CL - 3. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

„Jsme tu. Vítej v mém skromném příbytku.“

Mia se překvapeně rozhlížela. Její pohled se zarazil na panoramatických oknech s výhledem na Hudson a pokračoval dál po lesklé dřevěné podlaze a luxusním krémově zbarveném zařízení. Pár moderních obrazů na stěnách a bujné rostliny vedle oken se postaraly o příslušný barevný kontrast. Byl to ten nejkrásnější apartmán, jaký kdy viděla. A vypadal zcela lidsky.

„Tady bydlíš?“, zeptala se udiveně.

„Jen, pokud jsem v New Yorku.“

Korum pověsil svůj plášť do skříně vedle dveří. Bylo to jednoduché, lidské chování, ale jeho pohyby přitom byly příliš plynuté, než aby byly úplně lidské. Na sobě měl bledé tričko a džíny. Oblečení lichotilo jeho štíhlému, svalnatému tělu. Mia musela polknout, když si uvědomila, že tento neskutečný apartmán úplně bledne vedle té ohromující bytosti, která tu očividně bydlela.

Jak si to mohl dovolit? Byli všichni Krinarové bohatí? Poté, co limuzína vjela do parkovací garáže nejnovějšího luxusního mrakodrapu v Tribeca, Mia šokovaně sledovala, jak ji vede k soukromému výtahu, který s nimi vyjel až do penthousu. Byt vypadal obrovský, obzvlášť na Manhattan. Obýval snad celé horní poschodí budovy?

„Ano, apartmán se rozprostírá přes celé poschodí.“

Když si Mia uvědomila, že otázku vyslovila nahlas, zrudla. „Ehm… máš to tu pěkné.“

„Děkuji. Tady. Sedni si.“ Dovedl ji k měkkému, přírodně zbarvenému koženému gauči. „Ukaž mi ruce.“

Mia opatrně natáhla ruce před sebe. Zajímalo by ji, co měl v úmyslu. Použije svou krev, aby ji vyléčil? Tak to aspoň dělali upíři v současných populárních knihách a filmech.

Ale místo toho aby jí nařízl dlaně, nebo udělal něco jiného upírského, přiložil jí Korum k pravé ruce stříbrný lesklý objekt. Ta věcička byla velká a silná jako staromódní kreditní karta z plastu a vypadala úplně neškodně. Aspoň do té doby, než z ní začalo vycházet měkké, červené světlo. Vůbec to nebolelo, naopak. Tam, kde se světlo dotklo její poraněné kůže, ucítila Mia teplo. S údivem sledovala, jak jí mizí všechna zranění, jako když někdo odmaže čáru propisky zmizíkem. Během dvou minut byly její dlaně kompletně vyléčené, jakoby se nikdy nic nestalo. Mia se opatrně dotkla dlaně svými prsty. Vůbec žádná bolest.

„Wow. To je neuvěřitelné.“ Mia se ostře nadechla a vydechla všechen nahromaděný vzduch. Samozřejmě, že věděla, že Krinar jsou technicky mnohem dál než lidé, ale vidět něco, co se podobalo zázraku, bylo i tak šokující.

Korun to zopakoval i u její levé ruky. Obě dlaně teď byly zcela zahojené, beze stopy zranění.

„Och, mockrát děkuji.“ Mia opravdu nevěděla, co by měla říct. Byl to způsob Krinarů, jak nabídnout náplast, nebo na ní právě provedl složitý lékařský zákrok? Měla by mu nabídnout, že to zaplatí? A pokud by řekl ano, akceptoval by její studentské zdravotní pojištění? Seber se! Nebuď směšná!

„Rádo se stalo,“ řekl tiše, zatímco ještě stále svíral její levou ruku. „Tak, teď bychom tě měli rychle zbavit těch mokrých šatů.“

Miina hlava sebou vyděšeně cukla. Určitě tím nemyslel, že…

Než mohla cokoliv říct, vydechl Korum zoufale: „Mio, když jsem ti říkal, že ti nechci ublížit, myslel jsem to vážně. Má definice ublížení zahrnuje i znásilnění, pokud by sis snad myslela, že by tu mohlo dojít ke kulturním rozdílům. Takže se, prosím tě, uvolni a nelekej se při každém slově, co řeknu.“

„Promiň, nechtěla jsem tě podezírat…“ Mia si přála, aby se otevřela zem a pohltila ji. Samozřejmě, že by ji neznásilnil. Pravděpodobně o ni neměl sexuální zájem. Proč by měl chtít hubeného, bledého, malého človíčka, když by mohl mít každou z těch nádherných žen Krinarů, které viděla v televizi? Nikdy přece netvrdil, že by ho přitahovala. Řekl, zajímal. Klidně mohl být krinarským vědcem, který přijel do New Yorku studovat lidskou rasu a právě našel kudrnatou laboratorní krysu.

