THOAH - 21. kapitola

Překlad: Lucianna

„Omlouvám se, že propásneš vánoce se svou rodinou.“

Julie zvedla pohled od knihy, kterou četla a zvedla pohled k posteli, kde Nicholas byl opřený o čelo postele a podepřený čtyřmi polštáři a pěti kočkami – Ajax byl v tu chvíli venku. „Nikdo si ani nevšimne, že chybím, protože všichni budou zaneprázdnění bojem o to, kdo bude chovat malého Toma-Toma.“ Usmála se jeho překvapení. „Reggie tak začal říkat tomu ubohému dítěti, když ho prvně choval a zůstalo mu to. Všichni jdou na večeři k Tomovi a Jerilynn, dokonce i táta.“

Zavřel svou knihu – která byl v latině – a položil ji na postel vedle ostatních, které procházel, když už prošel tu hromadu na podlaze, kterou nanosila nahoru za poslední tři dny, ve snaze najít nějakou stopu k tomu kdo, nebo co, je Salohcin. „Viděla jsi otce od té doby, co ses odstěhovala?“ zeptal se.

Julie se přetočila na záda, aby se dívala na strop. „Dvakrát.“ Rychle na něj pohlédla. „Ale předtím, než jsi začal na mě uplatňovat své svaly, jsme se setkali u Opilého Losa – krásné a veřejné, neutrální půdě.“ Podívala se zpátky na trámy. „Nepil od té doby, co jsme se Trisha a já, odstěhovaly a podruhé, když jsme se sešli na oběd, sebou přivedl ženu, kterou potkal na AA setkáních, které začal navštěvovat v Turtleback.

„AA?“

Julie se přetočila zpátky na břicho. „Je to podpůrná skupina pro alkoholiky. Máma ho dostala do několika, před lety, ale nikdy nevydržel dlouho.“ Přejela po hladké pokrývce před ní. „Táta opravdu pil méně, po její smrti, jen to bylo několik tahů během měsíce, místo během týdne.“ Pokrčila rameny. „Možná když bude mít kamarádku, která rozumí tomu, s čím bojuje, mohlo by ho to tam udržet, tentokrát.“ Vzhlédla s úšklebkem. „Táta byl upravený a voněl jak lahev kolínské, a  Deloris – tak se ta žena jmenuje – se chovala, jako by to byl on, kdo pověsil měsíc. Jdou k Tomovi a Jerilynn na vánoce, jako pár.“

„Omlouvám se, že to propásneš,“ zopakoval.

Julie znova pokrčila rameny. „Opakuje se to každý rok. A mimoto, byla jsem zaneprázdněná a neměla čas jít na vánoční nákupy a propásla hranici pro objednání online.“ Podívala se znova dolů na přikrývku, tentokrát s ní nervosně trhla. „Ačkoliv jsem dokázala sehnat něco pro tebe. A nemusela jsem to ani jít kupovat, protože jsem to udělala. No, my to udělali,“ řekla, konečně vzhlédla, jen aby se vyškrábala nahoru, když viděla, jak jí zírá na břicho. „Ó můj bože, ty to víš.“

Zvedl k ní pohled a přikývl.

„Ale jak?“

„Moje matka je porodní bába, takže jsem vyrostl, obklopený těhotnými ženami. Pravděpodobně bych ji poznal přes místnost, jen několik týdnů po začátku.“ Zvedl paži a zahýbal prsty, aby se posunula do jeho náruče – což udělala bez zaváhání. Přejel jí prstem po tváři, když se přitulila k jeho rameni. „Jak ti září pokožka, ten náznak tajemnství ve tvých očích…“ Zvedl jí bradu, aby se na něj podívala. „Kypřejší poprsí,“ řekl s úsměvem, když si schovala tvář k jeho rameni. „Taky jsi zpomalila. Před měsícem bych si tě nedovedl představit, že budeš ležet v posteli tři dny a prostě si číst.“ Znovu jí zvedl bradu. „Děkuji ti. Neumím si představit, že by mohl můj syn, mít krásnější, inteligentnější a roztomilejší matku.“

