THOAH - 23. kapitola

Překlad: Lucianna

Zapomeňte na to, že se zamilovala do nejžádanější partie Spellbound Falls; pokud by jí někdo před šesti týdny řekl Julii, že půjde proti mýtickému bohu, jen se starožitným – a evidentně malým – oštěpem, jen aby zjistila, že je táhnuta, jen… ten bůh věděl kam, nazvala by ho šílencem.

Ale byla tady, s rukama svázanýma k sobě velkým, silným provazem, vedena dolů k fjordu, skrz téměř oslepující sněhovou bouři. Předpokládala, že bude použita jako návnada, na vylákání Nicholase z resortu, protože božstvo jedné mytologie, nemůže projít přes magii jiné mytologie, očividně.

Odin nebyl vůbec jako ten zromantizovaný bůh z básní a legend. Vlastně, ten chlap byl přímo ošklivý. Zabil by Solomona jednoduše proto, že ji chránil, pokud by Julie nezačala píchat toho zmetka svým oštěpem – použila ten tupý konec, protože ho opravdu nechtěla nasrat.

Doufala, že ten oštěp neměl žádnou sentimentální hodnotu pro Nicholase, protože byl nyní na šest, velmi krátkých kousků. A opravdu doufala, že hodně věcí, které četla v těch starých bichlích o Odinovi, byly více mýty, než fakta, protože opravdu nechtěla, aby hříchy tohoto konkrétního otce, zasáhly jeho syna.

Když o tom mluvíme… „Proč jste zkusil zabít Nicholase?“ zeptala se, i přes vědomí, že většina starodávných bohů měla špatný zvyk, zabíjet své potomky. A své sourozence. A rodiče. A kohokoliv dalšího, kdo jim špatně zkřížil cestu, nebo se jich dotknul, očividně. „Není to tak, jako že by ohrožoval vaši pozici, nebo tak něco. On ani nevěděl, že jste jeho otec,“ zamumlala. „Kdybyste ho prostě nechal být, oba byste mohli strávit věčnost ve slepé nevědomosti.“

Odin se zastavil, takže Julie klopýtla zpět, když do něj narazila. „Já ho nezkoušel zabít, to ti římští bastardi to byli. Přišel jsem varovat Salohcina, že ta záludná, zlodějská, čarodějnice, jeho matka,“ zavrčel a odplivnul si znechuceně na zem – očividně si nepamatujíc, že měl sex s tou čarodějnicí… „poslala své bratry, aby ho zabili dřív, než objeví své právo prvorozeného.“

„Což je?“

Odin se znovu rozešel a provaz způsobil, že Julie musela stále běžet. „To není tvoje starost. Co to bylo?“ zeptal se a znovu zastavil, když něco mumlala. „O čem to blábolíš?“

„Řekla jsem, že je mi fuk, že zkoušíte Nicholasovi pomoct, jste hrozný muž.“

„Stále dýcháš, ne?“ odsekl, otočil se a znova vyrazil. „Řekl bych, že to bylo ode mě hezké.“

„Zkusil jste zabít ubohou, bezbrannou kočku.“

Odfrknul si, přejel si přes tři škrábance na své tváři. „Ta kočka byla asi tak bezbranná, jako drak. Přestaneš už konečně mluvit?“

„Máte příjmení?“

Otočil se k ní a jeho jediné oko se výhrůžně přimhouřilo. „Znova, to není tvoje věc. Nebo je?“ řekl tiše. Sevřel jí tvář v jedné své velké, silné ruce. „Co přesně jsi pro Salohcina? Jsi jeho…“

Oba se otočili při zvuku tlumených úderů kopyt, mířících k nim a Julie zalapala po dechu, když ten obří výplod představivosti, cválal z vířícího sněhu, Nicholas jel, přikrčený k jeho hřbetu, jako obří hrdina, kterým byl, a Solomon, Bůh žehnej jeho velkému srdci, jel před ním v sedle.

Julie vrazila koleno do Odinových slabin, použila své svázané ruce, aby ho praštila do jeho jediného oka, když se předklonil s překvapeným heknutím, a pak se pokusila vyškrábat pryč z cesty, když zjistila, že Nicholas se vrhnul přímo směrem k nim.

