MTTSD - 8. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Gregory

Gregory se lehce protáhl. Cítil se opravdu dobře – neuvěřitelně dobře. Byl unavený, ale byla to taková dobrá únava, kterou cítil z toho, že celou noc držel Naomi v náručí.

Pak se jeho pohled stočil k oknu a pomalu si začal uvědomovat, že se nedívá na úsvit, ale na soumrak.

Jeho drak byl naladěn na přírodní síly a ten drak teď necítil pomalý vzestup ranního slunce, ale slunce, které se potápí do oceánu. Zbývala půlhodina do doby, než úplně zmizí za obzorem.

Gregory se zamračil a pohnul ramenem. Opatrně s ním otáčel, protože očekával bolest zlomených kostí. Žádnou však necítil. Jeho rameno bylo zcela vyléčeno.

Přejel si rukou po hrudi a ani tehdy nezaznamenal žádnou bolest. Kůže by měla být po popáleninách ještě zčervenalá a citlivá, ale ta jeho byla nepoškozená. Všechna zranění, která ohnivý drak způsobil, byla pryč, přestože by se měla uzdravovat celý den. On však byl v pořádku během několika hodin.

Postupně si začal uvědomovat, jak mu stabilní teplo protéká tělem. Naomi byla přitisknutá k jeho hrudi a hlavu měla položenou na jeho paži. Byla nahá a její kůže ho hřála. Cítil ale i jiné teplo. Přicházelo přímo z jeho srdce, z ohnivého jádra uvnitř něj… byl kompletním drakem.

Gregory se překvapeně nadechl. Uvědomil si, že druhové pouto se začalo již tvořit, přestože se s Naomi znali jen velmi krátkou dobu.

Obrátil hlavu, podíval se na ni a natáhl se, aby jí prsty jemně pohladil po tváři. Vždycky si myslel, že nárokovat si družku je většinou formální událostí.

Byl svědkem několika obřadů páření, které byly velmi komplikované. Druhové pouto by mělo plnohodnotně ožít až poté a po páření.

Dračí obřad nestanovil jen skutečnost, že se dva lidé vzali, ale také by prohlásil Gregora za draka alfu, který se dostal do plné moci a našel svou družku. Dračí síla byla obrovská a jen díky propojené vazbě bylo možné jí zvládnout, aniž by z toho zešílel.

Z nějakého důvodu chápal, že Naomi již vlastnila část jeho srdce. Cítil, jak se dotýká jeho duše stejně, jako předtím cítil její prsty své na kůži. Byli jeden… nebo přinejmenším se spojila jejich srdce.

Slavnostní obřad by to zpečetil, ale on už teď Naomi patřil. Nikdo jiný se nikdy nedotkne jeho duše způsobem, jako to umí jen ona.

Ve stejném okamžiku ucítil, že se Naomi hýbe a na tváři se jí objevil ospalý úsměv. Když otevřela oči, uvědomil si ještě jiný pocit.

Bylo to jako stín, který se ho dotkl. Na okamžik zablokoval Naomino teplo a jeho tělo se poplašeně napjalo.

Pak se znovu uvolnil. Cítil jiného měniče, ale nebyl jím ohnivý drak.

Byl to někdo pro něj velmi dobře známý. Zdálo se, že rada poslala starého přítele, aby zkontroloval situaci.

„Vím, že jsem ti včera řekl o dracích a vlkodlacích,“ zamumlal do Naomina ucha. „Myslíš, že se cítíš na setkání s griffinem?“

***

Poté, co si spěšně natáhli oblečení, stáli venku na terase a slunce před nimi zapadalo za oceán s velkolepým zobrazením barev, které rozsvítily oblohu.

Ale ani jeden z nich se nedíval na mraky, které zářily v ohnivých odstínech růžové a fialové. Místo toho sledovali příchod něčeho, co vypadalo jako velký lev s křídly a orlí hlavou.

