FTLOM - 8. kapitola

Překlad: Lucianna

S vyhlídkou na lepší snídani, než jen toust a čaj, než stráví den vymýšlením, jak předělat kostelní suterén na gynekologickou kliniku, Rana vstoupila do Drunken Moose, aby zjistila, že je narváno a Vanetta má o dvě servírky méně. Neschopná jen se díval na svou přítelkyni a jednu uštvanou servírku, jak zápasí s tím, aby udržely krok, setřásla svůj dlouhý, zimní kabát, zavázala si zástěru, popadla blok a tužku a vstoupila do chaosu.

Když zvedla oči do uklízení talířů ze stolu, o půl hodiny a několik špatných objednávek později, a viděla, že je stále plno, byla Rana překvapená, jak moc si to užívá – nejspíš proto, že si nemohla vzpomenout, kdy naposledy se cítila tak potřebná. Och, pomáhala Titovi, když potřeboval ženský pohled v nějakém projektu, nebo katastrofě, na které zrovna pracoval, ale sloužit lidstvu z povzdálí, nebylo zdaleka tak osvěžující, jako vyhrnout si rukávy a být fyzicky zapojená. Ani to nebylo tak lukrativní, uvědomila si Rana, když se dívala na pětidolarovou bankovku ve své ruce.

„Vím, že víš, co je spropitné,“ řekla Vanetta, balancujíc s podnosem špinavých talířů na rameni, když se zastavila u stolu, „protože jsi sama vždycky velmi velkorysá k mým děvčatům, když přijdeš.“

Rana se naklonila blíž. „Ale já si nemůžu brát peníze od těch těžce pracujících lidí,“ řekla a snažila se nacpat bankovku do Vanettiny kapsy.

Restauratérka odstoupila se smíchem. „Stále se tak široce usmívej na hosty a možná si vyděláš dost spropitného na tu masáž, co budeš potřebovat, asi tak za hodinu.“

Rana strčila peníze do kapsy zástěry, s rezignovaným povzdechem, pořádně otřela stůl a položila čisté příbory a ubrousky, právě když čtyři čekající zákazníci, přišli a posadili se.

„Nepotřebujeme jídelní lístek, drahoušku,“ řekl jeden z mužů. „Kafe pro všechny a já si dám číslo pět.“

Rana vytáhla svou tužku z vlasů za uchem, otočila na čistou stránku a nakreslila na ni čtverec, pak napsala pětku na pravou stranu čtverce. Podívala se na muže sedícího po jeho pravici. „A vy?“ zeptala se, tužku připravenou k psaní, když mu věnovala široký úsměv.

„Já si dám číslo dva, ale bez šunky a dvojitou slaninu.“

Napsala dvojku nahoru na čtverec, udělala poznámku vedle o mase, pak se podívala na gentlemana po jeho pravici. „A vy, pane?“

Muž, sedící vedle ní, si najednou odfrknul. „Pane?“ zopakoval, zhoupl se na zadní nohy židle a usmál se na ni. „Musíš tu být nová, páč všichni vědí, že jediná věc, která kdy říkala Cecilovi pane, byla násada lopaty. Můžeš mi dát číslo šest.“ Mrknul na ni a natáhl se, aby ji poplácal po zadku, čímž chytil Ranu tak nepřipravenou, že zmrzla. „A pak mi můžeš dát svůj telefon, Hnědoočko, a já ti dám…“

Cokoliv chtěl ten chlípník nabídnout na oplátku, se změnilo v překvapený výkřik, když se židle pod ní najednou zhroutila, takže Rana musela odskočit pryč od jeho roztažených paží, jak dopadl na zem tak ztěžka, že to otřáslo budouvou. „A vy, pane?“ zeptala se znovu Cecila, tižším hlasem, v nastalém tichu. No, bylo ticho, kromě klení, přicházejíc od muže, který vstával a rovnal svou židli.

„Dám si číslo dvě,“ řekl Cecil, a jeho úsměv byl širší, než jeho nafouklá hruď.

