ABC - 20. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Ryder

Klečel jsem vedle ní a otíral Jadeinu tvář mokrou žínkou. Seděla na podlaze, bledá a roztržitá a držela se za břicho. Zvedla obličej k mému s mým prstem pod bradou, udržel jsem hlas jemný a tichý, když jsem se jí díval do očí. „Kdy jsi to zjistila? A proč jsi mi to neřekla, bejby?“

Pousmála se, nejprve na mě, pak na matku. „Já… um, zjistila jsem to dneska. Ale nebyla jsem si jistá. Nechtěla jsem vám o tom říct, dokud bych si nebyla úplně jistá, nechtěla jsem ve vás vyvolávat falešné naděje.“

Naklonil jsem se, abych ji políbil. Sladce. Jemně. Všechna láska v mém srdci se nalila do jednoho něžného polibku. Odtáhl jsem se, abych se na ni podíval, stiskl jí bradu a pohladil tvář palcem. Naše oči se zavřely, mluvili jsme spolu beze slov.

„Budu táta? Opravdu?“

Stále jsem tomu nemohl uvěřit, ale naprosto jsem to chápal. Její mlčení o dobré zprávě byl její způsob, jak mě chránit před zraněním, a to mě nutilo milovat jí ještě víc. Oči Jade byly měkké a orosené, když přikývla. Malý nejistý úsměv se objevil na jejích ústech.

„Bejby,“ vydechl jsem, když jsem ji objal. Chvěla se jako šílená, a tak jsem roztáhl šálu, kterou mi Sylvia předtím dala a obalil ji kolem Jadeina krku a ramen. Mnul jsem jí ruce a doufal, že ji zbavím toho třasu.

„Ach můj bože. Jsi těhotná. To je skvělé.“ Sylvia nedokázala skrýt své nadšení. „Byla jsi u lékaře?“

„Ještě ne. Proto jsem ti to nechtěla říct. Prosím, drž to v tajnosti, dokud mi to nepotvrdí lékař. Dobře, mami?“

Sylviina ústa utvořila tiché O. „Ani tátovi?“ Mohl jsem říct, že je celá nažhavená, aby se s manželem podělila o novinku a nemohl jsem jí to mít za zlé.

„Ne mami, nikdo. Je tu důvod, že lidé musí na zveřejnění novinky počkat. A poté co se stalo minule - prostě nechci, aby se na mě lidi dívali s lítostí v očích.“ Jade se ke mně obrátila a zvědavost jí zněla v hlase. „Jak jsi věděl, že jsem těhotná a..., že to bylo to zatracené zelí?“

Zasmál jsem se. „To je hloupá otázka, krásko. Déjà vu.“ Počítal jsem na prstech. „Nejdřív jsi odmítla alkohol.“

„Hej, jenom dávám přednost přípitku vodou. Co je na tom špatného?“ Do tváří se jí vrátila nějaká růžová barva, ale byla stále velmi bledá.

„Za druhé, tvá prsa jsou určitě větší než obvykle - ne že bych si stěžoval.“

„Byl bys lepší obhájce, než jsem já. Navíc, musel jsi to zkontrolovat přede všemi? To bylo-“

„Žhavé,“ zabručel jsem. Počítal jsem třetí prst. „A pak za třetí..., zelí..., naprosté prozrazení. Zelí je dost špatné, ale se syrovou cibulí? Štiplavý pach dokonce obrátil i můj žaludek. V okamžiku, kdy jsem to viděl na talíři, myslel jsem, že se budeš cítit špatně, i kdybys nebyla těhotná, ale pak jsi vyběhla a boom!“

„Ach bože, jsi tak zatraceně roztomilý, motorkáři. A tak pozorný.“

Roztomilý? Sakra. Nikdo mě nikdy nenazval roztomilým.

Dal jsem jí dlaně na břicho a třel velké kruhy. Pokryla mé ruce jejími a sledovala pohyb. Dokola a dokola. Sdělujeme našemu dítěti, že všechno je v pořádku.

