S&S - 18. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Užijte si kapitolu plnou vášně znovu shledaných milenců… Sinnel

„Jaká je ryba?“ zeptal se Tommas.

Evelina, dřív než odpověděla, spolkla sousto. „Dobrá. Lepší, než jsem si myslela. Většinou nejsem fanouškem věcí, které mají šupiny a ploutve.“
Tommas se zasmál. „Když to položíš takhle, tak to chápu.“

Evelina upustila ubrousek do klína a setřásla ze sebe pocit podivného neklidu, který ji tížil. Cítila ho už celé týdny a ne a ne zmizet.

„Riley ti musel odpustit za ten podělaný seznam hostů, co?“

Tommas po ní blýsknul rychlým úsměvem. „Dalo by se to tak říct.“

„Jak bys to tedy nazval ty?“

„Víš, jaký tvůj otec je, Eve. Musím ti to vysvětlovat?“

„Je paranoidní a nedůvěřivý,“ řekla tiše.

„A Joel teď představuje další důvod jeho běsnění, kdy si uvědomuje některé z věcí, které Riley udělal,“ řekl Tommas s pokrčením ramen. „Nejlepší možností tvého otce je vsadit na jednoho muže, kterému věří, že mu pomůže dostat se k němu co nejblíž. To jsem naneštěstí já. A dokonce i v tuto chvíli nebudu od Rileyho moc daleko.“

„No, zásnuby jsou stále v plném proudu,“ odpověděla Evelina hořce.

„Nikdy to nenecháme dojít až k projití uličkou, Eve.“ Tommas si ukrojil další sousto svého lososa, napíchnul ho na vidličku a přitom mluvil: „A s vírou toho, že je Theo mrtvý, Riley dostane to, co chce.“

„Vina padne na Joela.“

„Přesně, ale to neznamená, že nebude nasraný na mě za to, že jdu proti jeho požadavkům. Pro teď tvůj otec věří, že je pro tebe nejbezpečnější být na ne-nepřátelském území. S předpokladem toho, že je Theo mrtvý, má tvůj bratr tenhle konec Chicaga pod svou kontrolou. S Damianem a Lily, kteří tam mají svůj domov, nemá žádné problémy a ty zůstaneš s nimi. Je pro tebe lepší zůstat mimo nebezpečné pásmo.“

Evelina si hrubě odfrkla. „Můj otec nikdy dřív na mou bezpečnost ani trochu nedbal.“

Tommasův výraz se nezměnil. „V tenhle okamžik představuješ jeho poslední naději, Eve.“

„Nechápu to.“

„Adriano se oženil s ženou Trentini. Riley ví, že bez ohledu na to, co svému synovi říká, Adriano neudělá nic, co by mohlo ublížit jeho manželce či její rodině a to navzdory tomu, jak moc Joela nesnáší.“

„Takže?“ zeptala se Evelina.

„Takže jsem se ujistil, že Riley získal dojem, že pokud by ukončil zásnuby mezi tebou a mnou, tak by ztratil veškerou věrnost jak moji, tak i mého gangu. Neuvědomil si, kolik moci mi dal, když si se mnou začal zahrávat, Eve.“

Evelina pocítila chlad. „Ale ty se se mnou nechceš oženit.“

„Ne.“

„Nechápu to.“

Proč měla pocit, že se právě teď její život změnil v nějaký divný příběh?

„Napravuji své chyby,“ řekl Tommas tiše. „Existuje jen pár možností, které můžu udělat a ujistit se, že z toho všichni vyjdeme nepoškozeni.“

Evelina nepotřebovala, aby jí to Tommas vysvětloval.

„Zabití mého otce,“ zašeptala.

Tommas se vrátil k pojídání svého lososa, jakoby Evelina nic neřekla. Její podezření ani nepotvrdil, ani nepopřel. Evelina netušila, co říct nebo dělat, takže si nakonec ukrojila další sousto své vlastní ryby.

Proboha, Riley byl její otec. Proč k němu nic necítila?

