S&S - 13. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Zásnuby potvrzeny a přesto si každý ze snoubenců užívá s někým jiným. A Theo, Abriella a vlastně ani Eve nechápou, co má Tommas za lubem. Užijte si ještě větší zamotání celé nešťastné situace…                   Sinnel

„Kdo je vedle?“

Theova otázka se ze strany Eveliny setkala s tichem.

Koho se snažila chránit?

Navzdory hučení ventilátoru a hlasitým vibracím pračky, které vydávala při ždímání, Theo stále mohl slyšet zvuky z vedlejší místnosti, které byly velice výmluvné. Opakované nárazy na stěnu a mumlavé hlasy. Ať už to byl kdokoli, měl to rád drsně a hrubě. Zvuky byly potlačeny a nikdo nahoře to slyšet nemohl, ale tady to slyšet bylo.

„Eve?“ zeptal se Theo znovu.

„Ty jsi mě sem dolů sledoval?“

„Ano.“

„Proč?“

Theo si upřímně nebyl jistý, jak na to odpovědět. „Vypadala jsi rozčíleně.“

„Takže jsi mě sledoval?“

„Myslel jsem -“

„Co sis myslel, Theo?“ uťala ho Evelina, pevně sevřela rty a prohlížela si ho s přimhouřenýma očima. „Řekl jsi mi, abych s tebou nehrála žádné hry. Vzpomínáš si?“

„Ano.“

„Tak tohle nedělej, dobře? Tohle je to samé. Možná, že mě dokážeš přimět myslet na sračky, ale ani jeden z nás tyhle nesmysly nepotřebuje. Běž zpátky nahoru.“

Theo zvedl obočí. „Ne.“

„Ne?“
„Ne.“ Theo udělal další krok do místnosti a zavřel za sebou dveře. „Ne, když ses mě před třiceti minutami v podstatě zeptala, kdy spolu znovu budeme spát. Teď se mě snažíš rychle znovu zbavit, protože nechceš, abych věděl, kdo v té druhé místnosti šuká, Eve. Nemám pravdu? Protože někdo tam je a tohle je přesně to, co tam dělají. Popři to.“

Evelina si pohrávala se svýma rukama. „Ano.“

„Kdo to je?“

„Tommas.“

Theův postoj okamžitě zjemněl. „Tommas?“

„To je to, co jsem řekla, Theo.“

Právě byla s tím mužem zasnoubena a Tommas nedokázal vydržet ani pět minut, kde zabořil penis do nejbližší mokré, horké dírky, kterou dokázal najít? Ne, že by v mafii bylo hodně mužů svým manželkám věrných, protože tak to skutečně nebylo. Lidé v mafii se většinou neženili z lásky. Ženili se proto, aby posílili své rodiny a splnili svou povinnost. Šťastlivců jako Adriano s Alessou bylo mezi nimi jen pár.

Theo s nevěrou nesouhlasil, ale nebylo na něm, aby mluvil do výběrů ostatních mužů a žen. Ale sakra, proč tady a teď? Copak Tommas necítil vůči Evelině ani ždibec respektu?

Bože.

„A s ním je kdo?“ zeptal se Theo tišeji.

„Není to -“

„Hele, tvoje trocha delikátní morálky je mi tady úplně ukradená, Eve. Jestli si chceš s ostatními hrát na princeznu Conti, klidně to dělej. Se mnou buď buď Evelinou, nebo zasraně nikým. Chápeš to?“

Evelina si odfrkla. „Tohle s tou princeznovskou věcí nemá nic co společného, dobře?“

„A co tedy?“

„Je to moje kamarádka, Theo. On je s mou kamarádkou a já jsem ji dneska v noci s celou tou věcí už zradila. To nejmenší, co můžu udělat, je chránit ji předtím, aby jí přichycení ublížilo ještě víc, protože ona už cítí víc než dost bolesti.“

Theo v hlavě rychle prošel seznam lidí, kteří byli Evelině blízcí. V tom seznamu byly jen tři ženy a dvě z nich byly zadané.

„Abriella Trentini.“

„Ano.“ Evelina si založila ruce na hrudi a opřela se o hlasitou pračku. „Ty jsi to nevěděl?“

„Ne.“

Zjevně ne.

Theo musel slyšet fámy o tom, že se Tommas Rossi zapletl se ženou, ale to bylo to jediné, co věděl. Theo nebyl typem muže, který by strkal nos do cizích sraček a Tommas mu žádné informace nenabídl. Všichni předpokládali, že Tommas manželku nechtěl. Zjevně se nejednalo o to, že ji nechtěl, ale o to, že nebylo možné, aby měl tu jedinou, kterou chtěl.

