THOAH - 18. kapitola

Překlad: Lucianna

Julie seděla ve svém velkém, koženém křesle, dívala se z okna kanceláře, a byla blízko ředitelského rozhodnutí, že pokud se její doprovod neobjeví během příštích deseti minut, odejde bez nich. Co Nicholasova cesta přešla značku šestého dne, kočky ji začaly vodit do práce a z práce, každý den – ačkoliv nemohla zjistit, jak vždy vědí, že je připravená jít domů, každý večer. Ten rituál trval teď už tři týdny, což dělalo v součtu dvacet osm dní – ne že by to počítala – co kdokoliv slyšel o řediteli ochranky Nova Mare.

Takže Julie byla ráda, že ustoupila a nechala nainstalovat kočičí dvířka, po pěti nocích, kdy opakovaně musela vylézt z postele a pustit Ajaxe ven, pak počkat a pustit ho zpátky dovnitř, protože nevypadal, že by udržel močový měchýř déle, než pár hodin. Ale nechtěla vyřezávat díru do solidní zdi, takže její tesař vyměnil jedno z okenních křídel, za lítací dveře.

No, kočky ji doprovázely do práce a z práce, když nesněžilo – strávili den, jen oni vědí kde – a jely v jejím uzavřeném vozíku, za nepříznivého počasí. Nový vozík měl opravdu dveře a topení a dokonce stěrače, ale opravu cool část byla, že měl pásy místo kol, takže měl být schopný projet i opravdu hlubokým sněhem, jako Shermenův tank – ne že by měla šanci zjistit, jestli je to pravda.

Každý den, byla Julie více překvapená, kam až je Olivie ochotná zajít, aby udělala z Nova Mare, jeden z nejexkluzivnějších a unikátních resortů na světě. A bylo jí jedno, co ta žena tvrdila; ta bývalá městská myška, musela mít pěkně skandální, velkolepé sny. Ačkoliv si Julie vzpomněla, že ta lanovka přes fjord, byl opravdu Macův nápad, což bylo vážně diskutováno na pár ředitelských setkáních.

Čtyři dny do vánoc a stále žádný Nicholas. Julie opravdu doufala, že bude do té doby zpátky, protože měla opravdu vzrušující dárek, který mu chtěla dát. Takový, který nemusela kupovat; stačilo, aby nedostala měsíčky.

Och jo; prošla si panikou, před pár týdny, po tom, co počůrala tři domácí těhotenské testy, a nyní byla ve fázi jak mu to u Háda říct?. Doufala, že to zjistí, a bude ve fázi rezignace, až se vrátí zpátky. Protože jestli to, jak moc jí chybí, je nějakým náznakem, byla si velmi jistá, že je naprosto a kompletně zamilovaná do toho vysokého, modrookého, nesnesitelně krásného muže.

Kromě toho, jak to bylo vůbec možné, vzhledem k tomu, že ho znala přesně týden a půl? A vzhledem k tomu, že se mu aktivně vyhýbala čtyři z těch dní, jak mohla tak postrádat, chtít a milovat toho svaly-ukazujícího atavistu, každou buňkou svého bytí?

Pravda, měli dvě jednorázovky, takže mu musela věřit nejen na nějaké vrozené úrovni, od samého počátku, ale musela věřit i tomu vnitřnímu hlásku, který neposlouchala, když měla pochybnosti o svatbě s Clayem. A nebyly to ani pochyby na poslední chvíli; začala zachytávat malé záblesky Claye debila, ani ne měsíc po tom, co mu dala své panenství.

Otěhotnění v posledním ročníku zjevně umlčelo ten hlas, ale při ztrátě miminka, jen šest týdnů potom, měl křičet, že to je její šance zmoudřet – zvlášť, když Clay řekl, že to bylo pravděpodobně dobře, a přesvědčil ji, aby to nikomu neříkala. A opravdu si přála, aby ten hlas našel kabelku plnou cihel a natloukl nějaký rozum do ní, když ten hajzl navrhnul, aby se i tak vzali a drželi se jejich plánu, podpořit se navzájem během vysoké.

Ne, nebyla to pubertální touha, která ji přiměla si myslet, že Clay byl její nejlepší šance na šťastně-až-na-vždycky, ale spíš smrtelná kombinace touhy opustit město, bláznící hormony těhotenství a potratu, a staré, obyčejné pubertální hlouposti.

Takže… pokud její vnitřní hlas měl pravdu před deseti lety, ale ona ho neposlechla, co když má pravdu i o Nicholasovi a ona neposlechne ani tentokrát, a odejde pryč, od opravdové šance?

Bylo by fajn, kdyby ten muž byl vážně tady a pomohl jí s rozhodnutím, ale nikdo – ani Olivie, Mac, nebo Rana – neslyšeli o Nicholasovi dvacet osm dní. Juliin rostoucí vztek na to, že ani nezavolal, se každopádně změnil na obavy, když zjistila, že i její ledově klidná mentorka, si dělá obavy.

