AVMC - 14. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: 16terez

10. prosince

Když se Catrina ocitla přetočená a natlačená na okraj postele, bez dechu a s trochou pobavení se zasmála. Její smích jejího manžela pobídl k dalším činům, a nutil ji opřít víc a hrát si.

Vůbec jí to nevadilo.

Dante ji měl ohnutou přes postel a plácl ji přes zadek dost silně na to, aby jí sebral dech, a pak jí její kopající nohy znovu roztáhl. Bez jakéhokoli varování ji svým penisem znovu roztáhl a naplnil – byl to tah, který ji poslal rozkoš až do prstů u nohou a při kterém všechny její smysly křičely blažeností.

Alespoň, že když jí šukal, se soustředil na něco jiného, než na své problémy. Nebo spíš se soustředil na to, aby se ta zlost přeměnila na něco, co stálo za to.

Každý brutální tah přiváděl Catrinu blíž a blíž k hraně. Dante teď hrál svou škádlivou hru, kdy pokaždé, když se přiblížila k orgasmu tak, že ho mohla prakticky hmatatelně cítit, tak jí ho odepřel.

Rukama sevřel její vlasy v pěsti, strhl ji zpátky a šukal ji ještě tvrději.

Sakra, byla mokrá.

Vlhkost ji po vnitřní straně stehen klouzala dolů.

Po páteři měla korálky potu.

Kolena se jí chvěla.

„Kurva, kurva, kurva,“ opakovala Catrina.

Po kůži ji prakticky tančil Dantův chraplavý smích. Zezadu do ní bušil ještě silněji a ona všude po kůži cítila ohňostroj jisker.

„Líbí se ti to, amore? To je to, co jsi chtěla, že?“

„Ty jsi takový idiot, bello.“

Její urážka měla za následek jen to, že zvýšil své tempo. Jednou rukou pustil její vlasy a sevřel ji kolem hrdla. Prsty ho sevřel dost na to, aby před očima viděla hvězdičky.

Pomyslela na to, že ho znovu urazí, jen aby zjistila, co dalšího by z toho mohla získat, ale neudělala to. Místo toho si užívala přeslazené uvolnění, které bublalo v jejích vnitřnostech a kolovalo v jejím krevním řečišti.

Zasraně nepřestávat.

Zatímco ji celým tělem koloval orgasmus, přesně tohle se stalo její mantrou.

Catrina málem brečela, jak to všechno mělo obrovskou sílu. Bylo to tak zatraceně silné jako nic jiného. Nebyli párem, který by obrovsky bojoval a šukal. Tohle jen povzbuzovalo k tomu, aby spolu mnohem častěji bojovali, než jen šukali, takže by tohle mohli cítit znovu.

I když občas to stálo za to.

Jako teď.

„Bože,“ zabručel Dante za ní. A pak hlasitěji, „Kurva, Cat.“

Cítila, jak se z ní vytáhnul a o okamžik později už měla na nahých zádech proud jeho horkého semene. Když svým penisem přejížděl po jejích zádech a své semeno rozmazával po její přehřáté kůži, nepřestal svírat její tělo ani vlasy.

Catrina potřebovala pár vteřin na to, aby popadla dech. Nicméně ve skutečnosti to nijak nepomáhalo.

Začalo to pár výkřiky.

Pak se Catrina dostala Dantemu přímo před obličej. Něco, co nikdy nedělala. Catrina nebyla druhem ženy, která by na to, aby muže dráždila, se potřebovala dostat do jeho blízkosti a osobního prostoru. Klidně by mohla být o pět metrů dál, zcela oblečená, a se zasraným úsměvem na tváři.

I když na Danteho chtěla tlačit.

Musela.

A co její manžel udělal?

Zasmál se jí.

Zatraceně se zasmál.

Catrina ho možná měla plácnout, ale těžko říct. To co přišlo poté, byly rozostřené kousavé polibky, žhavá slova a pak postel.

Oni a postel.

Zpod Catriny zněl Dantův smích plný uspokojení. „Chystáš se přetočit, nebo co?“

„A udělat na posteli nepořádek?“

„Seru na to.“

Dante Catrinu přetočil dřív, než se mohla dále dohadovat. Její manžel se nad ní sklonil a políbil ji na rty mnohem jemněji než předtím. Byla by ochotna se vsadit, že na vnitřní straně měla stále ještě stopy po jeho předchozím kousnutí.

„Pomůže ti převléknout postel,“ zamumlal jí do rtů.

