USage - 8. kapitola

Překlad: Kat
Kor.: Evudar

Kim

ZKLIDNÍM SE, ODTÁHNU SE od Sageova hrudníku a zakloním hlavu. Věděla jsem, že Sage nebyl typem muže, na kterého se snadno zapomíná, ale neměla jsem tušení, že ke mně cítil to samé. Nepřišlo mi možné, že by mohl, ale cítila jsem, že mluví pravdu, když mi říkal, že nebyl s nikým od té doby, kdy jsme byli spolu.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se, pohladí mě po bradě a já přikývnu. „Jsi si jistá?“

 „Jo. Jen se cítím jako idiot,“ přiznávám se. Oči mu zněžní. „Nejsi idiot.“

„Říkáš ženě, která měsíce předstírala, že má přítele, protože se až moc bála čelit tváří v tvář faktu, že jsem se zakoukala do muže, kterého sotva znám,“ reptám. Zastrčí mi pramen vlasů za ucho.

„Chránila jsi sama sebe. Chápu to.“

„Nejsi naštvaný?“

„Kvůli čemu?“ ptá se. Nevěřícně na něj zírám.

„Že jsem předstírala, že mám přítele,“ pokračuju. Výraz v očích se mu změní tak, až mě zamrazí.

„To, že jsi předstírala, že máš přítele, nechránilo jen tebe. Chránilo i mě. Byla jsi nedostupná. Kdykoli tě kdokoli pozval na rande, řekla jsi tu samou věc – že máš přítele – takže si dali odchod. Nejsem naštvaný, protože ve finále mi to pomohlo.“

„Myslíš to vážně?“ vydechnu a pozoruju ho. Chytí mi bradu do dlaně.

„Mohla jsi někomu dát šanci, zamilovat se a posunout se v životě. Takže jo, myslím to vážně.“

Polknu pod náhlým intenzivním pohledem v jeho očích a podívám se mu přes rameno. To se mohlo stát, ale on taky mohl někoho poznat a zamilovat se. A já to celé mohla zpovzdálí pozorovat a vědět, že už nedostanu šanci, protože jsem se až příliš moc bála postavit strachu. Cítím, jak mi palcem přejede přes dolní ret a to upoutá mou pozornost zpět k němu.

„Na ničem z toho teď nezáleží. Právě teď se jen zaměříme na to, abychom se vzájemně lépe poznali.“

Nevyjádřila jsem souhlas slovně ani přikývnutím. Místo toho jsem se naklonila a políbila ho – protože můžu, protože chci, a protože, i když mě celá tahle věc děsí, vím, že to chci víc než další nadechnutí. Jestli skončím se zlomeným srdcem, stejně budu mít vzpomínky na čas strávený se Sagem, ke kterým se můžu vracet. A pokud nám to nějakou náhodou vyjde, budu mít něco nádherného po zbytek života.

„Jsem hladová,“ řeknu, když se lehký polibek začíná měnit v to, že se mi tlačí tvrdou délkou do břicha a já mu sténám do úst.

„Já taky,“ souhlasí. Nemůžu si pomoct a rozesměju se. Položím si čelo na jeho a pohladím ho po silné čelisti.

„Prosím, nakrm mě.“

Zavře oči a natlačí se na mě hrudníkem, jak se nadechuje. Oba nás postaví a políbí mě na čelo, než odejde a nechá mě stát v obývacím pokoji. Sleduju, jak odchází, a přemýšlím, co bych měla dělat. O chvíli později se vrací s mou taškou v ruce. Následuju ho chodbou do jeho ložnice, kde rozsvítí, přenese tašku k posteli a položí ji tam.

„Zajdeme se najít, protože tu nic nemám a musím nakoupit.“

„To zní dobře,“ souhlasím.

„Zůstanu dneska v noci v hostinském pokoji, takže se můžeš připravit tady.“

„Ne,“ odmítnu, zavrtím hlavou a snažím se kolem něj proklouznout pro tašku.

„Ano.“

„Ne.“ Položím si ruce v bok. „Měl bys spát ve vlastní posteli,“ sdělím mu. Něco zamumlá, než přejde k šatně. Vím, že dělá tu věc s ignorováním, aby bylo po jeho, a začínám být otrávená.  „Nezůstanu tady, Sagei Maysone,“ prohlásím, zvednu tašku a zamířím ke dveřím. Než se k nim dostanu, vypísknu, protože mě zvedne do vzduchu. Upustím tašku a o vteřinu později ztěžka vydechnu, když mě hodí na postel a lehne si na mě.