Rana přikývla, napsala obě čísla snídaní na papír, když zamířila za pult. Přepsala objednávky na paragon a podala ho pomocníkovi kuchaře, pak se začala natahovat ke kávovaru, ale byla zastavena rukou na své paži. „Velmi dobře,“ řekla Vanetta, s jiskřením v očích, když pokynula ke stolu, který Rana právě opustila. „Nepředpokládám, že bych ti mohla nabídnout práci?“ Naklonila se blíž a jiskření zesílilo. „Pokud ne jako servírku, mohla bych tě použít jako vyhazovače v Bottoms Up.“

Rana překvapeně zamrkala. „Já nepodkopla tu židli pod ním.“

„Jo, ok,“ řekla Vanetta protáhle. Pokývla ke kuchyni, právě když kuchař posunul několik táců, plných jídla, na vydávací pult. „Musím jít vedle a objednat knižnímu klubu, takže můžeš prosím místo mě, donést tohle k tomu stolu v rohu?“ Její jiskřící pohled se vrátil. „A zkus nezchodit některého z těch mužů na zadek, ok? Dávají opravdu velké spropitné,“ řekla, když pospíchala pryč, ale zastavila se a otočila se. „Och, kdyby přišli další lidé, nesoucí Nook, nebo Kindle, pošli je rovnou do Bottoms Up.“

„Nook nebo Kindle?“

„Digitální čtečky knih,“ vysvětlila Vanetta a zasmála se Raninu nechápavému pohledu. „Když jsem viděla ženy, stojící v městských docích, den za dnem, ačkoliv mrzlo, šla jsem nakonec ven a zeptala se, co to dělají. A když mi řekly, že musí jet do města, aby měly použitelný signál vysílače, aby si mohly stahovat knihy a časopisy, tak jsem instalovala Wi-Fi do restaurace a baru, založila knižní klub a nabídla skupinovou slevu na snídaně, když se tady sejdou každou středu ráno.“ Začala couvat pryč. „Už jsme na šestnácti mužích a ženách, během jen dvou měsíců, s dalšími přidávajícími se každý týden, jak se to rozkřiklo.“

Rana se zamračila na bystrou podnikatelku, spěchající obstarat svou poslední službu veřejnosti, pak popadla tác zpod pultu a začala ho nakládat čekajícím jídlem. Spellbound jednou měsíčně navštěvovala pojízdná knihovna, a věděla, že Ezra prodává pár druhů časopisů v Trading Post, ale když o tom teď tak přemýšlela, neviděla žádné knihkupectví ani ve Spellbound Falls, nebo Turtleback Station. Takže to znamenalo, pokud někdo, žijící v divočině, chtěl číst, musel požádat pojízdnou knihovnu, aby mu přivezli konkrétní titul, absolvovat tří-hodinovou jízdu do Bangoru, nebo stahovat digitální knihy přes internet a mobilní vysílače.

Když viděla, že je tam víc talířů, než by mohla bezpečně odnést na jeden náklad, Rana se zastavila na třech a pár přílohách a pak zamířila kolem pultu. Možná by mohla navrhnout starým dámám, založit fond na knihovnu, místo muzea, letos v létě, nebo najít způsob, jak zkombinovat oboje.

Rana se zastavila vedle chodby, vedoucí k toaletám, a zjistila, proč měla Vanetta ten jiskrný pohled v očích, když jí říkala, aby nesrazila jednoho z těch velkorysých mužů na zadek. Nadechla se pro uklidnění, nasadila široký úsměv na tvář a nesla svému manželovi, synovi, Nicholasovi, Duncanovi a Niallovi MacKeagovi, jejich snídaně. Ani jeden z nich nevypadal překvapeně, že ji vidí v zástěře a nosit tácy s jídlem, což znamenalo, že sledovali její pobíhání okolo, jako vystresovanou ženu, poslední půl hodinu. Což také vysvětlovalo, že něčí židle záhadně – nebo spíš, magicky – byla podkopnuta.