Catrina spolkla knedlík, který se ji tvořil v krku, a přikývla. „Dobře.“

„Jsi v pořádku?“

Bolavá na všech správných místech.

Najednou byla unavenější než kdy dřív.

Plná blaženosti.

„Šťastně ošukaná,“ řekla mu.

Dante se zazubil. „Přesně tak.“

Catrina natáhla ruku a dlaní se dotkla Danteho tváře. Pod svou rukou stále mohla cítit tik, který v ní měl. Jasné znamení jeho stresu a podráždění. I když alespoň fyzicky neukazoval nic víc.

„Děti se brzy vrátí,“ řekla mu.

Odkašlal si a odvrátil oči. „Já… vezmu je ven do kina.“

To pro ni fungovalo.

To by dalo Catrině šanci vymyslet pro něj něco jiného. Tohle nestačilo. Bylo to víc než jasné.

„Miluju tě, bello.“

Dante se usmál, stočil hlavu do její dlaně a pak jí do ní políbil. „Já vím, Cat. Myslím, že až příliš mnoho.“

Nikdy.

Neopravila ho.

• • •

Catrina seděla na okraji stolu, který spolu s manželem oba používali, a vyzvánějící telefon si přitiskla k uchu. Po pár zazvoněních její tchyně hovor přijala.

„Cecelio,“ řekla Catrina, s úsměvem. „Čekala jsem, že to zvedne Antony.“

Koneckonců, vytočila číslo do jeho kanceláře.

Cecelia se zasmála. „Děti ho dneska vyčerpaly. V tomhle okamžiku je už jako mrtvý v posteli. I když mu neřekneme, že jsem ti to tajemství prozradila.“

„Nikdy.“

Všichni muži měli své věci.

Antony odmítal přiznat, že stárnul, a že už ne vždy zvládl to, co zvládl kdysi jako mladší muž.

Nicméně zbytek z nich však nic neříkal.

„Co pro tebe mohu udělat?“ zeptala se Cecelia. „Je to kvůli detailům ohledně party, o které jsme mluvily včera? Vím, že je toho trochu moc a navíc hodně málo času, ale jsem si jistá, že vy dívky to zvládnete.“

Catrina tyhle starosti rychle potlačila „Není to kvůli party. S ní si nedělej obavy, Cecelio.“

„A co tedy?“

„Dante.“

„Dante,“ zopakovala její tchyně.

Catrina volala Antonymu, protože si myslela, že by otec jejího manžela mohl mít představu, co se s jeho synem dělo a mohl by jí pomoci. Tak, že by ji nasměroval, jak zvládnout Dantův stres a nálady, aby se jim všem žilo o trochu lépe.

Teď, s Cecelií na lince, pomyslela Catrina na něco jiného. Její tchyně možná byla ještě lepším člověkem, koho požádat o nadhled. Cecelia se také provdala za bosse a prožila s ním i ty nejtěžší chvíle. Musela vědět, co dělat - nebo dát Catrině nějakou cennou a užitečnou radu.

„Měl Antony někdy… řekněme špatné nálady?“ zeptala se Catrina. Dřív, než mohla Cecelia odpovědět, dodala: „Víš, ty časy, kdy práce a život a všechno to ostatní bylo až příliš, a on to dobře nezvládal. Když nic, co jsi udělala, nepomáhalo.“

Cecelia po dlouhé pauze odpověděla: „Obvykle jednou za pár let či tak nějak.“

„Jako hodinky?“

„Muži jako Antony nevědí, jak… dobře, myslím, že to správné slovo je relaxovat. Prosté vzetí si dovolené pro něj nebylo skutečnou dovolenou. Téměř vždycky do toho byl nějak zapleten obchod. Takže ano, řekla bych, že nevěděl, jak správně relaxovat. Bylo to něco, co se musel naučit v průběhu času.“

„Pomohla jsi mu s tím?“

„Občas a jindy jsem ho prostě nechala, aby si to vyřešil sám.“

„No, tohle tu fungovat nebude,“ zamumlala Catrina.

„Aha,“ řekla její tchyně. „Předpokládám, že letos to nefunguje ani Dantemu.“

„Pravděpodobně ne.“

„Není toho moc, s čím můžu pomoci, Cat, kromě toho, že ti řeknu, že bez ohledu na to, co se stane, to přejde. Mezitím ho donuť, aby se o krok stáhl a relaxoval.“

„Netuším, jak to udělat.“

Cecelia na druhém konci linky zabroukala: „Já znám někoho, kdo to ví.“