Julie si zkusila znova schovat tvář, ale najednou se odtáhla. „Syn? Ty víš, že budeme mít kluka?“ přimhouřila oči. „Jako že magicky víš?“

Zavrtěl hlavou. „Žádná magie v tom není. Jednoduše jsem se rozhodl, že nebudu mít dcery.“ Viděla, jak se opravdu otřásl, když se podíval směrem k chodbě. „Jen syny,“ zavrčel, podíval se zpátky na ní a usmál se, i když arogantně. „Poděkuješ mi v příštích letech, Julie. Nebo jsi nestrávila čas okolo Sophie a malé Elly? Nebo s dcerami Peg, Charlottou a Isabelou?“ pokračoval, jeho oči svítily smíchem. Přitáhl si ji zády k rameni a políbil ji na vršek hlavy. „Vezmeme se na Nový rok.“

Julie se odtáhla znovu pryč a zírala na něj, ale pak si povzdechla. „Peg mě varovala, že vy chlapi, nežádáte.“ Vylezla z postele a přešla k oknu. „Ale já… mám strach, Nicholasi,“ svěřila se mu tiše, zírajíc ven na příjezdovou cestu.

„Z magie?“ zeptal se překvapeně.

Jako té magie, kolem které chodili po špičkách, poslední tři dny, místo aby si vážně promluvili? „Ne, jsem si dost jistá, že se dokážu vyrovnat s touhle tvojí částí.“ Zhluboka se nadechla a dál se dívala z okna. „Ale nejsem si jistá, jestli bych zvládla, až mi začneš zazlívat, že nemůžu… pravděpodobně bych byla ještě vdaná za Claye, nebýt…“ znova se zhluboka nadechla. „Co se stane, když nebudu reagovat na tvé milování, jako normální žena?“

Julie sklopila hlavu, když nic neřekl a bojovala se slzami, které jí štípaly v očích. „Miluju tě,“ zašeptala přes chuchvalec v krku, „každou buňkou svého bytí.“ Konečně se otočila, aby viděla, že hledí do klína, a sedí ztuhle, jako kámen. „Zabilo by mě, kdyby sis začal brát můj nedostatek reakce… osobně.“

„Co si beru osobně,“ řekl tiše, a stále hleděl dolů, „je, být souzený podle stejných měřítek, jako tvůj manžel a milenci.“

„Milenec, jako v jednotném čísle,“ zavrčela. „Já nespím, ani jsem nespala s kdekým.“

Prudce zvedl hlavu a vykulil oči – tedy, než je přimhouřil v… Och Bože, vypadal bouřlivě. „Stavíš všechny své doměnky o milování, na jednom muži? A z toho ses rozhodla, že my všichni, si potřebujeme dokazovat své mužství v posteli?“

Julie se otočila zpátky k oknu. „Já nejsem rozbitá.“

„Já nejsem ten, koho o tom musíš přesvědčit.“ Slyšela, jak se nadechl tak zhluboka, jak mu to jen obvazy dovolily. „Chtěl bych tě požádat, abys mi v tomhle věřila, Julie, když to vypadá, že já jsem ten, kdo má opravdové zkušenosti. Takže všechno, co mi musíš dokázat, než se vezmeme, je, že ty si nebudeš brát osobně, pokud já ani nezkusím, aby se to stalo.“

Otočila se a zírala na něj. „Co?“

Pokrčil nezraněným ramenem, jeho úsměv byl náhlý a lascivní. „Pokud můžu říct, celé naše milování, je pro tebe jeden dlouhý orgasmus.“

Julie si přitiskla dlaně ke spadlé čelisti a otočila se zpátky k oknu, aby nemohl vidět lesk v jejích očích, když si uvědomila, že na to možná vážně přišel. Ona milovala milování s ním. A jo, byl to jeden dlouhý orgasmus.

