DAODH - 18. kapitola

Překlad: Marťa

Dean

„Pane, vše je nastaveno. Jakmile přijdou hosté, můžeme vyplout.“

Kývl jsem kapitánovi. „To zní dobře.“

„Jak dlouho budeme na vodě?“

Přemýšlel jsem o Lily a o tom, jak jsem z ní šílel. „Uděláme jen krátkou plavbu. Pár hodin.“

Čím méně času s ní strávím v těsné blízkosti, tím lépe. Každá minuta, kterou jsem s ní strávil, mi pravděpodobně ukradla hodinu z mého života.

Přikývl a pak se postavil zpátky za kormidlo. Opřel jsem se do pohovky na slunečné palubě a využil příležitosti k tomu, abych si zkontroloval email, než všichni dorazí.

Byla tam obvyklá dávka spamů, ale mezi nimi byl email, který jsem čekal, že dostanu už před několika dny. Přelétl jsem úvod a usmál se.

Pane Harpere,

rád bych se s Vámi setkal během LV Restauratérského týdne. Budu tam mít celý týden napilno, ale až budete vědět, kdy vy a váš tým dorazíte, spojte se se mnou a můžeme se sejít. Mezitím začnu připravovat pokrmy.

Las Vegas Restauratérský týden byla každoročně pořádaná akce. Jeden týden v roce se každý restauratér, který za něco stál, sbalil a vyrazil do města hříchu. Během LVRT se zprostředkovávaly obchody, najímali se kuchaři a u drinků se vymýšlely nové směry, kterými se restauratérský svět vydá. Už jsem byl připravený, že tam letos nepojedu, ale ten email všechno změnil.

Antonio Acosta byl šérkuchařem v nejslavnější tapas restauraci v Los Angeles a souhlasil s tím, že za slušný peníz vytvoří jídelní lístek pro novou restauraci a to byla příležitost, kterou jsem si nemohl nechat ujít.

Sešel jsem dolů, do své kajuty, abych vyměnil telefon za počítač. Potřeboval jsem zarezervovat last minute letenky pro svůj tým, a pak mě čekalo hledání volného hotelu.

„To je šok!“ Ozvala se Zoe, která stanula na prahu mé kajuty. Na sobě měla černý vršek od plavek a džínové kraťasy. V jedné ruce držela ručník a přes druhou jí visela plátěná taška. „Jsi na jachtě a pracuješ.“

Zasmál jsem se a otočil počítač k ní, aby se mohla podívat, na jakých stránkách jsem byl. „Nemám na vybranou. Jedeme na LVRT.“

Spadla jí čelist. „Co? Myslela jsem, že to letos vynecháme.“

Vysvětlil jsem jí poslední změnu událostí.

„Svatá prostato,“ řekla a ručník jí spadl na podlahu. „Všichni už jsou na palubě. Můžeme vyplout.“

„Ještě zavolej Hunterovi,“ křikl jsem, když zamířila ke schodům. „Dnes chodit nemusí.“

Otočil jsem počítač zpátky k sobě a hledal dostupné pokoje v Bellagiu. Věděl jsem, že tam nebude moc široký výběr. Za normálních okolností by rezervace nebyla problém, ale to, že hotel sloužil, jako domovská základna pro konferenci, zajišťovalo, že bychom měli velké štěstí, kdybychom v okruhu deseti kilometrů našli volný pokoj. Poohlédl jsem se po volných apartmá a nebyl jsem vůbec překvapený, když už byla všechna zamluvená.

Chystal jsem se zavolat do hotelu, abych zarezervoval jednu z devíti soukromých vil, když jsem na schodech uslyšel hlas Lily.

„Myslí si, že nemáme žádný život? Nemůžu všeho nechat a jen odjet z města.“

Protočil jsem očima. „Tak si plány změň, pokud chceš dostat tento měsíc zaplaceno,“ vykřikl jsem.

Přišla do mé kajuty se založenýma rukama. Opálená ramena měla holá a její jasně červené plavky byly pod lehkými průsvitnými bílými šaty dobře viditelné. Díky tomu jsem viděl mnohem větší kus jejích nohou, než kdy předtím – byl to lákavý pohled, který bych si neměl dopřát. Její blond vlasy měla stažené na zádech a na krku se jí vlnily uvolněné pramínky. Díky tomu jsem mohl v její odhalené tváři vidět její hněv. Byla naštvaná. To mě pobavilo.

„Nemůžeš mě donutit, abych jela do Vegas,“ namítla.

Ušklíbl jsem se. „Antonio Acosta souhlasil, že nám pomůže vytvořit menu pro novou restauraci.“

Sevřela paže. To jméno znala. „Děláš si ze mě legraci?“

Zakroutil jsem hlavou.