„Sakra,“ zamumlal Theo a přejel si rukou přes obličej. „Jak dlouho?“

„Podle toho, co vím, tak od jejích osmnácti.“

Sakra. Skoro čtyři roky.

Mezi Abriellou a Tommasem byl osmiletý věkový rozdíl.

„Takže to není jen nějaká jednorázovka, že?“

„Ne,“ zašeptala Evelina. „Dokonce mají apartmán, ve kterém v době, kdy Abriella bydlela v jednom bytě se sestrou, hodně často zůstávali společně.“

„Ví o tom hodně lidí?“

„To si nemyslím. Jen lidé, se kterými si je Evelina blízká. Možná i lidé blízcí Tommasovi. Skutečně byli opatrní a drželi to pod pokličkou.

S tím Theo musel souhlasit.

„Z dobrého důvodu,“ řekl. „Za tohle by Joel Tommase zabil. Abriella je tou jedinou věcí, která rodině Trentini zbyla, aby je dostala někam dál. Díky ní by Joel vypadal jako zatracený hlupák.“

„To už dělá sám.“

„I tak…“ Theo skutečně netušil, co říct. „Omlouvám se.“

„Za co, Theo?“

„Myslel jsem, že chráníš jeho nebo nějaké sračky, protože by to byla tvoje věc, že? Znáš pravidla a víš, jak jako správná mafiánská žena otočit tvář na druhou stranu.“ Theo k ní přistoupil o další krok blíž. Teď už byl dost blízko, aby se mohl natáhnout. Prstem přejel po její holé paži. „To, co děláš, nemá nic společného s tím, čím chtějí být, že?“

„Na Elle mi záleží. A stejně tak i na Tommasovi. Mé tajemství si nechal pro sebe. Takže ani já neprozradím to jeho.“

Evelina rozuměla loajalitě zatraceně mnohem lépe, než většina mužů mafie. A to byla zasraně ženou.

Theo se nedokázal ubránit tíze, kterou cítil na hrudi. Líbilo se mu, jakou byla ženou. Dokonce, i když se Evelina díky Abrielliným a Tommasovým činům dostala do špatné situace a pravděpodobně jí dokonce ublížily, stále je chránila tím jediným způsobem, který znala.

„Má se stát tvým manželem,“ řekl Theo. „Můžeš se kvůli tomu zlobit, Eve.“

„Nemyslím si, že má se mnou jakékoli záměry.“

Theo zvedl obočí. „A to proč?“

„Zdání manželství. To je to, co mě požádal. Pro tohle tu není žádná záruka, Theo.“

„Zdání,“ zopakoval.

Co se tu sakra kolem dělo? Theo cítil zmatenost. Na zádech měl obrovský terč a dokonce ani nechápal, jak se tam dostal.

„A také si myslím, že to je přesně ten důvod, proč se nezajímal o značku, kterou našel na mém krku,“ dodala Evelina jemněji. „Protože to rozhodně nemá v úmyslu dotáhnout až do konce, je ochotný nechat mě, pokud budu opatrná, dělat to, co chci.“

„Do doby, než z celé té věci nenajde východisko,“ řekl Theo.

„Možná,“ pokrčila Evelina rameny. „Ty nesmysly s mým otcem nahoře vypadaly jako dobrá show pro dav a nic víc, že?“

„Riley by na stůl nepoložil nabídku zásnub, Eve, ne pokud by to neměl v záměru dotáhnout až do konce.“

„Tommas není Rileym.“

„V tom máš skutečně pravdu.“ Theo v mysli zajel ke scéně, kterou viděl předtím, než následoval Evelinu po schodech dolů. Joel se rukama zaťatými v pěst přistoupil k Rileymu a dřív, než oba muži zmizeli v horní sekci domu, něco mu zašeptal. „Vzpomínáš si, když jsem se tě v hotelu zeptal na fámy ohledně manželství?“

„Kam míříš?“

„Jednalo se jen o Tommase?“

Evelina zavrtěla hlavou. „Pár dnů předtím, než jsem tě oslovila v klubu, jsem zaslechla, jak táta mluvil s Tommasem. Riley musel mluvit s Joelem a Tommasem ohledně nabídky zásnub se mnou. Tommas to přijal, ať už pro to měl jakékoli důvody. Nevím, proč to udělal.“

„Nebo možná, že Riley nedal Joelovi příležitost přijmout to.“

„Na tom nezáleží, Theo. Teď ne.“

Zvuky z vedlejší místnosti prakticky utichly. Jediné, co se odtamtud ozývalo, byly přírazy o zdi. Theo tiše po očku sledoval Evelinu. Vypadala, že to, co se dělo, jí nijak extra nevadilo.

