S&S - 12. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Eve, mohla bys dát hlavnímu číšníkovi vědět, že tu začíná docházet víno?“ požádala Courtney. „Vypadá to, že tě mají mnohem radši než mě.“

Její nevlastní matka, sladká jako med, se usmála přesně tak jako jedovatý had, kterým byla.

„Přemýšlela jsi o tom, proč to tak je?“

Falešný úsměv Courtney se rozplynul. „Prostě udělej to, co jsem ti řekla.“

Evelina si vybavila Rileyho slova, které pronesl dneska o něco dřív, aby se, co se týče nevlastní matky, chovala co nejlépe. Ta slova jí hlasitě zvonila v hlavě. „Dobře.“

Evelina nechtěla s Courtney trávit víc času, než bylo nutné, takže z jídelny odešla. Když vešla do chodby, která vedla do kuchyně, ohlédla se přes rameno a všimla si toho, že Theo stále stál na místě, kde ho nechala.

Hry, řekl.

Evelina se nesnažila hrát žádné hry, ale ani se nechystala jen tak stát a přijímat všechno, co na ní ostatní hodí. A ani je nechtěla sledovat, jak ničili někoho jiného, jako byl Theo. Neudělal nic špatného.

V ten samý okamžik Evelina cítila s Theem spřízněnost. Oba byli zvyklí být pěšáky ve hrátkách ostatních, aniž by se k tomu mohli vyjádřit. Ani jeden z nich ještě netušil, co to bylo za hru, jen věděli, že se oba stali figurkami, kterými někdo posouval.

Mafie byla přesně tak špinavá.

V kuchyni Evelina našla dalších tucet hostů, kteří se pohybovali kolem stolu s jednohubkami, který byl připraven už dřív. Rychle vyřídila vzkaz hlavnímu číšníkovi cateringové společnosti a pak se otočila, aby odešla.

„Eve!“ Abriella stiskla sestřinu ruku a opustila Alessu, aby se mohla připojit k Evelině. Evelina musela sebrat všechnu svou vůli, aby odolala náhlému přívalu provinění, které pocítila. „Jak se máš?“

Evelina si pohrávala se stříbrným náramkem na zápěstí. „V pořádku, Ello. A ty?“

„Lépe. Stále se nevracíš na kolej?

„Ne. Ty jsi zpátky ve svém bytě?“

Abriella se ušklíbla a zavrtěla hlavou. „Ne po tom, však ty víš.“

„Alessa a Adriano?“

„Joel právě teď nevěří ani svému stínu, notabene mně. Myslím, že kdyby se mu podařilo vymyslet, jak to udělat, aniž by mě chytil pod krkem, každý týden by mě donutil jít na kliniku, aby mi udělali těhotenský test.“
Evelina se přikrčila. „Jejda.“
„Jo. To je dost špatné.“

Evelina se ani nemusela ptát a věděla, že to také znamenalo, že Abriella nemohla trávit žádný čas se svým dlouhodobým milencem, Tommasem Rossi. Provinilost, kterou cítila vůči zásnubám, které měly být brzy oznámeny, se vrátila ještě s větší silou.

„Ale znáš Joela,“ řekla Abriella. V pozadí jejího hlasu bylo slyšet trochu naježenosti. „Je šťastný, že může využívat neštěstí ostatních k tomu, aby získal, co chce.“

„Můj otec.“

Abriella pokrčila rameny. „Adriano udělal dobrý skutek.“

„Ale ty jsi tím, kdo odhalil tajemství,“ řekla Evelina tiše.

„Alessa ti to řekla?“

„Ano.“

„Řekla ti taky, proč jsem to udělala?“
Evelina přikývla. „Udělala jsi to kvůli ní.“

„Pak mě přestaň tak odsuzovat, Eve.“

Evelina přehodnotila svůj postoj. „Máš pravdu. Omlouvám se.“

Abriella sklonila oči ke svým dlaním a řekla: „Vím, že jsem to udělala příšerným způsobem, ale nechtěla jsem, aby sestra trpěla jen proto, že našla někoho, koho milovala. Nemyslím si, že by to vůči ní bylo fér a Adriano je...“

„Skvělý hoch,“ dokončila za svou starou kamarádku Evelina.