V nitru duše pravdu znala. Vyrůstala s matkou, která své děti milovala a otcem, který navenek předváděl dobrou show. Evelina vždycky byla pro svého otce jen jedním z pěšáků. Ničím víc. Pro Rileyho byla ode dne, kdy se narodila až do dne, kdy byla dost stará na to, aby ji mohl využít, jen jednoduchou výhodou.

Evelina byla panenkou.

Riley s ní pohyboval tak, jak uznal za vhodné.

„Mohl být zatraceně dobrým bossem,“ zamumlal Tommas a utřel si ústa ubrouskem. „Nějakou chvíli byl dobrým bossem, ale svůj směr zničil.“

„Kdo by byl po jeho odchodu tím správným pro tenhle titul?“

Tommasovy ruce ztuhly uprostřed pohybu. „Tuším, že kdokoli, kdo to dost silně chce.“

„Když vezmu v úvahu události poslední době, tak to vypadá jako docela nebezpečná práce.“

„Všechno, co stojí za to, má svá rizika a vyžaduje vynaložení úsilí.“

„Mluvíš o tom být bossem nebo mít Abriellu?“

Tommas se uchechtl. „Jsi chytrou dívkou, Eve. Co myslíš?“

„Nepotřebuješ získat to první, abys mohl mít to druhé?“

„Ano,“ řekl Tommas. „To ano.“

„Už jsi mluvil s Abriellou?“

„Ne.“ Tommas hodil svým ubrouskem na stůl s o trochu větší silou, než bylo nezbytné. „A ty?“

„Ne. Na žádný z mých hovorů neodpovídá. Lily se taky snažila. Nic.“

„No, já ji viděl, ale nemluvili jsme spolu.“
Při Tommasově podivném tónu hlasu Evelina zvedla obočí. „Prosím? Právě jsi řekl -“

„Řekl jsem, že jsem s Abriellou nemluvil. Nikdy jsem neřekl, že jsem ji neviděl. Minulou sobotu, těsně po zavíračce, se ukázala v mém klubu. Vždycky věděla v kolik hodin, se to místo vyprázdní.“ Tommas se na ni podíval a setkal se s Evelininým přímým a bezostyšným pohledem. „Myslím od lidí, kteří by ji mohli poznat a roznést to dál.“

Evelina si na svém místě poposedla. „A?“

„Nemluvila. Když jsem se jí to znovu pokusil vysvětlit, neposlouchala. Ta noc skončila tak, jak to mezi námi dvěma obvykle chodí.“

„Měli jste spolu sex.“

„Ano. Kromě toho, že to není cítit tak skvěle, když spíš s člověkem, kterého miluješ, zatímco on tebou opovrhuje.“

Evelina odvrátila oči od Tommase. „Aha.“

„Jo, aha. Ale vyhledala mě, i když pokud chtěla šukat, aby ze sebe dostala vztek, si mohla najít kohokoli jiného, což znamená, že Abriella buď nechce, anebo se nedokáže držet dál.“

„To je pro tebe dobré nebo špatné?“

Tommas se temně zasmál. „Obojí. S námi to vždycky bylo obojí.“

***********

„Chápu to dobře, že se mě nechystáš pozvat dovnitř?“

Damian se opíral o Tommasovo auto. „Dneska večer ne. Lily má za sebou dlouhý den. Chci, aby si odpočinula.“

Evelina nechala bratrance, aby si promluvil a sama z Tommasova auta vystoupila. Muž se s ní nerozloučil, nicméně ani to přesně nečekala.

„To,“ protáhl Tommas, „nebo jsi na mě stále ještě nasraný, D.“

Damian se temně zasmál a rukou poklepal na střechu auta. „Už na tebe nejsem naštvaný.“

„Vůbec?“

„Chápu tě, i když to neschvaluji,“ řekl Damian. „V tom je rozdíl.“

„To je dobré vědět.“

Evelina si kolem sebe pevně stáhla kabát, a zatímco čekala, až spolu muži domluví, ignorovala chladné kousání pozdně lednového větru.

