbenými podpatky od Gucciho. Ty boty stály majlant, i na mě, a stejně mi to bylo k ničemu.

Jsem na nejlepší cestě, aby se mnou někdo vyjebal, ať už tak nebo tak – právně i doslova.

Mé myšlenky přeruší Patrick. „Znám tě už dlouho, Jenny. Vy Montgomeryové jste vždycky vytrvalí. Nejsi ve své kůži od doby, co to začalo. To chápu. Ale musíš nás nechat, abychom tohle zvládli a ty dál dělej svou práci.“

Zvednu hlavu a trochu se na něj zamračím. „Já svou práci nedělám?“

On mě odmávne a opře se znovu o opěradlo židle. „Nevkládej mi slova do pusy. Víš, co tím myslím. Kdysi jsem si sotva představil, že jednoho dne povedeš tuhle společnost, když jste s mou Kate dělaly paseku na střední škole. Budeš na vrcholu dřív, než si myslíš a my, na kterých záleží, víme, že to zvládneš. Jakmile se dostaneme přes tuhle věc, tvoje máma odtáhne Kippa Montgomeryho ze zasedání správní rady. Zvláště po jejím infarktu. Ten jim otevřel oči. Nikdo z nás neví, co přinese zítřek. Potřebujeme tuhle sračku vyřešit, nechat tě dosáhnout na nejvyšší metu a všichni se vrátit k obchodu.“

Povzdechnu si. „Teď když jsou všichni pryč, slyšel jsi něco od soukromého detektiva? Chci vědět, kdo to na mě narafičil. Sama je vyrazím těsně před tím, než se podívám, jak je odtud odvádí v poutech. Na každém kroku se neustále dívám přes rameno.“

„Podává mi zprávy denně. Ale ještě nic nenašel. Specializuje se na kybernetické zločiny a dostal veškeré dostupné přístupy. Věřím, že něco najde.“

Zvednu se z velkého koženého křesla a vezmu si kabát a kabelku. „Musím se připravit na jednu schůzku. Dej mi vědět, pokud ode mě budeš cokoli potřebovat.“

„To udělám, Jenny. Běž dělat to, co umíš nejlíp a někomu nakopat zadek.“

Včera večer jsem si myslela, že můžu někomu nakopat zadek, než mě ve vteřině Eli dostal pod sebe.

Díky tomu muži na sobě zpochybňuju úplně všechno.

***

Bree Newmanová

Naser si, Elijahu-zasraně-svatý-Pettite.

„Tvůj stůl chce vyskočit a kousnout tě, Newmanová?“

Sevřu svou kabelu, abych dostala svou zlost pod kontrolu a podívám se na nového agenta. Nepamatuju si jeho jméno. Je čerstvě po ukončení akademie a doteď není nic jiného než malý debil, který líbá zadek každému kromě mě.

Pozvednu obočí. „Slyšela jsem, že jsi onehdy pohořel ve sledování. Dobrá práce, ty vlezdoprdelko.“

Tohle tomu chytrákovi smázne úsměv z tváře a zapadne zpátky do své kóje. Udělám dva kroky a hodím kabelu na zem, ale nemůžu spustit oči ze dvou štěnic, které mi leží na stole. Těch samých, které se přestaly hýbat někdy od soboty do dnešního rána, když jsem je obě viděla pohybovat se do kanceláře – v tu stejnou zatracenou dobu.

Objevil se dnes ráno u soudu a vypadal samoliběji než můj šéf po tom, co jsem ho vykouřila.

Ach kruci. Pettit se ptal na jezero White Rock.

Ne.

Padnu zadkem na židli. Nemůžu popadnout dech.

Musím to říct Larrymu. Ale jestli to řeknu Larrymu, přijde na to, že jsem Pettita sledovala a bůh ví, na co všechno ještě. Eli se musí paktovat s Montgomeryovou. Proč jinak by opouštěl soukromou garáž její budovy. Je tady nový. Není šance, že by znal někoho, kdo je tak nóbl, aby žil na takovém místě. Musím přijít na to, proč tam byl. Kontrolovala jsem i historii jeho mobilu. Nikdy nevytočil žádné číslo, které by mělo spojitost s Montgomeryovou, nebo s papaláši ze společnosti, o které si myslí, že ji jednou povede.

Opřu se na židli. Tohle zvládnu. Pořád to můžu dokázat a získat tak ten druh případu, který potřebuju pro povýšení. Je mi jedno, kam až budu muset zajít, ale to je v pořádku. Bude to nový start. Stejně mě tu toleruje jen Dean.

A teď Larry.

Rychle se zvednu, vysunu spodní šuplík mého stolu, kde jsou poházené papíry a odpad a hodím tam štěnice. S hlasitým cinknutím dopadne kov na kov.

Budu teď Pettita pozorovat, dokud nepřijdu na to, jak ho znovu sledovat.

Jestli za ním budu muset slídit sama, udělám to.