Niall se okamžitě postavil, když ji viděl k nim dojít. „Vaše výsos – paní Oceanová,“ řekl, jak se rozhlížel, jestli ho někdo neslyšel. Vzal od ní tác, jasně nesvůj z toho, že by mu měla posluhovat. „To je pro vás příliš těžké. Nechte mě donést zbytek jídel.“

Rana ho musela násilím zastavit. „Chceš, aby mě vyhodili?“ řekla a pohlédla přes rameno, jako by se dívala po Vanettě a překvapila Nialla tak, že už stačilo velmi málo, aby ho strčila zpátky na židli. „Už jsem popletla dvě objednávky a moje šéfka si myslí, že jsem to byla já, kdo podkopl židli pod tím ubohým mužem,“ pokračovala a střelila po Titovi ještě k tomu zlostný pohled. „Teď mi zarazí spropitné, a já šetřím, abych si mohla koupit motorku.“ Ale při pohledu, jak se horalův sklíčený výraz, mění na vyděšený, když zmínila motorku, Rana se zasmála a poplácala ho po rameni. „Dělám si legraci, Nialle. Pomáhám Vanettě dnes ráno, protože dvě její servírky onemocněly.“ Začala vyndávat talíře, aniž by se starala, který z těch usmívajících se hlupáků, má jakou snídani. „A už jsem si koupila auto. Možná není hezké, ale bylo mi řečeno, že má dobrou kostru.“

„Znamená to, že nechcete ten elektrický vozík, který jsme vám přivezli?“ zeptal se Nicholas, když si vyměnil talíř s Duncanem.

Rana si přitiskla tác na hruď a přejela pohledem k Maximiliánovi, pak k Titovi a pak zpátky k Nicholasovi. „Proč jste mi přivezli vozík? Nemůžu s ním jezdit po veřejných silnicích.“

„To byl Pegyin návrh,“ řekl Duncan a upoutal její pozornost. „Myslela si, že byste ho mohla používat na kempové cestě, když půjdete do města.“

„Ale je to jen dvě míle chůze.“

„Bude to vypadat jako šest mil, když ponesete nákupy,“ řekl Nicholas, „nebo když bude pršet.“ Jedna strana jeho úst se zvedla v úsměvu. „Už je zaparkovaný za kostelem.“

„Hej, Hnědoočko! Co bude s tím kafem?“

Niall se znovu postavil a Rana mu vstoupila do cesty, když vyrazil k jejímu zadek-plácajícímu zákazníkovi, ale zalapala po dechu, když uslyšela výkřik a otočila se ve chvíli, kdy uviděla roztažené paže toho padajícího muže, jak chytil tác servírky, která odskočila stranou, takže celý náklad špinavých talířů, skončil na něm.

„A mám po motorce,“ řekla, a vrhla zlostný pohled přes rameno, na svého, nevinně se usmívajícího manžela, než zamířila zpátky do chaosu.

*****

„Tak, Nialle,“ řekl Titus, když zjistil, že ten horal uvažuje, že pomůže tomu Raninu nepříjemnému zákazníkovi odejít, aniž by nejdřív otevřel dveře, „jak se k tobě chová jednadvacáté století?“

Válečník ze dvanáctého století se otočil zpátky ke stolu a posadil se. „Nemůžu si stěžovat,“ řekl s pokrčením ramen. „Ačkoliv bych vyšel s méně pravidly. Společnost přišla se sakra hodně zákony, během devíti set let.“

„Bude tvou prací, prosazovat tyhle zákony,“ zavrčel Duncan, a zabořil svou vidličku do jídla na talíři, „a ne je ohýbat podle tvého smyslu pro dobro a zlo.“

Niall vrátil Duncanovi zlostný pohled. „Čekáš, že zavřu do vězení muže jen proto, že pozve krásnou dívku na večeři?“

„To uděláš, pokud mu bude třicet a jí šestnáct.“

Niall se podíval na Tita. „Další věc, která je pro mě matoucí v tomhle století je, jak je s mladými muži a ženami zacházeno jako s dětmi, tak dlouho; jejich rodiče je rozmazlují a omlouvají, že se potloukají po ulicích celé dny a noci, místo aby pracovali. Zrovna minulý týden, jsem zastavil, abych pomohl ženě, kterou jsem viděl, jak táhne velké pytle s odpadky ze silnice, ale zjistil jsem, že má náctiletého syna, sedícího v autě a čekajícího, až bude odvezen do školy.“

„To je vina matky,“ přerušil ho Mac. „Děti jsou takové, jak je to naučí.“

„Měl jsem chuť naučit tohohle konkrétního chlapce, jak respektovat mámu.“

„Díky,“ řekl Titus, když Vanetta přinesla jejich dvě chybějící snídaně.

