Thief - 9. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi teď tady,“ řekne Dash, který přišel k baru a postavil se vedle mě, zatímco si objednávám další drink. „Xander mi říkal, že jsi realitní makléřka? Jeho, abych byl přesný.“

Zajímalo by mě, kdy se stihl zeptat, když se ho jeho přítelkyně drží jako klíště. Musela jít na záchod a dala mu tím trochu prostoru.

Usměju se na něj, než sklopím hlavu. „Ano, jsem. Potom, co jsem vyzkoušela jiná místa, jsem skončila v realitách.“

Usměje se a objedná si pití, pak řekne, „Jo, koukám, že jsi makléřka. I když za to musely zaplatit Conversky.“

„Teď jsem více na podpatky. A co ty? Čím se živíš?“ zeptám se.

„Jsem mechanik,“ řekne a napije se jantarové tekutiny ze skleničky. „Mám vlastní servis.“

„To je úžasné,“ řeknu, dopiju drink a položím prázdnou skleničku na bar. Dash mě náhle chytne za zápěstí a otočí ho, dlaní nahoru. Vím, na co se teď dívá, na jméno ´MAX´ přes zápěstí, tetování, které jsem si nechala udělat, když jsem měla osmnáct.

„Nepsala jsi mi každý den,“ znenadání mě obviní a oblízne si rty. „Když jsi odjížděla, tak jsi slíbila, že budeš, ale neudělala jsi to.“

Podívám se na něj. „Chvilku to tak bylo, Dashi. Zhruba tak rok, nevzpomínáš si? Myslím, že život šel dál, potom, co jsem dokončila střední a šla na vysokou. Navíc ta mince má dvě strany. Nezvedal jsi telefon.“

Stiskne k sobě zuby, ale nechá to být. „Sluší ti to. Jsi nádherná, Vi.“

„Díky,“ odpovím a odvrátím pohled od těch jeho očí, které mi strašně moc chyběly. „Taky vypadáš dobře. Jak se daří tvým sestrám?“

„Všechny se mají dobře,“ řekne s úsměvem. „Samozřejmě, že mi pořád otravují život.“

Usměju se, když si na něco vzpomenu. „Zbožňuješ to. Vždycky jsi byl skvělý bratr.“

„O tom nic nevím,“ řekne a pak si mě chvilku prohlíží. „Co děláš zítra?“

„Proč?“ zeptám se a přejedu pohledem bar. Uvidím jeho přítelkyni, jak vychází z koupelny a pak si to zamíří rovnou naším směrem.

„Protože to s tebou potřebuju všechno dohnat. Máš vůbec ponětí, kolikrát během těch let, jsem na tebe myslel? Přemýšlel jsem, jak se máš a co děláš?“

Možná ne tolikrát, kolikrát jsem na něj vzpomínala a myslela já.

„Tak tady jsi, Dashi,“ řekne Vanessa a položí mu ruku na hruď. „Můžeme už odejít? Necítím se moc dobře.“

Dash si povzdechne a já jsem si jistá, že nechce odejít. Proč by to dělal? Všichni, které miluje, s výjimkou jeho sester, jsou tady.

„Dej mi minutku,“ řekne jí. „Proč si ještě něco nedáš, než se se všemi rozloučím?“

Zašklebí se, ale zůstane u baru, zatímco mě Dash chytne za ruku a vede mě k nim. „Zítra. Potkáme se tady na oběd.“

„Máš přítelkyni,“ řeknu mu a zvednu ruku nahoru. „A nevytahuj na mě tu frázi ´jsme jen přátelé´, pokud to nebudeš ochotný zopakovat i před ní.“

„Několik měsíců spolu randíme,“ zavrčí a přitáhne si mě k sobě těsněji. „A kdybych jen tušil, že se mi vrátíš zpátky do života, tak bych se jí nikdy ani nedotkl.“

Nad jeho výbuchem vykulím oči.

„Takové věci nesmíš říkat,“ zašeptám.

Zastavíme se u Reida se Summer.