„Jsi pro ty lidi až moc dobrá,“ řekl jí Theo.

Evelina se na něj podívala skrz tmavé řasy. V zelených duhovkách ji tančilo pobavení. „Vlastně si myslím, že mezi ně zapadám naprosto dokonale.“

„Ano?“

„Jsem lhářka stejně tak, jako kdokoli jiný a zjevně jsem pro své vlastní dobro až příliš loajální.“

To byla.

Theovi se to také líbilo.

„Ne přesně lhářka,“ řekl Theo.

„Občas.“

„Ne vůči mně.“

Evelina se usmála. „Zatím ne.“

Theo se uchechtl a zeptal se: „Máš v plánu začít mi brzy lhát?“

„Ne.“

„To je to jediné, na čem záleží, zlato.“ Theo se natáhl a ukazováčkem a palcem sevřel Evelin za bradu. Zvedl jí hlavu nahoru a sledoval, jak se v jejích rysech střídaly různé emoce. „A stále si myslím, že ano, Evelino.“

„Co?“

„Že jsi pro tyhle lidi až příliš dobrá.“

Evelina si skousla spodní ret. „Takovéto věci neříkej, Theo.“

„Proč ne? Je to pravda. Já říkám jen pravdu, Evelino.“

„Ale -“

„Hele.“ Theo k ní teď přistoupil ještě blíž a tím natlačil ji tak na pračku.

Rukou se dotýkala spony na jeho opasku, oči měla rozšířené. „Nezačínej s těmi nesmysly, Eve. Nedovol, aby to, co ostatní dělají a myslí si, ovlivňovalo to, kým jsi.“

„Podívej se na tuhle situaci, Theo.“

„Nemám ani ponětí, o čem to mluvíš.“

Když se jeho ruka usadila na křivce jejího pasu, Evelina upevnila sevření jeho opasku. Theo moc dobře věděl, že by se s touhle dívkou vůbec neměl zaplétat. Zvlášť uvnitř tohoto domu. Upřímně, právě teď na to v sobě nedokázal najít sílu. Evelina byla rozrušená a jemu se to vůbec nelíbilo.

„Přestaň se mračit,“ Theo zamumlal. „Na tvůj úsměv je mnohem lepší pohled.“

„Tohle, Theo.“ Evelina se zavrtěním hlavy řekla: „Tohle je přesně ono.“

„Co?“

Pravda?

Pravda se jí nelíbila?

„Když říkáš věci jako tohle a děláš… tohle,“ řekla a mávla mezi nimi rukou. „Zapletli jsme se, že? To bylo všechno to, co bylo. Jestli budeš s těmi sračkami pokračovat, začneš mi motat hlavu. Žádné hry. To je přesně to, co jsi řekl. Takže si se mnou nehraj ani ty. Nenuť mě myslet si, že máš o mě nějakým způsobem zájem a nezatahuj mě do tohohle šílenství. Oba víme, že by to neskončilo dobře.“

„Špatně,“ řekl tiše. „Byli bychom špatní. To je to, co jsem řekl, Eve.“

„Přesně.“

„Ale neřekl jsem nic o tom, že mi na tobě nezáleží. Nic takového jsem ani jednou neřekl.“

Evelina pod jeho těžkým pohledem ztuhla. „Aha.“

„Na tom, co se s tebou stane, mi opravdu záleží. A teď, když jsi byla už dvakrát zapletena do incidentů, ze kterých jsem obviňován já, i když oba víme, že jsem neudělal ani jedinou zatracenou věc, mi to vadí ještě víc. Znepokojuje mě, že tě někdo využívá jako způsob, jak se mě zbavit. Nebo aspoň tak mi to připadá.“

„Takže ti nezáleží na mně, Theo. Jen si děláš obavy o věci, které se dějí kolem mě.“

„To je jedno a to samé, ne?“

„To si nemyslím,“ zašeptala.

Theo ještě zesílil sevření jejího pasu, aby ji udržel na místě. Evelina se nepokusila pohnout, ale on jí nechtěl dát možnost utéct. Potřeboval na okamžik přemýšlet. A kdyby ji musel znovu honit, tak by to nemohl udělat.

Znovu…

Protože tuhle dívku svým způsobem honil už hodně dlouho.

