CC - 2. kapitola

Překlad: Lusesita

Jack

Čekám, až se zavřou dveře a pak se přetočím. Dám si ruce za hlavu a přemýšlím nad kráskou, která se mnou strávila včerejší noc. Její světlá kůže byla bezchybná a s odvahou, kterou jí dodal alkohol, byla úžasná. Sakra, usmívám se a to jsem ještě neměl ani kafe. To se ještě nestalo.

Jakmile včera vešla do baru, věděl jsem přesně, kdo to je. Procházím si veškeré podklady o firmách, jež kupuju. I když je to poprvé, co jsem chtěl poznat nepřítele.

Nechtěl jsem s ní mluvit, ale když jsem zaslechl ty dva idioty vedle mě, jak mluví o tom, že ji sbalí, tak jsem ji musel zachránit. Ale to neochránilo mě před ní. Jednou z mých slabostí bylo vždy impulzivní jednání a to, že mi nikdy v mém životě nebylo nic odepřeno, mi moc v mé profesi nepomáhalo.

Navzdory životu v bohatství mě táta naučil, jak tvrdě pracovat a nikdy se nevzdávat, když něco chceš, jdi za tím tak dlouho, než toho dostaneš.

Vstoupím do sprchy, voda je horká. Je mi líto, že ze sebe musím smýt vůni slečny Jillian Harmon a našeho sexu. Pod sprchou si dávám na čas, většinou nemám moc času. Sakra, pořád se usmívám. Nemůžu přestat myslet na její rudé rty, a jak je stáhne do písmene O, když vyvrcholí. Ztratil jsem přehled o tom, kolikrát se včera udělala. Znovu a znovu.

Jakmile se usuším, stojím v šatně a snažím se vybrat si nějaké oblečení na dnešek. Mám víc věcí, než člověk potřebuje, ale další věc, co mě otec naučil, je, že oblečení je důležité pro dosažení úspěchu. Vyberu si tmavé džíny, bílé tričko a modrý svetr. Je sobota, ale musím se setkat s právníkem. Nemáme sice domluvenou schůzku, ale udělá si na mě čas.

Mám pár věcí, co se musím rozhodnout ještě, před převzetím nové firmy.

Dokonce i opilá, má Jillian pevný postoj a je zapálená do práce. I když jsem zvyklý odstranit při převzetí vedoucí pracovníky, zvažuji, jestli to nemám v jejím případě přehodnotit. Mohla by zjednodušit přechod pro ty, co zůstávají. A učinit tak můj život daleko zajímavějším.

Zapnu kávovar a vytočím Williamovo číslo.

Vezme telefon po jediném zazvonění. „Co pro vás můžu udělat, pane Morgane?“

„Můžeme se setkat?“ Zeptám se zdvořile.

William zrovna něco vaří. Asi dělá ke snídani vajíčka nebo palačinky pro svoji manželku a děti. „Chcete mě vidět už dnes Jacku?“

„Je mi líto, že vás otravuju v sobotu, ale musím s vámi mluvit. Jedná se o tu reklamní agenturu, co jsem převzal.“

„Myslel jsem, že už jsme vše dořešili. Objevilo se něco nového?“

Káva už je hotová, tak si ji naliju do hrníčku a napiju se. Je hořká a silná, přesně jak ji mám rád.

„Rád bych vše urychlil. V pondělí propustíme první zaměstnance. Dám jim slušné odstupné a příležitost, aby jim začali svátky o něco dřív.“ Usmívám se, když to vyslovím, zní to dobře. To jsou věci, co mi pomáhají, abych v noci lépe spal.

Slyším šustění, jako by si telefon přidržoval ramenem a trochu tím tlumí zvuky v pozadí. William má ráno napilno. „Můžeme se setkat dnes odpoledne, řekněme ve tři?“

Podívám se na hodinky, to mi dá dost času zařídit ještě nějaké další věci. „Perfektní, setkáme se v mojí kanceláři.“

„Skvělé.“

„Tak zatím.“ Chystám se zavěsit, když uslyším jeho hlas.

„Jacku, Linda by ráda věděla, jestli se k nám připojíš na vánoční večírek čtyřiadvacátého?“

„Děkuji za pozvání, ale bohužel Lindě vyřiď, že už něco mám.“

„Myslel jsem si to, ale Linda a děti by tě rádi viděli. Možná bychom se mohli sejít někdy po Novém roce,“ navrhne.

„Jo, to by bylo skvělé.“ Řeknu a zavěsím.

Pravdou je, že nesnáším Vánoce a všechno, co představují. Byl jsem u Williama předchozí dva roky. Je to tak depresivní. Má dvě dcery, osmiletá dvojčata a pětiletého syna. Mají rádi Vánoce, ale já jsem v těchto věcech strašný, včetně vybírání dárků pro děti.

Je mi třicet pět. Už bych měl být ženatý a mít spoustu vlastních dětí. Potom by byli svátky něco speciálního a nemusel bych závidět ostatním, to co já nemám. Od chvíle, co jsem se rozešel se svojí poslední přítelkyní, která mě podváděla se svým trenérem, jsem už nebyl schopen nikomu jinému důvěřovat. Byl to silný direkt do mého ega, i když to mému srdci nijak neublížilo.

Dost depresivních myšlenek.

Vrátím se do šatny a vytáhnu kufr. Potřebuju teplé oblečení, svetry a vlněné ponožky. Vybavení na lyže už mám v chatě. Když se zhluboka nadechnu, můžu dokonce cítit vůni Adirondack Mountain a vůni piniových stromů. Celý se uvolním při pomyšlení, jak piju skotskou u krbu.

Další na mém seznamu je zavolat Fredovi, správci chaty, aby ji připravil a doplnil zásoby na můj příjezd v pondělí večer. Potřebuju si trochu odpočinout. Propouštění tolika lidí před Vánoci bude psychicky vyčerpávající.