DM - 13. kapitola

Překlad: Clarissa

SARA

„Mami!“ Skloním se nad její postelí a usměju se skrz slzy. Její oči jsou kvůli lékům proti bolesti zakalené, ale jsou otevřené, a když jemně obtočím své prsty kolem její nezraněné pravé ruky, její popraskané rty se pohnou.

„S-Saro?“

„To jsem já, mami.“ Slzy mi nekontrolovatelně padají po tvářích, a já se neobtěžuji je otírat. Strašně moc se mi ulevilo a mám ohromnou radost.

Po celonoční krizi byla máma vzhůru.

„Tady, napij se.“ Zvednu pohár s brčkem k jejím ústům, a ona zvládne jeden hlt, než znovu zavře oči.

Stisknu jí ruku a otočím se na tátu, který za mnou vstal. Jeho tváře jsou vlhké, zatímco se dívá na svou ženu.

„Teď už bude v pořádku, že jo?“ Jeho oči jsou zarudlé, ale plné naděje, když se na mě podívá, a já kývnu hlavou, aniž bych skrývala své nadšení.

„Její životní funkce jsou stabilizované a byly po uplynulé tři hodiny. Pokud nedostane infekci, dostane se z toho.“

Máminy prsty se v mé ruce pohnou, podívám se na ni a zjistím, že má zase otevřené oči.

„Saro, jsi opravdu …?“ Zamrká a snaží se soustředit přes doznívající účinky anestézie. „Zlatíčko, jsi to opravdu ty, nebo se mi to jen zdá?“

„Jsem opravdu tady, mami.“ Hlas se mi zlomí. „Jsem doma.“

„Vrátila se, Lorno.“ Táta mi dá ruku kolem pasu, jeho úsměv je jak plachý, tak i jásavý. „Naše malá Sara se vrátila.“

„Co …“ Začne kašlat, a já ji rychle podám pití. „Co se stalo?“ Její zmatený pohled přejede ode mě k popruhům držícím nahoře její zasádrovanou nohu a levou ruku a poté zpátky ke mně.

Táta si sedne do křesla vedle postele, zatímco si já osuším slzy z tváře a řeknu tak vyrovnaně, jak dokážu, „Opilý řidič do tebe z boku narazil, když jsi jela nakupovat. Máš zlomená žebra, nohy na několika místech a tvoje levá ruka je v podstatě rozdrcená. Měla jsi také vnitřní zranění, která si vyžádala tři operace.“ Mohla bych jí to říct opatrněji, ale když se jednalo o lékařské záležitosti, máma nesnášela, když se s ní jednalo jako s miminem. Vždycky chtěla znát plný rozsah problému včetně nejpodrobnějších detailů. Nikdy nezapomenu na to, jak pronásledovala tátovi doktory, když měl před pár lety infarkt.

Když tátu pustili z nemocnice, věděla máma o jeho kondici a léčebných možnostech víc, než většina kardiologů.

Její suché rty se znovu pohnou. „Ne, já myslím …“ Snaží se formulovat slovat. „Že jsi tady. Jak jsi se …?“

„Peter mě přivezl domů, mami,“ řeknu tiše a znovu stisknu její ruku. „Jakmile jsme se dozvěděli o té nehodě, přivezl mě domů.“

Hraju nebezpečnou hru – když své rodiče utvrzuji ve lži (která je nyní pravdou), že Peter je můj milenec, zatímco před FBI jsem to popřela. Ale nevidím žádnou jinou možnost, jak se s tím vypořádat. Peter se pro mě vrátí, a já nemůžu nechat své rodiče si myslet, že je Peter zrůda, když mě znovu odveze pryč. Ať je to riskantní jak chce, potřebuju, aby si rodiče mysleli, že jsme zamilovaní. A současně potřebuju, aby si v FBI mysleli, že jsem Peterova oběť. Nemám tušení, jak tuhle situaci zvládnu, ale budu se snažit ze všech sil.

Ne že by mi zrovna můj táta věřil. Když jsme čekali, až se moje máma probere, podrobil mě takovému výslechu, proti kterému byl výslech u FBI procházkou růžovým sadem. Jeho cílem bylo rozdrtit tu pohádku, kterou jsem jim po celé měsíce říkala, a navzdory mé nejlepší snaze nebyl tak docela neúspěšný.