„Pro Alessu. Jo.“

„No, můj bratr se tátovi vůbec nepodobá. To mu musím přiznat.“

„Pravda.“ Abriella se s povzdechem mírně usmála. „Poslouchej, vím, že jsme na opačných stranách téhle zatracené věci s rodinami a vším ostatním, ale nechci to tak, Eve. Jejich problémy nejsou naším problémem, dobře?“

Evelina v krku ucítila knedlík. Stáhlo se jí hrdlo. Netušila, co Abrielle říct. Chtěla souhlasit. Chtěla mít svou starou kamarádku zpátky v životě stejně tak, jako v době, kdy byly malé. Zůstával tu větší problém. Evelina znala některá z Abrielliných tajemství, jako byl Tommas. Jak by se Abriella ohledně Eveliny cítila, až by zjistila, že Riley se rozhodl využít tu jedinou věc, kterou Abriella zbožňovala jen proto, aby mezi rodinami udržel mír?

„Eve?“ zeptala se Abriella znovu.

Otevřela ústa, ale nic z nich nevycházelo. Měla by to Abrielle říct, nebo -

Evelinin vnitřní zmatek přerušil důvěrně známý hlas. Lily ji objala kolem ramen a přitáhla si kamarádku blíž. „Eve, kde jsi celou noc byla?“

„Kolem a kolem,“ odpověděla Evelina a doufala, že se jí podařil vytvořit skutečný úsměv. „Viděla jsem, jak tě od sebe Damian nikdy nepustil na víc než pět minut.“

Abriella se zasmála. „Vsadím se, že je hned za rohem.“
Lily se ohlédla přes rameno. „Pravděpodobně. Dej mu pokoj. On je...“

„Přehnaně ochranitelský?“ zeptala se Evelina.
„Zvláštní?“ dodala Abriella.

Lily po nich blýskla brilantním úsměvem. „Můj. A taky i všechno ostatní.“

Evelin se k dívčímu smíchu připojila. Vypadalo to, že díky Lilyinu příchodu dala Abriella předchozí téma hovoru k ledu. Byla za to vděčná.

„Tohle je poprvé,“ řekla Abriella.

„Hmm, co?“ zeptala se Lily.

„Jsi na setkání chicagské mafie a pro jednou nepiješ.“

Evelina si všimla toho, že Lily měla ve své skleničce na víno vodu. „Páni. A to jsou vánoce.“

Lilyiny tváře zčervenaly a řekla: „Ehm, jdu najít svého -“

„Páni. Teď.“Abriella popadla Lily za zápěstí, aby neutekla. Ještě jednou přejela pohledem skleničku od vína a Lilyin rozpačitý úsměv. „Ani nejsi dívkou, která bere do zaječích. Neříkej mi, že jsi -“

„Ello, sklapni.“

„Co mi uniká?“ zeptala se Evelina.

Teď se cítila naprosto mimo. Jako by všichni kolem ní sdíleli nějaké ohromné tajemství někoho jiného, ale ona to nevěděla.

Lily mávla rukou, jako by Abriellu propouštěla. „Nic to není.“

„Jsi?“ zeptala se Abriella tiše.

„Je co?“

Abriella s protočením oči naznačila ústy: „Těhotná.“

Na zlomek vteřiny se čas zastavil.

Evelina pak našla svůj hlas. „Cože?“

„Sklapněte. Sklapněte,“ zavrčela Lily a rukama oběma kamarádkám zakryla ústa. „Hned teď sklapněte… dobrý bože.“

„Takže jsi?“ zeptala se Abriella mumlavě přes Lilyinu ruku.

Evelina si nemohla pomoc a začala se chichotat.

Lily zvedla jedno obočí. „Už ani jediné zatracené slovo.“

„Ale -“

„Ani slovo,“ přerušila Lily Evelinu ostře.

„Gratuluji,“ zašeptala Evelina.

„Dobře. To je to jediné, které akceptuji.“

Když Lily konečně odtáhla své ruce, Evelina se zasmála.

