B&B - 14. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Nepřestávej,“ zašeptala Abriella, když se Tommasovy prsty v jejích vlasech zastavily. Jeho pozornost si užívala. Nebylo to ani zdaleka dost často, že by měla jeho lásku a čas jen ona. Když to měla, Abriella se cítila jako královna jeho světa. „Pokračuj, Tommy. Prosím.“

Tommas se zasmál a jeho smích pohnul oběma jejich těly. „Myslel jsem, že jsi vždycky říkala, že když jsem se tě dotknul, nedokázala jsi myslet a stávala ses hloupou.“

„To ano.“

„Dobře?“

„Přesně to teď chci. Nepřemýšlet. Abych byla díky tobě hloupou. Prosím?“

Tommasovy rty dotekem lehkým jako duch přejely po uchu Abrielly, zatímco se jeho prsty znovu začaly pohybovat.

„Cokoli chceš, Ello.“

Zadní sedadla Mercedesu byla dostatečně velká na to, aby se spolu mohli pohodlně muchlovat. Tohle rozhodně nebylo poprvé, co se s Tommasem Rossi ocitla vzadu v jeho autě a užívala si ukradené okamžiky.

Abriella se usmála, a když Tommasovy prsty vklouzly pod límeček jejího tričko s dlouhými rukávy, trochu si povzdechla. Polštářky špiček jeho prstů se pásly po jejích klíčních kostích a způsobovaly, že ji kůže pálila ještě víc a celá se chvěla.

Nevinnost.

Sladkost.

Ale u nich nic takového nebylo.

„Ello?“

„Hmm?“

„Budeš hloupá nade mnou nebo se mnou?“

Jeho hlas zněl v jejím uchu temnou a hlubokou melodií. Abriella by se dokázala díky omámení svého pohodlí ztratit jen v pouhém Tommasově hlasu. Mohla předstírat, že v tomto okamžiku jsou jen ona a on a že nidko jiný neexistoval.

„Ello,“ zatlačil Tommas, když zůstala zticha. Jeho ruka vklouzla pod její tričko níž, aby našla prso. A když prsty pod hedvábnou podprsenkou stiskly pevně bradavku, přimělo ji to ostře zalapat po dechu. Její nohy se v pokusu uklidnit náhlou bolest mezi stehny sevřely. „Být hloupá nade mnou nebo se mnou, zlato? Co z toho?“

„S tebou,“ zamumlala a natáhla hlavu výš, aby ho políbila na spodní stranu čelisti. „Vždycky s tebou, Tommy.“

„To je to, co jsem chtěl slyšet.“

Tommas rukou, kterou ji svíral kolem pasu, sjel dolů po jejím bříšku. Zatímco pracoval na knoflíku a zipu jejích džínsů, jeho ústa se vydala polibky horkou cestičkou po jejím krku a tváři.

Abriella cítila, jak se jeho dlaň vtlačila do kalhot, pod její kalhotky a pak už jeho prsty byly přesně tam.

Dotýkající se.

Dráždící.

Zkoumající.

Jemné pohyby jeho prstů po jejím klitorisu ji přiměly sebou trhnout. Svými prsty v jejích záhybech nabral vlhkost a táhl ji přes pysky jejího pohlaví. Zuby oždibával citlivé místečko za jejím uchem, až se celá chvěla.

„Ty mě škádlíš,“ obvinila ho Abriella.

„Není nic lepšího, než slyšet, jak kňouráš a toužíš po tom, abys toho dostala víc, Ello.“

Další hbitý pohyb jeho prstů. Dvěma zatlačil do její štěrbiny hlouběji, až jejich konečky vstoupily přímo do její kočičky. Nebylo to dost na to, aby dostala to, co chtěla. Bylo to dost jen na to, aby žadonila o víc.

„Bože, Tommy.“

„Tvé zvuky zbožňuji.“

„Dám ti víc, pokud mě místo tohohle škádlení těmi prsty ošukáš.“

Tommas se chraplavě zasmál a o okamžik později se jeho jazyk přitiskl k její pokožce, aby ji ochutnal. Své prsty zabořil až po klouby do její svírající se kočičky. Abriella tiše hrdelně zakňučela. Zbožňovala ten pocit, že je naplněná Tommasovými prsty. Díky tomu, že na sobě měla ještě stále přiléhavé džíny, neměl moc prostoru na to, aby se svou rukou pohyboval, ale bylo to dost na to, aby jí dal to, co potřebovala.