Ale místo, aby odešla, majitelka restaurace se podívala na Nialla, pak najednou popadla židli od vedlejšího stolu, posadila se k nim a podívala se na Duncana. „Peg se zmínila, že přivezeš z Pine Creek jednoho z bratranců, aby byl šéfem policie. To budete vy?“ zeptala se, podívala se na Nialla a pak napřáhla ruku, když přikývnul. „Vanetta Quintana – chci říct Thurberová,“ opravila se, se smíchem. „Stále si zvykám, že jsem vdaná.“

„Niall MacKeage,“ řekl horal a potřásl jí rukou.

„Tak, Nialle, kde máš v plánu bydlet?“ Podívala se znovu na Duncana. „Protože pokud zůstane s vámi přes fjord, bude mu trvat dostat se na místo potřeby, stejně jako šerifovi. A najít pronájem kdekoliv v okolí města, je naprosto nemožné.“

Duncan se opřel a zkřížil si ruce na hrudi. „Chceš mu pronajmout podkroví, Netto, abys měla trochu víc ochrany pro svůj bar a restauraci?“

Vanetta se překvapeně narovnala. „Hej, to je dobrý nápad. Možná předělám podkoví pro jednoho z našich nových zástupců.“ Zavrtěla hlavou. „Ale to není to, co jsem měla na mysli, tady pro Nialla,“ řekla a hřejivě se na něj usmála, než se podívala zpátky na Duncana. „Nevím, jestli ti to Peg říkala, ale věnovala jsem svůj dům na krizové centrum pro ženy. Je to sotva míli po cestě, kde žije Rana a náhodou je na pozemku chata, která se lehce může změnit na byt pro našeho nového šéfa policie.“

Titus si naplnil ústa vidličkou, plnou vajec, aby zakryl svůj úsměv. Myslel si, že Oliviin otec, Sam Waters, byl idiot, že nechal Vanettu odejít, a tady byl další příklad, proč. Ta ostrá majitelka restaurace a baru, rozhodně chtěla trochu extra ochrany, ale pro útulek pro ženy spíš, než pro svůj byznys.

„Říká se, že plánujete dát byt nad policejní stanicí,“ pokračovala Vanetta, než mohl Duncan odpovědět. „Jenže teď se radní rozhodli, že potřebujeme novou městkou budovu, pro stálou požární stanici, stejně jako městské úřady a policejní stanici. Ale při jejich rychlosti konání, jim dá věčnost jen koupit pozemek vedle pošty, který obhlíželi a skoro rok, než to postaví.“ Postavila se, vrátila židli ke stolu a podívala se na Nialla. „Nejen, že byste žil přímo na břehu Bottomless, pokud byste přijal mou nabídku, také byste byl, co byste kamenem dohodil blízko domu, plného žen, které nejspíš pečou lepší koláče, než já. Vsadím se, že by jim nevadilo si vydělat nějaké peníze, za praní prádla a nějaký úklid.“ Ohlédla se přes rameno, při kraválu z kuchyně, pak se podívala znovu na Duncana. „Budeš o tom přemýšlet?“

Duncan přikývl. „Je ta chata odemčená, abychom se mohli jít podívat?“

„Ano. Everest by tam měl být, stěhovat zbytek mých věcí,“ řekla, když začala couvat pryč. „A už jsem mu řekla, že se dnes zastavíte,“ dodala, střelila samolibým úsměvem přes rameno a pospíchala pryč.

