Bulldozer - EPILOG 1,2

Překlad: Lenuszka

Tak holky, jsme na konci. Děkuju moc za všechny komentáře. Doufám, že jste si příběh Amandy a Granta užili a budu se těšit u dalšího překladu!

Lenuszka

Epilog

Vzali jsme se následující léto o jednom horkém a vlhkém sobotním večeru. Měli jsme svatbu v Calvinově a Camillině domě na pláži v Hamptons. Zpátky tam, kde to všechno začalo. Kde jsem se naučila odsunout stranou svůj strach a nechat velkého muže s tendencí k nudismu, aby se mi dostal pod kůži a omotal se mi kolem srdce.

On říká, že to neviděl přicházet. Já jsem mu řekla, že Život si jede podle svých kolejí. A jsem s tím v pohodě, dokud bude on po mém boku.

Sam byl ženichův svědek a holčička, co má rozhazovat květy, mi rostla v bříšku. Ačkoli tehdy byla Ashley jen jako buráček. Sam byl tak nadšený, že bude mít sestřičku, že mu nevadilo, že bude mladší.

Ronan zůstal v Samově životě, ale jak Sam dospíval, staré rozhořčení zůstalo a začal se víc a víc vymlouvat, aby nemusel do Kalifornie. A upřímně mu byl Grant víc otcem než kdy Ronan. Ti dva si byli velmi blízcí. Ronan se nikdy neoženil, ani neměl další děti. Přeju si, aby mezi ním a Samem byly věci jinak, ale to není můj boj. Přesto jsou stále v kontaktu.

Můj vztah se synem je lepší, než kdy byl a bez ohledu na to, čím jsme si prošli, jsme silnější a jsme si blíž – dva bojovníci, kteří spolu viděli bitvu a naučili se spoléhat jeden na druhého. Mít děti pomohlo Grantovi zahnat některé z jeho starých démonů. Strach, kterým byl nakažený, že je stejný jako jeho otec a bratr, chvíli trvalo překonat. Trénuje teď linebackery Titánů, trénuje od doby, co odešel z vrcholového sportu a je tomu stejně oddaný, jako když hrával.

Před třemi lety jsme ztratili Roxy, což jsme dlouho překonávali – my všichni. Ale Granta to zasáhlo nejvíc. Během let se stala jeho stínem, chodila s ním i na stadion, když začal koučovat.

Jinak je život fajn.

„Musím se tě zeptat na pár otázek--“ řeknu tomu báječnému muži, který se válí v naší posteli. „Mám nebo nemám dneska narozeniny?“

„Máš,“ řekne můj muž. Rozmrzele, musím dodat.

„A můžu si vybrat, co chci?“

„Můžeš.“ Svěsí ramena v obranném gestu.

„Chceš být dnes večer šťastný?“ To je ta nejdůležitější otázka.

„Vychází každé ráno slunce, ženo?“

„Pak navrhuju, abys začal.“ Klesnu na postel a prohlédnu si svého rytíře. Holá hruď… nahý… s výjimkou brýlí na čtení, které musí nosit. Pořád je to ten nejžhavější muž, kterého jsem kdy viděla.

Pořád má tu největší erekci na zemi.

Po rukou a kolenou se vydám k muži svého života, mému grizzlymu, mému nemožnému rytíři bez zbroje, mému nejlepšímu příteli a milenci a sleduju, jak mu tvář rozzáří pomalý úsměv. „Tentokrát se z toho nedostaneš,“ dodám, jdu si za svým.

Před Grantem bylo všechno, co jsem si myslela, že vím o lásce, špatně. Že být do ní ponořená znamená topit se, ztratit sám sebe… že to bude můj konec. Ukázalo se, že Grant je kotvou, na kterou se můžu spolehnout a která mě nenechá se utopit, ale drží mě nad vodou.

Moje třetí dítě se rozhodlo, že tohle bude nejlepší chvíle, aby začalo praktikovat své karatistické kopy. Cítím to všude v břiše. Malý zlobil. Sam je na newyorské univerzitě, studuje strojírenství a Ashley bude devět. Už jsme opravdu další dítě neplánovali. A pak „jejda“.

„Co se děje? Jsi v pořádku?“

Rizikové těhotenství udělalo z muže, se kterým žiju, skoro nesnesitelného.

„Všechno je perfektní. Jdi na to, taťko.“

Grant si odkašle, uvelebí se a zvedne můj Kindle. Já se zavrtám na své místečko pod jeho paží a políbím ho na hrudi.

Bože, jak já toho muže miluju. Naučil mě, že nejlepší love story nezačínají na přídi lodi, nekřičí se z balkónu. Vkradou se vám do srdce jako zloděj, zatímco vy se trmácíte se životem a nedáváte pozor. Najdete je v tiché společnosti, porozumění, ve chvílích, kdy slova nejsou důležitá. Nejlepší love story, kterou znám, nezačala s fanfárou. Začala s mužem, který nabídl jednomu chlapci rameno k vyplakání.

On se podívá dolů a líbne mě na rty. „Připravená?“

„Kdykoli.“

Podívá se na Kindle, zhluboka se nadechne a začne.

„Adam se podíval přes taneční parket. Za nevěstu a ženicha, kteří se jemně pohupovali do rytmu hudby. Za vzpomínky a porušené sliby, které visely v Charlestonském vzduchu. Na druhé straně parketu poznal muže, který se na něj díval jako na toho, kým skutečně byl… jeho pravou láskou…“

Epilog 2

Amando,

Posledních pět hodin jsem strávil zíráním do stropu, snažil jsem se přijít na to, jak ti vysvětlím, co pro mě znamenáš a Bůh ví, že to se slovy neumím, ale stejně to zkusím.

Před tím, než jsi přišla, byl fotbal všechno, co jsem měl. A teď poprvé ve svém životě cítím, jako bych měl šanci na něco dobrého, na život, který jsem si předtím nedovolil chtít, protože jsem si myslel, že to pro muže jako jsem já není možné. Ale to, že mě miluješ, mi dává naději, nutí mě to chtít to zkusit a být tím mužem, kterého si zasloužíš. A to mě děsí k smrti, protože se bojím, co se stane, když mě opustíš a vezmeš s sebou veškerou mou naději.

Před tím, než jsi přišla, jsem věděl, jak naložit se životem. Ty jsi to změnila a není cesty zpět. Miluju tě. Miluju tvou laskavost. Miluju tvou štědrost. Miluju tvou loajalitu. Miluju tvé srdce i duši. Není na tobě nic, co bych nemiloval.

Prosím dej mi šanci ti to dokázat.

Nezdolná: neschopná se unavit; neústupná. Moje láska k tobě.

Grant