DM - 22. kapitola

Překlad: 16terez

PETER

Myslím na kontaktování Sary, jakmile přistaneme na malém letišti v podhůří Great Smoky Mountains, asi devadesát kilometrů od Asheville a jen pár států od ní. Je to velmi lákavé, zvednout telefon a zavolat ji, abych slyšel její hlas. Ale pokud bych to udělal, tak by federálové – kteří ji stále sledují a odposlouchávají její telefon – začali mít pochybnosti, byli by všude kolem ní, zas a znovu by zpochybňovali její příběh a dali by jí pořádně zabrat.

Není to poprvé, co zvažuji, že bych ji kontaktoval. Myslím na to celou dobu. Přestože jsou federálové důkladní, stále můžu poslat jednoho z mužů, kteří ji hlídají, aby ji předal dopis. Bylo by to riskantní, ale můžu to udělat.

Co mě zastaví, není logika, ale to, že si nejsem jistý, co bych napsal – a jaká by byla Sařina reakce, po obdržení takové dopisu. Tak moc, jak si přeju, abych jí chyběl stejně tak moc jako ona mi, vím, že je zde velmi reálná šance, že ta křehká shoda, které jsme dosáhli během jejího zajetí, může být pryč, to že je zpátky doma mohlo způsobit, že se mě opět bojí a nenávidí mě. Mohla by si myslet, že jsem na dobro pryč, a kdyby ode mě dostala dopis mohlo by ji to rozrušit.

Mimoto, co bych ji mohl říct o tom, proč musím pryč? Nemohu prozradit nic o Novakovi ani Esguerrovi – bylo by to příliš nebezpečné, kdyby byl dopis zadržen – takže jen mě to nechává v jistotě, že jsem stále naživu a jdu si pro ni.

Jistotu, kterou by mohla snadno interpretovat jako hrozbu, pokud je doma beze mě šťastná. Můžu říct, že chlapi umírají touhou se zeptat na cokoli ohledně této situace, ale pravidla ohledně nemluvení o Saře stále platí a oni to moc dobře vědí, než aby pokoušeli štěstí. Takže jsou potichu a já se soustředím na to, abych přežil dny bez Sary, spoléhám na denní zprávy o ní a ukojuji tak svou posedlost.

Před pár dny si vyšla se svou kamarádkou Marshou a skončila zpívat v klubu a vystupovala se svou písní na veřejnosti. Jen o tom čtu a má hruď se naplňuje zářivým teplem a já úkoluji Američany, že mi musí příště její vystoupení nahrát, takže ji budu moct slyšet a sledovat reakce publika. Cítím se nesmyslně pyšně ohledně myšlenky, že můj malý zpívající ptáček vyletěl ven a ukázal světu talent, který jsem vždy věděl, že má. Samozřejmě pýcha nebyla mou jedinou reakcí na zprávu. Myšlenka na to, že šla ven, kde by mohla potkat jiné muže, je na druhé straně jako spalující oheň. Sara je moje.

Fyzická vzdálenost mezi námi nemůže tento fakt změnit. Zprávy zatím nenaznačily, že by byl v jejím okolí někdo, kdo se o ni pokoušel, ale to neznamená, že se to nemůže stát. S FBI, která ji neustále sleduje, musí být mí muži extra opatrní a bývají chvíle, kdy prostě nemůžou být dostatečně blízko, aby věděli, že se nějaký kretén nepokouší získat její telefonní číslo nebo ji pozvat na kávu.

Kdybych mohl dát Saře odposlouchávací zařízení, udělal bych to okamžitě. Kdybych mohl, dal bych ji čip do její hlavy.

„Jsi připravený?“ říká Yan a já si uvědomím, že nevědomky poslední minutu čistím zbraň, místo toho, abych vzal svou tašku a vystoupil z letadla.

„Jo,“ řeknu, znovu složím zbraň a schovám ji do pouzdra. „Pojďme na to.“

*

Lyle Bolton, Hendersonův první bratranec vlastní malý bio obchod s potravinami v Asheville. Podle jeho přátel a sousedů, je to laskavý a mírumilovný muž s dvěma a půl dětmi – dvěma předškoláky a s jedním dítětem na cestě. Jeho těhotná manželka je žena v domácnosti a vypadají jako dokonalý manželský, příměstský pár. Škoda, že nikdo z okolí nemá ponětí, na co přišli naši hackeři.