„Griffin,“ vydechla Naomi. „To je opravdový griffin.“

Gregory jí ochranitelsky objal rukou kolem ramen. „Jmenuje se Jared a je to můj přítel. Neublíží ti. Ale jestli je tady úředně na příkaz rady, možná mi nese zprávu o tom, že mám potíže, protože jsem bojoval na lidských pozemcích.“

„Teď mi ještě řekneš, že Bigfoot je skutečný,“ zamumlala Naomi. „Nebo… že dinosauři jsou stále naživu.“

„O tom nic nevím,“ ujistil ji Gregory. „A ani jsem nikdy nepotkal upíra.“

Naomi na něj zúžila oči. „Čarodějové? Čarodějky? Um… strašidla?“

Gregory zavrtěl hlavou a snažil se nesmát. „Žádná strašidla v dračím paláci. Slibuji. Ačkoli… slyšela jsi někdy o chimérách?“

Než Naomi stačila odpovědět, ozval se ohromný hluk. Byl to zvuk velkých, mocných křídel rychle mávajících vzduchem. O sekundu později před nimi přistál griffin. Jeho majestátní orlí hlava na ně hleděla s vážnýma, zlatýma očima.

Zamával křídly, z nichž každé bylo stejně široké, jako byl Gregory vysoký, a pak je elegantně složil. Pohyboval se dopředu a hlavou pohupoval sem a tam, když se na oba odshora dolů podíval.

Gregory se narovnal a čekal na zprávu, kterou rada nepochybně poslala. Pak se zobák orla otevřel a griffin se na ně tiše zasmál.

O zlomek vteřiny později se vzduch kolem něj zatřpytil a griffin se přeměnil zpět do své lidské podoby.

Jared měl na sobě oblek. Takže Gregory okamžitě věděl, že je tu pracovně. Jared nepřišel jako jeho přítel, ale byl poslán jako vyslanec rady.

„Gregory Drago, mistře vzduchu a větru, lorde Rady elementů,“ řekl Jared formálně. „Byl jsem poslán, abych tě přivedl k soudu. Bylo přikázáno, abys mě následoval a předstoupil před radu, která rozhodne o tvém osudu.“

Gregory dokonce ani nedostal příležitost se kvůli předvolání odvolat.

„Moje příkazy jsou velmi jasné,“ řekl Jared. „Okamžitě půjdeš se mnou.“

„Ne,“ řekla Naomi pevně.

Gregory i Jared se na ni překvapeně podívali.

Naomi polkla, ale ani se nepohnula. „Beze mě nikam nepůjde. Bez diskuze. Ten drak mě téměř zabil. Omlouvám se vaší radě, ale vzhledem k tomu, že JÁ jsem byla napadena, myslím, že momentálně mám větší právo na jeho společnost.“

„Slyšel jsi ji,“ řekl Gregory a cítil hrdost na svou družku. „Neopustím ji. Drak – skutečný ohnivý drak – mou družku unesl. Ani předvolání rady mě nedonutí, abych jí zanechal bezbrannou.“

„Hej,“ zamumlala Naomi. „Nezapomeň, kdo nás oba dostal do bezpečí.“

Gregory sebou trhl. „Má pravdu. Druhý drak mě porazil. Nevím, proč mě tam přímo nezabil. Přesto… buď půjde se mnou, nebo zůstanu s ní.“

„Jít s tebou?“ Jared se na něj překvapeně podíval. „Žádnému člověku to nebylo nikdy povoleno – říkáš ale, že je to tvá družka?“

Pod Jaredovým zvědavým pohledem se Gregory narovnal a pevněji si přitáhl Naomi k sobě. Při kontaktu pouto mezi nimi opět ožilo a teplo se táhlo tam, kde se dotýkali – a tentokrát spojení s sebou přineslo povědomí Naominina nepohodlí.

„Je. A neopustím ji, bez ohledu na následky,“ prohlásil důrazně Gregory, aby uklidnil Naominy obavy.

Jared se zamračil a zamyšleně se na Naomi podíval. „Zákony rady jsou zcela jasné. Žádní lidé nemají možnost vědět o Radě a jejích rozhodnutích. Ale zároveň –“

„Existuje zákon, který říká, že každý měnič má právo mít svého druha po svém boku, bez ohledu na jeho zločiny,“ pokračoval Gregory triumfálně.

„Nejsi formálně spářený,“ začal Jared.