„Jak dlouho -“

Lily Abriellu pohledem uťala. Okamžitě ztichla. „Ne tady, dobře?“

„Nejsi šťastná?“
„Velice. Damian je z toho taky v sedmém nebi. Ale právě teď na sebe nechci strhnout ten druh pozornosti, které by oznámení mohlo přinést.“

Evelina to okamžitě pochopila. „Kvůli mému bratrovi a Alesse.“

Abrielle při tom tvrzení poklesla ramena. „Aha.“

„Můžu si jen představit, jak by se cítili, když by viděli, jak je někdo ostatními vychvalován, zatímco jejich radostná událost představuje pro ty samé lidi ostudu. To pro mě není v pořádku.“ Lily se zamračila a dodala: „Takže tomu chci dát trochu víc času. Tak jako tak se mi líbí, že právě teď to ví jen pár lidí. Naše rodina si to vychutná v soukromí dřív, než se to dozví zbytek mafie. Tak by to i mělo být.“

„Kdo všechno to ví?“ zeptala se Abriella.

„Tommas, Theo, a teď vy dvě. S Damienem nemáme moc lidí, kteří by nám byli blízcí. Theo to zjistil sám, když k nám jeden den přišel na večeři. A Tommas byl tím prvním člověkem, kterému Damian zavolal hned v okamžiku, kdy jsem mu to řekla.“

Evelina se zasmála. „Hned?“

Vzhledem k tomu, jak výraz Lilyiny tváře potemněl smutkem, jí to tvrzení nepřišlo nijak zábavné.

„Když vyrůstal, neměl otce nikde poblíž. Víš, je děsivé, když se bojíš výchovy dítěte, protože tebe nikdo nevychovával. Nemá na co navazovat a potřeboval někoho, kdo by mu kromě mě řekl, že to bude v pořádku.“

„Bude dobrým tátou,“ ujistila Evelina svou kamarádku.

Samozřejmě, že jím Damian bude. Protože když ten muž miloval, tak skutečně miloval. Nebylo nic mezi tím. Když se její bratranec zamiloval do Lily, Evelina to viděla na vlastní oči.

„To bude,“ souhlasila Lily. „Takže držte ústa zavřená.“

„Jo,“ souhlasila Abriella.

Evelina naznačila, jako by si ústa zavírala na zip.

„Díky.“ Lily se se zvědavostí v očích otočila k Evelině. „Slyšela jsem, že minulý týden jsi zmizela ze světa.“

Ach, sakra.

„O tom jsem slyšela i já,“ řekla Abriella. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Evelina Conti proklouzla svému strážci a nevolala domů? V žádném případě.“

Evelina ze sebe jejich škádlení setřásla. „Zavolala jsem bratrovi.“

Abriella našpulila rty. „Joel říkal, že Adriano řekl Rileymu, že kvůli tomu, že někdo vypálil tvé BMW, tě poslal pryč.“

„To proto,“ řekla Evelina. „Dva incidenty, ve kterých jsem byla zapletena, mě staví do špatné situace.“

„Ale to není pravda,“ zamumlala Lily. „Při střelbě tvoje auto nezasáhla ani jedna kulka, a když někdo zapálil tvoje auto, tak ty jsi v něm nebyla. Slyšela jsem to stejně tak, jako ostatní. Ty nám tu neříkáš celý příběh, že ne?“

„Mně to připadá, jako by se k tobě někdo snažil dostat tak blízko, aby to vadilo tvému otci,“ poznamenala Abriella tiše. „A ty možná využíváš té příležitosti, abys na pár dnů vyklouzla z rutiny svého života.“
„Občas se potřebujeme dostat pryč,“ řekla Evelina s pokrčením ramen.

„To je to jediné, co nám tu dáš?“

„Ano.“

„Sakra,“ řekla Abriella s našpulením rtů. „S tebou není žádná zábava. Kdybys do toho zahrnula něco zajímavého, mohl by to být mnohem lepší příběh.“

„Bylo to zajímavé,“ odpověděla Evelina dřív, než se dokázala zarazit.

Lilyiny oči se rozšířily. „A to proč?“

Evelina si nebyla úplně jistá, jak by Lily přijala skutečnost, že spala s Theem. Nebo to, že s ním poté zůstala v jednom hotelovém pokoji několik dní a spala s ním znovu. Nebo to, že s ním Evelina chtěla spát i dál.

„Cítila jsem se svobodně,“ rozhodla se říct. „Na pár dní nezáleželo na ničem jiném, než jen na mně a na tom, co jsem chtěla já. Dostala jsem to, co jsem chtěla a pak jsem se musela vrátit zpátky do skutečného života.“

Nebyla to lež.

