DM - 29. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

PETER

„Cože jsi?“ Yan na mě zírá, jako by mi vyrostlo pár chapadel.

„Kontaktoval jsem Lucase Kenta ohledně zařízení schůzky s Esguerrou,“ zopakuji a míchám přitom omáčku na těstoviny. „Podej mi bazalku, ano?“

Yan se nepohne, takže se směrem ke mně tiše natáhne Ilya, podá mi sekanou bazalku a já ji přisypu do omáčky. Dnes večer připravuji italské jídlo – druh kuchyně, která připadá mým mužům poměrně neutrální, ale Sara ji miluje.

Pro tebe, ptichko. Tak mám pocit, že jsi tady, se mnou.

Začal jsem to dělat tento týden. V duchu s ní mluvit. Pravděpodobně to není zdravé, ale díky tomu se k ní cítím blíž, jako by byla tady se mnou a ne tak daleko za oceánem.

Možná je to proto, že vím, že ji možná brzy uvidím, ale chybí mi mnohem víc než obvykle. Každý den bez ní je zasrané mučení.

„Myslel jsem, že ses chystal Kenta zabít,“ řekne Yan a zmateně se zamračí. „Za to, že dovolil, aby Sara havarovala.“

„A to stále ještě můžu, jenom ne v tento okamžik.“ Do omáčky ponořím lžíci s dlouhou rukojetí a ochutnám. Hned potom dovnitř přidám další špetku soli. „Potřebuji ho, aby mě dostal do Esguerrovi usedlosti.“

Anton se postaví vedle Yana. „Takže to je tvůj skvělý plán? Chceš, aby tě Kent dal Esquerrovi přímo na stříbrném podnose? Vzpomínáš si, že ten člověk přísahal, že tě zabije, že?“

Prohlédnu si ho vyrovnaným pohledem. „Jestli chce znát jméno Novakova aktiva, nezabije mě.“

„Aha.“ Yanův výraz změkne. „Takže se chystáš předstírat, že jsi Novakovým dvojitým agentem, abys k Esquerrovi získal přístup.“

„Přesně.“ A pak Novaka skutečně zradím, ale to neřeknu. I když svým mužům naprosto věřím, musím pracovat s předpokladem, že Novak má na nás celou dobu oči a uši nastražené. Je velice nepravděpodobné, že by to bylo i v soukromí tohoto bezpečného domu, ale nemůžu si dovolit riskovat to.

I tak se mi jen stěží podařilo přesvědčit Srba, aby s mým plánem souhlasil.

„Chystáš se co?“ Když jsem ho v kavárně informoval o svých záměrech, postavil se a skoro převrhl stůl. Okamžitě se objevili jeho muži, kteří tam byli skryti vzadu, obklopili ho jako lidská zeď, své M16 měli vytažené a mířili jimi přímo na mě.

„Tolik k budování důvěry, že?“ řekl jsem pobaveně. Novak se na mě temně zamračil a pak jim nařídil, aby se stáhli.

Posadil jsem se a čekal, až udělá to samé. Potom jsem mu vysvětlil podstatu svého plánu.

Chvíli mu to trvalo, ale nakonec pochopil, proč to byla jediná možnost... proč, dokonce i s jeho aktivem na místě, bychom se nemohli dostat do Esguerrovy usedlosti silou.

„Dokonce, i když je tvoje pediatrička technickým čarodějem, která dokáže vyřadit drony a elektrické ploty, které usedlost chrání, stále tam budou strážní na věžích, se kterými je nutné bojovat. Což by pro můj tým nebylo problém, kromě toho, že Esguerra má generátory a záložní drony, které minutu poté, co jsou hlavní zdroje mimo provoz, začínají online fungovat. Nicméně zatímco bychom řešili drony, které na nás budou pálit z nebe, je tu Esguerrova záložní stráž - víc než stovka lidí – a ti se objeví a půjdou po nás. Ten jediný způsob, jak přes ně projít, je ještě větší síla - řekněme, pár stovek našich vlastních žoldnéřů - ale takhle velká skupina lidí nemá šanci dostat se nepozorovaně blízko jeho usedlosti. Dokonce ani my bychom nemohli vstoupit do Kolumbie, aniž by o tom Esguerra slyšel a zajistil nás dlouho předtím, než se dostaneme kamkoli poblíž jeho místa.“

„Takže máte v úmyslu obětovat mé aktivum, abyste získali Esguerrovu důvěru?“ zeptal se Novak zamračeně a já přikývl a vysvětlil mu, že jakmile budu jednou uvnitř, nebude to tak těžké dostat se do přítomnosti Nory - a jakmile ji budu mít jako rukojmí, budu mít na Esguerru páku.

Obětuje svůj život za to, aby ji zachránil.

„Moji muži budou čekat těsně před budovou, takže jakmile budu mít Noru a dítě, ochranu obvodovou obranu vypnu sám a využiji zmatek, který po Esguerrově smrti nastane, abychom utekli,“ řekl jsem Novakovi. „Není to snadné, ale je to jediná šance, kterou máme.“

Omáčka na těstoviny je konečně hotová, a tak se posedíme, abychom večeři snědli. Přitom ten samý plán představím svým chlapům.

„V žádném zasraném případě,“ řekne Anton, když skončím. „Ať už s rukojmím nebo bez, z té usedlosti nevyjdeš živý. Mluvíš tu o sebevražedné misi.“ „Ne nutně,“ řekne Yan tiše, zatímco si na vidličku namotává těstoviny. V jeho zelených očích je podivný záblesk. „Esguerra má teď slabinu: svou manželku a dceru. A my se je chystáme využít. Není to tak?“

„Ano, přesně,“ řeknu a sám sobě připomenu, abych v průběhu této mise Yana nepřestal sledovat. Se všemi tak velice opatrně vymyšlenými a nejmíň nepředvídatelnými detaily – zatímco budu dvojitým agentem, na kterého bude páleno z obou stran - by se mohlo stát, že se všechno zhroutí.