„Jaká je situace ohledně Joela?“ zeptal se Damian.

„Víš, jaký Joel je. Plánuje a čeká na ten správný okamžik.“

Evelina se podívala na Tommase. Znala pravdu. Věděla, že Tommas měl mnohem větší starosti ohledně zvládnutí Rileyho, než nějaké problémy s Joelem. Proč to Damianovi neřekl?

„Joel se nakonec dostane do svého hrobu,“ řekl Damian.

„Tím jsem si jistý. A co Theo, co je s ním?“

„Nic. Pak mi zavolej, jo?“

„To udělám, Tommasi.“

Jakmile Tommasovo auto zmizelo za branou, Damian se otočil k Evelině.

„Máme hosta,“ řekl s úsměvem.

„Neříkal jsi právě Tommasovi -“

„Ano, lhal jsem o důvodu, proč nemohl dovnitř. Mimochodem, náš host je unavený, ale nedokázal si jít odpočinout před tvým návratem. Měl dlouhý let.“

Let?

Evelině srdce málem vyskočilo z hrudi. „Theo?“

„Theo,“ potvrdil Damian.

Než se Damian vydal za ní, byla už napůl cesty k domu. Za tmavě červenými dveřmi ze sebe Evelina skopla boty a tašku odložila na zem. Sundala si kabát a nechala ho přehozený přes stolek. Pak následovala zvuky Lilyina smíchu a dalšího, bohatšího hlasu, čímž se ocitla ve vchodu do velkého obývacího pokoje. Theo byl pouhé dva metry daleko, zády k ní.

„Theo,“ řekla Evelina tiše.

Mírně se pootočil, jen tak, aby po ní mohl přes rameno střelit pohledem. Jeho hnědý pohled se setkal s jejím a díky sexy úsměvu, který vykvetl v jeho rysech, se s ostrými liniemi svého obličeje stal ještě mnohem pohlednějším.

„Ahoj,“ řekl Theo.

Prostě jen tak se ta úzkost, kterou Evelina uplynulé tři týdny cítila, rozplynula. Věděla, že byl v pořádku a pro své vlastní bezpečí mimo město. Ale moc to nepomáhalo, protože si stejně dělala obavy.

Až do Theova odjezdu si Evelina neuvědomovala, jak moc jí na Theovi záleželo.

V tmavých sepraných džínách, které měl nízko na bocích a v šedém tričku, vypadal uvolněně a spokojeně. Když ho viděla naposledy, tak kvůli tomu, co se kolem nich dělo, z něj prakticky nepřetržitě vyzařovalo napětí. Teď Theo vypadal, že byl zpátky se svým chladným a nevzrušeným postojem.

Když Theo udělal pár kroků směrem dopředu, Evelina se z nějakého důvodu nemohla pohnout ani odvrátit zrak. Než k ní se svým obvyklým nadutým úsměvem přistoupil, měla pocit, jako by byla přimrzlá k podlaze.

„Nevěděla jsem, že se dneska vracíš,“ řekla Evelina.

„Nikdo z nás to nevěděl,“ zacvrlikala Lily z pohovky. „Zatímco jsme byli venku, překvapil nás.“

„Co se změnilo?“ zeptala se Evelina Thea.

Damian obešel pár, aby se připojil ke své manželce. „To bych rád věděl i já. Měli jsme dohodu, Theo. Měl ses držet dál až do doby, než bychom věděli, že je tu bezpečno pro tvůj návrat. Zatím tu bezpečí stále není. Mezi Rileym, Joelem a Tommasem je to napjaté.“

Theo ani na okamžik nespouštěl oči z Eveliny. „Někdo by mi dal pár rad, které jsem potřeboval slyšet. Návrat domů představoval jen část z toho.“

Evelina nemohla ignorovat svoje obavy. Co když Riley zjistí, se Theo vrátil, a znovu by po něm šel?