„Ale i ty to můžeš vycítit,“ vyzval ho Gregory. „Jsme druhové. Věděl jsi to v okamžiku, kdy jsi přistál. Viděl jsem ti to na tváři.“

Po dlouhém okamžiku ticha si Jared povzdechl. „V tom případě ať to vyřeší rada. Jsem jen posel.“

Gregory se obrátil k Naomi. Znovu ho zasáhlo, jak nádherná jeho družka je: obličej rozzářený, tváře zčervenalé a navzdory jejímu zřejmému zmatku v očích v nich měla i jiskry hněvu. Prostřednictvím pouta cítil ocelové odhodlání, které měla ukryté v jádru osobnosti, což jí dělalo tak sladkou.

Naomi byla silná. Silnější, než si sama o sobě vůbec myslela. Čelila ohnivému drakovi a nebyla z toho vystrašená. Sama se osvobodila z pout. Byla krásnější než kterékoliv princezna – ale nebyla bezmocná.

„Naomi,“ začal Gregory. „Prokázala bys mi tu čest a doprovodila mě před radu?“

Po chvíli váhání Naomi přikývla. „Nebojím se žádného draka. Přinejmenším… ráda bych měla o všem více informací, místo toho, abych byla z čista jasna unesená. V žádném případě už nechci být znova použitá jako návnada. Chci vědět všechno co se děje – a chci být s tebou.“

Při slovech jeho družky Gregory cítil, jak se mu nitrem rozlévá teplo. Tentokrát to byla pýcha. Zvlášť, když viděl na Jaredově tváři výraz respektu.

Věděl, že kdykoli jindy by si ho jeho přítel dobíral, že byl nejvyšší čas, aby si konečně našel družku. Ale zdálo se, že není času nazbyt, pokud chtěl Gregory přesvědčit radu, že na vině je nepřátelský potulující se ohnivý drak. Dříve než zešílí.

„V tom případě,“ řekl Gregory tiše a úsměv se mu rozšířil na tváři, „myslela jsi někdy na to, že poletíš na drakovi?“

Přeměna pro něj byla vždy potěšením. Nebylo to ani tak, že by se měnil v něco jiného. Spíše se uvolnil a plně otevřel silnému, starobylému stvoření, které vždy bylo v jeho jádru. Bylo to jako návrat domů: jako vzduch, který se od jeho narození stal jeho prvkem. Jeho smysly se stávaly citlivějšími, cítil proudy vzduchu všude kolem sebe a cítil svou vlastní moc, jak s nimi jemně svou vůlí manipuluje.

A tentokrát, když se Gregory přeměnil, viděla ho při tom jeho družka. Díky částečně vytvořenému druhovému poutu mohl cítit její úžas a ohromení.

Nebyl tam žádný strach. Dokonce ani v okamžiku, kdy se jeho podoba rozmazala a změnila. Vysílala k němu jejich poutem svou lásku a náklonnost. Když přeměnu dokončil, mohutná křídla jeho draka se jemně rozvinula, aby vyzkoušela vítr. Naomi se smála a v očích měla slzy.

„Jsi to ty. Ty jsi opravdu on,“ zašeptala. „Drak z mých snů.“

Gregory pomalu sklonil hlavu. Naomi se natáhla a přitiskla mu ruku na krk a vykulila oči.

„Jsi teplý!“ řekla.

Myslela sis, že jsem chladný a slizký jako had? Jeho pobavená slova přicházela skrze pouto.

V odpovědi se Naomi zasmála. „Nejsi vůbec had. Jsi drak. Ať už to znamená cokoli. Máš štěstí, že nejsem biolog.“

Gregory se ladně přikrčil a pozdvihl křídlo. Po chvíli zaváhání mu začala Naomi lézt na záda a nakonec se usadila mezi křídly. Chytla se malých výstupků, které mu rostly podél páteře.

„Takhle?“ zeptala se. „Neublížím ti, že?“

Nikdy bys mi nemohla ublížit, řekl bez hlasu. Nyní se pevně drž. A neboj se. Nikdy bych tě nenechal spadnout.

O vteřinu později roztáhl křídla a ucítil sílu větru, který na něj dorážel, jako by ho zval ke hrátkám.

Zhluboka se nadechl. Byl si vědom Naomina malého těla, jak na něm lpí – a pak jedním silným prudkým mávnutím křídel byli ve vzduchu a skrze pouto jím projíždělo Naomino vzrušení.