„Budeš spát tady.“

„Nebudu,“ odseknu a snažím se ho odstrčit, ale jen se mi podaří ho přetočit na záda. Pohlédnu na něj a nevím, co mě to popadne. V jednu chvíli chci seskočit z postele a vrhnout se ke dveřím a vzápětí se mu rty tisknu na jeho. Zaskřípeme o sebe zuby, trochu se odtáhnu a pak se vrátím pro víc. Jazykem mu pronikám do úst.

Zasténám, když se ode mě odtáhne, aby mi přetáhl tričko přes hlavu. Tehdy ztratím i tu nepatrnou sebekontrolu, kterou mám. Pamatuju si, jaké to bylo, když jsme byli spolu poprvé. Pamatuju si, jaké to bylo, cítit jeho rty na prsou, na holé kůži a mezi nohama. Pamatuju si to, jako kdyby to bylo včera, a chci to znovu. Chci na sobě cítit jeho rty i ruce a rozhodně mu to chci oplácet. Zatahám mu za tričko, nepatrně se nadzvedne a společně mu sundáváme tričko, které házíme na podlahu. Pak mi Sage zajede rukama na záda a cítím, jak mi rozepíná podprsenku. Když skončí, odhodí ji také na zem. Natlačím se na něj hrudníkem. Bradavkami se mu otřu o jemné chloupky na hrudníku a kroužím mu jazykem proti jeho, což mi vyslouží souhlasné zavrčení, které rozechvěje to místečko mezi stehny.

Přetočí mě na záda, odtáhne se a skloní hlavu, aby mi mohl jazykem přejet po jedné z bradavek, zatímco sevře do prstů druhou a stiskne ji. Vyklenu záda a omotám mu nohy kolem pasu. Napětí mě pohlcuje a cítím mezi nohama zoufalou potřebu uvolnění. Tělo se mi chvěje. Netušila jsem, že by bylo možné mít orgasmus jen ze sání bradavek a nepatrného tlaku na klitoris, ale v břiše cítím narůstající vzrušení, které mi napovídá, že kdybych správně pohnula boky, mohla bych se udělat.

„Sagei,“ zasténám. Odtrhne ruku i hlavu od prsou.

Zakloní se a pohlédne na mě. Myslím si, že znovu přestane, tak udělám jedinou věc, kterou dokážu vymyslet. Posadím se, přitisknu se mu na rty a dlaní mu začnu hladit mohutnou erekci tlačící se na džíny. Zasténá a odstrčí mi ruku. Chci trucovitě našpulit rty, ale než to stihnu udělat, rozepne mi džíny, vklouzne do nich a prsty mi přejede po stydké kosti. Zamíří níž a s naprostou přesností mi je přitiskne na klitoris, čímž mě přiměje zvednout boky.

„Tak zatraceně mokrá. Jak jsem mohl zapomenout, jak pro mě zvlhneš?“ zamumlá mi proti rtům. Zasténám a zaryju se mu nehty do zad. Jsem blízko, tak moc blízko. Přirážím k němu boky a zadrhne se mi dech, když do mě vrazí prsty. Nejdřív jeden, pak druhý a pak s nimi zakrouží a trefí ten bod uvnitř, následkem čehož uvidím hvězdy. „Ježíši, tvoje kundička mi tak pevně svírá prsty,“ vrčí, sevře mi zuby spodní ret a jemně skousne.

„Sagei!“ křičím, když mě zasáhne orgasmus, proudí mi tělem a zanechává mě s malátnou hlavou a naprosto bezvládnými končetinami. Ztěžka oddechuji, když otevírám oči a zjišťuju, že mě pozoruje.

„Taková zasraná nádhera. Lepší, než si pamatuju,“ zašeptá. Olíznu si rty a posadím se. Tím pohybem je přinucený ze mě vysunout prsty, které si hned strčí do pusy a zavře oči. „Rozhodně lepší, než si pamatuju.“ Když otevře oči, zatlačím ho na záda.

„Prosím,“ zašeptám, když se mě snaží zastavit, abych mu rozepnula džíny. Chvíli mě pozoruje, než to s potřesením hlavy vzdá a lehne si. Uvolňuji ho a sleduji, jak se ke mně napíná dlouhý tlustý pták a vyschne mi v ústech. Je perfektní všude; dokonce i ptáka má perfektního; dlouhého, hladkého a tvrdého protkaného silnými žílami po celé délce.