Theo se podíval přes rameno na Damiana. „Mimochodem, pozdravuje tě Dante.“

Damianův výraz se nezměnil. „Díky za vyřízení.“

„Theo,“ řekla Evelina. Chtěla, aby znovu zaměřil svou pozornost na ní.

Theo jí chyběl. Byl tou jedinou osobou, která vypadala, že ji dostal. Nesoudil ji a vyzýval ji. A co bylo nejdůležitější, ovlivnil ji. Mnohem víc, než kdy kdo jiný. Ale i když jí tak strašně moc chyběl, byla by monhem radši, kdyby zůstal dál až do doby, než by se všechno opět uklidnilo a bylo v pořádku, takže by se mohl vrátit, aniž by měla obavy, že byl něčím cílem.

Theo se podíval na Evelinu. Intenzita jeho pohledu ji zasáhla jako skleněná kulka. Na okamžik měla pocit, jako by v jeho vesmíru ona byla tou nejdůležitější věcí. Nechápala, jak to dělal.

„Ano, Eve?“

„Co tady bylo tak důležité, že bys znovu riskoval svůj život návratem dřív, než to bylo bezpečné?“

Theo ani nemrkl. „Všechno za to stojí.“

*********************

Evelina si opatrně rozepnula diamantový náhrdelník, který si od Lily vypůjčila na večeři s Tommasem. To jemné lanko s diamanty položila do sametového pouzdra, které leželo na skřínce. Potom to samé udělala i pecičkami, které měla v uších. Následně si vytáhla, nebo se aspoň snažila vytáhnout většinu sponek, které držely její vlasy nahoře.

„Dříve jsi byla tichá,“ řekl Theo od dveří.

Evelina byla zatraceně blízko tomu, aby vyskočila z kůže. „Bože, Theo.“

Theo se založenýma rukama na prsou a úsměvem ve tváři vstoupil do místnosti. „Co?“

Rukama si přitáhla tenký župan, který měla na sobě, blíž k tělu. Dveře ložnice byly zavřené. Tím si byla jistá.

„Jak dlouho jsi tam stál?“

Theo pokrčil jedním ramenem. „Asi minutu či tak nějak.“

„Mohl jsi zaklepat.“

„Nemyslím si, že si uvědomuješ, jak jsi zajímavá, když děláš obyčejné věci, Eve. Sledovat tě jsem si užíval.“

Evelina sklonila oči k podlaze. „Skutečně?“

„Jistě. Zvlášť, když si myslíš, že jsi sama.“

„Až si to budu myslet příště, budu na to pamatovat.“

„To dělej. Co jsi dělala předtím?“ zeptal se.

„Nic. Překvapilo mě, že jsi tady. To je celé.“

„A možná proto se lidé dívají,“ navrhl.

Evelina se zasmáním přikývla. „I to.“

Theo po ní ve svém typickém úsměvu blýskl bílými zuby. „Teď se nikdo nedívá.“

„Jsme v domě tvé sestry.“

„To je mi jedno, Eve.“

Theo jí nedal možnost hádat se. Nestačila se ani nadechnout a byl u ní. Když svýma rukama popadl její župan a jeho rty drtivě dopadly na její, Evelina zakňučela. Přitáhl si ji blíž ke své teplé hrudi. Jakmile se jeho jazyk dotkl jejího spodního rtu, Evelina otevřela ústa, aby mu umožnila vstoupit dovnitř. Theo přijal její nabídku, kterou mu bez jediné otázky dala, a polibek prohloubil tak, až se v dechu začala zajíkat a v nohách pocítila slabost. Nenechal ji jít.

Když se Theo konečně odtáhl, svým čelem se dotkl toho jejího a tiše se na ni díval. Evelině jeho pozornost nevadila. Neměla pocit, jako by něco hledal. Mnohem víc ji to připadalo tak, jako by to už našel.

Evelina dole u boku cítila, jak tam Theo pohnul rukou a vyhledal její. Po nepatrné pauze se pak svým prstem zahákl za její. Nic neřekl.