Lily si povzdechla. „To pro tebe muselo být hezké, že?“

„Ano, myslím tím, nebylo to to samé, co jsi zažila v Evropě, ale bylo to osvobozující.“

„Víš, co jsem se v Evropě naučila?“ zeptala se Lily. „Naučila jsem se, že být svobodnou nemusí  nutně znamenat, že ses dostala pryč za hranice státu. Někdy se jí lze stát i tak, že se vrátíš domů a zůstaneš svobodnou zde.“

Evelina už netušila, co byl domov. Bylo to tam, kde se chystala zradit kamarádku tím, že bude zasnoubena s Abrielliným milencem? Bylo to tam, kde by ublížila Lily svými lžemi, až by zjistila, co se stalo mezi Evelinou a Theem? Bylo by to zde, u chamtivého otce a nové nevlastní matky? Bylo to v mafii se všemi jejími špinavými způsoby a matoucími hry?

Co znamená pro Evelinu domov?

„Být doma je osvobozující?“ Abriella se sama pro sebe zasmála. „Nemůžu říct, že by mi můj domov právě teď tak připadal.“

„Pravda,“ souhlasila Evelina dřív, než dopila poslední zbytek vína.

„Ne,“ řekla Lily jednoduše. „V tom je rozdíl. Domov je tam, kde se cítíš svobodně a svoboda je domov, který tě nijak neomezuje.“

Tohle všechno byl pro Evelinu hnědooký muž s hlubokým hlasem, magickým dotekem a démony, které v sobě nosil. Ale ji a Thea stále dělily celé světy, a to dokonce i v případě, kdy stáli bok po boku.

***********

Když otec přes celou místnost zamířil do jejího čela, Evelina stála u zdi, schovaná za zády jednoho z hostů. Riley měl v jedné ruce sklenku červeného vína a v druhé Courtney. Vypadal, jako by si myslel, že je vládcem světa. Evelina předpokládala, že pro tenhle okamžik to tak bylo.

„Díky všem za to, že jste přišli oslavit svátky spolu s naší rodinou,“ řekl Riley hlasem, který přerušil všechno mumlání.

„Tenhle dům vždy vypadá mnohem lépe, když je tady spousta lidí,“ řekla Courtney a své tvrzení zakončila zachichotáním.

„To ano.“ Riley pozvedl svou sklenici směrem k hostům a široce se usmál. „V téhle rodině jsme zažili pár drsných měsíců. Neměli bychom spolu bojovat. Naše rodiny byly nad těmito nesmysly vždy povzneseny a dneska večer by naše rodina ráda zpečetila naše štěstí a zvětšila svou oddanost tomuto životu a jeho způsobům tím nelepším způsobem, který máme.“

Evelině se sevřel hrudník. Musela sebrat všechny své síly, aby se nerozběhla ke dveřím. Tommas Rossi beze slova vklouzl na místo po jejím boku. Až do doby, než se jí se smutným úsměvem zadíval přímo do tváře, si toho nevšimla.

„Připravena?“ zeptal se tiše.

Ne, chtěla říct.

„Musí z toho udělat příšernou show, že?“ zašeptala Evelina.

„To je jeho záměrem,“ pokrčil Tommas rameny. „Nech ho, Eve. To jediné, co potřebujeme, je zdání toho všeho. Úsměv, prosím.“

„Co to vůbec znamená?“

„Úsměv.“

Jako by věděl, že se chystala utéct, prsty jí sevřel kolem zápěstí.

„Evelino, Tommasi?“ zavolal Riley.

Lidé se otáčeli, zírali. Evelina mohla prakticky cítit to, jak se do ní a Tommase, jejího již brzy snoubence, zapichovaly pohledy lidí. Tommas ji držel na místě a zblízka ji sledoval.

Koutkem oka zachytila nějaký pohyb. Theo pohnul hlavou přesně dost na to, abych zachytil její pohled a držel ho. Zvedl svou sklenici, aby z ní upil, ale ještě předtím jí neušlo jeho vlastní zamračení.

Stál sám.

Theo byl vždycky sám.

„Eve.“ Tommas stiskl její zápěstí. „Usměj se na mě. Prosím.“
„Já -“

„Zdání, Evelino. To je tou nejdůležitější věcí, kterou musíš zachovat,“ zamumlal Tommas. „Vždycky jsi v tom byla dobrá. Tak jim dnes neukazuj nic jiného.“

Zdání nebylo zárukou. Evelina konečně začala číst mezi řádky. Tommas nemusel Evelině opakovat, aby se usmála. Nasadila svůj nejlepší úsměv a jeho ruka sklouzla z jejího zápěstí do její dlaně. Když její otec znovu zopakoval jejich jména, Tommas se otočil a s Evelinou, kterou mírně táhl, zamířil přímo k němu. Šla bez boje.