„Nový rok, tedy,“ zopakoval tiše.

Vzhledem k tomu, že Mac dal Olivii týden a Duncan dal Peg méně než dvanáct hodin, předpokládala, že devět dní, není tak zlé. „No,“ vytáčela se, jen aby ho popíchla, „možná budu schopná dát dohromady hot dogovou a pivní svatbu, v tak krátkém čase, kromě toho, že budeme muset použít ohniště v…“

Julie se chytla rámu okna a zalapala po dechu. „Och, Nicholasi,“ zašeptala a její pohled se zamlžil slzami. „Výplod představivosti, právě cválá po tvé příjezdové cestě.“

S výkřikem odhodil přikrývky, takže rozehnal pět koček a zhoupnul nohy z postele, se zavrčením. Julie přispěchala a nacpala se pod jeho paži, když použil noční stolek, aby se vytáhl na nohy. „Kurva,“ zašeptal a odtáhl se od ní, aby zvedl okení křídlo. „Phantome!“ vykřikl otevřeným oknem, když si Julie musela kleknout a nacpat se za ním, aby viděla. „Co ti to trvalo tak dlouho, ty starý pse?“ pokračoval, když kůň zastavil uprostřed otřesení se a rozhlédl se po dvoře. „Tady nahoře!“ Nicholas vytáhl Julii na nohy. „Běž zavolat Rowanovi, aby přišel sem a dal ho do garáže.“

„Myslím, že si Mac vzal tvůj telefon. Nenašla jsem ho v košíku, když jsem včera chtěla volat Trishe.“

„V dubové krabici na polici knihovny, je pracovní telefon,“ řekl a opřel se rukama o okenní parapet a ostře zapískal.

Julie vyběhla, právě když kočky zamířily k oknu, kromě Sola, který běžel dolů po schodech, před ní. Viděla ho sklouznutím zabrzdit u dvířek skříňky a otevřít je packou, pak slyšela klapnout kočičí dvířka, jak vystřelil ven. Pokračovala do pracovny, našla krabici a vyndala telefon, pak ho zapnula a pospíchala k oknu. Našla Rowanovo číslo a zmáčkla VOLAT, pak odtáhla záclonu právě ve chvíli, kdy uviděla Sola, jak zabrzdil před Phantomem, až se kůň vzrušeně zvedl.

„Sole, ti idiote!“ slyšela vykřiknout Nicholase. „Víš, jaký je, potom co…“

„Rowane, Phantom je zpátky,“ řekla Julie, když přijal hovor. „Stojí na Nicholasově příjezdové cestě. Můžeš sem přijít a – jo,“ řekla, když ji přerušil, „je pokrytý zaschlou krví a stále má sedlo a uzdu bez opratí, ale nevypadá, že by kulhal, nebo něco takového.“ Zamířila v běhu zpátky nahoru po schodech. „Jo, křičí na něj z okna ložnice. Prosím, pospěš si. Nevím, jestli ho udržím uvnitř a stále je příliš nejistý, aby šel blízko ke koni.“

Vběhla do ložnice, aby našla Nicholase, jak vytáhl tepláky z prádelníku a spěchala k němu, aby se pokusila mu je vzít, ale jen skončili v přetahované – kterou prohrála, když on jednoduše zvedl ruku nad hlavu.

„Jediný způsob, jak se dostaneš ven,“ řekla, couvala ke dveřím a chytla se zárubní, „je přeze mě.“

Vážně se usmál. „Myslím, že bychom mohli začít stanovovat základní pravidla,“ řekl, když se opřel o prádelník a pomalu se shýbnul, aby vklouznul nohou do kalhot, „než řekneš ano.“

„Varuju tě,“ zavrčela. „Nenuť mě, abych ukázala své opravdové svaly.“

Vklouznul druhou nohou do kalhot, vytáhl si je přes boxerky, pak se narovnal s tichým zasyčením. Rozhlédl se okolo a znovu se usmál. „Nevidím tvůj obvyklý výběr zbraní. Kde máš svou kabelku?“

