AVMC - 23. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: 16terez

17. prosince

Kim a Jordyn na sebe ve velké hale v sídle Marcellů jen bezmocně zíraly. V tomhle okamžiku neexistovalo nic moc jiného, co by mohly dělat.

Mezi Jordyninými třemi dětmi, Andinem a dvěma dětmi Cat a Danteho… dokončování výzdoby na vánoční party nikam nevedlo.

Rychle.

Děti se nezastavily. Všech šest pobíhalo z jednoho konce velké haly na druhý a přitom z plných plic křičely a smály se. Jen zřídkakdy, kromě nedělí, se všechny jejich děti sešly společně na jednom místě ve stejnou dobu.

A dokonce i tehdy obvykle každý pár rodičů dokázal udržet jakési zdání kontroly nad tím vším chaosem.

„Už si vzpomínám, proč jsme se s Lucianem domluvili, že zůstaneme na třech,“ vykřikla Jordyn z druhého konce haly.

Kim si odfrkla. „Správně. Všichni víme, že jednoho dne budete mít další.“

„V žádném případě.“

„Ujistil se jeden z vás - trvalým způsobem, že se to nebude opakovat?“

„Nitroděložní tělísko,“ odpověděla její švagrová.

Kim přikývla. „Ty mají stále stejné procento selhání jako ostatní druhy preventivních opatření, Jord.“

„Ano, včetně podvázání vejcovodů nebo vasektomie.“

Při té myšlence Kim pocítila paniku. Na tvářích pocítila chlad, vytratila se jí z nich všechna barva. Její švagrová se na druhé straně haly zasmála. Teprve teď si Kim uvědomila, jak rychle se celý ten rozhovor otočil proti ní.

„Vážně?“

Tentokrát bylo na Jordyn, aby na Kim empaticky přikývla. I když upřímně řečeno, Kim si myslela, že Jordyn to udělala mnohem sarkastičtěji, než by měla.

„Ježíši kriste,“ zamumlala Kim sama pro sebe.

„Gio byl na přešmiknutí, ne?“

„Jen… sklapni. S možnostmi selhání antikoncepce končíme.“

„Vytáhla jsi to ty, Kim.“

„Nebudu mít víc dětí.“

Jordyn se ušklíbla a dvěma prsty gestem naznačila přešmiknutí. „Měla by sis taky nechat přešmiknout tu cestu. Jen pro jistotu.“

„I tak nebudu mít víc dětí. Ty, na druhou stranu…“

Její švagrová po očku sledovala velice hlučné děti, které právě znovu proběhly velkou halou.

Jordyn uniklo další zasmání. „Dobře, řekla jsem, že jsme skončili. Ale hele, kdo sakra ví, že?“

Jen to, co Kim usoudila.

Se svým jediným chlapcem byla šťastná. Nechtěla víc dětí. Catrina a Dante se nejspíš i nadále snažili o další děti, ale vzhledem k tomu, jak emocionálně vyčerpávající pro ně bylo to, aby Cat Catherine počala… dokonce se ani nezmínili o tom, že by se snažili do svého týmu přidat třetí dítě.

I když Lucian a Jordyn?

Cílem byla půlka baseballového týmu.

Kim to věděla.

„Antony a Cecelia by byli štěstím bez sebe,“ řekla Kim.

„Z čeho bychom byli štěstím bez sebe?“

„Babička!“

„Babi!“

Ozvalo se šest hlasů, které byly z přítomnosti své babičky naprosto nadšené. Do velkého sálu vstoupila s širokým úsměvem a otevřenou náručí Cecelia. Pokusila se obejmout všechna svá vnoučata najednou a pak skončila s tím, že každému z nich věnovala jeho vlastní čas a pozornost.

Stejně jako vždycky.

Změnilo se toho jen velice málo.

Kim se podívala na Jordyn pohledem, který mluvil sám za sebe, aniž by přitom řekla byť jen jediné slovo nahlas. Ta scéna, která se odehrávala jen o pár stop dál, byla velice jasným důvodem, že by svou tchyni a tchána učinila šťastnými. Cecelia a Antony svá vnoučata zbožňovali. Rozmazlovali je, dávali jejich rodičům pauzy na odpočinek, a udělali si čas na všechna i každé jednotlivé z nich.

Byli skvělými rodiči.

A ještě lepšími prarodiči.

Cecelia otevřela svou tašku, aby ji ukázala čekajícím dětem. Na sobě stále ještě měla těžké tvídové sako, ladící čepici a rukavice, a pár kožených bot. „Máme popcorn, horkou čokoládu, a nový film, který jste všichni chtěli vidět. Takže co zamířit do -“

„Televizního pokoje!“ vykřikla šestice hlasů.