„Jdu zpátky na oběd. Uvidíme se později,“ řekla Sylvia. „Postarej se o mou holčičku, Rydere.“

Zvedl jsem Jade do náruče a položil ji na pult. „Už je to lepší?“ Zeptal jsem se, když jsem ji odtáhl vlasy z tváře a natáčel si její lokny na prsty.

„Ano. Jsem v pohodě. Teď mám prostor pro dezert. Jen mě nepouštěj nikam poblíž Cobry a Mii nebo ještě lépe, k místu blízko zelí.“

„Myslím, že zelí by mělo být v Americe následujících devět měsíců zakázáno, co?“ Žertoval jsem.

Jade si mě přitáhla blíž, abych stál mezi jejíma nohama. „Rydere? Je toho víc..., o dětech.“

„Děti? Co myslíš tím děti?“ Šok na mé tváři způsobil, že sebou Jade nepohodlně zavrtěla. „Jak víš, že je jich víc než jedno?“ Poškrábal jsem se na bradě. „Kurva, kolik jich tam je?“

Zvedla dva prsty. S úlevou jsem vydechl. „Dvě zvládneme. Každý jedno. To dám.“ Přemýšlel jsem o tom, co řekla. „Jak si můžeš být tak jistá, že budeme mít dvojčata, miláčku?“

Jade vyprávěla celý příběh od začátku, všechno, co jí řekla Thelma. Ani nezastírala, že je to docela děsivé.

„Chlapec a dívka. Wow. Jsem naprosto unešený.“ A byl jsem. Byl to dokonalý způsob, jak začít rodinu s replikou každého z nás. Ale to byl jen začátek toho, co jsem pro nás chtěl.

„Samozřejmě to může být absolutní nesmysl. Takže se až do pondělí nebudeme příliš vzrušovat, dokud to nepotvrdí krevní testy.“ Jadeina tvář byla vážná. Chápal jsem její obavy, ale teď jsme měli něco, co můžeme opravdu oslavovat.

„Děkuji ti za to, že jsi ze mě udělala nejšťastnějšího muže na planetě. To je nejlepší vánoční dárek, který jsem kdy dostal.“

„Oh opravdu? Dnes ráno jsi mi řekl něco jiného.“

„To bylo před touto zprávou. Nic, nemůže překonat to, co jsi mi dala teď, Jade.“

„Je to dar pro nás oba.“

„Jo, to je. Dobrá věc je, že se příští měsíc budeme brát, co?“

Povzdechl jsem si, protékala mnou spokojenost. Měl jsem vše, co jsem kdy chtěl. Život byl krásný.

„Velice dobrá věc. Takže už budeš můj, až budu velká jako dům nesoucí dvě miminka.“ Ukázala, jak velká tím, že obkreslila kolem břicha velký kruh. „Potom budeme skutečná rodina. Pan a paní Knoxovi. To zní skvěle.“

„Protože je to dokonalé. Jsi můj domov, princezno. Místo, kde jsem vždy chtěl být - střed mého vesmíru. Všechno navíc už je jen bonus. Byli jsme požehnáni tím nejlepším vánočním darem vůbec.“

Uchopila mě za košili a přitáhla si mě k sobě. „Polib mě, motorkáři.“

„Políbím. A každý den po celý svůj život – abych ti tím poděkoval za tvůj krásný dárek.“

„Náš dárek,“ zamumlala mi do rtů.

Splnil jsem svůj slib. Políbil jsem ji tak, jako by na tom závisel můj zasranej život. Protože to tak i je. Políbila mě zpátky, jako by ode mne čerpala sílu. Protože to i dělala.

Zvedl jsem ji do náruče a odnesl zpátky do jídelny.

„Princezna chce dezert, princezna dostane dezert. Princezna jí za tři.“

***Konec 2,5 dílu***

Pro všechny příznivkyně, další díl je o Cobrovi a Mie a bude, jen nevím kdy, možná o někdy v létě, momentálně se chci věnovat v překladu jinému žánru;)