Korum si znovu povzdechl a ladným pohybem vstal z pohovky. „Pojď se mnou.“

Mia se ještě stále cítila trapně, takže když ji vedl chodbou, nedávala na své okolí pozor. Přesto nemohla zabránit tomu, aby nezalapala po dechu, když před sebou uviděla koupelnu.

Skleněná kabinka byla větší než celá její koupelna, a obrovská vyvýšená vířivka zabírala půl místnosti. Celá koupelna byla ve slonovinové a šedé barvě. Nezvyklá kombinace, ale do tohoto luxusního prostředí se přesně hodila. Dvě ze stěn fungovaly jako zrcadlo, takže místnost vypadala ještě větší. Také tady stály rostliny, zjistila udiveně. Očividně jim stačilo i to málo světla, které pronikalo střešním oknem.

„To je pro tebe.“ Korum odsunul část zrcadlové stěny a vytáhl velký jantarově zbarvený ručník a tlustý, plyšový, šedý župan. „Nejdřív si dej horkou sprchu, a zatímco dám tvoje věci do sušičky, obleč si tohle.“

Mia špitla „Děkuji,“ a vzala si od něj věci. Poté Korum opustil koupelnu a zavřel za sebou dveře.

Zírala na supermoderní zařízení kolem sebe a přišlo jí, jakoby se jí to zdálo. To se přece nemohlo dít! Možná to všechno byl jen realistický sen? Mia Stalis, z Ormond Beach, Florida, ve skutečnosti nestála v přímo královské koupelně poté, co jí Krinar, který ji v podstatě unesl, aby jí ošetřil zranění neznámým přístrojem, přikázal, aby se osprchovala. Když párkrát zamrká, tak se možná probudí ve svém vlastním malém pokoji v bytě, o který se dělila s Jessie.

Aby tuto teorii otestovala, zavřela Mia oči a poté je znovu otevřela. Nic, stála tu pořád a na paži cítila tíhu měkkého ručníku a županu. Pokud by to byl sen, tak to byl definitivně ten nejrealističtější sen, jaký kdy měla. Takže se mohla klidně jít osprchovat. Teď, když se pomalu uklidňovala, cítila, jak jí chlad z mokrých věcí proniká až ke kostem.

Mia odložila své věci na roh vířivky a šla ke dveřím, aby je zavřela. Samozřejmě bylo otázkou, zda by takový malý zámek Koruma zadržel, pokud by to bylo opravdu zapotřebí. Neuvěřitelná síla Krinar byla zjištěna hned v prvních týdnech jejich příchodu na Zemi, když pár bojovníků querilly na Blízkém Východě přepadli skupinu Krinar a tím porušili čerstvě podepsanou dohodu o mírumilovném soužití. Krátké video, které natočil svědek tohoto úroku svým mobilem, ukazovalo scény jako z nějakého sci-fi hororu. Skupina více než třiceti Arabů ozbrojených granáty a kulomety neměla proti šesti neozbrojeným Krinarům žádnou šanci. Dokonce i zranění se pohybovali rychleji než jakákoliv živá bytost na Zemi a své útočníky doslova roztrhali holýma rukama. Jedna obzvlášť dramatická scéna ukazovala Krinara, který vyhodil současně do vzduchu dva křičící muže, každého jednou rukou. Přesná výška toho hodu byla vypočítána na dvacet metrů. Nebylo zapotřebí dodávat, že muži ten pád nepřežili. Neuvěřitelná brutalita boje a dalších následných potyček během Velké paniky lidi šokovala a postarala se o to, že uvěřili i pozdější historce, že jsou Krinar upíři. I přes jejich pokrokové technologie a očividnou inteligenci Krinar dokázali, že mohou být stejně tak brutální a násilničtí jako upíři z legend.

A teď tu u jednoho z nich byla. U jednoho, který chtěl vyléčit její bezvýznamná škrábnutí, a kterému záleželo na tom, aby si v jeho extravagantním penthousu dala horkou sprchu. A který dal její mokré věci do sušičky.

Mia se při té absurdní myšlence neubránila hysterickému zachichotání.