Tommas ji rychlými, krátkými tahy prstů otevřel ještě víc. Dlaní mnul její pulzující klitoris. To Abriellu nutilo roztáhnout nohy ještě víc a v jeho náručí tát.

Tommasův hlas představoval v jejím uchu pouhý šepot, který ji poháněl ještě víc, zatímco ji svými prsty rychle a hluboce šukal.

„Do toho, Ello. Šukej moje zatracené prsty, dokud se neuděláš. Vezmi si je, jak chceš. Ukaž mi, jak moc se chceš udělat hned teď. Dej mi to, zlato.“

Nic nebylo lepší, než tohle.

Zbožňovala, když ho tak slyšela mluvit. Potřebovala jeho hrdelní tón hlasu a špinavá slova.

Abriella po tom dychtila.

„Ach, můj bože,“ vydechla. „Jsem právě tam, Tommy.“

„Tak si pospěš a já tě nechám zajezdit si na mně, celou tě naplním, až budeš úplně mokrá a bolavá mým vyvrcholením.“

Abriella se zachvěla. „Jo?“

„Slibuji, zlato. Dej mi to. Chci, aby ses zasraně udělala na mých prstech, na celé mojí ruce. Až skončíme, chci tvou vůni cítit všude. Zbožňuji být tebou trochu špinavý, Ello, chodit se skvrnami z tvého těla, které mám skryté pod bundou. Neví to nikdo jiný než já, a já jsem přitom tak zatraceně tvrdý.“

„Bože, ano.“

Bylo to špatné.

Tak špatné.

„Do toho,“ zavrčel Tommas a dalším tahem prstů se pevně zabořil do jejích mokrých stěn. Dokonale zasáhl její bod G, takže Abriella se přímo vznášela. Cítila, jak se její pohlaví svíralo, jak jí šťávy namáčely jeho prsty v náhlém přívalu tepla a blaženosti. Ve zlomeném pláči z jejích úst vyklouzlo jeho jméno. „Sakra, jo, zlato. Mám tě.“

Sakra.

Abriella měla pocit, jako by její končetiny byly naprosto bezvládné. Snažila se popadnout dech. Proč ty nejsnazší orgasmy, ty, které jí její milenec poskytoval bez jakéhokoli hrubého doteku a jen pro její vlastní potřebu, byly ty, které jí zanechaly roztříštěné pocity?

„Pojď sem,“ naléhal na ni Tommas.

Abriella se pod jeho rukama otočila a rychle zamrkala, aby si pročistila zamžený pohled. Když pevně zavřela oči, zpod řas pocítila vlhkost. Celé tělo se jí díky intenzivnímu orgasmu chvělo. Bylo to tak oslnivě dobré, že ten pocit nechtěla pustit.

„Víc,“ požádala Abriella.

Tommas zachytil mezi ukazováčkem a palcem její bradu, aby si ji přitáhl k polibku. Svou rukou popadl konečky jejích vlasů do pěsti, pevně si ji tak držel a rty přitom brousil po jejích s polibky, které byly stejně tak úlevné, jako bolestivé. Kousnutí zubů do jejího spodního rtu odneslo všechno to, co se stále ještě vznášelo v jejích zmatených myšlenkách.

„Dýchat. To je to, co jsi chtěla, Ello.“

„Jo.“

„Můžu to pro tebe udělat. Jen na chvíli.“

„Vezmu si všechno, co mi dáš.“

Vyhledala jeho ocelově modrý pohled, svými prsty přejížděla po jeho čelisti.

„Cokoli?“ zeptal se.

„Všechno.“

Protože pro ni byl všechno.

Tommas pustil její vlasy a tvář jen dost dlouho, aby sevřel její kalhoty a trhnutím jí je stáhl kolem boků níž. Jeho pohyby byly zběsilé a uspěchané. Denim jejích džínsů jí svíral její kůži, jeho hrubost ji bolela.

