TDPBB - 1. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Martina

Victor

            „Princezna co?“ Zeptal se princ Victor z Rodica.

            Posel se přikrčil před nasupeným pohledem Victora. „Ona ... já ...“ Muž se najednou vrhl k princovým nohám. „Ušetři mě! Jsem jen posel!“

            Victor pohlédl na zrcadlo, které viselo na zdi naproti němu. Jistě, jeho oči šly z jejich obvyklého teplého jantaru až do hořícího roztaveného zlata. Není divu, že byl ten muž vyděšený.

            „Vstaň,“ řekl Victor a potlačil povzdech. „Neproměním se v draka a nesním tě zaživa.“

            Na to posel vyjekl strachy a podařilo se mu impozantně klouzat po mramorové podlaze trůnního sálu. „Prosím, ne!“

            Teta Agatha podrážděně vydechla. „Victore!“

            „Co? Řekl jsem, že ho nesním.“

            „To je sotva uklidňující,“ řekla jeho teta s nakrčeným nosem.

            Přešla k přikrčenému poslovi, její zlatě korunovaná hlava se držela vysoko a hodila malý hedvábný váček k jeho nohám. Dokonce i přes celou místnost, Victor viděl zlato uvnitř. Posel určitě nemohl učinit totéž, protože nebyl drak, ale zvedl mírně hlavu nad třeskem dopadajícího váčku.

            „Tady je zlato,“ řekla teta Agatha. „Nyní nám řekněte, co se stalo snoubence mého synovce.“

            Moje snoubenka, pomyslel si Victor. Princezna Eugenia z Doru.

            Po miliontý si přál, aby ženu, se kterou se měl oženit, miloval.

            Oh, byla dost hezká. Kudrnaté hnědé vlasy, velké hnědé oči, plné rty. Velmi lákavé, jestli se vám to líbilo a Victorovi se to líbilo. A přesto nebyl v pokušení.

            Byla také milá. Sladká. Zdvořilá. I když možná trochu nudná.

            Je velmi nudná a zasyčel jeho vnitřní drak. Tolik mluví o číslech!

            Byla pravda, že se nezdálo, že by se princezna Eugenie zajímala i o něco jiného, než na co byste mohli připojit číslo nebo to vykrátit. Měla velmi příjemný hlas, ale když dál a dál mluvila o vlivu daně z přidané hodnoty na HNP, stala se nudnou, že Victor téměř usnul.

            Takže to nebyla láska na první pohled, pomyslel si Victor a snažil se povzbudit sám sebe. Možná se budeme milovat navzájem, jakmile spolu prožijeme milión monologů v daňových pásmech, chci tím říct, že jakmile se s Eugenií lépe seznámíme.

            Lásku na první pohled zažijeme, když se setkáme s naší družkou, zasyčel drak. Jiskry budou létat.

            Přestaň s družkou, pokáral Victor svého draka. Doháníš mě k šílenství.

            Ale musel přiznat, že mezi ním a princeznou Eugenií z Doru žádná jiskra nepřelétla. Nebyl si jistý, že si ho opravdu chtěla vzít. Oh, řekla mu, že ano. Ale pak dodala: „Naše manželství posílí obchodní vztahy a sníží sazby mezi mou zemí a vaší zemí. Doru i Rodica uvidí, že naše ekonomiky vzrostou alespoň o 2,9 procent!“

            Bude si ležet a bude myslet na Doru, a já ho do ní strčím, a budu myslet na Rodicu, pomyslel si Victor sklíčeně. Sexy.

            Tak si ji neber, zasyčel jeho drak.

            Přestaň to říkat, pomyslel si Victor. Ne že by to neznělo jako princezna Eugenie, nebo-li 2,9 procentní hospodářský růst, ale opravdu potřebuji udělat, co je správné pro mou zemi. Nemohu být potvrzen jako dědic, dokud nevyrobím vlastní dědice, takže se musím s někým oženit a udělat jí dítě. Už jsem promarnil roky v naději, že se objeví má družka. Je čas čelit realitě. Nemám družku a potřebuju dítě. A bude jí princezna-daňové pásmo.

            Posel si odkašlal a Victor se vrátil do přítomnosti. Muž stále upřeně hleděl na tetu Agathu, nepochybně aby se vyvaroval pohledu na Victora, když řekl: „Princezna Eugenia zmizela.“

            „Ona co ...“ začal Victor a pak se zarazil. Nechtěl, aby se to opakovalo „křičet na posla, který padne na podlahu, posel odmítá vstát, teta Agatha ho musí uplatit zlatem, aby ze sebe dostal zprávu.“ To manželství mělo být pro Rodicu prosperující, a ne aby vyprázdnilo jejich pokladnu. Tónem, který by nevystrašil ani toho nejkřehčího kojence, Victor řekl: „Pokračuj.“

            Posel po něm střelil tak vystrašený pohled, že se Victor rozhodl, že od teď bude zticha.