Samozřejmě také bylo možné, že měl své svačinky rád čisté a voňavé, ale z nějakého důvodu mu Mia věřila, když říkal, že jí nechce ublížit. Kromě toho nebylo stejně nic, co by mohla na současné situaci změnit, takže se mohla přestat stresovat a užít si tu nejluxusnější sprchu v jejím dosavadním životě.

Zatímco si Mia svlékala mokré věci, pohlédla na svůj obraz v zrcadle. Proč ho tak zajímala? Jistě, byla štíhlá, což bylo stále oblíbené, ale jemu určitě nadbíhaly ty nejkrásnější ženy obou ras. Jak tam tak Mia stála, snažila se hledět na sebe objektivně a ne pohledem nejistého teenagera. Zrcadlo jí ukazovalo štíhlou mladou ženu s malými, ale pěknými prsy, štíhlými boky a úzkým pasem. Zadeček měl vzhledem ke zbytku těla také pěkně proporce. Nahá nevypadala jako tyčka, i když se tak ve volném oblečení vždycky cítila. Kdyby nebyla tak malá, tak by se jí její postava docela i líbila. I tak byla její pleť příliš bledá a to tmavé kudrnaté hnízdo rámující její tvář, vnímala prostě jako chaotický propletenec, takže se nepovažovala za víc než průměrně milou nebo docela pěknou.

Mia si povzdechla a vešla do sprchy. Po krátkém boji s dotykovým displejem ji Mia zprovoznila a užívala si teplou vodu, které na ni dopadala z pěti směrů. Dokonce použila i jeho mýdlo, které lehce, ale příjemně vonělo po něčem tropickém.

O deset minut později Mia s lítostí vodu vypnula a vylezla ze sprchy na tlustou, slonovinově zbarvenou koupelnovou předložku. Osušila se ručníkem, který jí tam Korum zanechal. Poté si ho ovinula kolem hlavy a oblékla si župan, který jí byl kupodivu jen o trochu větší. Musel to být dámský župan, pomyslela si Mia a okamžitě ji přepadl nepříjemný pocit, který s údivem identifikovala jako žárlivost. Nebuď hloupá, Mio, samozřejmě, že má ženské návštěvníky! Tak nádherná bytost určitě nebude žít v celibátu. Možná má přítelkyni nebo dokonce ženu.

Mia polkla, aby se zbavila uzlíku v krku, který se jí tam při té představě vytvořil. Přestaň, Mio! Neměla tušení, co od ní chtěl, ale rozhodně neměla důvod cítit něco takového k cizinci z jiného světa, který byl navíc v podezření, že pije lidskou krev.

Mia vyrazila bosky ke dveřím a po cestě zvedla ze země své odložené oblečení. Bylo úplně promočené a byla ráda, že už je nemusí mít na sobě. Opatrně otevřela dveře, vykoukla ven na chodbu a uviděla před nimi na zemi pár měkkých, šedých domácích papučí, které byly zřejmě určeny pro ni.

Koruma nikde neviděla.

Mia si oblékla papuče, opustila koupelnu a vydala se doleva v naději, že se tak dostane zpátky do obývacího pokoje. Poslední, co by chtěla, bylo narazit na jeho ložnici. Jen z toho pomyšlení se jí udělalo horko.

Seděl na pohovce a hleděl na něco na své dlani. Když ucítil její přítomnost, vzhlédl a uviděl ji v tom příliš velkém županu a ručníkem omotaným kolem hlavy jako turban. Tvář mu rozzářil úsměv.

„Vypadáš v tom úžasně.“ Jeho hlas byl tichý a zněl, i přes prostor mezi nimi, tak nějak blízko a důvěrně. Všechno se v ní sevřelo takovým tím vzrušujícím způsobem. Opravdu měl o ni zájem? Mia si byla jistá, že právě zrudla jako rajče, a také se zvýšil její srdeční tep.

„Ehm, děkuji,“ zamumlala, neschopná vymyslet něco jiného. Namlouvala si to jen, nebo byly jeho oči ještě žlutější?

„Dej mi to.“ Než se jí podařilo se vzpamatovat, stál vedle ní a vyprostil z jejího chvějícího se sevření mokré svršky. „Posaď se a já to hodím do sušičky.“

A zmizel v chodbě. Mia za ním zírala a ptala se sama sebe, jestli by si neměla dělat starosti. Tvrdil, že by jí neublížil, ale bude akceptovat její NE, pokud by s ní opravdu chtěl mít sex? A co bylo mnohem důležitější, zvládne to říct mu NE, když si vybavila své dosavadní reakce?