Jenže neudělala ani dva kroky, než byla zvednuta ze země a přitisknutá k velké, široké hrudi, zachytila pohledem Sola, jak přistál na Odinových zádech, než zjistila, že sedí obkročmo na Phantomovi, když to obrovské zvíře smykem zastavilo a Nicholas sesednul, než mohla vůbec pořádně vykřiknout.

„Stůj,“ zavrčel Nicholas na Phantoma. „Zůstaň na místě,“ zavrčel pak na ni, když se natáhl a přeřízl provaz, kterým měla svázané ruce. Pak se otočil pryč, vytáhl meč ze svého pouzdra na zádech, jak kráčel směrem k Odinovi – který se nyní snažil vytáhnout Solomonovy drápy ze svého plnovousu, jak ta kočka kousala jeho klobouk.

Ok tedy; jelikož by si ráda myslela, že je chytrá, jako válečný kůň, Julie zůstala na místě. Mimoto, Nicholas znovu vypadal jako jeho velké, silné já, a ona byla opravdu dychtivá, vidět celou tu mýtickou, válečnickou věc v akci.

No, dokud se ten válečník nezastavil uprostřed kroku, právě když Odin spustil ruce a ztuhnul a Sol také naprosto ztuhnul, na Odinových ramenou.

„Julie,“ řekl Nicholas, aniž by se na ni podíval.

„J-jo?“

„Je jedno, co uvidíš, nebo uslyšíš, neslezeš z koně.“

„Já…“

„Neříkej, že to zkusíš.“

„Zůstanu na Phantomovi,“ souhlasila, rozhodně chytrá jako ten kůň – který byl taky naprosto ztuhlý a uši směřoval k fjordu.

„No, synu, doufám, že jsi lepší s mečem, než ve výběru žen,“ řekl ten starý seveřan, jeho jedno zářivě modré oko se také zaměřilo na fjord, když pomalu zvedl Solomona ze svých ramen. „Protože to vypadá, že se chystáš setkat s některými příbuznými z matčiny strany.“

Ale když se podívala tam, kam se dívali oni, dalo to Julii několik úderů srdce, aby zjistila, že to nejsou pobřežní zasněžené balvany, co naustálé blesky osvětlovaly, ale legie římských vojáků v plné bojové zbroji.

Okamžitě změnila názor na to, chtít vidět Nicholase v akci.

„Um, Nicholasi?“

„Teď ne, Julie.“

„Víš, že nemůžou vstoupit do tunelů, že ano?“

„To ani on ne,“ řekl Nicholas, stále tváří k celé zatracené armádě, když pokývl k Odinovi, který přešel k němu, aby si stoupnul po jeho boku.

„Nemohl sis najít méně hovornou ženu?“ řekl seveřan protáhle, a vytáhl ze svého silného, kožešinového pláště ještě větší meč.

Nicholas pokrčil rameny. „Je třeba jí přijít na chuť.“

Kde, u Háda, byli Oceanovi? Je to jejich půda; měli by ji zatraceně bránit. Julie se rozhlédla po něčem, co by použila jako zbraň, protože si opravdu nemyslela, že by byla schopná zůstat na místě, zatímco by se celá legie římských vojáků snažila zabít muže, kterého milovala. Ale nejlepší, co našla, byl provaz, kterým měla svázané ruce a který byl nyní přehozený přes Phantomův krk. Ale tak, možná on by mohl být zbraní. Nebyli váleční koně trénovaní, aby napadli nepřítele?

„Salohcine?“ zavolal někdo od pobřeží a donutil Julii popadnout provaz a zvednout hlavu, aby uviděla tři tmavé postavy, oddělit se z řady. „Tvá matka tě hledala od té doby, co ztratila své dítě z lodi, při hrozné bouři.“

Julie si tiše odfrkla; spíš ho ta čarodějnice hodila přes palubu, než mohl někdo zjistit, že porodila dítě mytologickému rivalovi.