„Co je to krizový útulek pro ženy?“ zeptal se Niall.

„Je to bezpečný dům pro ženy, které musely opustit jejich násilnické manžele a přítele,“ vysvětlil Duncan.

„Pak je to ujednáno,“ zavrčel tiše Niall, a ukrojil si omeletu. „Vezmu ten pronájem.“

A to, usoudil Titus s vlastním samolibým úsměvem, byl přesně důvod, proč pozval toho mocného válečníka, před osmnácti měsíci do tohoto století.

*****

„Co se ti stalo s vlasy?“ zeptala se Peg Rany, když vešla do kostelního suterénu a sundala si kabát. „Některé konečky vypadají zkrouceně, jako by hořely.“

Rana se natáhla, a vytáhla želvovinovou sponku ze zbytku uzlu, pak poslepu začala vlasy rovnat do drdolu, zatímco se snažila dostat ožehnuté konce dospod. „Měla jsem včera svou první lekci kovářství,“ zamumlala přes sponku v ústech. Zapnula ji přes nový uzel, o kterém doufala, že vypadá líp, než to cítila a pak si stáhla dolů mikinu. „Zřejmě tomu říkají řezací hořák, z nějakého důvodu. A jestli si myslíš, že moje vlasy vypadají špatně, měla bys vidět moji bundu.“

„Ale Zachary Latimer toho ví dost, než aby tě nechal jít blízko svářecí techniky, v čemkoliv hořlavém,“ řekla Peg. „Určitě tam byla nějaká Popsova stará výbava, kterou sis mohla vzít.“

Rana uhladila mikinu, když cítila, jak jí hoří tváře. „Vypadá to, že Averill Latimer, byl malý, šlachovitý muž, a jeho svářecí bundu, jsem nezapnula přes prsa. Ujistila jsem Zacka, že moje bunda je bavlněná, ale zřejmě ten voděodolný povlak, je vysoce hořlavý.“ Vzhlédla s nesmělým pokrčením ramen. „Nevšimli jsme si hned, že pár jisker zapálilo můj rukáv, když jsme oba měli ochranné masky s velmi tmavým sklem. Zach na mě vylil kbelík špinavé vody, a pak strávil dalších deset minut omluvami, když mi dělal seznam ochranného vybavení, které, jak řekl, si musím koupit, než mi dá další lekci.“

Peg smějící se pohled, klesl na Ranina prsa velikosti D a pak k znovu k jejím vlasům. „Můžu ti přistřihnout ty ožehlé konce, jestli chceš, nebo zajedeme do Nova Mare, do salonu v resortu.“

„Možná by si je mohla rovnou ostříhat úplně,“ řekla, Maude, když přišla, výrazné jiskření v očích, „pokud trvá na tom, že si bude pohrávat s hořáky.“

„Jedna z položek na Zackově seznamu, je svářečská helma,“ vysvětlila Rana, když se ochranitelsky dotkla svých vlasů. „A kožený kabát, ochranné kožené rukavice, návleky a… Je to dlouhý seznam.“

Maude, poklepala zápisník, který držela přitisknutý ke svým prsům velikosti B. „Vsadím se, že není tak dlouhý, jako můj seznam.“ Rozhlédla se po fádním suterénu a pak si povzdechla. „Doufám, že jsi nezapomněla vzít pytel peněz, když jsi utíkala pryč z domova. Ráda bych začala prohlížet ženy ve chvíli, kdy Roger dorazí, což nám dává týden na to, přeměnit tohle místo na kliniku.“

„Nedáš tomu muži ani pár dní na usazení?“ zeptala se Peg.

