CC - 12. kapitola

Překlad: Lusesita

Jack

Tahle ženská mě zabije. Sexuální napětí mezi námi je silné. Líbilo by se mi vzít jí do mé ložnice a celou noc šukat, ale vypadá vyčerpaně. Oba si potřebujeme pořádně odpočinout, abychom měli dost síly, pro to co s ní plánuju dělat.

Neřekl jsem správci, aby připravil první patro, protože jsem měl být sám. „Jen tě škádlím. Můžeš mít můj pokoj. Vyspím se na pohovce.“ Prosím požádej mě, ať se vyspím s tebou.

„Děkuji,“ řekne a roztřese se.

Kruci. Vážně budu muset zapracovat na svém šarmu. „Vypadáš zmrzle. Proč si nevezmeš pití a nepřidáš se ke mně v obyváku? Sedneme si před krb. Je skvělý.“

„Dobře, ale jen na chvíli.“ Vezme si skleničku a stoupne si.

Vedu ji do hlavní místnosti. Popadnu deku přehozenou přes opěrku sedačky a rozprostřu ji na podlahu před krbem. Lehnu si na ni opřený o loket. Jillian si sedne vedle mě. Nemluvíme, jen sledujeme mihotání plamenů v krbu. Je okouzlující, jak se hýbou a mění intenzitu.

„Řekni mi o svých nejoblíbenějších Vánocích, když jsi byla malá,“ řeknu a pozoruji její obličej, když nad mojí otázkou dlouho přemýšlí.

Dívá se na mě a na rtech se jí objeví sladký úsměv. „Ach. Mám jich tolik. Mám sestru, která je o dva roky mladší než já. Nikdy nezapomenu na den, kdy nás táta s mámou vzali na Severní Pól. Jsou tam soby, které můžeš krmit a Santa s paní Clausovou. Muselo mi být tak jedenáct nebo dvanáct. Bylo to přibližně v době, kdy začínáme pochybovat o existenci Santy. No, po tom dni na něj stále věřím. Bylo to vážně výjimečné. A co ty?“

„Měl jsem Vánoce rád, když jsem byl malý. Jeden rok máma naplánovala výlet do Disneylandu. Ale už v té době, bylo mi asi jedenáct let, jsem věděl, že Santa neexistuje. Táta mě vzal stranou a řekl mi to. Nechtěl, abych byl moc nadšený vánoční atmosférou. Bože chraň.“ Hořce se zasměju.

„Ten starý bastard se o mě nikdy nestaral. To byla mámina práce. On mě naučil, jak tvrdě pracovat a dělat závažná rozhodnutí. Toho jsem si na něm cenil. Bez něho bych nikdy tak daleko nedošel.“ Mávnu rukou a ukážu na místnost.

Podívá se na mě se slzami v očích. „To je jedna z nejstrašnějších věcí, co jsem kdy slyšela. Jak může otec zničit kouzlo Vánoc malému dítěti? Mělo by věřit tak dlouho, jak samo chce.“

Přejíždím prstem po jejím krku. „Nebuď kvůli mně smutná. Nakonec vše skončilo dobře.“ Řeknu, ale v duchu se sám sebe ptám, jestli je to pravda. „Teda aspoň většinou.“

Lehne si na břicho a hlavu mi položí na prsa a podívá se mi do obličeje. „Už nejsme těmi co dřív. Každý den máš na výběr a ty nejsi tvůj otec.“

Přikývnu, prsty projíždím její vlasy a odsunu je stranou. Přesunu se až ke krku, kde kreslím kroužky do její jemné pokožky, znovu si na mě položí hlavu. Může slyšet, jak se do ní zamilovávám? Sakra. Nevím, co mi to dělá, ale raději bych měl být opatrný.

Kombinace drinků a praskajícího ohně nás oba uspí. Probudím se s Jillianinou nohou vsunutou mezi mýma nohama a s její rukou na mé hrudi. Levou nohu mám zcela znecitlivělou a bolest z boku mi střílí až k prstům. Snažím se změnit pozici, když se začne probouzet.

Jillianina hlava se prudce zvedne a rozhlédne se po pokoji. Uvědomí si, jak na mě leží, tak se prudce odtáhne, vyskočí na nohy a drží klopy županu u sebe. „Potřebuju sprchu a pak nám udělám snídani,“ řekne a vystřelí chodbou do pokoje.

„Udělám nám kafe!“ Zakřičím za ní.

Wow. Tak to se nám to pěkně zkomplikovalo.

Chvíli počkám, než se mi vrátí cit do nohy a zamířím do kuchyně.  Potřebuju kafe, než začnu přemýšlet, proč je dnešní ráno trošku divné, zapnu kávovar. Na pultu jsou ještě zbytky jídla ze včerejšího večera, tak pustím teplou vodu, abych umyl nádobí.

Někdo zaklepe na dveře.