Omotám kolem něj prsty a kundička se mi sevře, když prsty nespojím. Pamatuju si, jaké to bylo, cítit ho v sobě; jak naplňující a spalující potěšení mi každým přírazem přinášel. Vzhlédnu k němu, přitisknu rty k hlavičce penisu a pomalu ho beru do úst. Snažím se ho pojmout, jak nejlépe dokážu, aniž bych se dusila. Držím ho u kořene, kroutím a pumpuju rukou, zatímco ho saju a olizuju. Pozoruju jeho výraz, když ho přivádím k vrcholu.

„Do prdele, zlato.“ Zajede mi rukama do vlasů, břišní svaly se mu propnout a nepatrně se zvedne, aby viděl, jak mi zajíždí do pusy. „Ježíši, kurva, udělám se,“ varuje mě.

Pojmu ho hlouběji a zrychlím pohyby rukou. Chci ho cítit na jazyku i v hrdle. Chci, aby se mi udělal do pusy. Chci cítit potěšení, které mu dávám.

„Kurva, kurva, kurva,“ sténá, zavírá oči, zvedne boky z postele a uvolňuje se mi do hrdla.

Polykám každičkou kapku, olizuju ho a divím se, co to sakra do mě vjelo. Nikdy předtím jsem semeno nepolykala… nebo jsem si ani neužívala kuřbu, když na to přijde. Ale užívala jsem si, dělat to jemu. Ne, neužívala; milovala jsem to.

„Kriste.“ Zvedne si mě za paže k hrudníku a políbí mě, než se odtáhne a zahledí se na mě. „Teď jsem na sebe ještě víc nasraný, že jsem od tebe odešel,“ zamumlá.

Nemůžu si pomoct. Ta poznámka je tak upřímná a legrační, že se hlasitě rozesměju a opřu se mu čelem o hrudník. O chvíli později uslyším, jak mi zakručí v břiše, tak se odtáhnu, abych na něj viděla. „Myslím, že jsem pořád hladová,“ řeknu mu. Usměje se, posadí se a něžně mě políbí, než mě vytáhne z postele a podá mi podprsenku.

„Sejdeme se v kuchyni, až budeš připravená,“ řekne, než zmizí v šatně a o chvíli později vyjde s tričkem v ruce. Neříká nic, když odchází, ale přejede mi prsty po břiše, stejně jako to udělal v den, kdy jsme se poznali. Zanechává mi to v břiše hřejivý pocit, zatímco si oblékám podprsenku.

Obléknu si tričko a zamířím do koupelny. Všimnu si zubního kartáčku v držáku, který jsem si koupila, když jsem tam byla předtím. Rychle ho použiju, učešu si vlasy a nanesu si lesk. Neoblékla jsem se dneska moc pracovně, takže jsem zhodnotila, že tmavé džíny, červené tričko s dlouhým rukávem a černé kožené boty s koženou bundou jsou dost ležérní, abych v tom mohla jít kamkoli.

Jakmile jsem připravená, mířím do kuchyně, kde na mě už Sage čeká, obrácený zády, se skloněnou hlavou a probírá se poštou před sebou. Tiše stojím a užívám si výhled na jeho zadek v džínech a tmavě zeleném triku, které si převlékl a které ho obepíná jako druhá kůže a zvýrazňuje mu svaly na pažích a zádech. Když se otočí, uvědomím si, že pohled zezadu je dobrý, ale zepředu je ještě lepší. Triko se mu napíná přes široký hrudník a v zelené barvě mu ještě víc vynikají oči. Jsou nádhernější.

„Připravená?“ ptá se a já přikývnu. Nechám ho odvézt ke dveřím, vezmu si bundu, obleču si ji, a když mi nabídne ruku, přijmu ji. Zavře za námi dveře a zamkne. Pak mě vede ke dveřím spolujezdce a pomůže mi do auta. 

Zatímco obchází kapotu a nasedá, připnu si bezpečnostní pás. „Kam pojedeme?“ ptám se, když nastartuje a rozjedeme se.