„Už jsme poslali zprávu, že jsme tě konečně našli,“ pokračoval prostřední ze třech mužů, a ztišil hlas, když se přiblížil – jen aby zvedl své paže, aby zastavil ostatní dva, když očividně poznal nezaměnitelného, jednookého Odina, stojícího vedle Nicholase. Viděla, jak zašeptal něco svému doprovodu, než udělal další krok dopředu, stále držící ruce od boků. „Je velmi vzrušená, se s tebou konečně setkat, Salohcine, když se nikdy nevzdala naděje, že tě najde.“ Chlap krátce sklouznul pohledem k Julii a pak k ní pokývl. „To je tvá žena? Bude nám potěšením vzít ji sebou, pokud si to budeš přát, aby tak mohla poznat svou tchýni.“

Ale to se nestane, pomyslela si Julie s dalším odfrknutím.

„Možná jindy,“ řekl Nicholas protáhle, provokativním tónem. „Stejně jako já, obávám se,“ dodal s hlasitým povzdechem, „když tu mám závazky v tuhle chvíli.“

„Když o tom mluvíme, kde je u Niflheima ten starý bastard a zloděj synů, vůbec?“ slyšela Julie zamumlat Odina – a poznala severský ekvivalent Háda.

„Jsem přímo tady.“

Julie střelila pohledem ke skalní římse za Nicholasem a Odinem, aby viděla Tita a Maca stát – svatý Háde, tomu se říká, být v nadživotní velikosti! Museli mít výšku přes deset stop!

Pustila provaz zpátky na Phantomův krk, s úlevným povzdechem. Žádná bitva mýtických proprocí tady nebude, když Titus bude… Hej, počkat. Dívala se na tři různé mytologie na jednom místě a ve stejném čase!

No, tři a půl, když počítá Nicholase, když byl naprosto nový… hybrid.

„Navrhuji, abyste se vrátili ke své sestře,“ řekl Titus, jeho tichý hlas dosáhl až ke třem římanským bastardům, když ten, který vystoupil před své kámoše, pomalu couval zpátky k nim. „Řekněte jí, že jste se spletli, a že Titus Oceanus vám řekl, že dítě, které hodila přes palubu, se skutečně utopilo.“ Ukázal směrem k Nicholasovi, který, jak si Julie všimla, stál naprosto bez emocí, stále se dívajíc na fjord – jako Odin. „Tenhle obyčejný smrtelník, je bezmocný, kromě energie, kterou jsem mu dal,“ pokračoval čaroděj, „a je nemanželským synem chudého potulného zpěváka a naivní ostrovní dívky.“

Tak proč ho u Háda, nepojmenovali Elroy, nebo Bob, nebo Sue, nebo tak něco, chtěla Julie vykřiknout, místo Salohcin, čtený zatraceně po zpátku?

„Začal jsem ty řeči o dítěti vyplaveném na naší pláži,“ pokračoval Titus, jako by jí četl myšlenky, a jeho oči zaplály vztekem, „aby vaše sestra, strávila zbytek svých dní strachem, že to dítě, které zavraždila, by ji mohlo přijít hledat. Naše oceány nejsou místem pro řešení životních problémů, a lidstvo, stejně jako božstva, se musí naučit, že co do nich dají, vrátí se jednoho dne s pomstou.“

Sakra. Takže si neslíbí věrnost s opravdovým žijícím božstvem, na Nový rok.

Počkat – mohou mýtičtí bohové lhát?

Byl to lehký úsměv, který viděla na Nicholasově tváři?

Teď, u Háda, proč je tak šťastný? Titus z něj udělal zatracený terč, když chtěl, aby ta hnusná, vraždící čarodějnice měla strach, že její syn může vstát z mrtvých a přijde ji zastřelit.

Takže poslala své bratry, aby ho zavraždili – znovu.

Julie sledovala, jak římané hledí na Tita, když vypadali, že se snaží rozhodnout, jestli mu věřit, nebo ne.

„Potřebujete, pánové, pomoct, dostat se domů?“ dodal Mac, když se nehýbali.

Záblesk odhalil ruku prostředního římana, sahat po meči na jeho boku, a jeho přimhouřený pohled směřoval na Nicholase – který zamlaskal a zavrtěl hlavou.