Už o lidech, kteří měli sex s Krinar, slyšela, takže byly jejich rasy kompatibilní. Dokonce existovaly webové stránky, na kterých lidé, kteří měli zájem o sex s Krinary, zadávali inzeráty, aby upoutali jejich pozornost. Některé asi měly úspěch, protože webovka byla stále ještě aktivní. Mia si vždycky myslela, že tito Xenové, zkrácená verze od xenofilů – pohrdavý výraz pro závisláky na Krinarech – byli šílení.

Většina vetřelců sice vypadala nádherně, ale byla tak na hony vzdálená od toho vypadat lidsky, že by to bylo jako mít sex s gorilou. Čistě geneticky bylo DNA člověka blíž ke gorile než ke Krinar.

A přesto byla tady, očividně přitahována jedním konkrétním Krinarem.

O minutu později se vrátil Korum s prázdnýma rukama a Miiny myšlenkové pochody přerušil. „Tvé věci jsou v sušičce,“ poznamenal. „Máš hlad? Mohl bych nám mezitím něco připravit.“

Krinar uměli vařit? Až teď si Mia uvědomila, jaký má hlad. Ze všeho toho vzrušení za poslední hodinu jí přišlo, že nejedla celou věčnost. Kromě toho jí vaření a jídlo připadalo dostatečně neškodně, aby se tím vyplnilo čekání.

„To bych ráda. Zní to skvěle. Děkuji.“

„Tak pojď do kuchyně, něco nám uvařím.“

S těmito slovy se vydal ke dveřím, kterých si předtím nevšimla, a otevřel je. Za nimi se objevila velká kuchyň. Stejně jako zbytek penthousu byla úchvatná. Zařízení bylo z lesklé ušlechtilé oceli, podlaha z černého a slonovinově zbarveného dřeva a černá pracovní deska z lávy dodávala místnosti skoro futuristický vzhled. Vedle oken visely ze stropu ve stříbrných květináčích nějaké rostliny s velkými listy a vypadaly, že se v tomto jinak sterilně působícím prostředí cítí jako doma.

„Co říkáš na salát a nějaký sendvič s grilovanou zeleninou?“ Korum už začínal otvírat lednici, která vypadala jako nejnovější verze iZera – chytré ledničky, kterou před několika lety vyvinul Apple společně se Sub-Zero.

„To zní dobře, děkuji,“ odpověděla Mia nepřítomně, protože si zaujatě prohlížela okolí. Něco ji zaměstnávalo, nějaká otázka si žádala odpověď.

A najednou jí to došlo.

„Tvůj domov má naši technologii,“ vykřikla Mia. „No ano, až na ten léčivý přístroj, který jsi na mě použil. Všechny ty spotřebiče, naše celá technologie, to ti přece musí připadat primitivní. Proč je používáš místo věcí, které máte vy?“

Korum se zašklebil, přičemž se mu na levé tváři objevil ďolíček. Přešel ke dřezu, aby opláchl salát. „Baví mě zkoušet i jiné věci. A vůbec, většina vaší technologie je prostě geniální, když se vezme v úvahu, jak omezené jsou vaše schopnosti. A abych použil jedno z vašich pořekadel: jiná země…“

„Takže se snažíš splynout s obyčejným lidem,“ konstatovala Mia. „Žiješ s pralidmi, používáš jejich jednoduché nástroje…“

„Jestli to chceš vidět takhle.“

Začal čistit zeleninu a přitom se mu ruce pohybovaly rychleji než profesionálnímu kuchaři. Mia ho fascinovaně sledovala, zcela lapena pohledem, jak mimozemšťan připravuje salát. Každý jeho pohyb byl plynulý a elegantní a určitým způsobem zcela nelidský.

„Co vůbec normálně jíte na Krině?“, zeptala se vzrůstající zvědavostí. „Liší se vaše strava od té naší hodně?“

Během krájení vzhlédl a usmál se na ni. „Na jedné straně je jiná, ale na druhé je vaší velmi podobná. Jsme stejně jako vy všežravci, ale máme sklony dávat přednost rostlinné stravě. Na Krině je velmi mnoho jedlých rostlin, mnohem víc než tady na Zemi. Jelikož jsou naše rostliny velmi bohaté na živiny a také skvěle chutnají, nikdy jsme se nestali takovými milovníky masa, jako v posledních letech vy.“

Mia překvapeně zamrkala. Ve způsobu, jakým se Krinar pohybovali, bylo něco dravčího. Jejich rychlostí a jejich síla, stejně jako brutální charakterové rysy – to všechno nedávalo u rasy, živící se vegetariánsky, smysl. Takže muselo být na těch upířích povídačkách přece jen něco pravda. Pokud nelovili žádná zvířata, aby jedli jejich maso, tak proč se u nich vyvinuly všechny tyto lovecké znaky?