„Myslím, že kdyby mi to nebylo jedno, vzdal bych snahu dozvědět se něco o tobě už před dlouhou dobou,“ řekl Theo se zasmáním. „Vzdal bych to už tehdy, když ti bylo osmnáct a nikdy jsi mi nezavolala. Nebo během všech těch party s večeří, kdy jsi mě odpálkovala. A co ta schůzka, kterou jsi odmítla a další zavolání, které nikdy nepřišlo?“

„Já -“

„Nikdy jsem neřekl, že jsem neměl zájem nebo mi to bylo jedno, Evelino.“

„Ne,“ přiznala. „Jen to, že bychom byli špatní.“

„Jo.“

„Máš zájem?“ zeptala se tiše.

Theo si olízl rty. Evelina se na něj dívala a v očích měla zranitelnost. „Nesnáším tvého otce. Nevěřím mu. Ještě dřív, než se stal bossem, jsme spolu měli problémy a nemyslím si, že by se to v dohledné době změnilo. Ty jsi zapletena do falešného zasnoubení s mužem, který se nedokáže dívat na správnou ženu dost dlouho na to, aby lidé uvěřili tomu, čemu musí věřit. Máš bratra, který způsobil dost velký skandál se sestrou muže, který když na to přijde, je neuvěřitelně pitomý a pravděpodobně je jedním z lidí, kteří by mě nejraději viděli v provizorním hrobě.“

„Kam tím míříš?“

„Mám dost problémů, Eve. Mám tolik sraček, kterých se musím obávat a postarat o ně, že přivést do nich ještě někoho dalšího mi přijde neskutečně sobecké. Co od toho chceš? Chceš někoho, s kým budeš chodit na schůzky a svým způsobem ti vytvoří šťastný život? Chceš svatbu v bílém a děti? Tohle není můj styl. Tyhle nesmysly nedělám.“

„Nic z toho jsem neřekla, Theo.“

 „Ne, ale nakonec by to k tomu vedlo. V určitém bodě života se k tomu všichni dostanou. Takže jo, myslím, že by ode mě bylo zatraceně sobecké, byť se jen pokusit začít něco s někým jen proto, že bych to musel ukončit, protože bych mu nemohl dát víc, než mám teď.“

Evelina zamrkala. V zelených očích se jí objevila voda. „Kdo ti tohle udělal?“

Theo si odkašlal. Vypadal překvapeně. „Prosím?“

„Kdo je příčinou toho, že se cítíš tak bezcenně, Theo?“

„Nikdo.“

Lži.

Lži, které se daly vyslovit mnohem snadněji než pravda.

„Někdo to udělal,“ řekla Evelina tiše. „Někdo tě přiměl, aby ses cítil, že nejsi o nic cennější, než jsi právě teď. Sám. Osamocený. Přežívající. Kdo ti to udělal?“

„Nech toho.“

„To je to, proč bychom byli špatní, Theo?“

„Ano,“ přiznal.

To byla ta jediná věc, kterou by jí dal.

Evelina pevně zapíchla prst přímo doprostřed jeho hrudi. „Nikdy jsem tě nežádala o nic víc, než jsi mi už dal. A nezapomínej, Theo, že ty jsi ten, kdo se ke mně přiblížil a dal mi přesně to, co jsi mi chtěl dát. Takže jestli mi tohle dělat nechceš, tak mi to zatraceně nedělej.“

„Nedělej co, hm?“

„Ne. Nedělej. Vůbec.“ Evelina stáhla svou ruku a povzdechla si. „Nedávej mi smíšené signály, nenuť mě myslet si, že o mě máš možná starost a znovu mě nekontaktuj. Je to jednoduché. Prostě s tím přestaň. S tím vším.“ Theo otevřel ústa, aby souhlasil, ale něco ho zadrželo.

„Co?“ dožadovala se Evelina. „Co je to teď, Theo?“

„Stále jsi mě o nic nepožádala,“ řekl.

„O co bych tě mohla požádat?“

Skutečně. Nic.

Dala mu svou věrnost a důvěru. Dala mu noci, kdy byla sama sebou a pak, když to skončilo, o nic nežádala. Nic víc. Všichni ostatní od Thea vždycky něco chtěli.

„To jediné, co chci, je to, abys mě nechal na pokoji, pokud je to to, co musíš udělat, Theo. Nenuť mě věřit, že je tu něco, co by se mohlo změnit. Nenech mě věřit tomu, že sama riskuji kvůli někomu, kdo nemá ani ponětí, jak je pro mě cenný. Nedělej to. Tohle není fér.“

Theo se odvrátil. Přebíral si její slova a nechával je v sobě usadit se. „Ale ty mě nežádáš o nic dalšího, že?“

„Ne. Kam by to mohlo vůbec jít?“

„Jestli tě nenechám na pokoji, nežádala bys mě o nic víc, že?“

Protože si nebyl zcela jistý, zda se ji chystal nechat na pokoji.