„Kdy poletíme?“ Zeptala se a její tón byl o něco méně naštvaný, než před chvílí.

„Ve středu, za předpokladu, že včas zarezervuji vilu.“

Polkla a přikývla. Viděl jsem, jak v jejím pohledu narůstá vzrušení. LVRT byl jen pro zvané. Byla to exkluzivní a elitní událost. Věděl jsem, jak moc se ho Lily chtěla zúčastnit a tu touhu by připustila každému, kromě mě.

Proč?

Protože jsme spolu hráli hru.

„Julian říkal, že bude k dispozici jen do pátku,“ vysvětlovala Zoe, která pohledem kmitala mezi mnou a Lily. „Bude muset odjet domů dříve, než my.“

Přikývl jsem. „Pokud tam bude většinu týdne, tak by to mělo být v pořádku.“

„A Hunter?“ Zeptala se Lily a pohledem se soustředila na Zoe.

„Bude tam, ale byl ohledně svého chování varován. Neboj se.“

Přikývla a zdálo se, že takovou odpověď přijala.

Zoe tleskla a přerušila ticho. „Dobře, dobře, pojďme na palubu, dáme si něco k pití a ty to tady zatím dokonči. Dej mi vědět, kdybys potřeboval mou pomoc.“

Zoe popadla Lily za paži, otočila ji ke schodům a já přemýšlel, jestli byl dobrý nápad zarezervovat jednu vilu pro všech pět členů týmu. Všichni tam budou mít dost místa, ale něco mi říkalo, že bydlet v jednom hotelovém pokoji – i když velikém – s Lily Blackovou bude testem mé odolnosti v té nejextrémnější podobě.

***

V době, když jsem všechno dokončil, jsme spustili kotvu na otevřeném oceánu. Vynořil jsem se ze své kajuty, zpocený a mrzutý a zastavil se na vrcholu schodů. Zoe lenošila na sluneční palubě s brýlemi tak velkými, že jí zakrývaly většinu obličeje. Julian a Josephine seděli na pohovce pod zastřešenou částí paluby. Julian se naklonil a políbil ji na tvář. Odvrátil jsem se a můj pohled směřoval opačným směrem, dokud jsem neviděl za svým barem stát Lily jen v malých červených bikinách a jednou z mých starých kšiltovek Nicks. Měla ji nasazenou hodně dopředu tak, aby jí kšilt zakrýval celé čelo.

„Kde jsi ji našla?“ Zeptal jsem se a přistoupil jsem k ní blíž.

Chytřejší muž by se vydal opačným směrem.

Vzhlédla a zbledla. „Byla dole ve skříni v kuchyni. Zapomněla jsem si klobouk, a kdybych si obličej něčím nezakryla, naskákaly by mi pihy.“

Naklonil jsem hlavu a prohlížel si její tvář pod stínem kšiltu. Už tam pihy měla, ale líbily se mi.

„Můžu si ji sundat.“

Potřásl jsem hlavou a sklonil se, abych si vzal z misky pod barem pár limetek.

„Nech si ji.“

 Záměrně jsem se vyhýbal pohledu na její reakci.

„Co budeš děláš?“ Zeptala se a váhavě se ke mně přiblížila.

Voněla, jako léto. Tou tropickou vůní, která vás zahřeje u žaludku.

„Margaritu,“ řekl jsem a podíval se na ni koutkem oka. Její bikiny hodné porno průmyslu měly za následek to, že mě k ní přitahovaly, jako můru k plamenu.

„To je moje oblíbené pití,“ řekla a usmála se.

Nakrájel jsem dvě limetky, šťávu z nich jsem nalil do shakeru a tři sekundy ji míchal. „Obvykle ji mám rád s čerstvým pomerančovým džusem, ale takhle to jde taky.“

Odšpuntoval jsem tequillu Patron a nalil dva panáky do shakeru spolu s trochou ledu a šťávou z agáve. Pak jsem pití mlčky míchal, zatímco mě Lily pozorovala.

„Ochutnej,“ řekl jsem.

Její ruka se otřela o moji, když si ode mě brala skleničku a pomalu usrkla. Její zářivé oči se přes sklenici setkaly s mými a já věděl, že jsem ji dostal. Byla lepší barman, než já, ale já tuhle margaritu vylepšoval už od šestnácti.

„Je to dobré.“

„Můžeš ji dopít,“ řekl jsem a už jsem se natahoval po dalších limetkách.

„Dneska jsi nějaký milý,“ zavtipkovala a opřela se bokem o bar tak, že stála čelem ke mně.

Střelil jsem po ní temným pohledem. „Za pár minut už to říkat nebudeš.“

Přimhouřila oči. „Proč?“

„To zjistíš, až to dopiješ.“