Ráda by se ho na to zeptala, ale měla pocit, že odpověď raději nechce slyšet. Pokud jejich rasa opravdu považovala lidi za svou kořist, asi by nebylo nejlepší, kdyby mu to připomněla právě teď, když byla sama v jeho doupěti.

Mia se rozhodla, že zůstane raději u něčeho bezpečného.

„Tak proč tak trváte na tom, abychom se stravovali vegetariánsky? Protože to máte tak rádi vy?“

Zavrtěl hlavou, zatímco krájel dál. „Kvůli tomu ne. Naší hlavní starostí bylo, že jste tím zatěžovali planetu. Vaše nezdravá závislost na živočišné výrobě by zničila životní prostředí rychleji, než cokoliv jiného, co jste dělali a my jsme nechtěli jen tak přihlížet.“

Mia pokrčila rameny. Ona sama nebyla příliš uvědomělá, co se týkalo životního prostředí, a proto se rozhodla vrátit se ke svým původním otázkám. „Proto jsi v New Yorku? Abys zažil i něco jiného?“

„Kromě jiného.“ Otevřel troubu a na plech rozmístil nakrájenou cuketu, lilek, papriku a rajčata.

Jak frustrující. Uhýbal jí a to Mia neměla ráda. Rozhodla se změnit strategii. „Co tě vůbec přivedlo na Zemi? Jsi jeden z vojáků nebo vědec, nebo děláš něco jiného…?“ Její hlas se na konci zvedl.

„Mio, ptáš se mě na práci?“ Znělo to, jakoby se jí smál.

Jak se dalo čekat, Mia cítila, jak jí na krku vstávají vlasy hrůzou. „Ano, ptám. Proč? Jsou to důvěrné informace?“

Zaklonil hlavu a vybuchl smíchy. „Jen pro zvědavé, malé dívky.“

Mia na něj zírala s kamenným výrazem ve tváři.

Ještě stále se smál, když jí vysvětloval: „Povoláním jsem inženýr. Má firma postavila lodě, které nás sem přivezly.“

„Lodě, které vás sem přivezli? Ale já jsem si myslela, že Krinar navštěvovali Zemi už před několika tisíci lety, než jste přiletěli oficiálně.“ To bylo to nejúžasnější odhalení o vetřelcích. Krinar žili mezi lidmi dlouho před „Dnem K“ a pozorovali je.

Přikývl a stále se smál. „To je pravda. Už jsme byli schopní k vám létat mnohem dřív. Přesto byl let na Zemi dost nebezpečný. A vůbec cestování vesmírem. Proto to zkoušelo jen pár odvážlivců. Teprve před pád stovkami let jsme technologii cestování nadsvětelnou rychlostí zdokonalili, a mé firmě se podařilo vyvinout konstrukci lodí, které mohly transportovat do této části vesmíru tisíce civilistů.“

To bylo zajímavé. O tom ještě nikdy neslyšela. Bylo to, co jí teď říkal, něco, co nebylo veřejnosti známo? Povzbuzená a plná zvědavosti pokračovala Mia ve vyptávání. „A ty už jsi na Zemi před „Dnem K“ byl?“, zeptala se a zírala na něj fascinovanýma očima.

Pokrčil rameny. Lidské gesto, které očividně používali i Krinar. „Párkrát.“

„Je pravda, že všechna naše pozorování UFO měla něco společného s aktivitami Krinar?“

Ušklíbl se. „Ne, většinou to byly povětrnostní balóny nebo vaše vlastní vlády, které testovaly tajné letecké systémy. Jen méně než jedno procento hlášení o spatření UFO jsme byli my.“

„A mýty Řeků a Římanů?“ Mia nedávno někde četla, že Krinar byli v antice uctíváni jako bohové a tak vznikl pantheon řeckých a římských bohů. Samozřejmě prohlašovalo několik náboženských skupin i dnes, že Krinar jsou stvořitelé světa a vzniklo tak kompletně nové hnutí uctívačů a napodobitelů vetřelců. Krinarové, jak si tito uctívači Krinarů říkali, využili každou příležitost, jaká se jim naskytla, aby mohli tyto bytosti, které považovali za pravá božstva, kontaktovat. Věřili, že se tak zvyšovaly jejich šance ke znovuzrození coby Krinar. Tři světová náboženství, křesťanství, islám a židovství, reagovala úplně opačně. Odmítli uznat, že se Krinar jakýmkoliv způsobem podíleli na stvoření života na Zemi. Pár extrémnějších náboženských skupin dokonce prohlásilo, že Krinar jsou démoni a jejich příchod na Zemi je část proroctví o konci světa. Ale většina lidí považovala cizince prostě za to, čím byli: prastará, vysoce vyvinutá rasa, jejichž DNA Krinar vyslali na Zemi a tím stvořili na jejím povrchu život.