Evelina znovu sevřela jeho pásek. „Ne.“

„Nechci být sobecký, Eve, ale ty a to, kým jsi, mě velice zaujalo.“

„To je to jediné, na čem záleží, Theo.“ Evelina zatahala za jeho límeček a donutila ho, aby se na ni podíval. „Nechystáš se mě nechat na pokoji, že ne?“

„I když je to hloupé, děláš to snazší.“

„Co to mělo znamenat?“

„To, kým jsi, dělá pro mě snadné, aby mi na tobě záleželo, Eve.“

„O nic tě nežádám, Theo.“

Ale možná… jednoho dne.

Evelina ho znovu strčila do hrudi. „Přestaň o tom tak komplikovaně přemýšlet, jo?“

„Dobře.“

Evelina se pak bez varování postavila na špičky a políbila ho na ústa. Měl to být rychlý polibek, nic víc, ale v okamžiku, kdy se její rty dotkly těch jeho, chtěl víc. Na to přišel už během jejich pobytu v hotelu.

 Jen kousek Eveliny Conti ani zdaleka nestačil, aby muže uklidnil.

Mohla by ho uspokojit.

Mohla by ho potěšit.

Mohla by ho vysát dosucha.

Ale Theo chtěl víc.

Jako by byl zatraceně závislý a někdo mu právě podal jehlu. Potřeboval téhle ženy víc. Stačil malý dotek a penis měl tvrdý. Její sladký polibek stačil k tomu, aby se mu hruď sevřela potřebou. Takže když ho políbila, nemohl to nechat jen tak být. Ne, tvrdě ji přišpendlil k vibrující pračce, rukama zajel pod její šaty, aby v dlaních cítil hebkost jejích stehen a zatímco svým jazykem bojovala s tím jeho, užíval si chuti a horka jejích úst.

„Zatracené peklo,“ zasténal Theo do jejích úst.

Když rukama přejel k jejímu zadečku a pevně ho uchopil, Evelina vydechla. Když klouzal rukama dál, aby jí cítil víc, konečky prstů zajel pod krajku jejích kalhotek. Evelina zajela rukama pod jeho opasek a vytáhla mu z kalhot košili, Theo se zachvěl.

„Tohle vůbec není správné místo,“ řekl jí Theo.

Hodila pohledem přes jeho rameno. „Zjevně tu nejsme těmi jedinými pitomci.“

„Nemám rád rychlovky, Eve.“

„A co tvrdě a rychle, Theo?“

Bože.

Evelina vystrčila boky dopředu a dovolila mu, aby svou erekcí mířil přímo k její pánvi. Theo v koutku úst cítil chuť jejího ochuceného balzámu na rty, který ho nutil chtít ochutnat i něco víc. Políbil Evelinu tvrději, až přišla o dech. Pak ji rychlým trhnutím otočil.

Dřív, než kdokoli z nich byť jen mrkl, měl Evelinu usazenou na malém pultu. Okamžitě pro něj rozevřela nohy. Ani jí to nemusel říkat. Při té akci jí šaty vyjely ještě výš a pod jejich stříbrnou látkou se objevila černá krajka.

„Sakra,“ zavrčel Theo, když jí vytahoval látku na bocích výš. „Vždycky nosíš pod šaty tak krásné, jemné věcičky?“

„Chystala jsem se být sexy, než vypadat jen hezky.“

„Ach, to je sexy.“

Tak sexy.

Theo přejel dlaní přes její pohlaví a pak prsty poklepal přímo na místo, kde byl pod krajkou skrytý klitoris. Evelinino ostré zalapání po dechu Theo pohltil svými ústy. Rychle zjistil, že si tyhle její zvuky užíval, ale nechtěl, aby je vyrušil pár, který byl ve vedlejších dveřích, případně někdo z lidí nahoře.

„Ticho,“ varoval ji.

Evelina přikývla. „Budu.“

„Dej si na to pozor.“

„Můžeš přestat mluvit, Theo? Cyklu pračky už zbývá jen pár minut a pak znovu skončí.“

„Roztomilé. Zadek nahoru, Eve.“

Jeho požadavek vyplnila. Theo zahákl prsty lem jejích kalhotek a trhl jimi. Snadno je stáhl přes její stehna a nohy, až ten zbytek látky dopadl na podlahu. Celých třicet vteřin mu zabralo najít ve své peněžence ten zatracený kondom a pak si stáhnout kalhoty aspoň tak, aby mohl osvobodit penis z boxerek.

