CC - 5. kapitola

Překlad: Lusesita

Jillian

Všechno se zastaví. Dokonce přestanu dýchat. Ten sexy cizinec, se kterým jsem strávila páteční noc, zrovna vstoupil do agentury. Jeho hnědé oči jsou uzamčené na mě. Prochází mnou horkost a jsem si jistá, že jsem zčervenala.

Jak mě našel?

Přišel s právníkem, který zastupuje Jacka Morgana.

Ostře se nadechnu.

Do prdele. Já se vyspala s Jackem Morganem.

Projede mnou adrenalin.

Pošlu naléhavou textovku Nicole.

Pamatuješ, jak jsem si z tebe utahovala, že spíš se svým šéfem? Zdá se, že já se vyspala s mým. Ten záhadný muž je Jack Morgan a teď si myslím, že je zde, aby mě vyhodil. Zajdeme po práci na skleničku? Nebo na oběd? Do té doby by mohl stihnout mě vyrazit.

Než dostanu odpověď, jsem zavolána do kanceláře.

Jack vypadá v obleku skvěle. Musím se soustředit. Je obklopen vedením a jeho právník stojí vedle něj. Každý z nich vypadá neohroženě a jako by byl připraven do boje. Nepřipouštějíc žádné otázky.

Cítím rozpaky, stud a zlost mě nutí k zamyšlení, jestli náhodou nevyhodím kávu a donut, co jsem snědla k snídani.

Jack Morgan nevypadá překvapeně, že mě vidí, což mě vede k tomu, že věděl, kdo jsem. Co si krucinál myslel? Jsem naštvaná.

Zbývá jen jedno volné místo po jeho levici.

Jack pokyne k místu vedle sebe. „Proč si nesedneš Jillian. Můžu ti říkat Jillian, že?“

Ten samolibej bastard. Seru na něj. „Ne.“

Jeho oči se rozsvítí.

Ztěžka polknu a zkusím to znova. „Ne. Děkuji.“

Ani se nesnaží maskovat samolibý úšklebek. Kdyby se mi nesmál, řekla bych, že je neskutečně pohledný, a kdybychom byli sami, už bych mu seděla na klíně. Ty zatracené oříškové oči se zlatými flíčky a jeho zatracené vlasy. Proč musí mít na spáncích prošedivělé vlasy? Nikdy jsem si nemyslela, že se mi to líbí až do chvíle, kdy jsem ho potkala a teď mi to přijde velmi atraktivní. Nemluvě o tom, jak vypadá svlečený.

Zavrtím hlavou a snažím se nepředstavovat si ho nahého.

„Posaďte se prosím, slečno Harmonová.“ Řekne ostře.

Dokonce i jeho panovačný hlas mě nutí myslet na prasečinky. Se zasténáním si sednu vedle něj.

Jack zahájí schůzi. „Jmenuju se Jack Morgan a jsem novým majitelem této společnosti. A rozhodl jsem se pro restrukturalizaci, což znamená, že se s některými z vás budeme muset rozloučit. Ale měli byste být spokojeni s odstupným.“

Otočí se na svého právníka, který vytáhne stoh obálek.

Vyschne mi v krku. Je nulová šance, že by si mě tu nechal.

„Když zavolám vaše jméno, přijďte si prosím pro vaše odstupné. Budete mít půl hodiny na vyklizení stolu a opuštění budovy. Děkuju.“ Je klidný a já nechápu proč.

Rozhlédnu se okolo a v obličejích mých kolegů vidím šok. Mnoho z nich zde pracuje už několik let. Jack Morgan je idiot bez srdce. Chytnu se okraje židle a čekám, co bude dál. Jack rozdává obálky jako Oprah, ale na rozdíl od ní, nikdo tu, co rozdává on, nechce.

„Sheila Davis.“ Řekne Jack. Jeho hlas je monotóní a chladný.

Mé srdce se propadá. Jediné na co můžu myslet je obraz Sheilliných dvojčat. Ona a její manžel se o ně tak dlouho pokoušeli a utratili jmění za léčbu neplodnosti. Co bude dělat?

Sheila pláče do kapesníku. Má zarudlé oči a nahlas popotahuje. Ráda bych jí ulevila, ale nenapadají mě žádná povzbudivá slova. Místo toho na ni povzbudivě pokývnu při její odchodu.

„Jason Preston.“ Vysloví Jack jméno dalšího.

Oh ne. Jason ne. On je pravděpodobně ten, co z nás pracuje nejusilovněji. Nemluvě o tom, že se mi svěřil s tím, že jeho manželka přišla o práci také. Udělá se mi špatně a žaludeční šťávy ucítím až v krku.

Sklopím hlavu, protože každý v místnosti dostává výpověď a odstupné. Zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila, a čekám, až zavolá mé jméno. Co budu dělat, když přijdu o práci? Mám tak malý byt, že se v něm skoro ani neotočím, takže si nemůžu ani najít spolubydlícího. Nechci se stěhovat, ale asi budu muset.

Konečně je ticho a místnost je vyklizená. Cítím horké slzy v očích.

Jack se ke mně nakloní a zašeptá mi do ucha. „ Hádám, že mě teď nenávidíš.“

Otočím se, abych se na něj podívala, ale je tak blízko, že se dotýkáme nosy, což mě nutí ho chtít znovu políbit. Zvedne se mi žaludek, když ucítím jeho kolínskou. Nenávidím se, že mě stále přitahuje. „Strašně moc.“ Zamumlám.

„No možná to překonáš, když teď budeme úzce spolupracovat.“ Oznámí a odejde z kanceláře.

Výtah se zavře a ztratí se mi tak z očí. Jdu ke svému stolu a jsem obklopena kolegy.

„Je tu něco, co bys mohla udělat?“ Zeptá se mě Jason a jeho oči jsou plné naděje.

„Musí tu něco být. Znáte se, že Jillian? Má tě rád, což je očividné. Vsadím se, že tebe poslouchat bude.“ Řekne Sheilla, oči má stále zarudlé od pláče.

Mluví teď jeden přes druhého a všichni mě prosí, abych jim pomohla dostat své místo zpět. Nastal tu chaos, když mluví všichni na ráz a dívají se na mě štěněčíma očima.

Nejsem s to jim říct, že jsem se po vánočním večírku hloupě opila, protože jsem věděla, že se to stane a nikdy se nedozví, jak dobře Jacka znám. „Slibuju, že udělám, co budu moct, abych ho přesvědčila, aby své rozhodnutí změnil. Běžte a užijte si svátky.“

Koneckonců, na rozdíl od nich, já žádné vánoční plány nemám.