„Co jsi čekal?“ řekl Odin protáhle. „Jsou to římani.“

Julie doufala, že bude žít do devadesáti let, jen proto, aby mohla říct svým pravnukům, o epické, mýtické události, které byla dnes svědkem. Protože než stačili ti tři římané tasit své meče, ozval se za nimi kolektivní výkřik a oni se otočili právě včas, aby viděli, jak jejich legie vojáků zmizela, když břeh, na kterém stáli, se propadl do ledové vody fjordu. Masivní sesuv půdy pokračoval do vnitrozemí – až nakonec předstihl tři muže, škrábající se, aby se dostali na pevnou zem, dokud nezjistili, že sami také plavou – jen aby se zastavil pár stop od Nicholase a Odina.

Ale Julie okamžitě přestala být vzrušená z toho, co vidí, když dlouhá série záblesků, odhalila nezaměnitelné hřbetní ploutve toho, co vypadalo jako stovky žraloků, pohybujících se mezi armádou zmítajících se mužů. Stáhla si kapuci přes hlavu a sklonila se, aby si schovala tvář ve Phantomově husté hřívě, bojujíc s tím, aby nekřičela spolu s těmi, chycenými v tom krmícím šílenství.

Och jo, všechny ty mrazivé zprávy, které četla o Oceánech, byly živě a nezapomenutelně pravdivé a ona už je už nikdy odnikud nevykopne.

Julie sebou trhla, když Nicholas najednou naskočil na Phantoma za ní a zvedl ji, aby seděla obkročmo před ním, pak ji otočil, aby si mohla zabořit tvář do jeho svetru, když zkřížil konce své bundy, kolem ní. Nakukovala však skrz prsty, když cítila, jak sáhnul do kapsy u kalhot, a viděla, jak podal brož Odinovi, nyní stojícímu vedle Phantoma.

„Ještě někdy sem znovu přijdeš,“ řekl Nicholas tiše, „a zabiju tě.“

Julie viděla, jak se Odinovo jediné oko přimhouřilo, těsně před tím, než se usmál, krátce přikývl a otočil se pryč.

„Do té doby,“ dodal Nicholas, takže se Odin zastavil a ohlédl, „bys měl být opatrnější v tom, s kým se stýkáš, zvlášť s vlky,“ dokončil. Julie si vzpomínala, že Lokiho syn, vlk jménem Fenrir, by měl nakonec sníst smrtelného Odina, v bitvě u Rangarok – což znamenalo konec světa.

Nicholas utáhl své paže kolem ní a pobídl Phantoma do lehkého cvalu mezi stromy, přímo do kopce, věnoval Titovi a Macovi lehké pokývnutí, když projeli kolem těch dvou, nyní zase normálně velkých, čarodějů. Ale zastavil koně, jakmile byli z doslechu strašlivého krveprolití, které probíhalo ve fjordu. „Pojď, Sole,“ řekl a poplácal si koleno.

Ten velký kocour s rozběhem skočil Phantomovi na bok, pak se zahrabal do Nicholasovy bundy na Juliině klíně a varovně zavrčel, když Nicholas zkusil vytáhnout Odinův zmačkaný klobouk z jeho tlamy.

Nejistá Nicholasovou náladou, když jí nevěnoval žádnou pozornost, kromě toho, že se ujistil, že nespadne, a ne zrovna dychtivá diskutovat o tom, jak vůbec skončila uprostřed mýtické bitvy, Julie se rozhodla, že opravdu chytrá žena, by pravděpodobně měla být zticha.

Vlastně, byla odhodlaná, nezpůsobovat tomu muži, kterého milovala, více problémů, a když se cítila tak v teple a bezpečí, v náruči toho, svaly-ukazujícího atavisty, prostě se přitulila k němu, s povzdechem – jen aby byla ukolébána do spánku, tlukotem jeho velkého, silného, hrdinského srdce.

*****

Julie se probudila, když byla nesena do domu – skrz magicky jednosměrné dveře – a nahoru po schodech, aniž by se Nicholas obtěžoval se zouváním. Podívala se přes jeho rameno, a viděla, jak kočky, rozprostřené u krbu, nasávající to, co zbývalo z umírajícího ohně, sotva zvedly hlavy, když Solomon přišel, a stále nesl roztrhanou cenu ve své tlamě. Skočil mezi ně a použil ho jako polštář.