Evelina se natáhla a konečky prstů pohladila hlavičku jeho penis. Pak po jeho celé délce přejela nehty. To stačilo, aby mu přímo do páteře vyslala celou nezbednou kaskádu šoků.

„Můžu?“ zeptala se a natáhla se po kondomu.

Theo zaváhal. „Tohle obvykle dělám já, Eve?“

„Proč?“

Vždycky mu říkala pravdu.

„Protože nikomu nevěřím.“

Zvlášť ne ženám, které by mohly mít postranní motivy. Ale Evelině předal kondom bez obav. Trhnutím balíček otevřela a s pomalostí, která by ho mohla zabít, mu ten latex na jeho délku nasadila. Pak pevně sevřela kořen jeho penisu. Dala si načas a druhou rukou mu vklouzla pod kalhoty, aby našla jeho koule.

„Bože, Eve. Myslela jsem, že jsi to chtěla rychle.“

„Ano.“

„Pak s tímhle přestaň.“

Evelina se usmála. „Líbí se ti to.“

„Ano, ale pak tě dostanu na kolena a přiměju tě sát moje péro. Až budeš opouštět tuhle místnost a mít syrové hrdlo a nic víc, tak to rozhodně nebude to, co z toho chceš ty.“

Evelina pustila jeho koule, popadla ho za předek košile a přitáhla si ho k sobě blíž. „Nebuď kretén, Theo.“

„Pak sklapni a nech mě, abych tě ošukal, Eve.“

Rukou ho pevně držela za hruď. Oči měla přimhouřené a rty měla našpulené. Theo musel dělat vše, co bylo v jeho silách, aby si ji neodtáhl od pultu a nepřiměl kleknout si, aby ho mohla vzít do úst. Byl si dost jistý, že sledovat Evelinu, jak ho sála, zatímco byla v téhle náladě, by bylo zatraceně krásné na pohled.

Místo toho dvěma prsty škádlil její kočičku, zas a znovu přejížděl po její štěrbince, až měl prsty celé mokré a ona se třásla. Koneckonců, když se celá chvěla, vypadala tak skvěle.

„Bože, Theo.“

Theo se sám pro sebe zasmál. „Víš, jak vypadáš zatraceně žhavě, kdy jsi naštvaná, zlato? Nutí mě to chtít ti zacpat ústa mým penisem a dát ti něco, co by tě mohlo skutečně naštvat. Přemýšlela jsi, proč jsem tě vždy nazýval princeznou a ono to fungovalo? To kvůli tomu, Eve. Není nic víc sexy.“

Evelina se drsně nadechla. „Bože. Tvá ústa, přísahám.“

„Líbí se ti to.“

„To ano,“ zamumlala, když znovu přejel po její štěrbince.

„Na tohle prostě nemáme čas.“

„Ne.“

Když Theo přitáhl její zadeček až k samotnému okraji pultu, Evelina se ho rukou chytla kolem ramen. Hlavičkou penisu zatlačil na její štěrbinu, umíral touhou zabořit se do ní tak hluboko a tvrdě, jak jen mohl. V krevním řečišti mu zběsile kolovala horkost.

„Buď zticha, Eve.“

„Pak mě udrž v klidu, Theo.“

Svými prsty se zabořil do jejího stehna ještě silněji, a když vrazil do jejího pohlaví, pocítila bolestivý šok.

Ty první vteřiny, kdy do Eveliny vstoupil, představovaly pro Thea čirou blaženost. Dokonce, i když měl kondom, který část těch pocitů otupil, stále mohl kolem penisu cítit horko její kočičky, kdy její vnitřní stěny těsně objímaly každý kousek jeho délky.

Evelina otevřela ústa, na špičce jazyka měla výkřik. Dřív, než ho mohla dostat ven, se Theo natáhl a zakryl jí ústa dlaní. Zatímco vystrčila jazyk, aby ochutnala jeho kůži, mohl na své ruce cítit její vydechnutí.

„Sakra,“ zasyčel Theo a vytáhl se ven, až v ní zůstala jen jeho špička.

Evelina ho kousla do ruky tak tvrdě, až to zabolelo. Nicméně ruku z jejích úst nesundal. Sledoval, jak její oči potemněly touhou a to, jak se jí pod jeho rukou na ústech vytvořil úsměv.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se.

Jednoduše přikývla.

To bylo to jediné, co Theo potřeboval.

Zatlačil ji dozadu, až se hlavou opírala o zeď. Obličejem se zabořil do jejího krku. Rychlými, tvrdými tahy ji přirážel na zeď, ale rukou, kterou ji držel za rameno, zároveň bránil tomu, aby vydávali nějaké zvuky. Když Evelina prsty jedné ruky sklouzla z jeho krku k jeho zadku, zatímco druhou zajela do jeho vlasů a tvrdě zatahala, Theo se zachvěl.