Intimní.

Evelina to cítila tak intimně, a netušila proč.

„Co to děláš?“ zeptala se.

„Něco zkouším,“ odpověděl Theo stejně tiše.

„Poděl se se mnou o to tajemství, jo?“

„Když jsem byl pryč, tak jsem si uvědomil, že jsi mi chyběla. A čím déle jsem na to myslel, tím víc jsi mi chyběla. Znepokojilo mě to, protože jsem přemýšlel, zda jsem se nějak zapletl s člověkem, kterého jsem nemohl mít.“

„A?“

„A chtěl jsem vidět, zda to je to, co to bylo, Eve.“

Donutila se potlačit sevření, které v krku cítilo, a které hrozilo, že ji umlčí.

„Je to ono?“

„Je to nejblíž, co jsem tomu kdy byl. Nevadí mi to.“

Ale předtím ano. Vzpomněla si na jeho obavy ohledně toho, že byl sobecký a že si chtěl udržet bezpečnou vzdálenost.

„Stále tě o nic nežádám, Theo,“ zašeptala.

„Ne, ty ne.“

„Nemám pocit, že mi musíš něco dát.“

„Vůbec nic takového necítím,“ přiznal. „Mám pocit, že jsem se chtěl vrátit zpátky, napravit problémy, které mě skoro zničily a pak se místo toho pokusit s tebou něco udělat. Myslím tím, pokud jsi k tomu ochotná.“

Evelina si navlhčila rty a přebírala si jeho slova. Theo rychle zvedl ruku a tím nejjemnějším dotekem přejel palcem po jejích rtech.

„Jsi ochotná zkusit to?“ zeptal se.

„Copak to už nevíš?“

„Vím, že ti na mně záleží.“

„Tobě taky,“ řekla jemně.

„Chci se z toho pokusit udělat něco víc, Eve.“

„Můžeme to udělat.“

Theo ji sevřel o něco víc. „Zbytek těch sraček, co se právě teď děje -“

„Přestaň,“ nařídila mu Evelina pevně.

„Dobře.“

„Nevíš to?“

„Řekni mi to,“ řekl.

„Kvůli téhle možnosti bych se vzdala všeho, Theo. Být svobodná, mít někoho, komu na mně záleží a mít svůj vlastní život. Nemusím tě o to žádat, ale už jsem si vzala všechno, co jsi mi dal.“

„Nebylo toho moc.“

„Bylo toho dost.“

Theo přikývl. „Bylo, ano?“

„Jo.“

„Předtím jsi byla na večeři s Tommasem,“ řekl Theo.

Ani to nebyla otázka.

„Udržování představy, Theo.“

Theovi se ve tváři objevil tik. „Nelíbí se mi to.“

Evelina ho rychle políbila. „Nežárli.“

„Na to, že tě nemůžu vzít ven na večeři a nechat se s tebou vidět tak, jak by mohl obyčejný člověk?“

Au.

„Takhle jsem to nemyslela, Theo.“

„To je to, jak jsem to myslel já.“

Evelina našpulila rty. „Tak mě vezmi ven.“

„Ano?“

„Jo. Vymyslíme to. Chci s tebou na rande. Brzo.“

„Uvidím, co se dá dělat,“ zamumlal. „Vidím, že jsi připravena jít do postele.“

„Vlastně jsem se chystala skočit do sprchy.“

Theo ji nechal jít. Jakmile se jí jeho prsty přestaly dotýkat, Evelina je chtěla cítit zpátky.

„Běž. Musím si ještě promluvit s Damianem.“

Evelina nasála ret mezi zuby a zeptala se. „Ale vrátíš se zpátky, že jo?“

„Vrátím se,“ řekl se zasmáním.

*********

Evelina nechala horkou vodu, která stříkala ze sprchové hadice, dopadat na svou kůži a odnést s sebou její obavy. Spláchla z vlasů poslední zbytky kondicionéru a pak se otočila, aby se natáhla ke kohoutku a vodu vypnula. Uprostřed pohybu ztuhla.