            „Pokračuj,“ řekla teta Agatha.

            Zdálo se, že teta Agatha nemá tak zastrašující hlas jako Victor. Posel pokračoval: „Když služka dnes ráno vstoupila do pokoje princezny Eugenie se snídaní, shledala, že princezna je pryč. Strážci prohledávali oblast, ale nebyla nikde k nalezení.“

            Viktor byl zděšen, když cítil příval úlevy při této novince. Pokud tady není, nemusím si ji vzít!

            Pak jeho úleva byla překonána pocitem viny. Ze všeho, co věděl, byla unesená a v nebezpečí.

            „Byly tam nějaké známky po boji?“ Zeptal se.

            „Žádné,“ řekl posel.

            Možná sama utekla, zasyčel Victorův drak. Možná šla hledat svého opravdového druha a nechá tě, abys ty pokračoval ve svém hledání.

            Přestaň už s těmi pravými druhy, odpověděl Victor. Ta loď už odplula. Naše manželství bylo již oznámeno. Na zítra. Oznámím-li, že je zrušeno, lidé způsobí nepokoje v ulicích.

            Jeho teta, která nepochybně myslela na totéž, vypadala zděšeně. „Kdo ví, že princezna zmizela?“

            „Jenom služebná, stráže, Lord Chamberlain z Doru, já a vy dva,“ odpověděl posel. „Lord Chamberlain varoval služku a stráže a mě, abychom to nikomu neřekli pod trestem okamžitého propuštění ... nebo i něčeho horšího.“ Střelil nervózním pohledem na Victora.

            „Já tě nesním,“ řekl Victor. Ztišil hlas a dodal: „Pokud nikomu neřekneš o zmizení princezny Eugenie. Informujte, prosím, lorda Chamberlaina, že jsem dostal jeho vzkaz, že si přeji, co nejdříve se seznámit s jeho plánem akce.“

            Posel jim dal nejrychlejší úklonu na světě, pak se otočil, utekl z místnosti a zabouchnul za sebou dveře. Vzhledem k tomu, že byly zdobeny zlatem a drahokamy, stejně jako všechno ostatní v paláci, byly extrémně těžké, což způsobilo, že docela hlasitě bouchly. Victor jen doufal, že toho muže nevystaršil natolik, že by ho našli, jak se venku na podlaze třese, a museli ho uklidnit dalším váčkem zlata.

            Victor a jeho teta se na sebe podívali. Od té doby, co jeho rodiče zemřeli, když byl dítě, teta Agatha byla jmenována královnou Regentkou z Rodicu a jeho opatrovníkem. Vychovala ho sama a vždy se k němu chovala jako k vlastnímu synovi.

            Ale jejich situace byla nejistá, protože Rodica přijala pouze vládce, kteří prokázali svou plodnost. Teta Agatha, která dítě nikdy neměla, nemohla být oficiálním vládcem Rodica. Mohla tak jednat jen do té doby, dokud ji Victor nenahradí. A on nemohl být legálně potvrzen jako dědic, natož korunovaný král, dokud nebude mít dítě se ženou královské krve. Kdyby teta Agatha zemřela předtím, než by se tak stalo, země by byla ponořena do chaosu.

            „Musíme najít princeznu do zítřejšího soumraku,“ řekla teta Agatha. „Nebo pokud ji nenajdeme, budeme potřebovat náhradnici.“

            „Náhradnici?“ Zopakoval Victor tupě. „Nemůžeme na tu svatbu vzít nějakou jinou ženou.“

            „Bylo by to lepší než vůbec žádná svatba.“

            „Ale to nemůže být jen tak nějaká žena,“ poznamenal. „Můj dědic musí být z čisté královské krve. Musím si vzít princeznu.“

            „Já vím, Victore,“ vyštěkla teta Agatha. Viděl, že se její nálada rozbíjí, ale nevinil ji. Pracovala tak tvrdě, aby to manželství dojednala, a teď, na poslední chvíli, to bylo najednou v nejistotě. „Takže pokud nenajdeme Eugenii, budeš potřebovat další princeznu.“

            Victor se nemohl rozhodnout, co je horší, vzít si ženu, o které už věděl, že jí nemá rád, nebo si vzít někoho, koho nezná vůbec.

            Ale to jen za předpokladu, že by někoho našli. Jak tak v krátké době najdete princeznu?