„Ano, ty vycházejí z Krinar,“ přiznal Korum. „Před pár tisíci lety se skupina vědců, která sem byla původně vyslána kvůli studiu a pozorování, příliš zamíchala do lidských záležitostí. Došlo to tak daleko, že překročili dohodnutou délku svého pobytu o několik staletí. Nakonec museli být násilím dopraveni na Krinar, protože bylo zjištěno, že bezohledně využívali lidskou ignoranci.“

Než měla Mia čas tuto informaci vstřebat, zapípala trouba a tak signalizovala, že je jídlo hotové.

„Tak, hotovo.“ Korum vytáhl grilovanou zeleninu a položil ji do marinády, kterou během jejich rozhovoru namíchal. Na stůl postavil velkou mísu se salátem, nabral pořádnou porci a položil ji Mii na talíř. „Můžeme začít tímto, a zatím nám zelenina nasákne marinádou.“

Mia napíchla salát na vidličku a musela potlačit bláznivé uchechtnutí, když si pomyslela, že teď jí doslova potravu bohů. Přinejmenším jídlo připravené někým, kdo by byl před pár tisíci lety uctíván jako bůh. Salát byl úžasný. Čerstvý ledový salát, krémové avokádo, křupavá paprika a sladká rajčata byly smíchány s kořenitým citrónovým dresinkem, který byl lehce pikantní. Buďto byla vyhladovělá nebo to byl ten nejlepší salát, jaký kdy jedla. V posledních letech se dopracovala k tomu, že salát v tom nejlepším případě tolerovala. Ale na takový salát by si dokázala zvyknout.

„Děkuji, ten je opravdu chutný,“ zamumlala mezi dvěma sousty.

„Rádo se stalo.“ Také si dopřával salátu a očividně si ho užíval. Nějakou dobu nebylo slyšet nic jiného než křupání salátu. Poté, co snědl svou porci – jedl rychleji než normální lidé, jak si Mia všimla –, Korum vstal, aby připravil sendviče.

Po dvou minutách ležel před Miou lákavě vypadající sendvič. Tmavý, křupavý chléb vypadal jako právě čerstvě upečený, zelenina vypadala křehce a byla posypaná jakousi směsí koření oranžové barvy. Mia se do sendviče zakousla a málem zasténala nahlas potěšením. Chutnalo to dokonce ještě líp, než to vypadalo.

„To je geniální. Kde ses naučil takto vařit?“, zeptala se Mia zvědavě po pátém soustu.

Pokrčil rameny a snědl poslední kousek svého sendviče, který byl větší než její. „Baví mě vytvářet věci a vaření k tomu taky patří. Kromě toho rád jím a proto je lepší, když vím, jak se dobré jídlo připravuje.“

To dávalo smysl. Mia snědla i poslední kousek sendviče a doslova si olízala prsty, aby si vychutnala i tu nejposlednější kapku té skvělé marinády. Když zvedla hlavu a uviděla výraz v Korumově tváři, strnula.

Zíral na její ústa s výrazem, který se dal označit jen jako čirý hlad. Oči měl každou sekundou zlatější.

„Udělej to ještě jednou,“ přikázal jí tiše hlasem podobným vrčení.

Miino srdce jednou vynechalo.

Nálada u stolu byla najednou napjatá a nabitá sexem a ona neměla ponětí, jak se s tím vypořádat. Byla si vědoma, jak je mu v této situaci vydána na pospas. Pod huňatým županem byla úplně nahá. Jediné, co musel udělat, bylo zatáhnout za tenký pásek, který držel župan pohromadě a její tělo se celé odhalí. Ne, že by ji nějaké oblečení dokázalo před Krinarem ochránit nebo vzhledem k její výšce i před lidským mužem, ale oblečená jen do županu se v jeho přítomnosti cítila ještě bezmocnější.