Opřený o zavřené dveře koupelny stál Theo a díval se na ni. Na rozdíl od posledně, ji tentokrát svou přítomností nevyděsil. Theo zachytil její pohled a na rtech se mu objevil nezbedný úsměv.

„Ještě jsi neskončila, že?“ zaslechla jeho otázku.

Díky sklu byl jeho hlas trochu tlumený.

„Skončila,“ řekla Evelina.

Theo zavrtěl hlavou. „Ne, neskončila. Ještě ne.“

„Cože -“

Theo si se zvednutým obočím rozepnul knoflík džínsů a rychle stáhl jejich zip dolů. Evelina, jako zatracená socha, byla naprosto zkoprnělá a sledovala muže, který si trochu zvedl tričko, jako by jí chtěl poskytnout lepší výhled, a pak si dlaní z boxerek osvobodil penis.

Theo si ho v tichosti jistými, pevnými tahy, dráždil po celé délce od kořene až po špičku. Ani na okamžik přitom neodtrhl pohled od Evelinina těla. Na její tělo přitom dál padala voda jako proud silného, horkého deště.

Mezi stehny jí pulsovala bolest. V plicích cítila bolestivě vzduch. Pohled na to, jak si Theo dráždil penis, zatímco se díval na ni, byl omamný.

„Chystáš se mě sledovat -“

„Zatímco budu sám onanovat? Jo.“ přerušil ji Theo klidně. „Podívej, jak jsem zatraceně tvrdý jen díky tomu, že tam stojíš, Eve. Bolí to – to, jak jsem zatraceně tvrdý. Jako ocel. Ale když mi poskytuješ tak dobrou show, nechci tě donutit přestat.“

Evelina si olízla rty. „Víš, že bych se o to mohla postarat.“

Theo si dál dráždil penis. „To se postaráš, zlato. Věř mi.“

Evelina, celá ohromená, dokázala jen přikývnout.

„Pokračuj,“ nařídil Theo.

Požadavek, který v sobě měl příslib něčeho dalšího, přejel přes všechny její smysly. Evelina se vrátila zpátky pod sprchu a zaklonila hlavu jen tak, aby si mohla přes sklo dále užívat Theova pohledu. Možná, že si myslel, že mu poskytovala dobrou show, ale nic nemohlo být lepší než to, jak si dráždil penis, zatímco se popásal na jejím těle.

Celé tělo měla horké a zaplavovaly ji další, ještě žhavější vlny horka.

„Hotel,“ řekl Theo.

Hrubé, hluboké a temné. Tón jeho hlasu byl hrdelní a to ji rozpalovalo jako nic jiného.

„Hmm?“

„Oči dolů, Eve.“

Evelinin pohled okamžitě sklouzl dolů k Theově ruce a jeho penisu. Zatímco dráždil sám sebe, ani na okamžik nezpomalil nebo nezjemnil svůj pohyb. Pomyslela na to, kolik v sobě ten muž musel mít sebekontroly, než by ji ztratil a poznačil dlažbu svým vyvrcholením.

„Co o hotelu?“ zeptala se bez dechu. Motala se jí hlava.

„Zatímco jsem byl pryč, snil jsem o tobě. O tobě, o mně a posteli. Jak tě šukám, jsem v tobě a prostě tě cítím, Eve. Jakmile ty sny začaly, nedokázal jsem je zastavit. Bylo to...“
„Jo?“

„Rozptylující a úžasné,“ dokončil tišeji.