„V blízkosti je několik restaurací. Máš chuť na mexickou, italskou nebo americkou kuchyni?“ nabízí mi. Přemýšlím, která z nich by byla nejvhodnější pro mou dietu. Rozhodnu se pro mexickou a on nás veze k malému obchodnímu centru, ke kterému patří pár obchůdků a mexická restaurace. Zaparkuje nedaleko vchodu, vypne motor a rozepne si bezpečností pás, než vystoupí. Také vystoupím a setkám se s ním u kapoty, kde mě vezme za ruku. Jakmile projdeme dveřmi, udeří mě do nosu vůně masa a koření a znovu mi zakručí v břiše. „Sakra, podívej se na to,“ řeknu a ukážu na fotku chlapa z reality show Diners, Drive-ins, a Dives, který stojí vedle krásné drobné Mexičanky. „Teď jsem ještě víc hladová,“ přiznám se. Sage se rozesměje a přehodí mi paži přes rameno. Nelžu, pokaždé když ten pořad vidím, sbíhají se mi sliny a přeju si, abych tam byla a jedla jídlo, které v té kuchařské show připravují, takže jsem neuvěřitelně nadšená, že osobně ochutnám něco z té show.

„Sedněte si kamkoli. Někdo u vás bude za chviličku,“ řekne žena a Sage přikývne, než nás odvede k boxu v zadní části malé restaurace. 

Vklouznu do boxu a usměju se na něj, když se posadí naproti a prohlédne si místnost – hádám, že zkoumá, zda tam číhá nebezpečí. „Někdo podezřelý?“ zašeptám. Pohledem se vrátí ke mně.

„Zvyk.“ Rozesměje se a já se zakřením.

„Dobrý den, přátelé. Co vám mohu nabídnout k pití?“ zeptá se muž, který přijde k našemu stolu a položí před nás jídelní lístky.

„Vodu s citrónem, prosím,“ objednám si a on přikývne, než se zadívá na Sage.

„Pivo. Jakékoli, které máte v láhvi a je vychlazené.“

„Dobře. Hned budu zpátky.“ Zakmitá na nás obočím, než zamíří pryč, ale vrací se o vteřinu později s košíkem nachos a miskou salsy, které před nás postaví, než opět zmizí. Vezmu si nachos, namočím ho do salsy a kousnu si. Pak vykulím oči.

„Pálí?“

„Bože, ano.“ Ovívám si pusu, a když přede mě číšník položí vodu, hltavě piju. Je mi dokonce jedno, jak při tom vypadám. Hoří mi pusa.

„Dal jsem vám tu pálivou?“ ptá se číšník. Mrkám, abych odehnala slzy, které se mi hrnou do očí. Nevím, zda je to ta pálivá, ale je pálivá.

Dívám se, jak Sage bere nachos, namáčí ho do salsy a strká si ho do pusy. Rozesměju si, když se zachová stejně jako já. Má otevřenou pusu a oči mu slzí, než si přiloží pivo k puse a hltavě pije.

„Omlouvám se. Přinesu vám jinou.“ Číšník zvedne salsu, odejde, ale za chviličku se vrací s jinou, kterou položí mezi nás. „Tohle by mělo být v pohodě.“ Usměje se.

„Děkujeme.“ Usměju se na něj také, než odejde.

„Mělo být v pohodě?“ opakuje Sage. Stále se usmívám, když si kousnu do dalšího nachos, který si ale do salsy nenamočím.

„Slyšel jsi to taky, viď?“ ušklíbnu se a potřesu hlavou. „Nemyslím, že jsem dost odvážná, abych byla pokusný králík. Vyzkoušej ji a řekni mi, zda je to bezpečné,“ požaduju a mrkám na něj řasama. Zvedne další nachos, smočí do salsy jen okraj a pak si ho přiloží na jazyk.

„Je to dobré,“ zamumlá.

Rozesměju se, zvednu ten svůj, namočím ho do salsy a kousnu si. Je to dobré, víc než dobré. Je to vynikající… nebo jsem hladová. Cokoli to je, zapříčiní, že než přijde číšník pro naše objednávky, sním polovinu košíku nachos i polovinu salsy.

„Víte, co si dáte?“ zeptá se.

„Taco salát s lososem a další vodu,“ odpovídám. Přikývne a podívá se na Sage.

„Další pivo, největší burrito, které máte v nabídce a vedle guacamole,“ objedná si Sage. Číšník jen přikývne, než znovu odejde.