Ne, nevěděla jsem, že Peter byl hledanou osobou, když jsme se potkali a začali spolu randit, řekla jsem tátovi a zopakovala jsem mu, co jsem říkala předtím o tom, jak svému novému příteli věřím, že pracuje jako dodavatel pro různé firmy ve Spojených státech i v zahraničí. Ne, nevěděla jsem, že měl problémy se zákonem, když jsem s ním odjela ze země, i když jsem začala mít nějaké podezření. Ne, není tak nebezpečný, jak o něm říkají; je to všechno jedno velké nedorozumění. Skutečně pracuje jako nezávislý dodavatel bezpečnostního poradenství; prostě někteří jeho klienti nedodržují zákony a to je důvod, proč má problémy s FBI. Ano, poprvé jsme se potkali v klubu v Chicagu a tajně spolu několik týdnů randili. Ano, koupil můj dům prostřednictvím fiktivní společnosti, jak říkala FBI. Proč? Protože si myslel, že bych litovala, že jsem ho tak impulsivně prodala.

Na některé otázky bylo těžké odpovědět. Vím, co FBI řekla mým rodičům ohledně Peterových údajných zločinů: téměř nic, s ohledem na utajované informace o jeho případu. Nicméně, moji rodiče nejsou hloupí a pátrali sami na vlastní pěst. ´Podezřelý terorista´ a ´zabití lidé´ útržky vyplynuly z rozhovoru agentů, který zaslechl táta, ale také si nějak spojil můj únos s honičkou na I-294, v průběhu které vybuchla policejní helikoptéra, která způsobila hromadnou nehodu a obnovila výkřiky o násilí souvisejícím s gangy v Chicagu.

„Stalo se to ten večer, cos zmizela a týdny to bylo ve všech zprávách,“ řekl mi táta. „FBI nám to nepřiznala, ale já vím, že to byl on. Musel být. Proč by jinak poslali celou jednotku SWAT, aby tě přivedli zpátky? Ten chlap je nebezpečný, a federálové to ví. Nevím, jestli je zapletený v drogách, terorismu nebo co máte, ale není to dobrý člověk.“

A bez ohledu na to, jak moc jsem se tátu snažila přesvědčit, že Peterovy údajné zločiny jsou nenásilné povahy a že nic nevím o tom incidentu (což je pravda, protože jsem v době svého únosu byla zdrogovaná), odmítl mi věřit.

„Řekni mi o Marshe a Levinsonových,“ řekla jsem nakonec, zoufalá po změně tématu. „Jak to, že jsou tady s tebou?“

Díkybohu to zabralo a příštích několik hodin jsme si povídali o životě mých rodičů, když jsem tady nebyla a jak je Levinsonovi opravdu podpořili a různými způsoby pomohli mým rodičům z krize. A Marsha také – podle všeho volala mým rodičům každý týden, aby je zkontrolovala a zeptala se na mě.

„Jakmile se doslechla, že dovezli Lornu na pohotovost, přišla a sehnala jí ty nejlepší doktory a pomohla nám se dostat skrz byrokracii,“ řekl táta se slzami v očích. „Nebýt jí, nevěděl bych, jestli bude tvoje máma -“ Odmlčel se, roztřeseně se nadechl a já jsem ho objala, a pocítíla jsem to známé pálení viny, studu a sebeznechucení spojeného se znovurostoucím vztekem na Petera.

Ano, můj mučitel mě přivezl zpátky, ale nejdřív mě unesl. Po měsíce mě držel od mé rodiny. Na to nemůžu zapomenout. To já jsem tady měla být pro své rodiče, ne Marsha a jejich přátelé. To já jsem  se měla ujistit, že máma dostane tu nejlepší péči. Místo toho jsem byla v Japonsku, zamilovávala jsem se do vraha svého manžela …. dovolila jsem mu, aby se zavrtal do mého srdce a mysli, zatímco jsem znovu a znovu lhala svým rodičům.

Chtěla bych Petera kvůli tomu nenávidět – kvůli všemu, opravdu – ale místo toho nenávidím jenom sebe. Nesnáším, že už se mi po něm stýská, že být doma ani trochu nezmenšilo moji zoufalou touhu. Toužím po něm tak silně, že je to jako fyzická bolest; moje pokožka doslova bolí, když myslím na to, jak moc toužím po jeho doteku.

Brzy, řeknu sama sobě, když se skloním, abych políbila mámu, která znovu zavřela oči. Znám Petera – dlouho se ode mě držet dál nebude. Měla bych si tenhle čas s mou rodinou užívat místo toho, abych toužila po muži, který mě od nich odveze pryč.

Jsem hrozná dcera, ale to oni ještě vědět nemusí.

Brzy se to dozví.