Bože.

Bylo jí to jedno.

Pohnula se na jeho klíně, aby mohla cítit tvrdý hřeben jeho erekce, která se vzpínala proti jeho kalhotám. Zavrtěla boky a vahou svého těla brousila přímo po jeho penisu. Tommas v reakci na to zasténal zvukem, který začínal někde vzadu v jeho hrdle, díky čemuž to byla ještě ohnivější a úžasnější.

Pak ji trhnutím stáhl i vrchní díl oblečení, takže zůstala jen v podprsence a kalhotkách.

Když si ji přejížděl pohledem, jeho pohled potemněl. Čelist mu pracovala naprázdno

Sexy.

Sakra.

Nevěděl, jak je sexy?

„Rychleji,“ zasyčela Abriella.

„Zvedni se.“

Zvedla se nad ním a dovolila mu, aby jí stáhnul džínsy níž. Abriella mu pomohla osvobodit nejprve jednu svou nohu a teprve pak byla schopná vyndat i tu druhou. Hedvábné kalhotky měla díky práci jeho prstů, které ji už předtím dovedly k orgasmu, celé promočené. Ani se neobtěžovala stáhnout si je.

Místo toho je odstrčila ke straně a dvěma vlastními prsty zajela do své vlastní kočičky. Chtěla si dopřát něco, co by uklidnilo bolest, která pulsovala přímo uvnitř jejího pohlaví. Tommas si zatím přes boky stáhnul své vlastní kalhoty, a zároveň si dal níž i svoje boxerky, takže jeho penis byl teď volný. Dlouhými, pevnými tahy si dráždil celou jeho délku.

„Sakra, dovol, abych tě viděl,“ řekl tiše Tommas.

Abriella se zvedla výš a díky tomu mu poskytla lepší výhled na své prsty, kterými si zas a znovu přejížděla ve své kočičce. Mlaskavé zvuky jejího mokrého pohlaví, které její prsty rychle a silně dráždily, byly dost na to, aby začala sténat.

„To nestačí,“ zamumlala Abriella.

„Chceš můj penis, ne svoje prsty.“

„Ano.“

„Vezmi si to, co potřebuješ, zlato.“

Abriella své prsty vytáhla, ale když šplhala zpátky do Tommasova klína, kalhotky si stále nechala shrnuté stranou. Byla vděčná za tmavě tónované okénka auta. Jednou rukou se opřela o sklo a na jeho penis klesla rychleji, než by udělala za normálních okolností.

Když na něm jezdila, ráda si dávala na čas.

Měla ráda ten pocit, jak ji jeho penis protahoval, otevíral, zcela ji naplňoval a zasáhl každé zatracené místečko, až ji nutil křičet.

To, co teď potřebovala víc, bylo šukat.

Prostě ho šukat.

„Bože,“ řekl Tommas s nádechem. „Cítíš, jak mě tu smrtelně tiskneš, Ello. Tvoje kočička je právě teď zatraceně těsná. Dej mi okamžik a -“

„Ne,“ řekla Abriella a natáhla ruku, aby ho umlčela. „Sklapni, Tommy. Prostě mě nech cítit šukání.“

Tommas ji políbil na špičky prstů a hned poté ji do prstů tvrdě kousl. Abriella bolestivě zakňučela. Po páteři jí cestovala horkost. Boky zvedala nahoru a dolů, tam a zpět, aby dostala jeho penis ještě hlouběji, až byla usazená přímo na jeho slabinách a bolela ji kočička.

„Jsem tak plná,“ řekla mu.

Tommas do úst nasál její prsty, klouzal mezi nimi jazykem, aby z nich slízal její předchozí vzrušení. Ruka jí vibrovala jeho steny, až se celá chvěla. Své tempo nad ním zrychlila, přirážela ještě tvrději.

Chtěla, aby to bolelo.

Chtěla se zas a znovu udělat.

Potřebovala ho cítit, až bude pryč.