Stále mlčky, ačkoliv zjevně věděl, že se probudila, Nicholas postavil Julii na zem vedle jeho obrovské postele a tiše ji začal svlékat. Jenže se nezastavil s kabátem a botami, ale sundal jí mikinu a kalhoty a ponožky, mezi tím, co setřásal své vlastní oblečení, dokud nebyli oba kompletně nazí.

Pořád nejistá jeho náladou, si Julie stále nedovolila nic říct, kdy jí přejel pohledem, jeho zářivě, nebesky modré oči vypadaly, že svítí, v tom tlumeném světle, svítícím chodbou z planoucích světlometů na vrcholu domu.

Natáhl se a sevřel v dlaních její tváře, aby jí zaklonil hlavu a pak ji políbil.

Julie vzdychla do jeho úst, vklouzla pažemi kolem jeho krásně uzdravených žeber a začala se k němu tulit, ale cítila, jak se jedna jeho ruka pohnula kolem jejích ramen, když si přitiskl její hlavu do ohybu paže a dál ji líbal, a jeho druhá ruka sklouzla za její kolena, aby ji zvedl ze země. Položil ji na postel a následoval ji, aniž by přerušil polibek a usadil se intimně na ní.

Jeho ústa opustila její, aby se pohybovaly přes její tváře, rukama bloudil po jejím těle, a vypadalo to, jako by se dotykem ujišťoval, že je v pořádku. A Julie začala dělat to samé, a oddávala se pocitu těch úžasně silných, tvrdých svalů, chvějících se pod jejími prsty.

„Už to nikdy znova nedělej,“ zavrčel tiše a jeho rty zachytily její ušní lalůček.

„Já…“

Odtáhl se tak, aby na ni zlověstně pohlédl.

„Budu se snažit opravdu, opravdu hodně, aby ne,“ řekla, a stáhla jeho ústa dolů, aby byly jen centimetr od jejích. „Miluju, když na mě ukazuješ své svaly. To mě… rozpaluje.“

Dotkl se čelem jejího. „Mělo by tě to vychovávat.“

„Jako by se to někdy stalo,“ řekla se smíchem – což náhle skončilo, když použil několikd opravdu zajímavých svalů a něžně vklouzl do ní, a ta šílená žena, která na něj trpělivě čekala celý ten zatracený měsíc, až přijde domů, najednou… vybouchla.

Bylo to pro ni úžasné, také, teď když si nemusela dělat starosti s ničím jiným, než si užívat sama sebe. No, a ujistit se, že si on také užívá sebe. Ale ani ne po deseti minutách jejího jednoho dlouhého orgasmu, se přetočil na záda, takže teď seděla obkročmo na něm.

„Udělej se pro mě, Julie.“

Najednou ztuhla, určitě se musela přeslechnout – jen aby zjistila, že ne, když se natáhl pro její ruku. „Ale… ale říkal jsi, že nemusím,“ vykřikla chraplavě a vytáhla ruku. „Že to nebudeš ani zkoušet.“

Směr jeho pohledu ji donutil přestat dýchat, když ji vzal za ruku a nasměroval ji dolů, mezi ně. „Udělej se pro mě.“ Začal pohybovat jejími prsty, v její vlhkosti. „Nech mě pocítit tvou rozkoš.“

Julie zavřela oči, aby unikla intenzitě jeho pohledu, ale znovu se zachvěla, když zvedl boky, jak jí dál… asistoval. „Promiň,“ řekl tiše a protáhle, „vyděsil jsem tě?“

Julie prudce otevřela oči na jeho provokativní úsměv, když si uvědomila, že řekla přesně tato stejná slova jemu, když poprvé měli vášnivý divoký sex, na podlaze chaty organizátorky akcí. Ten svaly ukazující atavista; prokoukl její fintu.

Setřásla jeho ruce ze svých, pak zavřela oči znovu, při jeho úšklebku a pokračovala tam, kde on začal. Sevřel jí boky ve svých velkých, silných rukou, aby ji udržel na sobě, když cítila napětí, které se rodilo uvniř ní. Horko jeho tvrdého těla, zvuk jeho namáhavého dechu, jak se snažil sám držet, samotná představa, že bude prvním mužem, který ji uvidí se ztratit docela; to všechno bylo tak ohromující, že Julie se najednou, báječně rozsypala, síla jejího orgasmu způsobila trhavé vzlyky z jejího hrdla, když se Nicholas připojil k její vášnivé explozi, se svým vlastním, čistě mužským výkřikem rozkoše, a záchvěvy slasti pokračovaly a pokračovaly, skoro věčnost.