Maude, se napjatě usmála. „Od té doby, co jsem oficiálně licencovaná porodní asistentka státu Maine, vypadá to, že nemůžu ani mluvit s pacientkami, pokud nebude v dohledu doktor.“ Podívala se na Ranu. „Už jsem byla oslovena několika ženami, které slyšely, že otvíráme porodní kliniku a já jim řekla, že tu budeme čerstvé a časně, od zítra za týden.“

„Splnila Olivie svůj slib, že ti najde nějakou administrativní pomoc?“

Maude, se skutečně usmála. „Tvoje snacha řekla, a to cituji: Dlužíš mi velkou laskavost. Protože nám nabídla ředitelku aktivit Inglenooku. A pokud můj rozhovor včera, je nějakým náznakem, co Glorie Smithová postrádá v lékařských znalostech, vynahradí nadšením a organizačními schopnostmi.“ Maude, zavrtěla hlavou. „Cítila jsem se pohodlně, když jsem šla do Inglenook, setkat se s Glorií, protože resort není ještě otevřený, ale málem jsem se otočila a odešla, když jsem viděla centrum aktivit, který vytvořila a naplněnou místnost s vybavením. Všechno bylo tak krásné,“ řekla, Maude, šeptem ve zbožné úctě,“ že jsem se chtěla zapsat, jako host.“

„Chodila jsem s Glorií na střední,“ vstoupila do toho Peg, „a ona byla třídním předsedou, poslední tři roky. Všichni ji volili, protože po našem výletu v prváku, do zatracené papírny, Glorie přemluvila ředitelku Halleyovou, aby nás nechala jet na zábavnější místa, jako dolů do Bangoru zúčastnit se symfonie, nebo do TarStone Mountain Ski Resortu, v našem posledním ročníku.“ Peg, věnovala Maude tázavý pohled. „Tak jak jsi dokázala, aby Glorie nechala to, co měla být její práce snů, a šla pracovat do naší malé kliniky?“

„Olivie už se Glorie ptala, jestli by měla zájem a slíbila, že přizpůsobíme její plat a benefity. Ale mám pocit, že to, co uzavřelo dohodu, je to, že slečna Smithová má slabost pro lékaře.“ Maudiny oči se znovu zaleskly. „Zvlášť, když je náhodou hezký a ochotný žít uprostřed ničeho.“

„Má slabost pro doktora, se kterým se zatím ani nesetkala?“ řekla Peg. „Pche, co může vědět, ten chlap může vypadat jako trol.“

„No,“ zamumlala, Maude, oprašujíc něco ze zápisníku, „když Olivie zmínila, že je Glorie svobodná, možná jsem měla fotku Rogera, zamíchanou v mých otázkách k rozhovoru, kterou jsem, možná, náhodou upustila v Gloriině kanceláři.“

Peg obrátila vykulený pohled na Ranu. „Musím pozměnit, co jsem tuhle řekla,“ zašeptala, a sotva znatelně pokývla směrem k Maude. „Je velmi děsivá.“

„A já si stojím za tím, co jsem řekla,“ řekla Rana a mrkla na Peg. „Takže, kde je naše vážená, nová ředitelka kliniky?“ zeptala se, Maude.

„Glorie dnes předává otěže centra aktivit, své, nově povýšené asistentce. Slíbila, že tu bude čerstvá a časně zítra, s vyhrnutými rukávy a dlouhým seznamem medicínských potřeb.“

Rana přikývla. „Dobře. Nech ji objednat veškeré vybavení a potřeby, které potřebuješ, řekni jí, ať najme nějaké malíře a tesaře – nebo je ukradněte z Nova Mare, pokud žádné nenajde – a já půjdu domů a prohledám krabice, které jsem ještě nevybalila, dokud nenajdu ten pytel peněz.“

„Jdu pozdě,“ zavolala Olivie, když proběhla dveřmi, zatímco žonglovala s plnou taškou, stejně nacpanou kabelkou a vzlykající dcerou. Zastavila, podívala se na Peg, pak se rozhlédla po suterénu, než se znovu podívala na Peg. „Kde je Charlie?“

„Máma a teta Bea, si ho vzaly na celý den.“

„Vážně?“ zasténala Olivie, pustila tašku a kabelku na zem a přehodila si dceru v náruči. „Doufala jsem, že tu bude a bude si hrát s Ellou.“ Odstrčila tašku nohou. „Přinesla jsem hračky a svačinu.“

„Co se stalo s tvou malou armádou hlídačů?“ zeptala se Peg.