„Nicholasi,“ žádala tiše, když otevřel další skříň a vytáhl mikinu. „Prosím, nechoď ven.“

Začal si zvedat mikinu k hlavě, ale zaváhal. „To není fér. Žádné prosby.“

„Co kdyby Rowan přivedl Phantoma k oknu pracovny a ty by sis sednul do křesla a utěšil ho? Mám nějakou mrkev v lednici, kterou mu můžeš dát.“

„Musíme mu udělat teplou ovesnou kaši s melasou a nakrájenou mrkví,“ řekl a oblékl si mikinu.

„Ukaž mi jak, a můžeš mu to dát oknem pracovny.“

Byl naprosto vážný, když jeho hlava vykoukla z mikiny. „Máš představu, jakým peklem si musel projít, aby se dostal zpátky sám?“

„Ne, to nemám,“ odvětila stejně tak tiše, přešla k němu a dala mu ruku na hruď. „Ale mám dost velkou představu o pekle, kterým jsi prošel ty. Prosím, Nicholasi; právě se začal… Počkat. Tu noc v tunelu, slyšela jsem Rowana, jak žádá Maca, aby tě jednoduše uzdravil. Může?“

Objal ji paží s odfrknutím a vyrazil ke dveřím. „Mac ví víc, než aby to vůbec zkusil.“

„Ale když tě může uzdravit, proč ho nenecháš?“

Zvedl paži pryč a opřel se oběma rukama o zábradlí. „Protože se můžu zatraceně dobře vyléčit sám,“ řekl s bolestným zasyčením, když pomalu vyrazil ze schodů dolů.

Julie stála a zírala na jeho záda. „Tak proč jsi to zatraceně dobře neudělal?“

„Protože jsem si vybral, že ne.“

Pospíchala za ním dolů, když došel na poslední schod a znovu se nacpala pod jeho paži. „Budeš stále tak paličatý, až ti bude devadesát?“

„Jo.“ Stisknul ji. „Za předpokladu, že mě dřív neumlátíš kabelkou.“ Zastavil se a zvedl jí bradu, aby se na něj podívala. „Moje tělo dělá dobrou práci v uzdravování se, Julie, podle svého plánu, s využítím vlastní magie.“

„Ale já prostě nerozumím, proč jsi prostě…“

„Koupil jsem si čas.“

„Nemůžeš prostě předstírat, že nejsi uzdravený, místo aby sis procházel takovou bolestí?“

Viděla, jak mu z očí zmizelo světlo. „Nezneuctím Sampsonovu památku tím, že odejdu nezraněný, jako by se nic nestalo.“

Julie se zkusila otočit, ale on ji jemně sevřel v objetí. „On měl být ten, kdo by nesl zpátky mě,“ řekl s těžkým povzdechem. „A při nejmenším, jsem měl být ten, kdo ho dopraví domů právě teď, a ne Mac.“ Zaklonil jí hlavu a smutně se usmál. „Připravená teď mluvit o magii?“

„Možná, pokud budeme mluvit v pracovně, zatímco Phantom bude jíst kaši.“

„Ujednáno,“ řekl a použil ji znova jako vycházkovou hůl, když zamířil do pracovny.

Zatraceně u Háda, neměl v úmyslu jít ven.

Stejně jako ona neměla v úmyslu mít ten rozhovor, dokud jim nebude devadesát.

Zastavili u okna pracovny a Nicholas zvedl křídlo, jako by nikdy nebylo zaseknuté, a Julie přijela s kancelářskou židlí – jen aby zavrávorala dozadu, když Phantom najednou zabrzdil u boku domu, nacpal hlavu dovnitř, až k jeho hrudi a zkusil Nicholase kousnout do ramene.