„Dash musí odejít, protože jeho přítelkyně chce jít domů,“ vyhrknu a Dash ještě více zavrčí.

„Je to pravda?“ vyštěkne Summer a založí si ruce na hrudi. „Nemá nás snad tvoje přítelkyně ráda? Tvojí rodinu?“

Reid vypadá, že se každou chvíli rozesměje, ale dokáže se ovládnout.

„Je unavená,“ řekne a stiskne k sobě rty. „Zavezu ji domů a pak se vrátím zpátky.“

„Jestli se vůbec vrátíš,“ řeknu a protočím oči. Podívám se na Summer. „Vsadíme se, že se zpátky nevrátí?“

„V tomhle s tebou souhlasím,“ přitaká Summer. „Vytáhne všechny triky, aby tě tam udržela. Neboj se, Dashi. Zůstaneme tady a užijeme si zábavu i bez tebe. A všichni Tagovi přátelé na Violu dohlédnou. Zajímalo by mě, jestli ji některý z nich pozve na rande.“

Dash přimhouří oči. „Summer,“ zavrčí výhružně. „Jsem si zatraceně jistý, že jsi na mojí straně.“

„Tady nejsou žádné strany,“ řekne Summer a ušklíbne se. „Ale kdyby byly a měla bych si vybrat mezi Vanessou a Vi, tak promiň, ale Vi vyhraje.“

Rukou si zakryju pusu.

„Summer,“ zasténá a přejede si rukou přes tvář. Pak se na mě podívá, pohled mu zněžní a řekne, „Vrátím se.“

Potom se svojí přítelkyni odejde a já si nemůžu pomoc, cítím se smutně a trochu opuštěně.

Měl by být se mnou.

Summer mě obejme. „Vrátí se. A jestli ne dneska, tak to bude velmi, velmi brzo.“

Je na cestě domů a bude s ní mít sex. Jak moc je to deprimující?

„Potřebuju další drink,“ zamumlám a zhluboka se nadechnu.

Reid se na mě podívá a poprvé za večer promluví přímo na mě. „S Vanessou si nedělej starosti. Je to dočasné.“

Odejde, a já si přehrávám jeho slova. Je to dočasné? Jen si počkám, až bude Dash volný? To nezní dobře, ale pokud bych měla být teď k sobě upřímná, tak počkat si na něj, za to stojí.

„Reid má pravdu,“ řekne Summer. „Většinou to tak je, a to mě vytáčí.“

„Nevrátí se,“ zopakuju a kývnu k baru. „Můžeme?“

„Jdeme,“ odpoví Summer a proplete si se mnou ruku.

Dash zasraný Edwards.

Co jen s tebou budu dělat?

*****

Vzbudím se s bolestí hlavy a v puse mám sucho.

Vylezu z postele, z kuchyně si vezmu sklenici s vodou a spolknu dva prášky na bolest. Sednu si k baru, pohupuju nohama a přemýšlím o všem, co se včera stalo.

Dash se nevrátil.

Překvapení.

Přesto jsem měla skvělý večer. Všichni jeho přátelé jsou úžasní a jsem šťastná, že je má. A vůbec nemám ohledně nás dvou jasno. Zavřu oči a zakloním hlavu.

Pořád tomu po všech těch letech nemůžu uvěřit…

On je ten pravý, který se potom ztratil. Je to odvážné prohlášení, protože jsme byli mladí, ale je to tak. Žádný se Dashovi nikdy nevyrovnal, a že jsem jich během těch let poznala dost.

Rozejde se s přítelkyní?

Co když mě teď vidí jen jako kamarádku?

Tolik možností. Povzdechnu si a zakroutím nad sebou hlavou, protože se znovu cítím jako puberťačka. Jestli se to má stát, tak se to stane. Nemá smysl nad tím přemýšlet a řešit samé „co kdyby“. Jestli mě Dash chce, tak si pro mě bude muset přijít, aby mě získal.

Teda až potom, co se zbaví své současné přítelkyně.