„Zas a znovu?“

„Noc, co noc, Eve.“ Když Evelina zajela pohledem zpátky k jeho obličeji, Theova slova se změnila v tiché zasténání. „Dovol mi, abych viděl tvou kočičku, Eve. Chci vidět, jak se jí dotýkáš. Chci, abys mi řekla, zda jsi tam dole pro mě celá mokrá a horká. Chci, abys rozevřela nohy a prsty se začala laskat. Teď.“

Evelina se zády opřela o vykachličkovanou stěnu sprchy. Rozkročila se a pak zvedla jednu nohu tak, že se chodidlem opírala o okraj vany. Rukou sjela přes břicho dolů, až se prsty dotkla svého vlastního klitorisu. Stačil ten nejlehčí dotek a její tělo s sebou trhlo. Ramena se jí zachvěla. Pak prsty sklouzla do masitých záhybů své kočičky, nabrala hedvábnou vlhkost, kterou tam našla, a nanesla ji nahoru na klitoris. Jemnými kroužky přejížděla konečky prstů přes ten pulzující bod, až se jí stehna celá třásla a nemohla popadnout dech.

„Řekni mi, na co jsem se zeptal,“ řekl Theo temně.

„Já jsem...“

„Hmm?“

„Mokrá,“ řekla se zasténáním. „Tak mokrá, Theo, tak horká. Ach můj bože.“

„Dovnitř. Chci vidět, jak tvé prsty zajedou dovnitř tvé kočičky, Eve. Udělej to pro mě, princezno. Ukaž mi, jak šukáš sama sebe, když chceš, abych v tobě byl místo toho já.“

Evelina tvrdě polkla a pak prsty zajela do vchodu svého pohlaví. Zatímco dvěma prsty vklouzla do své sevřené kočičky, sledovala, jak Theo navýšil svoje tempo a jeho sevření svého penisu ještě zesílilo. Celé tělo měla tak přecitlivělé. Jako by byla na vlně orgasmu, který ji naprosto rozdrtil. Tahy jejích vlastních prstů se stávaly čím dál tím víc tvrdší a hlubší. Chtěla, aby ji ta blaženost a horko vlastního těla, naprosto spálila.

„Theo,“ vydechla Evelina. „Už budu.“

„Sakra, to je tak sexy,“ řekl Theo a z každého jeho slova prýštilo uspokojení. „Ukaž mi to, Eve. A pak tě ošukám naprosto celou a zas a znovu tě nechám vyvrcholit.“

Zlomil ji.

Prostě jen tak. Její sebekontrola byla pryč a nad jejím tělem převzal vládu orgasmus. Od vykachličkovaných zdí se odrazil její výkřik. Pod sprchou zůstala jako třesoucí se a chvějící se uzlíček nervů, zatímco jejím tělem otřásalo potěšení a horké otřesy, jejichž konec byl v nedohlednu.

Evelina si nebyla jistá, jak dlouho tak zůstala, ale pak cítila, jak se vypnula sprcha a její citlivé tělo zasáhl studený vzduch. O okamžik později ji zakryl ručník. Pak ji zvedly silné paže a ona se utopila v jejich objetí.

Evelina, celá omámená a rozcitlivěná, zavřela oči a ochotně se nechala unášet svými myšlenkami, zatímco ji Theo odnášel z koupelny ven. Když ji posadil na něco měkkého a pevného, nic neřekl. Evelina stále ještě letěla na své vlně euforie, i když jí zas a znovu přejížděl ručníkem po celém těle, až byla celá suchá a znovu horká.

Když otevřela oči, uviděla, jak Theo odhodil ručník na podlahu a pak se zbavil svých džínsů a boxerek. Následně se sebe strhl i své tričko. Teprve teď si Evelina uvědomila, že ji Theo posadil na lavičku pod oknem. Uvědomila si, že byla dost vysoká, že se nebude muset sklánět, až ji bude šukat.

Prostě mu stačí rozevřít jí nohy a …

Bože.

Evelina spadla hlava dozadu a s jemnou ranou se udeřila do skla, které bylo zakryto závěsem.

„Podívej se na mě,“ uslyšela, jak Theo nařídil.

Evelina udělala to, co jí řekl. „Něco jsi mi slíbil, Theo.“

„Pracuji na tom. Ukaž mi svou kočičku. Otevři pro mě ty svoje nohy a ukaž mi, co mi patří, zlato.“

Patami nohou se zapřela o okraj římsy a doširoka roztáhla nohy. Byla nahá a naprosto bez dechu, s vlasy naprosto rozcuchanými a zamotanými. Byla si jistá,  že vypadala jako příšerný chaos. Theo vypadal, jako by v jeho očích byla zatraceně nádherná.