„Jo, taky jsi mi chyběl,“ řekl Nicholas se smíchem, když chytnul uzdu, než se ho zuby dotkly. „Uklidni se,“ zamumlal a pohladil Phantomův velký, tmavě šedý nos, se zaschlou krví. „Věděl jsem, že se tě tak snadno nezbavím.“

Julie vběhla do kuchyně, popadla hrst mrkve z lednice a běžela zpátky do pracovny, aby našla Phantoma stát tiše, s čelem opřeným o Nicholasovu hruď, když Nicholas stál s rukama přitisknutýma ke koňově čelisti. Ale nebyl to fakt, že oba měli zavřené oči, co způsobilo, že naprosto ztuhla; spíš, to bylo to mihotavé, zelené světlo, šířící se přes koňův krk, v jemných, pulsujících vlnách.

Ok tedy; nebudou muset mluvit o magii, protože ji vidí v akci. Phantom uvolnil dlouhý, hluboký povzdech, když Nicholas k němu stále něco mumlal, to pulsující zelené světlo nyní pokrývalo celé koňské tělo.

„Pojď sem, Julie,“ řekl Nicholas tiše, aniž by otevřel oči. „Pojď to pocítit.“

Naprosto a kompletně fascinovaná, pomalu šla k nim.

„Dotkni se ho,“ zašeptal. „Dotkni se jeho krku a ucítíš tu energii.“

Nervosně si otřela ruku o stehno, pak se pomalu natáhla, sotva potlačila zalapání po dechu, když to zelené světlo – které cítila, jako by to byla vibrující ladička – obklopilo její ruku takovým teplem, až zaváhala.

„Pokračuj,“ pobídl ji Nicholas tiše. „Dotkni se ho.“

Přitiskla dlaň na Phantomův zpocený krk a cítila, jak se jeho svaly stahují v rytmu pulsujícího světla. To velké zvíře znovu zasténalo, což skončilo jako koňský povzdech, když zelené světlo pomalu začalo mizet, a Julie se ohlédla, když Nicholas také potichu zasténal, aby viděla, že spustil ruce a klopýtl dozadu a pak se pomalu složil do křesla.

Odstoupila, když Phantom vycouval z okna, pak se vzpamatoval, hlasitě zaržál a postavil se na zadní, přední kopyta hrabala ve vzduchu, když se otočil a odběhl. Pospíchala k oknu, aby ho viděla cválat a vyhazovat po dvoře, jiskry létaly od jeho podkov, jak škrtal o zmrzlý štěrk.

„To myslíš vážně?“ zašeptala, když se otočila a viděla Nicholase, jak se sesunul v křesle, zavřel oči a celý zblednul. „Och, Nicholasi,“ řekla, klesla na kolena vedle něj a dotkla se jeho bledé tváře. „Prosím, uzdrav se.“

„Příliš pozdě,“ zamumlal, lehce otevřel oči, když se unaveně usmál. „Aspoň na několik příštích dní.“

„Ty… ty sis šetřil svou energii pro Phantoma?“

Přikývl, pak se pomalu posadil, aby viděl z okna, a jeho úsměv zmizel. „Tohle nebylo poprvé, co jsem ho musel opustit,“ řekl, když sledoval Phantoma, jak poskakuje v kruzích. „A nejen, že se vždycky dokáže vrátit zpátky, ale je nedočkavý, vyrazit znovu.“ Dotknul se její tváře. „Je to víc, než loajalita, co ho přivedla domů; je to bezpodmínečná láska. A to je to, co budeš mít vždycky ode mě, Julie, až do skonání času.“ Zvedl jí bradu, aby se na něj stále dívala, když sklopila pohled. „Jsem si vědom toho, že tě ta představa může děsit, s ohledem na to, co jsi o mě za posledních pár dní zjistila.“ Znovu se unaveně usmál, přitiskl prst k jejím rtům, když chtěla něco říct. „Takže uvidíme, jestli dokážeme zůstat zamčení v tomhle domě dalších devět dní, než budeš souhlasit, že se mnou strávíš věčnost.“ Znovu ji zastavil od mluvení. „Musíš si být naprosto jistá, Julie, protože jakmile si slíbíme věrnost, je to navždy.“