Nakonec se zhroutila, naprosto a kompletně bezvládná, na jeho dmoucí se hruď. „Ó můj Bože. Ó můj Bože,“ vydávala mezi povzdechy. „Ó… můj… Bože.“

Odhrunul jí vlasy z tváře a políbil ji na čelo, pak sklouznul rukou po jejím třesoucím se těle a unaveně ji poplácal po zadečku, když jí věnoval ještě unavenější úsměv. „Myslím, že jsi právě uvolnila některé z tyčí, držících tenhle dům v římse,“ zachraptěl napjatě, když také lapal po dechu. Políbil ji znova, a nechal rty na jejím čele. „Děkuji ti, Julie, že jsi to sdílela se mnou.“

Poplácala ho stejně unaveně po rameni. „Ty… um, nevadí ti, že jsem musela… že já… pomáhala?“

Pokrčil rameny a otřásl tím i s ní. „Přiznávám, že jsem muž, co se orientuje na cíl, ale nikdy jsem se nestaral o to, jak se to stane.“ Jemně jí zvedl ze sebe a přitiskl k žáru svého těla, s rukou rozprostřenou na jejím břiše. „Začínal jsem přemýšlet, jestli se budu s tebou někdy milovat v posteli. Všechno, co chybí k naplnění mé fantazie, jsou kočky.“

Opřel si hlavu, aby se otíral o její rameno a povzdechl si. „Tak mi řekni,“ pokračoval. „Když ses do mě zamilovala tu noc, když jsem te políbil v chatě organizátorky akcí, proč jsi stále bojovala proti mému snažení?“

Julie se usmála na protější stěnu, přemýšlejíc, jestli si Nicholas už uvědomil, že je po-sexu-mluvící milenec. „Začala jsem tě mít ráda, tu noc.“

„Ale dnes ráno – ne, včera ráno – jsi řekla, že když…“

„Řekla jsem, že to byl začátek našeho navždy,“ řekla a přerušila ho tak. „Zamilovala jsem se do tebe až později.“

„Kdy, později?“ zeptal se, s trochou ostří v hlase.

„Když jsem četla tvé deníky, které jsi záměrně nechal tak, abych je našla a zjistila, že musím zachránit všechny ty ubohé, nic netušící ženy ve Spellbound Falls tím, že tě dostanu ze svatebního trhu.“ Otočila se v jeho objetí a vzala do dlaní jeho čelist. „Protože,“ zašeptala, „protože opravdový atavista, je vzácný i tady, uprostřed ničeho, a já bych ho nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli.“ Poplácala jeho zamračenou tvář, a věnovala mu zářivý úsměv, když pokrčila rameny. „Tak jsem si myslela, že tvé šance, na nalezení roztomilé dámy, která by tě byla ochotná milovat i potom, co by zjistila, proč nemáš příjmení, jsou ještě menší.“ Odfrkla si. „A najít někoho, kdo je ochotný žít se šesti kočkami, je téměř nemožné. Takže,“ řekla a přetočila se na záda s povzdechem, „hádám, že máš štěstí, že se nedám tak snadno zastrašit, protože jinak by ses tu potloukal kolem sám, ve svém krásném domě, aspoň dalších několik… století.“

„Nebo místo toho, že mám štěstí,“ zašeptal a přetočil se, aby byl usazený mezi jejíma nohama, a pak vzal její ruce a přišpendlil je k posteli, „možná jsem jednoduše lepší v dobývání hradů, než ty v jejich bránění.“

Najednou vystřízlivěla, když cítila, jak se to, co nebylo nic méně, než magické zotavení, tlačí proti ní, a když poznala ten pohled v jeho… jo, rozhodně to byly seversky modré oči. „Nicholasi, je… je Odin tvůj otec?“

„Řeknu ti to asi tak za osm, nebo devět let,“ zamumlal proti jejím ústům, když do ní znova vklouznul. „Ten den, kdy mi dáš šestého syna.“