Pomalu vstala a o krok ustoupila. Mii tlouklo srdce jako o závody, když nervózně pronesla: „Děkuji za jídlo, ale už by měla opravdu jít. Myslíš, že už jsou mé věci suché?“

Korum neodpovídal, pouze na ni dál hleděl tím znepokojivě hladovým pohledem. Poté, jakoby učinil nějaké vnitřní rozhodnutí, se lehce usmál a vstal. „Měly by být hotové. Mohla bys dát nádobí do dřezu, zatímco se půjdu podívat?“

Mia se zmohla jen na souhlasné přikývnutí, protože měla strach, že pokud by se pokusila promluvit nahlas, tak by se jí třásl hlas. Nohy měla sice jako z pudinku, ale přesto začala sbírat nádobí. Korum se spokojeně usmál a opustil kuchyň. Když Mia osaměla, snažila se dát dohromady.

Když se vrátil s jejími suchými věcmi přehozenými přes ruku, přesvědčila Mia samu sebe, že reagovala na tu možná neškodnou poznámku přehnaně. Pravděpodobně se stala obětí své představivosti a vnímala sexuální podtext tam, kde vůbec žádný nebyl. Když vzala v potaz jeho fascinaci lidskými technologiemi a způsobem života, nebylo zvláštní, že ho zajímala i jako člověk, možná ji dokonce považoval za rozkošnou, když dělala různé věci. Mia zažívala v ZOO stejné pocity.

Protože se kvůli svému podivnému chování k němu cítila špatně, opatrně se na Koruma, když jí podával věci, usmála. „Děkuji, že jsi mi usušil oblečení. Opravdu si toho cením.“

„Rádo se stalo. Bylo mi potěšením.“ Také se na ni usmál, ale způsob, jak na ni hleděl, mělo v sobě něco zneklidňujícího.

„Jestli dovolíš, tak bych se teď šla obléci.“ Mia se nervózně obrátila směrem ke dveřím.

„Samozřejmě. Víš, jak se dostaneš do koupelny? Tam se můžeš převléct.“ Ukázal na dveře za ní a s lehkým úsměvem na rtech sledoval, jak před ním vděčně prchá.

Zavřela za sebou dveře od koupelny a rychle si oblékla své pohodlné, ošklivé svršky, které byly ze sušičky ještě příjemně teplé. Nějak se mu podařilo vysušit i její tenisky, potěšilo Miu, když do nich vklouzla. Když se konečně cítila trochu jako Mia, odmotala si vlhký ručník z vlasů a nechala je rozpuštěné, aby doschly samy. Došla k závěru, že lepší už to nebude a tak opustila bezpečí koupelny. Odvážně se vrátila zpět do obývacího pokoje a ke Korumovi s jeho znepokojujícím chováním.

Opět seděl na pohovce a analyzoval něco na své dlani. Byl do toho tak ponořený, že si Mia opatrně odkašlala, aby na sebe upozornila.

Když ji Korum uslyšel, vzhlédla a tajemně se usmál. „Á tady jsi, zase suchá a pěkná.“

„Ehm, děkuji za všechno.“ Mia rozpačitě přešlápla z nohy na nohu. „A ještě jednou děkuji za tvou pohostinnost. Ale teď už bych měla pomalu jít a snažit se dodělat svůj domácí úkol…“

„Samozřejmě, odvezu tě, kam budeš chtít.“ Ladným pohybem vstal a přešel ke skříni.

„Ach, to není třeba,“ protestovala Mia. „Opravdu mi nevadí jet metrem. Už přestalo pršet, takže to zvládnu.“

Nevěřícně na ni hleděl. „Řekl jsem, že tě odvezu.“ Jeho hlas nepřipouštěl žádné námitky.

Mia se rozhodla nediskutovat. Každý den neměla příležitost vozit se v limuzíně. Jelikož byl Korum rozhodnutý ji odvézt, mohla si to aspoň užít. Takže neřekla nic a poslušně ho následovala, když vstoupil do elegantního výtahu a stiskl tlačítko do přízemí.

Roger a jeho limuzína už čekali před budovou. Když se přiblížili, otevřely se dveře a Korum s nastoupením zdvořile čekal, dokud se Mia neposadila. Zajímalo by ji, kde se těm zdvořilým lidským gestům naučil. Z nějakého důvodu pochybovala, že by byl zvyk „dámy první,“ rozšířen po celé galaxii.

„Kam bys chtěla?“, zeptal se, když se vedle ní posadil.

Mia chvíli přemýšlela. I když by ráda pospíchala k sobě domů, aby mohla vyprávět Jessie o tomto celém neuvěřitelném setkání, termín odevzdání práce se hrozivě blížil. Musela do knihovny. Jen doufala, že dokáže události dnešního dne aspoň na pár hodin vyhnat z hlavy, nebo aspoň na tak dlouho, dokud tu zatracenou práci nenapíše. „K Bobstově knihovně, prosím, jestli vám to nebude vadit,“ poprosila opatrně.