Při té hlasitosti Kim málem praskly ušní bubínky.

Chodbou se ozývalo hlasité dupání nohou po podlaze z tvrdého dřeva. Všechny děti vyrazily k vinutému schodišti, které vedlo do druhého a třetího patra křídla. Nechaly tu Kim a Jordyn a ani jedno z dětí se po nich neohlédlo přes rameno. To jediné, co tři ženy viděly, byla jejich záda, jak utíkaly pryč.

Ticho.

Nádherné, klidné ticho.

Kim si povzdechla. „Dobře, to je pěkné.“

„Správně, že?“ zeptala se Jordyn. „Měly jsme na to pomyslet už dřív.“

Cecelia se usmála a když si svlékla bundu, mrkla na ně. „Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, děvčata. Teď zpátky k tomu, na co jsem se ptala. Z čeho bychom byli s Antonym štěstím bez sebe?“

Jordyn střelila po Kim pohledem.

Křičela jím na ni, aby lhala nebo zůstala mlčet.

Kim si zvolila lhát.

Koneckonců, nebylo na ní, aby mluvila o rozhodnutí někoho jiného o tom, zda mít další děti či nikoli.

„Myslela jsem tím, že už konečně budeme mít hotovou všechnu výzdobu na vánoční party,“ řekla Kim a mávla směrem do sálu.

Dosud byla většina výzdoby nahoře… nebo spíš byla položena pod místy, kam ji potřebovaly dát nahoru. Stromy už byly všechny rozmístěny, a to včetně největšího stromu, který stál uprostřed velkého sálu.

To byl ten, kolem kterého si děti hrály na honěnou.

„To by bylo hezké,“ řekla Cecelia, když prošla kolem Kim. „Zaměstnám děti tak na hodinu či na dvě. Kolik si myslíte, že toho do té doby zvládnete?“

„Téměř všechno,“ ujistila ji Jordyn.

Kim souhlasila.

„Dobře. Pokud budete potřebovat pomocnou ruku, zavolejte Antonymu. Může sem poslat jednoho z těch mužů, kteří hlídají tento dům, aby něco pověsil nebo… cokoliv.“

Cecelia mávla rukou přes rameno a pak i ona sama zmizela po schodech nahoru. Kim s Jordyn konečně zůstaly o samotě, aby mohly dodělat svou práci.

„Volala mi Catrina, aby mi řekla, že všechen catering je zařízen,“ řekla Jordyn.

„Ano?“

„Ano.“

„A jak jde její malá pauza s Dantem?“ zeptala se Kim.

Jordyn se ušklíbla. „To neříkala.“

„Tak proč vypadáš, jako bys v souvislosti s nimi pomyslela na něco neslušného?“

„Protože předpokládám, že bez dětí a života, který jim stojí v cestě, to všechno využijí jako obrovskou přednost. Já bych to udělala. A co ty?“

Pomyšlení na pauzu bez dětí znělo nebesky.

Dostala by to, co Jordyn říkala.

„Pravda.“

„Přesně.“ Jordyn popadla pár girland a zkontrolovala je. „Už máš nakoupeny všechny dárky a zařízeno všechno ostatní?“

Kim vydala polohlasnou odpověď. „Tuším, že jo.“

„To neznělo moc jistě.“

„Ještě stále jsme nenašli nic, co by uspokojilo Andinovo největší přání, a k tomu má Gio extra práci navíc, protože místo toho, aby se staral sám o sebe, řeší problémy všech ostatních. Je toho prostě… hodně.“

„To se vsadím.“

Kim se chtěla dostat pryč od hovoru o svých problémech, protože ve skutečnosti to nebyly problémy, na kterých záleželo. Z většiny si stěžovala pro nic za nic.

„Cecelia byla ohledně celého plánování téhle party docela v pohodě, že?“

Jordyn zvedla obočí, jako by o Kimině otázce uvažovala. „To ano. Je to překvapující.“

„Možná. Nebo je možná připravena předat nám v této rodině pár otěží. Nechat nás ženy tohle všechno zvládnout.“

„Teď se tím přestaň zabývat. Víš, že za dvě hodiny bude zpátky tady dole, aby nás dirigovala, abychom to či ono přemístily, nebo že by něco vypadalo někde jinde lépe. Je to Cecelia Marcello. Víš, že je jako deset Catrin, jen bez titulu Královna Pojistka a jejich strašidelných nožů.“

„I tak dokáže být občas trochu strašidelná.“

Dokonce i bez titulu a nožů.

Kim se zasmála.

Jordyn se zakřenila.

Příběh jejich životů…

I když svou tchyni stále milovaly.

Kdo by ji nemiloval?