V čele místnosti Evelina zaměřila svou pozornost na obraz na vzdálené stěně. Nechtěla vidět bolest, kterou tím způsobila své kamarádce. Nechtěla vědět, kdo byl šťastný a kdo rozzlobený.

„Když byla moje zesnulá manželka ještě naživu,“ řekl Riley a z tónu jeho hlasu odkapával falešný smutek a zlomené srdce, „… rodiny Rossi a Conti si vždycky byly velice blízké. Naše rodinné vztahy nás držely pohromadě, a když byla Mia pohřbena, myslím, že obě strany cítily, jak se mezi námi začaly vytvářet trhliny a zvětšovat se.“

Z jednoho rohu místnosti se ozvala odkašlání. Evelina očima vyhledala člověka, který zvuk vydal – Serena Rossi. Aspoň vypadala, že byla dneska večer střízlivá. To bylo poprvé. Tommas vedle Eveliny ztuhl a z místa, kde stál, vrhl po matce chladný pohled. Serena rychle stichla.

„Když se jedna rodina začala oddělovat, ostatní ji následovaly,“ pokračoval Riley. „Chci tu trhlinu začít opravovat a znovu nás opět spojit. A začnu s tím dalším manželstvím.“

„Manželství.“
„Svatba.“
„Tommas...“

„Evelina...“

Evelina slyšela všechna ta slova a rychlé šepoty, které následovaly po otcových prohlášeních, ale očima ani na okamžik neuhnula z malby vzadu v místnosti.

Riley pozvedl svou skleničku vína směrem ke svému synovi a Alesse, kteří byli v rohu. „Během pár týdnů můj syn prostřednictvím sňatku s Alessou upevní náš vztah s rodinou Trentini. Rodina Rossi je s námi spojena již díky DeLucasovým a jejich nedávno uzavřenému manželství. Je na čase, aby ti, v kterých zůstala zloba, ji odložili a my mohli znovu začít s čistým štítem.“

Zdání, opakovala si Evelina zas a znovu sama pro sebe. Říkala si je i v okamžiku, kdy Tommas vytáhl krabičku se šperkem. Jako řádný gentleman, jakým věděla, že byl, si klekl na jedno koleno. Ani na okamžik se nepřestala usmívat. Hlas jí nezakolísal.

Nebylo to snadné.

Evelina mohla přísahat, že v místnosti okamžitě byla cítit změna atmosféry. Třicítku hostů, kteří byli v jídelně, ovládl šok. Byli jako zmrazení, a konečně se z toho začali vzpamatovávat. To jediné, co přerušilo Evelinino soustředění, když jí Tommas na prst navlékal prsten, byl náhlý pohyb. Evelina uviděla jen záblesk tmavých vlasů a černých šatů a dívka byla pryč.

Přestat se soustředit na důležitý cíl byla chyba. Evelina rychle přejela pohledem i ostatní lidi a jejich reakci na oznámení. Reakce jednoho člověka Evelinu zaujala víc než ostatní.

Joel Trentini.

Sevřené pěsti. Zaťatá čelist. Hořící oči.

Vzadu v hlavě Evelině zvonil ve vzpomínce hovor mezi Rileym a Tommasem, který vyslechla.

Jsi ochotný provdat svou dceru za Joela Trentini jen proto, abys ho udržel na uzdě?

Co to její otec udělal?

Otočila se zpátky k Rileymu  mohla vidět, jak její otec pozorně sledoval svého nového underbosse. Rileymu ani na okamžik neunikl Joelův viditelný vztek. Byly zde možnosti, že právě rozehrál další karty. Evelina se právě stala zatracenou kartou, kterou složil.

****************

„Riley!“

Ostré zasyčení Joela Trentini poskytlo Evelině příležitost k tomu, aby když se Riley k Joelovi zamračeně otočil, od otce unikla.

„Je to boss, Joeli.“

Nechtěla tu být a slyšet, co dalšího by si Joel s Rileym řekli, když se přemístili v místnosti do většího soukromí do části, kde bylo méně hostů. Evelina bez jediného ohlédnutí jídelnu opustila.

