CL - PROLOG

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Před pěti lety

„Pane prezidente, všichni na vás čekají.“

Prezident Spojených států amerických vypadal unaveně. Zavřel složku, která ležela na stole před ním. Celý poslední týden skoro vůbec nespal, jeho myšlenky neustále kroužily kolem zhoršující se situace na Blízkém Východě a přetrvávajícím poklesu konjunktury. I když to nikdy žádný prezident neměl lehké, během jeho úřadování to vypadalo, že špatné zprávy nemají konce a každodenní stres si na něm pomalu vybíral svou daň. Předsevzal si, že někdy během týdne se nechá prohlédnout doktorem. Země při všech svých problémech nepotřebuje navíc ještě nemocného a vyčerpaného prezidenta.

Prezident vstal, opustil svou kancelář a odebral se do místnosti, ve které zasedal krizový štáb. Před chvílí mu bylo sděleno, že NASA objevila něco neobvyklého. Doufal, že to nebylo nic horšího než nějaký satelit, který se odklonil z oběžné dráhy, ale vzhledem k naléhavosti, se kterou národní bezpečnostní poradce trval na jeho přítomnosti, tomu tak bohužel asi nebylo.

Vešel do zasedacího sálu, pozdravil všechny své poradce a posadil se, abych si poslechl, co tuto poradu zapříčinilo.

Ministr obrany promluvil jako první: „Pane prezidente, objevili jsme na oběžné dráze Země něco, co tam nepatří. Nevíme, co to je, ale máme důvod se domnívat, že by to mohlo pro nás představovat hrozbu.“

Ukázal na obrazy, které se objevily na jedné ze šesti plochých obrazovek, které lemovaly stěny sálu.

„Jak vidíte, je tento objekt velký, větší než všechny naše satelity, ale vypadá to, jakoby se tam objevil z ničeho. Z žádného místa Země jsme nezpozorovali nějaký start, a také jsme neviděli nic, co by se k Zemi blížilo. Vypadá to, jakoby se tu ten objekt najednou objevil před pár hodinami.“

Na obrazovce byly vidět různé obrazy s temnou skvrnou na tmavém pozadí plným hvězd.

„Co si myslí NASA, že by to mohlo být?“, zeptal se prezident klidně, zatímco se snažil zvážit různé možnosti. Pokud by Číňané vyvinuli nějaký nový druh satelitní technologie, tak už by o tom dávno věděli, a ruský vesmírný program už také nebyl to, co dřív. Existence tohoto objektu nedávala žádný smysl.

„Neví to,“ odpověděl bezpečnostní poradce. „Nevypadá to jako cokoliv, co by někdy viděli.“

„NASA nedokázala předložit ani nějakou fundovanou hypotézu?“

„Ví, že to není žádné vesmírné těleso.“

Takže to muselo být vyrobeno uměle. Prezident zneklidněle zíral na obrazy a odmítal myšlenku, která ho právě napadla. Obrátil se na svého poradce a zeptal se: „Už jste kontaktovali Číňany? Vědí o tom něco?“

Poradce právě otvíral ústa, aby odpověděl, když se uprostřed místnosti najednou objevil jasný světelný kužel. Prezident na moment zcela oslněný, zamrkal, aby se mu projasnil zrak – a strnul děsem.

Před obrazovkou, na kterou prezident ještě před chvílí hleděl, teď stál muž. Byl vysoký a svalnatý, s černými vlasy a tmavýma očima, a jeho olivově zbarvená pleť tvořila kontrast s jeho bílým oblečením. Stál tam klidně a uvolněně, jakoby právě nepronikl do středu vlády Spojených států amerických.

Jako první zareagovali tajní agenti. Začali na vetřelce panicky křičet a střílet. Než mohl prezident vůbec promluvit, ocitl se přitisknutý ke stěně se dvěma agenty před sebou, kteří tvořili živý ochranný štít.

„To není nutné,“ řekl vetřelec hlubokým hlasem. „Nemám v úmyslu vašemu prezidentovi ublížit – a i kdyby, nemohli byste tomu jakkoliv zabránit.“ Hovořil perfektní americkou angličtinou bez jakékoliv známky přízvuku. I přes střely, které byly na něj vystřeleny, vypadal zcela nezraněně, a prezident si teď všiml i kulek, které před ním ležely neškodně na zemi.

Jen díky létům nekonečných krizí bylo možné, aby teď mohl prezident udělat to, co udělal.

„Kdo jste?“, zeptal se pevným hlasem, zatímco ignoroval své zděšení a příval adrenalinu v krvi.

Vetřelec se usmál. „Mé jméno je Arus. Rozhodli jsme se, že je na čase, aby se naše rasy setkaly.“