Čekáme na něj v horské chatě jeho šlapky. Naše SUV je schované mimo dohled pod přístřeškem. Technicky je tato dívka eskort, ale sex za peníze je pořád jedno a totéž, pokud vím. Bolton tady jezdí každé úterý a čtvrtek po cestě zpátky z místní farmy, kde pěstuje potraviny pro obchod. Jeho manželka nemá o ničem ani ponětí, stejně tak jako všichni v jejich okolí. Nikdo si neumí představit, že ten tichý, do kostela chodící pan Bolton, který se angažuje v ochraně zvířat a životního prostředí, by byl ochoten zaplatit za stěží legální „eskort“, který se od něj nechá dvakrát týdně pokálet – poté co jí zmlátí. Henderson má svoje chlápky, kteří dohlíží na Boltonův domov a práci, a to je důvod, proč je tato chata ideálním místem, kde si pohovořit s tím sráčem. Jeho malý hříšný zvyk je tajemství, o kterém neví vůbec nikdo, včetně jeho bratrance, a díky všem jeho opatřením, které si zabezpečil, ho nikde nebude nikdo postrádat, pokud se za nějaké čtyři hodiny objeví v obchodě.

Za čtyři hodiny se toho dá stihnout opravdu hodně.

Chata je kromě nás prázdná. Yan dnes ráno nalákal šlapku pryč, předstíral, že je velmi dobře platící klient. Jakmile ji dostal do hotelového pokoje, svázal ji a nechal ji tam. Pokud budeme mít čas, tak ji později půjde odvázat, pokud ne, tak ji ráno najde pokojská. Ať tak či tak, ta holka stejně na policajty nepůjde, zvláště poté, co najde platbu na nočním stolku.

Lyle Bolton je přesný, jako vždy, ukáže se ve tři čtvrtě na deset. Jeho auto se řítí po příjezdové cestě a já říkám chlapům, aby se připravili.

Lapení naší oběti je jako dětská hra. Nemá vůbec tušení, co s ním máme v plánu. Ten sráč jde s velkým úšklebkem na jeho baculaté tváři a Ilya ho udeří do žaludku, když vejde do dveří. Dělá to lehce – tak lehce, jak to jen někdo masivní jako on může udělat – ale Bolton klesne na všechny čtyři, lapá po dechu a snaží se vyškrábat nahoru. Yan ho kopne do žeber, pak se do toho vložím já, chytnu ho zezadu za tričko, až začne brečet a prosit o milost.

„Tvůj bratranec,“ řeknu klidně a posadím ho do kuchyňské židle. „Kde je?“

Zírá na nás a já v jeho tváří vidím nový druh strachu. Teď si totiž uvědomil, že se nejedná o omyl, že nejsme jen lupiči, kteří se tady objevili náhodou.

„Já n-nevím,“ vykřikne a já si povzdechnu, když vytahuji zbraň.

„Ještě jedna šance,“ řeknu a přiložím hlaveň k jeho čelu. „Kde je kurva Wally?“

Ten hajzl se pochcal. Tmavá skvrna se rozlévá v rozkroku jeho manšestráků a já cítím štiplavý zápach moči. To mě naštve stejně tak jako slzy a snople spadající dolů po jeho tváři.

„Přísahám, já to nevím!“ křičí a já snížím zbraň a stisknu spoušť dvakrát po sobě v rychlém sledu.

Jeho výkřiky jsou ohlušující, když spadne na zem a smotá se do malého klubíčka na podlaze. Právě jsem vystřelil dvě kulky – každou do jedné nohy – a minutu čekám, až se jeho výkřiky uklidní, než zopakuji, „kde je tvůj zasraný bratranec?“

„Nevím, nevím, nevím!“ Nyní už je hysterický a drží si krvácející nohy oběma rukama. „Prosím, přísahám, nevím. Zmizel před dvěma lety a od té doby jsem o něm neslyšel.“

„Nic? Žádné volání, maily, dopisy?“ Já už odpověď znám díky našim hackerům, takže nejsem překvapený, když ten brečící idiot zavrtí hlavou.

„Ne, ne, přísahám! Nic! Nikdo o něm nic neslyšel, od té doby, co zmizel.“

Otočím se na Yana. „Co myslíš?“ zeptám se rusky. „Věříš tomu kusu hovna?“

Ten ho pozoruje a pak přikývne. „Jo, myslím, že jo. Henderson je příliš opatrný, než abychom tady z toho něco dostali.“

„Tak fajn. Jdeme.“

Sehnu se dolů, vezmu Boltonův telefon z jeho kapsy a nechám ho brečícího a krvácejícího, když jdeme ven z chaty. Předtím než odejdeme, poškodím jeho auto, abych se ujistil, že se odsud nemůže chvíli dostat. Máme dalších pět kreténů, které můžeme vyslechnout, než objevíme toho jednoho zásadního.