Potřebovala se nadechnout.

Jen jedno zatracené nadechnutí.

Ani ne minutu poté, co jí Tommas na prst navlékl prsten, zmizel. Nevypadalo to, že Rileymu by takový Tommasův odchod vadil, ale v Evelině zůstal jakési neklid. Nechtěla po tom velkém oznámení čelit všem těm lidem sama, ale tohle bylo přesně to, co by jí zbylo. Samozřejmě spolu s otcem a nevlastní matou. Možná by tak stejně dobře mohla být předhozena jako potrava vlkům. Jako nějaká oběť.

Evelina co nejlépe skryla třes svých rukou a vklouzla do první chodby, na kterou narazila. Vedla dolů do středu domu Conti, kde byly další ložnice, pár koupelen, prádelna a zábavní centrum s barem a kulečníkem. Pokud sem nebyli hosté speciálně pozváni, mohli se sem dostat jen zřídka. Evelina usoudila, že pokud nechtěla být pár minut nalezena, mohlo by to být to nejlepší místo na skrytí se.

Mýlila se.

Jakmile se její dotkla posledního schodu, který vedl do nižšího patra, z tmavé chodby zaslechla hlasy, které se nesly ozvěnou. Podle jejich tónů na sebe lidé plivali zlost a nenávist.

„Jsi zatracený zbabělec, Tommasi,“ řekla Abriella.

Skoro to znělo, jako by ho provokovala.

Evelina se přikrčila a na patě se otočila, aby se vrátila zpátky nahoru, nicméně Tommasova další slova ji zastavila.

„Nejsem, Ello. Byl jsem to buď já, nebo Joel. Copak to zatraceně nechápeš, holka? To bys chtěla, aby se tvoje kamarádka provdala za někoho podobného jako tvůj bratr? A to, na čem záleží, je to, že se nikdy nes-“

„Sklapni,“ zasyčela Abriela. „Neměl jsi ani tolik slušnosti, abys mi to nejdřív řekl sám. Mohl jsi mi zavolat nebo aspoň poslat vzkaz, abych se mohla připravit. Všechno by bylo lepší než tohle. Dneska večer jsi mě mohl vzít kdykoli stranou a říct mi to, Tommy! Proč jsi mi to neřekl?“

Tommas neřekl ani slovo.

„Protože jsi zatracený zbabělec. To je ten důvod, Tommy.“

„Nejsem. Ale nemohl jsem ti ublížit, Ello. Nemohl jsem to udělat.“

„Ale to už jsi udělal!“

„Přestaň s tím. Víš, že tě miluji až k smrti, Ello. Všechno to zatraceně dělám kvůli tobě – dělám to teď pro tebe.“

„Tím, že se oženíš s mou kamarádkou,“ řekla Abriella s odfrknutím. „To je úžasné, Tommy.“
„Ty to nechápeš,“ zamumlal Tommas. Jeho slova zbarvoval žár. „Teď se tu hraje o spoustu sraček. Mnohem víc, než bych mohla pochopit a tady v tom domě není čas, abychom o tom mluvili. Spoustu z toho jsem ti nemohl říct, protože jsi tu nebyla. Telefony nejsou bezpečné. Ne tak, jak bychom si mysleli. Nemohl jsem odmítnout a dát tvému bratrovi příležitost dostat se o krok dál.“

„Takže to všechno je kvůli tobě? Kdo získá lepší pozici? Oženíš se s Eve, svou sestřenicí – i když jen podle jména – a jednou z mých nejlepších kamarádek, jen proto, aby ses dostal v mafii výš?“

„Ne!“

„Takže jsem tedy tvojí courou, že? V posteli jsem byla vždycky tvou malou děvkou, tak proč ne i mimo ní, co?“

Evelina poté, co Abriella dokončila svou tirádu, zaslechla úder, který následovalo ostré zalapání po dechu. S obavami vystrčila hlavu za roh, aby viděla, co se stalo. Tommas držel obě Abriellina zápěstí v jedné ruce vysoko nad její hlavou, takže ji měl přišpendlenou ke zdi. Druhou rukou ji pevně svíral za bradu a nutil ji mít hlavu zvednutou, aby se musela dívat přímo na něj. Pokud by se Abriella z Tommasova sevření snažila vyklouznout, možná, že by do toho Evelina vstoupila. Ale neudělala to. Když ji Tommas políbil a Abriella ho tvrdě kousla do spodního rtu, nevypadala, že by chtěla pomoc.