Tommasovy ruce vyhledaly její zadek a tvrdě ho sevřely. Jeho nehty se zaryly do její kůže, zatímco druhou rukou sklouzl. Abriella si drsně vydechla, a ani o okamžik později jeho prsty vklouzly do jejího pevného zadečku. Nedal jí možnost připravit se na přídavné vniknutí. To žihadlo bylo víc než dost na to, aby se její krev dostala až do bodu varu.

Pak prsty jeho druhé ruky přejely po jejím mokrém pohlaví. Cítila, jak polštářek jeho prsu masíroval její kočičku. Trochu se na svém sedadle nazvedl, aby se setkal s jejím rytmem. Ten pocit, kdy jeho prst hladil její kočičku, zatímco na něm jezdila, a další prsty měl pohřbené hluboko v jejím zadečku, přiměl Abriellu vykřiknout. Znovu se udělala.

Vytáhla své prsty z jeho úst.

Když Abriella popadla jeho čelist, Tommas se zajíkavě nadechl. Prsty zaryla do jeho kůže, její upravené nehty po sobě zanechávaly stopy ve tvaru půlměsíčků.

„Znovu, tvrději,“ řekla mu. „Chci to zatraceně cítít, Tommy. Dej mi to, co chci.“

Ocitla se zvednutá z jeho penisu, otočená a pak už byla její tvář zabořena do koženého sedadlo. Abrielliny ruce byly sevřeny Tommasovýma rukama a připíchnuty k dolní části jejích zad. Přitom pocítila bolest v ramenou, ale zasténala a chtěla víc.

Zajel do ní a jedním hlubokým tahem si ji vzal. Abriella se třásla. Kolena jí sklouzala na sedadlo.

„Bože,“ sténala Abriella.

Když z jejího těla to hedvábí serval, její kůže hořela. Dokonce ho ani nestáhl. Prostě ty zatracené kalhotky jednoduše roztrhnul.

Bylo to zatraceně dobré.

Jakmile ucítila měkký materiál, který jí přitiskl ke rtům, na okamžik zamrkala. V nose pocítila vlhkost a vůni svého vlastního vyvrcholení. Na základě milencova tichého požadavku otevřela ústa.

Tommas dvěma prsty zasunul kalhotky přímo do jejích úst.

„Pokud to bude příliš, stiskni mi ruku,“ zaslechla, jak řekl.

Nemohlo by to být příliš mnoho.

Abriella by ho nemusela stisknout.

„Prosím,“ zamumlala přes kalhotky.

Tommasova druhá ruka vyhledala zadní část jejího krku a zatlačila ji do sedadla ještě víc. Pak, během mžiku si ji přitáhl do sebe. Znovu a znovu.

Dost hluboko, aby to bolelo.

Dost rychle, aby ji to připravilo o dech.

Nemohla přemýšlet. Konečky prstů necítila. V ústech mohla cítit chuť svého vlastního orgasmu. Udělala se tvrději, než kdy jindy.

Bylo to ponižující.

Nádherně ji využíval.

Tohle je má zatracená kočička.

Jsi taková děvka, že mi dovolíš takhle tě šukat.

Radši se udělej, Ello.

Zatraceně přesně teď.

Bože, vždycky se udělala.

Plakala, celá se třásla a s jeho vyvrcholením se do ní udělal.

Tvrdě vyvrcholila.

***********

Abriella prohrabávala svou tašku. Když nemohla najít tu jedinou věc, kterou hledala, cítila paniku. Zkontrolovala dalších pár položek a uvědomila si, že jí chybělo i něco dalšího.

„Ne,“ řekla a opřela se o nejbližší zeď.

Z tašky jí zmizela jak učebnice, kterou potřebovala pro následující hodinu, tak i telefon s předplacenou kartou, který jí Tommas dal. Při jejich zuřivém spojení a spěchu, ve kterém se vracela do školy, aby to stihla dřív, než se vrátí ze své pochůzky Darryl a všimne si, že ze školy odešla, jí ty věci musely vypadnout z tašky.

Tommase opustila s tvrdým polibkem, a jeho příslibu brzkého zopakování, popadla svou tašku a vplížila se zpět, aby nepřišla pozdě na další hodinu.

„Sakra,“ zabručela Abriella.