Olivie přejela své, posmrkávající dceři po zádech. „Utíkají rychleji, než je Lucy může nahradit, protože,“ řekla šeptem rozzlobeně, „podle Lucy, všichni se najednou bojí, že se Ella ztratí, pod jejich dohledem.“

„Och, jdi ty,“ zakuckala se Peg. „Jsou jí tři. Jak rychle může běhat dítě?“

Olive zavrtěla hlavou. „Nevím, jak to dělá, ale dva dny po sobě, se jí nějak podařilo proklouznout do tajných tunelů. Včera, když ji hlídačka nemohla najít, a volala Lucy v panice, a Lucy běžela v panice ke mně, skončila jsem tak, že jsem musela poslat Nicholase, aby ji hledal. A když konečně toho skřítka dostihl, byla skoro u fjordu.“ Olivie pohlédla na Ranu, její bledost zdůrazňovala strach v jejích očích. „Myslíš… ukazovali Mac a Carolina nějaké náznaky…“ Ochranitelsky přitiskla svou dceru k rameni, držíc ruku přes Ellino odhalené ucho. „Prosím, řekni mi, že nemůže už teď používat magii.“

„Ne významným, nebo nebezpečným způsobem,“ řekla Rana se smíchem, přistoupila blíž a vzala Ellu, která okamžitě zabořila svůj usmrkaný nos do Ranina krku. „Ale nejspíš cítí energii svého otce, žhnoucí v tunelech a jednoduše ho hledá.“

„Och můj bože,“ řekla Peg za zvednutýma rukama. „Bude i Charlie schopný ovládat magii?“

„Nemám ponětí, jak se to projevuje u MacKeagů,“ řekla Rana. „Dámy,“ pokračovala zářivě a věnovala jim, jak doufala, povzbudivý úsměv, „obě jste zkušené matky, jejichž děti se dostanou do typických dětských problémů.“

„Ale dcera Winter a Matta Gregora, začala cestovat časem v šesti měsících,“ řekla Peg, nyní svírající svůj krk. „A Duncan mi řekl, že jejich vnuk, Ukecaný Tom, je navštívil jako starý muž, ještě než se vůbec narodil.“

„Fiona je dítě dvou velmi mocných druidů, Peg.“ Rana se usmála na Olivii, aby ji také zahrnula. „Stejně jako já, jste obě smrtelné ženy, které si náhodou vzaly čaroděje, takže vaše děti nebudou mít žádnou skutečnou moc, až do puberty.“

„Ale to je ještě horší,“ zalapala po dechu Peg. „Rozbouřené hormony a magie!“

„Pak navrhuji, aby až dosáhnout puberty, jste je předaly jejich otcům, aby dokončili výchovu,“ řekla Rana, když předala Ellu, Maude. Podívala se na Olivii, zatímco si oblékala kabát. „Já se ztráty toho andílka nebojím, tak ji dnes pohlídám. Muži mi přivezli jeden z vozíků resortu, tak nemusíme domů pěšky. Děkuji za nápad, Peg.“ Pak otočila svůj úsměv na svou skepticky vypadající snachu. „Až s Ellou vyzvedneme nějaké věci v Trading Post, půjdeme domů a upečeme sušenky.“

„Jsi si jistá, mami? Začíná být opravdu vynalézavá.“

„Ani nevíš, jak ráda to slyším, protože bude muset být opravdu hodně vynalézavá, aby měla šanci, proti svému otci a dědečkovi.“ Rana si hodila kabelku na rameno a pak znovu vzala Ellu. „Chceš jít domů s babičkou, slečinko? Bude tam Kitty, abys ho mohla potrápit.“

„K babičce,“ zachechtala se Ella, když zateleskala ručičkama a cokoliv způsobilo ty slzy, bylo zapomenuto. „Obejmout Kitty!“

„Počkej,“ řekla Olivie, když Rana zamířila ke dveřím. „Nechceš hračky?“

„Která holčička potřebuje hračky,“ řekla Rana, aniž by se obtěžovala zastavit, „když má silného mořského vlka na hraní? Budeme v pohodě, tak s ničím přes den nespěchej.“

„Rano,“ řekla, Maude, následujíc ji na parkoviště.