„Sakra,“ zavrčel Tommas.

„Zbabělče. To jediné, co jsi ze mě udělal, je tvá coura, Tommy.“

„Přestaň s tím. Nikdy o sobě takhle nemluv.“

„Jen o tobě, že?“

„Pět minut, Ello,“ žadonil Tommas. „Dej mi jen pět minut o samotě, mimo tenhle dům a všech těch lidí, abych to vysvětlil.“

„Nedá ti vůbec nic. Už ne.“

„Ella -“

„Nenávidím tě,“ zašeptala Abriella zlomeným hlasem. „Nenávidím tě za to, že jsi mi to udělal. A ty víš, co jsi se mnou udělal. Dovolila jsem ti, abys mě vlastnil, protože jsi mě dostal, Tommy. Je v tom mnohem víc, než jen dnešní noc. Ty to zatraceně víš. Teď jsem naprosto zničená. To jsi způsobil ty. Doufám, že jsi z toho šťastný.“

„Pět minut,“ žadonil.

Abriella si osvobodila jednu ruku a Tommase tvrdě uhodila. Při zvuk, který facka způsobila, Evelina nadskočila.

Tommas s sebou ani necukl. „To je to, jak to tedy teď chceš udělat?“

„Zbytečné kecy,“ vyplivla Abriella.

„Přestaň.“

„Kreténe. Zbabělče. Nenávidím tě, Tommy.“

Ta tři slova otřásla Eveleniným srdcem. Předpokládala, že ta situace by mohla Abrielle ublížit, ale neuvědomovala si, jak moc. Bylo zjevné, že ti dva měli vztah, který byl komplikovaný a tak delikátní, že tomu Evelina nemohla rozumět.

Tommas přitlačil Abriellu na zeď ještě silněji a líbal ji, až se se slzami v očích k němu přitiskla.

„Nikdy jsi to nedokázala říct, Ello. No tak, zlato, prostě mi to zatraceně jednou řekni.“

Abriella se mračila. „Ne.“

„Řekni mi to, Ello. Řekni mi, že mě miluješ. Děláme to spolu už čtyři roky a ani jednou jsi mi ta slova neřekla. Ani když jsem žadonil, abys to sakra udělala. Snažíš se to skrývat, ale nemůžeš. Nebo mi zalži. Řekni mi, že mě miluješ.“

„Táhni k čertu.“

Když Tommas zatlačil Abriellu do nejbližší místnosti, Evelina se zajíkavě nadechla. Byla to jedna z koupelen na vzdáleném konci. Zaslechla ozvěnu další facky a pak se dveře s bouchnutím zavřely.

Nechtěla se k páru a jejich hádce dostat blíž. Nechtěla je vyrušit, ale zároveň ani nechtěla, aby někdo jiný zjistil, co se stalo.

Evelina vkročila do chodby a zamířila k otevřené prádelně, která byla přímo vedle koupelny, do které vstoupili Abriella s Tommasem.

Pračka už pomalu dobíhala posledních pár minut. Tiché mumlání stroje se téměř vytratilo, protože uvnitř se pomalu převalovaly ručníky, aby se zbavily posledních zbytků vody. Evelina otočila knoflíkem a znovu ho nastavila na silně odstředivý cyklus.

Zvuk by měl zablokovat jakékoli zvuky, které by vycházely z vedlejší koupelny. Z většiny.

Zaslechla měkký výkřik a popíchnutí, po kterém následoval Abriellin požadavek o víc. Vůbec nic z toho nechtěla, nic.

Evelina konečně pochopila, proč byl Tommas ochoten přehlédnout pozůstatky značky, které našel na jejím těle. On měl co dělat s jinou ženou a jednoduše chtěl zdání manželství. Evelina doufala, že dostal možnost Abrielle to vysvětlit. Pro teď si Evelina nechá Tommasovo tajemství pro sebe. Protože on si nechal pro sebe, to její.

Evelina se otočila, aby zapnula ventilátor v koupelně. Na místě zmrzla. O dveře se opíral Theo a tmavýma očima se upřeně díval na zeď. Beze slova se natáhl a zapnul ventilátor. Jeho zvuk konečně přehlušil zvuky Tommasovy a Abrielliny činnosti z druhé místnosti.