Právě na dnešní poslední hodinu tu učebnici potřebovala. Pravděpodobně by mohla dneska používat učebnici své spolužačky, ale blížily se zkoušky a musela si v knize projít kapitoly, které už probrali ve škole dřív.

Abriella si koutkem oka všimla Darryla, který právě do automatu strčil dolarovou bankovku, a vypadla mu plechovka. Dokonce si ani nevšiml, že byla na chodbě a mířila do třídy, ve které byla její dnešní poslední hodina.

Díkybohu.

Ještě dřív, než si jí Darryl stihl venku všimnout, vešla do třídy a zamířila přímo ke svému pracovnímu stolu. Abriella se posadila na své místo, odsunula stranou čekající sklíčko a mikroskop a naklonila se ke své spolužace.

„Kde máš svůj telefon?“ zeptala se dívky.

Carrie kývla ke své tašce. „Támhle.“

„Můžu ho použít?“

„Zvládneš to rychle?“

„Samozřejmě,“ řekla Abriella. „Svůj jsem ztratila v autě u přítele. Chci mu jen dát vědět, že ho tam má.“

„Bez problémů.“

Abriella počkala, až spolužačka našla svůj telefon a podala jí ho. Právě, když Abriella odeslala první zprávu, kolem prošel jejich profesor. Byl naprostý kretén ohledně používání elektronických zařízení v době výuky, takže musela být opatrná.

Tommy, napsala, ve tvém autě zůstal můj telefon a učebnice.

O minutu později se objevila Tommasova zpráta.

Kdo je to?

Abriella svraštila obočí. Jistě, psala z jiného číslo, ale v Tommasově autě nebyl nikdo jiný než ona. Kdo jiný by mu mohl poslat zprávu, aby mu řekl, že měl své věci v jeho zatraceném autě?

Abriella. Myslím, že mi v tvém autě vypadl můj telefon a učebnice.

Telefon znovu zabzučel. Jakou učebnici a telefon?

Abriella svraštila obočí. Moje, Tommy. Prostě vymysli, jak ty věci dostat zpět ke mně, dobře?

Dobře.

Bylo to.

Abriella, zmatenější než kdy dřív, své spolužačce telefon vrátila. Tommas nikdy žádný hovor s Abriellou, dokonce byť i jen prostřednictvím textových zpráv, neskončil, aniž by jí řekl, že ji miloval.

Vzpomněla si, že musel jít vyzvednout svou matku.

Možná to bylo tím.

Možná ho jeho matka rozptýlila.

Abriella své obavy odtlačila stranou.

Tommas to zvládne.

**********

„Abriella Trentini,“ ozval se za ní neznámý hlas.

Abriella se na patě rychle otočila. Ocitla se tváří v tvář dvěma neznámým mužům, kteří byli oblečeni v obyčejných černých oblecích. Právě odešla ze své druhé hodinu o trochu dřív, protože musela jít dřív, než jí začne další hodina, na schůzku s profesorkou z první hodiny.

Abriella se zvednutým obočím řekla: „Nemůžu říct, že jsme na té samé úrovni, protože nemám ani zatracené ponětí, kdo jste vy dva.“

Menší ze dvou mužů se usmál.

Nevypadalo to přátelsky.

V Abriellině střevech se usídlilo cosi příšerného. Sevřela svou tašku pevněji a přemýšlela, kde sakra byl zatracený Darryl. Na těch dvou mužích se jí něco nelíbilo. Něco, co bylo cítit policajty.

Ten člověk to ze sebe nemohl smýt.

„Detektivové Delog a Crown,“ řekl vyšší muž. „Můj partner si myslel, že setkat se s vámi ve škole bude, když se podíváme na to, jak se docela často se vám nějak daří vymanit z dohledu vašeho strážce, tím nejlepším časem.“

Abriellino srdce jí vyskočilo až do krku. „Prosím?“

„Před dvěma dny. Tommas Rossi. Už vám to něco říká?“ zeptal se Crown.

Nemohla dýchat.

Jak to tihle idioti vědí?