Usmála se proti jeho prstu. „Příliš pozdě,“ zašeptala a něžně sevřela jeho tváře v dlaních. „Navždy začalo před pěti týdny, když jsi mě políbil na verandě chaty organizátorky akcí.“

Zvedl jedno obočí. „Ne, když jsem tě políbil poprvé?“

„Ne, to se nepočítá, protože ses jen snažil utéct. Ale nikdo ti nedržel zbraň u hlavy podruhé,“ řekla s pokrčením ramen, „takže jsem se rozhodla zjistit, jestli tě zastraším, když tě stáhnu s ponožek.“

Opřel si hlavu o její a odfrknul si. „Rozhodně jsi mě stáhla z kalhot.“

„Jo, to jsem udělala, ne…“ Julie se odtáhla při zvuku odkašlání.

„Promiňte,“ řekl Rowan protáhle, otevřeným oknem, kde stál s rukama zkříženýma na hrudi a usmíval se na ně, Dante a Micah nakukovali přes jeho ramena a také se usmívali. „Ale nemohl jsi počkat, až to nevrlé zvíře dostaneme do stání, než ho vyléčíš…“

Všichni tři muži odklopýtali pryč právě včas, aby se vyhnuli zašlápnutí, když se Phatnom vrhnul k oknu a narazil do domu, když strčil hlavu dovnitř a vydal ohlušující zaržání.

„Možná jsem měl počkat,“ řekl Nicholas s úšklebkem. Opřel si ruce o područky křesla a Julie se vyškrábala na nohy a přidržela ho, když se pomalu postavil. „Můžeš dát vařit nějakou vodu na tu ječnou kaši?“ zeptal se, když se vydal z pracovny. Jen místo aby zatočil ke kuchyni, zvedl paži od ní a chytil se zárurně koupelnových dveří. „Bude to jen minutka a pak si myslím, že zjistím, jak pohodlný je můj nový gauč.“

Vstoupil do koupelny a rozhlédl se, tiše se usmál, když Julie spěchala za ním a začala stahovat spodní prádlo, které sušila na sprchovém koutu. „Začínal jsem uvažovat, jestli někdy získám ženu, která by se ke mně nastěhovala s kalhotkami a podprsenkou najednou,“ řekl, když zvedl její kondicionér na vlasy.

„Co?“ řekla Julie, a vytrhla mu lahev z ruky.

Zvedl její kartáček na zuby a podal jí ho s úsměvem. „Můžeš si klidně přestěhovat své věci nahoru.“ Zvážněl. „Protože už tady bydlíš.“

„Ale kde bude žít Trisha?“

„S námi.“ Znovu se usmál, když jí spadla brada. „Měl jsem v úmyslu upravit tu malou místnost za pracovnou, pro mé rodiče, když přijedou na návštěvu,“ řekl s pokrčením ramen, „ale Trisha ji může mít, dokud nepůjde na vysokou, a když potom přijede domů na prázdniny.“ Unaveně si povzdechl. „Zdá se, že budeme muset začít výstavbu ložnic dřív, než jsem předpokládal.“

Julie vycouvala z koupelny a podívala se do chodby, která vedla… někam, stejně jako schody. „To je důvod, proč obě tvoje chodby končí u zadní stěny domu?“

Přikývnul, jeho úsměv se rozšířil, když sklopil pohled k jejímu břichu.

Pohlédla směrem k dlouhému jídelnímu stolu, který byl těsně u kuchyně pod galerií, a pak se podívala zpátky na něj. „K-kolik ložnic máš v plánu postavit?“

Zvedl zářící pohled k jejímu. „Přemýšlel jsem… šest.“

„Chceš šest dětí?“ vyjekla.

„Synů – šest synů.“

„No, tak přeji hodně štěstí s tím, aby ti narostla děloha,“ odsekla a utekla chodbou.

Svatý Háde, to ji naučí být opatrná s tím, co si přeje!