Můj správce stojí venku s obrovským stromem. Má asi čtyři a půl metru a voní úžasně. Vzpomenu si na dětství a na mámu. Chtěla, aby naše Vánoce byly speciální. Na obličeji se mi objeví přihlouplý úsměv, když si vzpomenu, jak jsme se s mámou dívali na Vánoční příběh. Vrátím se do přítomnosti. Fred nám přinesl obrovský stříbrný smrk a já mu pomohl ho přinést do pokoje. „Dobrá práce.“ Řeknu a dám mu dýško dvě stě dolarů.

Bude ho milovat.

Když se nakonec objeví, má mokré vlasy a na sobě mé pyžamové kalhoty, ponožky a jedno z mých bílých triček. Podprsenku nemá. Snažím se na ni nezírat, ale je nádherná a tričko ji obepíná na těch správných místech. „Jestli na sobě máš i mé boxerky, tak za sebe neručím.“

Zachichotá se a všechny nepříjemné pocity z rána jsou pryč. „Nemám. Bohužel.“

Samozřejmě okamžitě ztvrdnu a zasténám. „Tady je tvůj stromeček. A já potřebuju sprchu. Hodně studenou sprchu.“ Nečekám na její reakci.

Dokonce ani ledová sprcha mi nepomůže se zbavit touhy po Jillian. Ale musím se svými kartami hrát správně. Chci tuto ženu.

Když se vrátím, zjistím, že Jillian vzala své oblečení ze včerejška a pověsila ho kolem krbu. „Zrzečko, věděl jsem, že jsem na něco zapomněl. Punčochy.“ Zachechtám se. „Co to tam děláš?“

„Myslím, že správce chtěl, abychom měli staromódní Vánoce. Podívej!“ Zvedne tašku, které jsem si nevšiml, když jsem pomáhal se stromečkem. „Je tam jehla, niť, popcorn, brusinky a další věci potřebné k výrobě. Je čas ozdobit stromeček.“ Na tváři má úsměv od ucha k uchu.

Většinu rána a časného odpoledne, zdobíme a povídáme si o vysoké škole. Vystudovala marketing a mezinárodní vztahy na Bostonské univerzitě, zatímco já mám magisterský titul z ekonomiky. Byla v dívčím spolku a já v bratrstvu. A neuvědomuje si, jak sexy vypadá, když dělá tak obyčejné věci, jako navlékání popcornu, nebo když připravuje vaječný koňak. Stojí mě to veškeré sebeovládání, abych za ní nepřišel, nepřehodil si ji přes rameno a neodnesl ji do postele.

Teď míří ke mně s hrnečkem vaječného koňaku. „Neexistuje žádný způsob, jakým bys mě donutila to vypít.“

„Dobře.“ Přikývne, ponoří prst do hrnečku a přejede si s ním po rtech. Bože. Přiblíží se ke mně a dívá se na mě safírovým pohledem, který mě pokouší.

Jsem vyřízený, bez přemýšlení ji strhnu k sobě a přejedu jazykem přes její rty a vklouznu do úst. Uvolní se v mém náručí a zasténá. Rukama ji držím za obličej a prohlubuji náš polibek.

Voní jako prosluněný den a chutná tak sladce.

Dostala mě. Až teď si uvědomím svoji chybu. Odtáhnu se a zakleju. Špičkou jazyku si přejedu přes horní ret. Vezmu ji do náruče a líbám po celém obličeji.

Vypískne a zachichotá se. „Celou jsi mě ušpinil.“

„Máš štěstí, že je to dobré. Tohle nemůže být vaječný koňak.“ Postavím ji zpět na zem.

„Říkala jsem ti, že můj je skvělý.“

Jdu ke dřezu, vezmu utěrku a namočím ji a začnu jí utírat obličej. „Máš pravdu.“

Úsměv ji zmizí z tváře, jako by někdo zakryl slunce na obloze. „Mám pravdu ve více ohledech.“

Povzdechnu si a odložím ručník. Vsadím se, že chce zase mluvit o obchodu. A to věci šli tak dobře.

„Ne dnes. Až po Vánocích, ne před 26. prosincem, souhlasíš?“

Zamračí se. „Fajn.“

Skvělé. Právě jsem dosáhl odkladu. Svátky začínají skvěle.

Přejdu k baru a naliju si skotskou, zatímco si ona nalévá další koňak. Je jasné, že oba potřebujeme otupit hrany.

Dívám se z okna, vše je pokryté sněhem a další stále padá. Přes noc napadlo minimálně třicet centimetrů. A to díky bouři.

Stojíme v kuchyni, ona omývá pult, i když je čistý. Je tu tak ticho, že byste mohli slyšet spadnutí špendlíku na podlahu. Znovu se napiju, ale na neštěstí mi zaskočí a já se rozkašlu. Dojdu ke dřezu, kde si natočím sklenici vody. Poté, co se málem udusím, nastane v pokoji znovu ticho a to se mi nelíbí.

O několik bolestivých minut později se dá dohromady a prolomí mlčení. „Pojďme upéct cukroví. Je vědecky dokázáno, že při pečení je nemožné se cítit špatně.“

Napětí v místnosti jako mávnutím proutku zmizí a já se zasměju. „Dobře, miluju cukroví.“ A tebe mám rád víc, než jsem ochotný si přiznat.