„Nemám ani ponětí, co...“

„Trentini, když je to potřeba, jsou vždy dobří lháři,“ přerušil ji Delog hladce. „Skutečností je, že víme, že jste byla před dvěma dny s Tommasem. V jeho autě jste něco zapomněla. Když jsme slyšeli o vašem setkání s ním, trochu jsme to prověřili. Vypadá to, že jste s Tommasem už nějakou dobu zapletená. Dokonce pro vás zařídil malý byt, že? Lidé v té budově ihned podle fotky vaší tvář rozpoznali. Soused vás zná jako Ellu.“

Abriella odmítla dovolit těm dvěma bláznům, aby zahlédli paniku, kterou díky nim cítila. „Znovu, nevím, o čem mluvíte.“

„Jasně, jistě,“ řekl Crown s pokrčením ramen. „Chceme si povídat. Jste pro drobný rozhovor před vaší další hodinou?“

„Rozhodně ne.“

„Víte, vždy bychom mohli zavolat vašemu bratrovi a přitáhnout vás oba na stanici. Jsem si jistý, že Joel Trentini by rád zjistil, že jeho sestra šuká s jeho nepřítelem číslo jedna, že?“

„Co se to sakra snažíte dokázat?“ vyplivla ze sebe Abriella. „Nemám pro vás vůbec nic.“

„Chceme si promluvit,“ řekl druhý detektiv.

„O čem?“

„O Tommasovi, pro začátek.“

Abriella spolkla svou úzkost. Potřebovala se od těch mužů dostat pryč, a to tak rychle, jak jen to bylo v zatracených lidských silách možné. Kdyby ji Darryl našel s detektivy, mohla by si klidně přiložit pistoli k vlastní hlavě a ušetřit tak Joela problémů. Či ještě hůř – pokud by jí za to, že mluvila s policií, nezabil její bratr, mohl by tak přijít na její vztah s Tommasem.

Tommas.

Panebože.

Potřebovala s ním mluvit.

Hned.

„Nemám policajtům co říct,“ řekla Abriella pevně.

Otočila se na patě, aby odešla. Její paži popadla jiná ruka a otočila ji zpátky.

„Jen počkej jednu zatracenou minu-“

„Nechte mě jít.“

Abriellina slova z ní vyšla smrtelně ostrým tónem hlasu, i když byla pronesena tiše. Detektiv ji téměř okamžitě s vytřeštěným pohledem pustil.

„Nedotýkejte se mého těla,“ řekla Abriella. „A držte se ode mě zatraceně dál.“

„Promluvíme si znovu, Abriello,“ řekl Delog.

„Ve skutečnosti ne. Nikdy.“

S těmi slovy nechala Abriella detektivy za sebou. Nemohla se z té chodby dostat dostatečně rychle pryč. Hned za rohem, kde věděla, že už ji detektivové nemohli vidět, se zastavila, aby mohla popadnout dech.

Srdce jí nezpomalovalo.

Pořád jí bylo špatně.

Darryl vyšel o dvoje dveře níž z pánských toalet. Právě, když si všiml Abrielly, si ten idiot otíral ruce do tmavých džínsů.

„Neměla bys být ve třídě?“

„Ehm...“

„Ehm,“ zasmál se Darryl. „To není odpověď. Co tu děláš?“

„Chci jít domů,“ řekla Abriella rychle. „Není mi moc dobře.“

„Nebylas tu ani pár hodin.“

„A?“

Darryl se zamračil. „Jak chceš. Pojďme.“

*********

„Abriello?“

„Omlouvám se, tati,“ řekla Abriella, když prošla kolem kuchyně. „Hned ti připravím nějakou večeři.“

„Hej, na okamžik počkej.“

„Jen si chci vzít něco z mámina pokoje, dobře?“

Peter vydal smutný zvuk. „Dobře, Ello.“

Abriella, když svému otci lhala, ignorovala pocit viny. Když dorazila domů, Joel tam byl a spolu s ním tucet jeho mužů. Nemohla riskovat zavolat Tommasovi z jednoho z telefonů v jejich křídle, takže použila výmluvu, že se chtěla zajít podívat za Peterem.

Joel to nijak nezpochybňoval.