„Co se děje?“

„Zkouším se rozhodnout, jestli si myslíš, že jsem si nevšimla tvého malého přibrání, nebo sis toho nevšimla ty,“ řekla porodní bába suše a skutečně jí věnovala svůj odzbrojující úsměv. „Nebo jednoduše odmítáš, si to přiznat,“ řekla, úsměv zmizel, když zjistila, že jí ho neoplatila. Dotkla se Raniny paže. „Opravdu si myslíš, že to můžeš přede mnou skrýt, vzhledem k tomu, že jsem byla tvou léčitelkou od té doby, co se narodila Carolina?“ Vrhla ustaraný pohled na Ellu, pak ztišila hlas ještě víc. „Musíme si o tom promluvit, pokud ne jako léčitelka a pacientka, tak jako přítelkyně.“

„Promluvíme, ale ne, dokud to nebude absolutně nutné.“ Rana se otočila, takže Ella už nebyla mezi nimi a ztišila hlas. „Mojí starostí teď je, aby to nevěděl Titus.“

„Myslíš, že to můžeš skrýt před svým manželem?“

„Tvoje čestné slovo, Maude, že to neuslyší od tebe. Řeknu mu to, až budu připravená.“

„Ale mezi tím,“ řekla, Maude, přikývla, ale nesouhlasila, „nemusíš mě odstřihávat.“

„Babi, chci už jí za Kitty,“ řekla Ella a sevřela Raně tvář, aby se jí podívala do očí. „Ráda trápím kosatku.“

Maude, zalapala překvapeně po dechu. „Ona ví, kdo je Kitalanta?“ Přimhouřila oči. „A proč najednou mluví jako mnohem starší dítě?“

Rana šťouchla do Elly a odpověděla, Maude, adresujíc to své vnučce. „Protože jsi zjistila, že když mluvíš jako desetiletá, tvou matku to děsí, že dítě?“

Její velké zelené oči zvážněly a Ella přikývla. „Mámu to zatraceně děsí k smrti.“

Rana si opřela čelo o Ellino a povzdechla si. „Být chytrá, ti nedává právo být neomalená, princezno.“

„Rano, měla bys Olivii varovat,“ zašeptala, Maude. „Ta žena musí vědět, že její dcera bude dospívat rychleji, než ostatní děti.“ Najednou si odfrkla. „Ne, že by to někdo řekl mě, co mě čeká, když jsem adoptovala Nicholase.“

„No, Olivie to ode mě neuslyší,“ odsekla Rana, „protože odmítám být jedna z těch vměšujících se tchýní, které říkají svým dětem, jak vychovávat jejich děti. Je na Maximilianovi, aby to Olivii řekl.“

„Pokud si pamatuji správně,“ namítla, Maude, „tvá matka a otec nebyli tak opatrní v tom, jak se vypořádáváš s jejich vnoučaty.“

To Ranu rozesmálo. „Neřekli už ani slovo, po tom, co Maximilián potopil loď, na které byli, když vytvořil bouři, aby uspíšil jejich cestu na Atlantis. A pokud si pamatuji správně, Nicholas byl jeho komplicem.“

„Ten kluk zatraceně děsil mě i Mathewa.“

„Paní Maude,“ řekla Ella, zřetelný Oceanovský záblesk v očích. „Být neomalená, je nepatřičné.“

„Mám to,“ řekla, Maude se smíchem a zamířila ke kostelu – jen se zastavila s rukou na klice. „Rano,“ řekla, najednou vážně. „Promluvíme si brzy?“

„Brzy,“ souhlasila Rana s přikývnutím. Dala Ellu na zem a chytla ji za ruku. „Pojď, ty malá, chytrá slečinko, podíváme se, jestli tvůj praděda Ezra, má ingredience na zázvorové sušenky. A až si krásně zdřímneme, mám pro tebe skříňku, kterou pro mě můžeš otevřít.“