„Ale vůbec ne,“ ujistil ji, stiskl tlačítko na komunikátoru a předal Rogerovi příslušné pokyny.

V uzavřeném prostoru limuzíny si byla stále víc a víc vědoma jeho velkého, teplého těla. Její tělo na jeho blízkost okamžitě zareagovalo.

Nedalo se popřít, že byl překrásným exemplářem muže své rasy. Odhadovala, že měl přes sto osmdesát centimetrů na výšku a vypadal velmi svalnatě. Se svou nádherně zbarvenou pokožkou byl rozhodně nejkrásnějším mužem, jakého kdy viděla, v opravdovém životě i na videu. Nebylo divu, že měl na ni takový vliv, řekla si. Každá normální žena by se cítila stejně. Ale i když pro tu přitažlivost mezi nimi našla racionální vysvětlení, její pocit to nijak neoslabovalo.

„Takže, Mio, řekni mi něco o sobě.“ Toto tiše vyslovené pobídnutí vytrhlo Miu ze zamyšlení.

„Ehm, oukej.“ Z nějakého důvodu ji ta otázky vyvedla z míry. „Co bys chtěl vědět?“

Pokrčil rameny a usmál se. „Všechno.“

„No, studuji na univerzitě v New Yorku psychologii,“ začala Mia a doufala, že neblekotá. „Původně pocházím z malého města na Floridě a do New Yorku jsem přijela studovat.“

Přerušil ji přikývnutím. „To všechno vím. Řekni mi víc, než jsou holá fakta z tvého životopisu.“

Mia na něj šokovaně zírala a najednou si připadala jako lovený zajíc. Kupodivu klidným hlasem se zeptala: „Jak to všechno víš?“

„Věděl jsem, i kde tě najdu. Dostat se k informacím o lidech je velmi jednoduché, obzvlášť o těch, co nemají co skrývat.“ Zasmál se, jako kdyby právě nezničil veškeré její iluze o soukromí.

„Ale proč?“ Mia už nedokázala otázku, která ji trápila poslední dva dny, zadržet. „Proč se tak o mě zajímáš? Proč si děláš tu námahu?“ Máchnutím ruky obsáhla limuzínu a všechno ostatní, co pro ni doteď udělal.

Hleděl na ni tak upřeně, že ji skoro hypnotizoval. „Protože tě chci ošukat, Mio. To je to, z čeho máš takový strach, že uslyšíš? Proto se mě celou dobu tak bojíš?“ Aniž by jí dal šanci k nadechnutí, pokračoval lehce posměšným tónem. „Takže ano, je to pravda. Chci tě. Z nějakého důvodu jsi mi včera padla do oka, když jsi na té lavičce vyděšeně seděla se svými kučerami a obrovskýma modrýma očima. Vůbec nejsi můj typ. Normálně mě nepřitahují ustrašené malé lidské holčičky, kromě tebe.“ Natáhl pravou ruku a pohladil ji pomalu po tváři.

„Tebe bych nejraději svlékl hned tam v tom parku, abych viděl, co skrýváš pod svými ošklivými šaty. Musel jsem se ovládat silou vůle, abych tě nechal jít, a když sis v mé kuchyni olizovala prsty takovým svůdným způsobem, málem jsem to nezvládl a roztrhl ti župan a vzal si tě přímo na kuchyňském stole.“

Jeho dotek, když Mii zastrčil pramen vlasů za uchem a bříšky prstů jí jemně přejel po rtech, jí připadal, jakoby jí na kůži zanechával cejch. „Ale nejsem žádný násilník. A přesně to by to teď bylo. Znásilnění, protože máš ze mě a ze své sexuality takový strach.“ Naklonil se k ní a tiše jí vydechl do ucha: „Já vím, že po mě toužíš, Mio. Vidím, jak ti lehce zrůžověly tváře a cítím to z tvého spodního prádla. Vím, že tvé bradavky jsou teď tvrdé, a že vlhneš, zatímco spolu mluvíme, protože se tvé tělo připravuje na mé proniknutí. Kdybych si tě teď vzal, tak by sis to, jakmile bys překonala strach a bolest ze svého prvního styku, užila – ano, to vím také-, ale počkám tak dlouho, dokud si na myšlenku, že mi patříš, nezvykneš. Ale ať ti to netrvá dlouho, protože má trpělivost s tebou není nekonečná, Mio.“