„Jak dlouho na mě budeš zírat, Theo?“

„Muž by měl své nádherné věci obdivovat.“

Své. To slovo udeřilo přímo do jejího srdce a připravilo ji o všechen vzduch.

„Chceš, abych tě ošukal?“ zeptal se Theo.

„Ano.“

Theo zvedl obočí. „Co to bylo?“

Evelina se šibalsky usmála. „Prosím, Theo.“

„Muž chce to, co chce, Eve.“

„Pak si to prosím vezmi dřív, než se znovu vrátím k manuální práci.“

„Neopovažuj. Se. Ošukat. Sama.“

Každé slovo představovalo zavrčení. Theo je doplnil rychlými, sebejistými kroky, až se tiskl přímo mezi její stehna a jeho jako skála tvrdý penis spočíval na jejím žaludku. Když se zabořil svými prsty mezi její stehna a penis s sebou trhl, Evelina se zachvěla.

„Neopovažuj se ošukat sama,“ chraplavě zopakoval. Volnou rukou jí sevřel vlasy a zatáhl za ně, čímž ji donutil zaklonit hlavu, aby se na ni mohl podívat. „Během posledních tří týdnů jsem každý jednotlivý den myslel na to, jak jsem mezi tvýma nohama.“

Bože.

Evelina toho muže chtěla, až to bolelo. „Každý den?“
„Bože, ano,“ zašeptal Theo.

Ta měkkost jeho hlasu zničila její ostražitost.

Evelina se na něj se zamrkáním podívala a cítila, jak jeho prsty její vlasy uvolnily. „Theo?“

„Tak moje.“

Prstem přejel po její lícní kosti k bradě a pak přes její hrdlo. Ucítila, jak jí tam tím nejjemnějším tlakem sevřel a znovu zaklonila hlavu. Při příslibu jeho hrubosti si Evelina povzdechla. Zbožňovala, že s ní tenhle muž nikdy nezacházel tak, jako by byla porcelánovou panenkou nebo řádnou princeznou, jak to dělali všichni ostatní. Drželi ji, jako by byla vzácná, jako vzácný diamant, ale nedotýkal se jí tak, jako by se bál, že by ji mohl rozbít.

Evelina nechtěla být ničí princeznou. Ale pro tohohle muže by byla čímkoli. Při tom těžkém uvědomění měla pocit, jako by se jí to zarylo až do duše.

„Požádej mě o to, Eve.“

„Ošukej mě, Theo.“

„Jen já,“ zamumlal Theo.

„Vždycky ty.“

Dokonce ani netušil, jak pravdivá ta slova byla.

Evelina cítila, jak jí rukama rozevíral stehna ještě víc, cítila, jak se jí jeho prsty bořily do masa a pak ji jedním rychlým a pevným tahem boků celou naplnil. Jako ve vlnách z jejího těla vyprchalo všechno napětí. Dlouze zasténala. Stejně tak rychle z ní vystoupil ven a pak do ní znovu zajel.

Mezi Theovými tahy nebyly žádné přestávky. Jen stěží se jí dařilo svírat rukama římsu, zatímco jí roztáhl nohy ještě víc, až jí stehna zatraceně bolela. Zatímco ji šukal, svaly se mu stahovaly a celý se chvěl. Se zaťatými zuby a ohněm v tmavých očích ji sledoval. Pak se ústy dostal k jejím ústům a jejich rty se s každým výdechem setkávaly.

Byl brutální – tak neúprosný.

To hrubé tempo, kdy ji jednou rukou držel za hrdlo, zatímco ji drsně šukal na lavičce, ji přivádělo k nepříčetnosti. Nemohla dýchat. Smysly měla přetížené.

Ale bylo to tak dobré. Tak zatraceně dobré.