DM - 24. kapitola

Překlad: 16terez

SARA

„Cože udělal?“ zírám na Rysona, mé dlaně jsou vlhké potem a mé srdce prudce buší. Má první reakce – radost, že je Peter naživu a v pořádku – byla rychle nahrazena bolestivým uzlem v žaludku.

„Napadl šest lidí v Severní Karolíně,“ zopakuje agent. „Dva jsou hospitalizováni se střelnými zraněními a další čtyři jsou pohmoždění a traumatizování z násilných výslechů. Nevinní občané, všichni. Je něco, co byste nám ohledně toho mohla říct?“

„Já…co?“ zatřesu hlavou, abych ji vyčistila od strašlivých obrazů. „Proč by to dělal?“

„Podle svědků, chtěli vědět, kde se nachází jeden jejich známý – Walter Henderson III. Má tu stejnou smůlu jako váš manžel, že je na jeho seznamu.“ Ryson si založil své statné paže. „Vypadá to, že Sokolov přešel k extrémnějším opatřením, aby dostal toho muže. Je něco, co byste nám ohledně toho mohla říct? O co mu může jít?“

Polknu žaludeční šťávy, které se mi nahrnuly do krku. Během několika posledních měsíců jsem nějak zapomněla na brutální realitu toho muže, který mi chybí, zametla jsem pod koberec ty temné části mých myšlenek. „Vy to nevíte?“

„Říkal jsem vám, že většina jeho spisu je redigována.“ Ryson rozpojil paže a naklonil se ke mně.

„Doktorko Cobakisová, víte stejně dobře jako já, že ten muž je smrtící. Musí být zastaven, než ublíží nevinným lidem. Je důležité, abyste nám řekla vše, co o něm víte, abychom měli lepší představu, kde udeří příště.“

Dívám se na něj a cítím střídavě horko a chlad. „On…neříkal mi skoro nic o čemkoli.“ To je to, co jsem řekla agentům a musím se toho příběhu držet, bez ohledu na to, jak špatně se cítím ohledně toho, že vím, že Peter ublížil nevinným při jeho honbě za pomstou.

V každém případě, dokonce, i kdyby Ryson věděl ohledně masakru Peterovy ženy a syna, nic to nezmění. Peter se nezastaví, dokud Hendersona nenajde a nedokončí tak svůj seznam, a jak teď živě ukázal v Severní Karolíně, federálové na něj a jeho bandu ani omylem nemají. Peter a jeho chlapi vstoupili do země nepozorovaně, napadli šest občanů a zmizeli. Byl ve stejné zemi jako já a pokud by se mě Ryson nezeptal, nikdy bych se to nedozvěděla.

Můj žaludek se stáhl ještě více, a já si k mé hrůze uvědomím, že to není jen rozrušením z toho, co se stalo těm lidem. Já jsem také zraněná a blázním z toho, že si pro mě Peter nepřijel. Byli jsme od sebe jen pár států a on si pro mě nepřijel.

„Doktorko Cobakisová,“ zírá na mě Ryson upřeně, „jste v pořádku?“

„Já…ano jsem.“ Sbalím ruce pod stolem, nechám své nehty zarývat do mých dlaní. Náznak bolesti mě ustálí, což mi umožňuje říct skoro normálním tónem, „omlouvám se, jen je toho na mě hodně.“

A je to tak. Je toho skutečně moc. Až do tohoto okamžiku jsem úplně nepochopila, v jakých problémech jsem, jak mě ty měsíce s Peterem změnily, zkroutily mé myšlení ze správného na špatné. Tady jsem, a sotva se dozvím, že zabiják, kterým jsem posedlá zranil šest lidí a já jsem rozrušená, že si vybral je místo mě? Že mě neunesl, když měl reálnou šanci to udělat?

Jsem nemocná.

Teď je to jasné – stejně jako fakt, že se pro mě Peter nikdy nevrátí. Po celou dobu, pomsta byla jeho skutečná láska, jeho skutečná posedlost a cokoli, co cítil ke mně, nepřetrvalo…protože tohle bylo na prvním místě. Nechápu, proč jsem tedy stále sledována nebo jestli dokonce pořád jsem – ten svědivý pocit může být jen paranoia – ale je jasné, že už nejsem jeho prioritou.

Nějak jsem vydržela zbytek Rysonova výslechu, jeho otázky jsem odpověděla na autopilota, a když jsem přišla domů, tak jsem zvedla telefon a zavolala doktoru Evansovi, terapeutovi, který mi předtím pomohl.

Je čas znovu obnovit můj rozbitý život.

Je čas přijmout, že to, co jsme měli já a Peter je možná pryč.