Odpovědí na každý jeho výpad byly krátké, drsné výdechy. Zvuky, které vydávala jeho kůže, která se setkávala s kůží jejích boků, byly téměř utopeny v hukotu pračky, která začala končit svůj poslední odstředivý cyklus. Evelina se špičkami podpatků tiskla ke kříži Theových zad a poháněla ho tím.

Chtěl vyvrcholit. Mohl cítit, jak to rychlé tempo a její toulavé ruce naléhaly, aby to rychle skončil. Ale hlavně chtěla dostat to, co od něj chtěla.

„No tak,“ řekl jí Theo do ucha. „Roztřes se pro mě. Buď pro mě mokrá. Chytni to Eve, a udělej to pro mě. Když jsi naštvaná, jsi zatraceně sexy, ale když jsi dole a celá ošukaná, vypadáš ještě lépe, zlato.“

Evelina do jeho ruky tak sladce zakňučela. Stehna se jí začala nevyhnutelně třást. Byla blízko, a čím se jeho tahy stávaly tvrdější, tím víc se třásla a nutila ho přizpůsobit se.

„Bože, tohle zatraceně miluji,“ řekl Theo a sevřel její tvář ještě pevněji, až jí kůže pod jeho prsty zrůžověla. „Udělej se pro mě. Vydoj mě zatraceně do sucha, zlato.“

Tón jeho hlasu byl drsný a chraplavý. Nic se nepodobalo tomu, jak ji Theo šukáním přiměl cítit se naživu. Byla jen jediná věc, kterou teď pro něj skutečně udělala. A nějakým podivným způsobem byla Evelina tou jedinou ženou za hodně dlouhou dobu, kterou kdy chtěl Theo vůbec šukat.

Když se uvolnilo napětí v jejím těle, Evelina skousla jeho ruku. Výkřik jejího potěšení tím byl dost tlumený, aby ho nikdo jiný neslyšel. Theo zasyčel. Bolest, kterou mu způsobilo zarytí jejích zubů do kůže, teď byla ostřejší než dřív. Bylo to víc než dost, aby ho spolu s ní poslala přímo přes okraj.

S ní pod svou kontrolou, kdy cítil, jak se její tělo dělalo kolem jeho penisu, a při pomyšlení na to, jak by je někdo mohl společně nachytat, se Theo nedokázal držet zpátky. Dovolil svírajícím svalům Evelininy kočičky, aby ho vzaly přímo do cíle. Vyvrcholil mnohem silněji – výrazně silněji, než kdy dřív. Stále to byl pro jeho systém šok. Intenzita pocitů, které proudily z jeho penisu a koulí stačily k tomu, aby ho poslaly do kolen.

Theo pevně svíral Evelinu, aby se udržel vzpřímeně. Teď už pustil její ústa a oběma rukama ji svíral za boky.

Bože.

Nemohl zatraceně dýchat. Evelina jemným dotekem prstů přejela po jeho čelisti. Bylo to až příliš něžné. Až příliš sladké. Ale nežádala ho o zatracenou věc, takže Theo ji nechal, aby se ho dotýkala až do doby, kdy se jeho chvění zmírnilo a mohl se od ní odtáhnout, aniž by měl pocit, že se přitom zřítí. Nežádala ho, aby poté, co skončili, ji držel či se s ní mazlil nebo dokonce vedl sladké řeči. Prostě se ho dotýkala jemnými dotyky svých prstů, až se oba utišili a zklidnili. Než mu to Evelina dala, Theo si ani neuvědomoval, že by to potřeboval.

Rychle svůj stále ještě polotvrdý penis i s latexovou ochranou ukryl do kalhot a pak si upravil kalhoty i pásek. Na podlaze našel Evelininy kalhotky a pomohl jí je znovu natáhnout. Pak jí uhladil šaty i vlasy.

Evelina stále vypadala tak, jako by ji právě někdo ovládl.

Theo byl z té dívky naprosto hotový.

Sakra.

Proč se mu ten pohled tak zatraceně moc líbil?

„Bože, vypadáš…“

Evelina si navlhčila rty, pohled jí klesl dolů. „Co?“

„Jako by ses mě snažila zabít. Vypadněme odtud pryč,“ řekl Theo a nabídl Evelině ruku.

Seskočila dolů. Její podpatky jemně zaklapaly o dlažbu.

„Budeš opatrný?“ zeptala se Evelina.