„Takže, co se děje se salónem? Měly jste s Ellie šanci to znovu probrat?“ zeptá se. Zvednu další nachos a namočím do salsy, ale pak ho odložím do košíku. Nechci si zkazit chuť na večeři a podle toho, jak to jde, jsem na té nejlepší cestě. „Máme v pondělí schůzku v bance, abychom projednali půjčku. Frankie žádá za salón dvě stě padesát tisíc dolarů a cena zahrnuje všechno – křesla i vybavení – co tam je. Je to dobrá cena. Jen se musíme ujistit, že dostaneme půjčku, plus peníze navíc, které chceme na renovaci.“

„Musí se tam udělat hodně změn?“

Zavrtím hlavou. „Ne, nezbytně. Ale teď je to salón Frankieho a i když ho milujeme, chceme, aby byl náš. Chceme udělat nějaké renovace a přidat pár pracovních míst, které bychom mohly pronajímat nebo najmout pár dalších holek na práci. Už takhle máme plno, takže další personál by znamenal další příjem.“

„To je chytré,“ souhlasí, natáhne se a vezme mě za ruku. „Řekla jsi to rodičům?“

Zamrkám a uvědomím si, že jsem jim ani Chrisovi o nabídce na salón neřekla. A normálně jsou to první lidi, kterým říkám vše. „Neřekla. Mluvila jsem o tom jen s tebou, Ellie a Jaxem.“

„Možná by bylo lepší o tom pomlčet, dokud nebudeš vědět přesně, co se stane. Nebo přinejmenším do té doby, než budeš mít po schůzce v bance.“

„Máš pravděpodobně pravdu. Miluju rodiče, ale vím, že kdybych jim to řekla, hned by se na mě vrhli a nabízeli mi peníze,“ zamumlám.

„Na nabízení peněz není nic špatného, zlato.“

„Ne, není, ale chci toho dosáhnout sama. Chci dokázat jim i sobě, že jsem schopná zvládnout to sama. Rodiče jsou nejlepší, ale někdy dokážou být panovační.“

„Jen chtějí, abys věděla, že tě milují a podporují,“ řekne tiše a stiskne mi ruku. „Myslím, že nás rodiče někdy chtějí až moc hýčkat. Nechtějí, abychom se cítili, že nám něco chybí.“

„Chovají se tak k tobě rodiče?“ ptám se. Výraz v tváři má náhle vřelý.

„Můj táta je na to až moc velký drsňák, ale máma každého rozmazluje. Miluju jí za to. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že mě miluje. Takže ano, chová se ke mně stejně láskyplně, jako tvoji rodiče, když ti nabízí peníze.“ Usměje se, pak se zakloní, pustí mi ruku a v tom nám přinesou jídlo.

Sbíhají se mi sliny při pohledu na salát. Pak se podívám na jeho jídlo a vykulím oči.

„Ježíši,“ zamumlá Sage a zírá na talíř před ním. Není to normální porce. Ne, takhle na talíři vypadá krocan pro celou rodinu na Den Díkuvzdání. Burrito zabírá celý talíř.

„Budete ještě něco potřebovat?“ ptá se číšník.

Odtrhnu pohled od Sageova talíře, zavrtím hlavou a zamumlám. „Jestli nemáte někde náhradní žaludek, tak ne. Myslím, že můj muž bude jeden potřebovat.“

Usměje se od ucha k uchu, zavrtí hlavou a odejde.

„Tvůj muž, jo?“ zeptá se Sage. Vrátím se k němu pohledem a poklesne mi žaludek, když vidím výraz v jeho očích. „Líbí se mi to.“

„Líbí?“

„Čekal jsem dlouhou dobu, až mi tak řekneš,“ připustí. Teplo, které se mi rozlilo v břiše, se vkrádá i do hrudníku.

„Děkuju,“ vyhrknu a jeho výraz se mění. „Myslím tím, že jsi na mě počkal.“

Zaplane mu v očích. „Raději jez, než řeknu srát na to a odnesu si tvou malou prdelku odtud přes rameno, odvezu domů a ukážu ti jinak svou vděčnost.“

„Dobře,“ vydechnu, zvednu vidličku a strčím si do pusy pořádnou porci salátu, abych mu neřekla, že by mi to vůbec nevadilo.

„Ani si nejsem jistý, kde začít,“ řekne. Koušu a polykám, zatím sleduju, jak si prohlíží talíř.

„Uprostřed,“ navrhnu mu. Ušklíbne se a pak se pustí do jídla. Překvapivě sním celou porci a on víc než polovinu té své. Když přinesou účet, pokouším se zaplatit, ale jako vždy, mě nenechá. Po několika minutovém handrkování, to vzdám a on zaplatí.

Poté mě usadí do auta a zamíříme k němu domů, kde mě po pár jemných polibcích opustí před dveřmi hlavní ložnice. Dívám se, jak odchází do hostinského pokoje. Přemýšlím, že bych se k němu přidala, ale ta část mozku, která si uvědomuje, že stále musíme pracovat na tom, abychom se lépe poznali, mě udrží v posteli, kde usnu obklopená jeho vůní.