Jakmile byla Abriella na bezpečném místě v křídle svého táty, skryla se v jednom volném pokoji, zavřela za sebou dveře a z nočního stolku popadla telefon. Vytočila Tommasovo číslo. Jeho telefon vyzváněl a vyzváněl, až se nakonec ozval jeho záznamník.

Abriella frustrovaně zavěsila a vytočila číslo znovu.

Napodruhé to Tommas, celý bez dechu, zvedl. „Jo, ahoj?“

„Tommy, to jsem já. Máme problém.“

Tommas zasténal. Abriella by mohla přísahat, že slyšela, jak něco s tupým úderem dopadlo na zeď. „Ello, zlato... Právě teď nechci nic takového slyšet. Potřebuji na chvíli nemít žádné problémy. Žádné, dobře?“

„Promiň, ale tohle je důležité.“

„Co se stalo?“

„Kde jsi?“ zeptala se místo toho.

„Na našem místě. Myslel jsem, že by to možná mohlo pomoci či tak něco. Nevím.“

„Pomoci s čím?“

„S mým bláznivým zadkem. To není důležité. Mluv se mnou.“

„Dneska za mnou do školy přišli policajti. Detektivové, tuším. Myslím, že říkali, že se jmenují Crawn nebo Crain... tak nějak.“

„Crown?“ zeptal se Tommas. V jeho hlase byl slyšet nebezpečný podtón.

Abriella se zachvěla. „Jo. Proč?“

„Ten druhý byl Delog?“

„Ano.“

Teď se Abriella cítila hůř než kdy jindy.

„Řekni mi všechno,“ požadoval Tommas.

Abriella svému milencovi rychle zrekapitulovala všechny události a po celou dobu po očku sledovala zavřené dveře. Byla si jistá, že kdyby jí otec nachytal, tak bude mlčet, ale nechtěla ho do téhle pozici dostat.

„Vzpomínáš si, jak jsem ti psala o svém telefonu a knize?“ zeptala se nakonec Abriella.

Tommas si odfrkl. „Ne.“

„Tommy, no tak. Poslala jsem ti to ani ne třicet minut poté, co jsi mě vysadil. Nechala jsem svůj telefon a -“

„Svou knihu v mém autě. Jo, všiml jsem si toho poté, co jsem vysadil na schůzku svou matku. Byly zapadlé pod sedadlem. Měl jsem v plánu hodit ti je někdy v průběhu tohoto týdne, pokud bych to zvládl zařídit. Ale od tebe jsem žádné zprávy nedostal, Ello.“

„Ano, dostal. Použila jsem telefon kamarádky. Několikrát jsi mi odepsal. Mířím tím tam, že detektivové věděli o telefonu a knize ve tvém autě. Věděli, že to tam je, a že jsem to zapomněla já. Jak to vědí?“

Ještě dřív, než na Tommasově konci ozvalo jakési hlasité zapráskání, dalo Abrielle odpověď ticho. Při tom zvuku nadskočila, ale překvapený výkřik se jí podařilo ztlumit rukou.

„Tommy?“

„Ta zasraná děvka,“ zavrčel Tommas.

„Co?“

„Jen... na okamžik počkej.“

Abriella udělala přesně to, co řekl. Neslyšela jeho tiché dýchání, ale uslyšela cvaknutí zamykání klíčem. O minutu později se Tommas vrátil zpět.

„Myslím, že ta osoba, s níž sis psala, byla moje matka,“ zamumlal Tommas. „Našel jsem zprávy. Byly odstraněny z hlavního seznamu, ale ne z protokolu. Poté, co jsem ji vyzvedl, jsem se zastavil v obchodě, abych si koupil cigarety.“

„Aha.“

„Nechal jsem svou tašku v autě. Když jsem šel do obchodu, Nate vystoupil, aby si zakouřil. Myslím si, že to byla ona, Ello.“

„Detektivové...“

„Zvládnu to, zlato.“

Co to všechno znamenalo?

Abriella si přála, aby se dokázala dostatečně uklidnit a přemýšlet.

„Omlouvám se, Tommy.“

„Bože, za co?“

Abriella to nevěděla.

„Buď opatrný, jo?“ řekla.

„Vždy. A ty od těch zasraných prasat drž dál.“

„Budu.“

Bez ohledu na cokoli.