„S čím?“

„S mým otcem. S Tommasem, možná. S každým, Theo.“

„Stále nechápu, co se do pekla děje a kým nebo ohledně čeho bych měl být opatrný, Eve,“ řekl upřímně.

Evelina se zamračila. „Já vím.“

„Ale chystám se to zjistit.“

„Dobře.“

Když Theo uslyšel z chodby zvuk otevření dveří, ztuhl. Díkybohu, že měl dveře prádelny zavřené, ale i tak už jen tím, že byl s Evelinou v místnosti o samotě, se stále ocital ve velice kompromitující situaci.

„Naser si, Tommy,“ zasyčela Abriella na chodbě.

„Ello, počkej -“

„Tohle napravit nemůžeš. Nechápeš to? Takže konec, Tommy. Skončili jsme.“

Theo zachytil, jak s sebou Evelina trhla, ale zůstal zticha.

„Ello… sakra““

Když Theo zaslechl, jak Tommas něčím praštil do zdi, přikrčil se. Pravděpodobně to byla jeho pěst. Z koupelny se ozval zvuk tekoucí vody a pak znovu cvakly dveře.

Potom, dřív, než se Theo mohl pokusit zareagovat a skrýt se – tedy ne, že by v prádelně bylo kde – se dveře otevřely. Evelina stála za Theem, ztuhlá jako kámen, a proti nim stál Tommas a ke koutku úst ml přitisknutý bílý kapesník.

Tommas přejel místnost pohledem. Podíval se na Thea a za ním rychle vyhledal i Evelinu. Nebylo možné skrýt to, jak to vypadalo. Zatracená místnost byla cítit po jejich sexu a Theo měl stále ještě na ústech i čelisti šmouhy od Evelinina červeného balzámu na rty.

Ne. Bylo to zjevné.

Tommas nevypadal, že by to ho příliš zajímalo.

„Dobře,“ řekl Tommas a ruku s kapesníkem odtáhl ke straně. „Ty nejsi tím, koho bych čekal, že najdu, že se s Eve zapletl, Theo.“

Koutek Tommasových úst ošklivě krvácel.

„Možná bys dřív, než se vrátíš zpátky nahoru, s tím měl něco udělat,“ řekl Theo a ukázal na jeho ránu.

Tommas přikývl. „Pracuji na tom. Vlastně jsem hledal jiný kapesník. Věděl jsem, že tohle je prádelna.“

„Tommasi,“ začala Evelina.

„Dej Abrielle trochu času,“ přerušil ji Tommas tiše. „Dřív, než dá komukoli možnost promluvit si s ní, potřebuje trochu vychladnout, Eve.“

Theo měl pocit, jako by ho právě někdo popadl a vysadil přímo do Twilight zóny.

„Dobře,“ řekla Evelina rychle.

Tommas se znovu podíval na Thea. „Tohle věci mění.“

„Jako co,“ odvážil se Theo zeptat.

Muž mu neodpověděl.

Místo toho Tommas natáhl ruku směrem k Evelině. „Pojď, půjdeš nahoru se mnou, Eve. Bude to vypadat lépe. Theo se pak o něco později může vydat nahoru sám.“

„Díky,“ řekl Theo.

Evelina Thea obešla a přijala Tommasovu ruku. „Zdání, že?“

„Správně,“ zopakoval Tommas. „Theo, užij si zbytek večera.“

Jakou hru tenhle muž hrál?

Theovi se nelíbilo to, že to vypadalo, jako by Tommas Evelinu nějak využíval. V tomhle životě tajemství nebyla bezpečná, protože jen zřídkakdy se udržela dlouho v tajnosti. Jak hodně mohl Theo věřit, že Tommas jeho tajemství uchová?

„Jsi v pohodě?“ zeptal se Tommas Thea.

„Já nevím, člověče. Jsem?“

„Dokud budeš hrát tak, jak máš.“

Dobře. A jakou skladbu to všichni hráli?

„Spolkl jsi svůj jazyk, Theo?“ zeptal se Tommas, když Theo zůstával zticha.

„Jsem jen překvapený. Toť vše.“

„Nebuď. O mně toho víš jen velice málo.“

„Teď vím dost,“ řekl Theo.

„Theo, Tommasi,“ přerušila je Evelina ostře. „Nechte toho.“

„Přesně. Víš dost, aby to mohlo ublížit, Theo.“ Tommas mávl prstem směrem k Evelině. „Stejně tak jako já.“

„Brzy si ohledně toho budeme muset sednout a popovídat, chlape.“

Theo chtěl nějaké odpovědi.

Nic z toho všeho nedávalo smysl.

Tommas pokrčil rameny. „Ne dneska večer.“