Před několika dny ráno, když se prohrabovala místností s rekvizitami, a hledala nějakou inspiraci na každoroční, silvestrovskou párty Nova Mare, Julie zaslechla Ranu a Tita, mluvit v chodbě, a ten pár zjevně věřil, že nikdo ještě není v práci. No, byla to víc hádka, než diskuze, kdy Rana vyhrožovala, že půjde hledat Nicholase sama, pokud její všemocný manžel, nebo syn, nepůjdou, a Titus vyhrožoval jí, že ji vezme zpátky na ostrov během mrknutí oka, pokud vytáhne patu z hory.

„Mrknutím oka, nebo za rachotu hromu?“ zamumlala si Julie pro sebe, když se rozhovor v tom okamžiku změnil na zlověstné ticho. Nechtěla, aby věděli, že slyšela jejich soukromou konverzaci, a tak Julie opustila místnost prostřednictvím chodeb a běžela k registraci, pak vyšla ven a běžela zpátky po cestě a prošla hlavními dveřmi, jakoby právě přišla do práce… bez kabátu.

Ale zjevně dokonce i královny se musí podvolit opravdovým napínaným svalům, protože Rana neopustila horu, její nálada byla všechno, jen ne veselá a Rowan ji každý večer doprovázel domů.

Julie se postavila, když spatřila Sola na osvětlené cestě, jak běží ke dveřím, se zbytkem bandy, která se ho statečně snažila dohnat a ona vyběhla z kanceláře, aby je pustila dovnitř. „Ok, ok,“ řekla se smíchem, když Sol vběhl dovnitř a do chodby, aniž by se na ni podíval. „Co to všechno vzrušení?“ zeptala se, následujíc je, když ostatních pět proběhlo také kolem. „Házely na vás děti sněhové koule?“

Julie vstoupila do designové místnosti, aby našla všech šest koček, stát ztuhle a zírat na boční stěnu, když jejich ocasy, se mrskaly sem a tam. Ztuhla, když jí kůže začala brnět a vlasy se postavily díky statické energii, a viděla, jak i Solovy chlupy, stály, jako by ho někdo přetřel balónkem.

Pomalu si začala uvědomovat ostré bzučení, které bylo zlověstně hlasitější, dokud nebylo tak ostré, že Julie začala zvedat ruce k uším – jen aby znovu ztuhla, když Sol najednou vydal hlasité, hrdelní zavrčení. Ostatní kočky vystřelily do chodby, když se Solomon otočil a zaútočil přímo na ni. Ten velký kocour vyskočil a narazil jí do hrudi, ta síla způsobila, že Julie klopýtla dozadu, s překvapeným výkřikem, když spadla, Sol přistál rozplácnutý na ni, právě když ta zeď vedle nich vybouchla.

Trosky vletěly do designové místnosti a Juliin křik se ztratil v ohlušujícím úderu, když vlna horka a oslepujícího světla, naplnila vzduch štiplavým zápachem něčeho, o čemž se domnívala, že byl vybouchnutý ohňostroj. Přetočila se, stáhla Sola pod sebe, když dřevo, plasty a malé kousky žuly, pršely dolů, pak musela pohřbít obličej do Solovy srsti kvůli prachu, jen aby prudce zvedla hlavu, když zaslechla neomylně lidský křik.

„Ó můj Bože,“ vykřikla a zvedla se na kolena. „Někdo tam je.“

Julie se vyškrábala na nohy, téměř zakopla o Sola, když proběhl kolem ní a následovala ho skrz zející díru ve zdi. Vstoupila do úzké jeskyně, jen aby se zastavila, když zjistila, že ta žula… zářila, a zdi vážně vydávaly dost světla, aby viděla, že ten klesající tunel se ostře zatáčel asi dvacet yardů odtud.

„Ne, pojď zpátky,“ zavolala, když se škrábala přes malé kameny, když Solomon zmizel za zatáčkou. „Můžou vybouchnout další petardy…“

Další bolestný výkřik dolehl k ní a Sol přiběhl zpět ze zatáčky, švihal rozrušeně ocasem a naléhavě zavrčel, než znova zmizel v tunelu. „Ok, už jdu. Vydržte, pane, už jdu!“ vykřikla Julie, když uslyšela klení – jen aby se znovu zastavila, když nepoznala ten jazyk.

Och Bože, co když ten naštvaný muž, Perdiccas, se vrátil pro pomstu?

Julie pospíchala dopředu, když se stejně rychle rozhodla, že Solova naléhavost znamená, že to musí být Nicholas. Zatočila do zatáčky a uviděla ho ležet, napůl rozpláclého na stěně jeskyně, téměř nahého a pokrytého krví. Ale nebyl to pohled na muže – kompletně pokrytého krví – kterého Nicholas tisknul k hrudi, co jí nutilo zaváhat, ale spíš zakrvácený meč, který ležel vedle něj.

Když ji spatřil, Nicholas vykřikl něco, čemu nerozumněla, ačkoliv si byla jistá, že zmínil Maca a Tita, někde během jeho tirády, když na ni slabě ukazoval. Tehdy si Julie všimla velké, hluboké rány na jeho boku, což znamenalo, že velká část té krve, byla jeho.

„Ó můj Bože, Nicholasi,“ vykřikla a spěchala, aby se skrčila vedle něj. „Nech mě se podívat, kde jsi zraněný,“ řekla něžněji, a zkoušela pohnout tím, očividně mrtvým mužem, o kterém předpokládala, že je Sampson.

Nicholas se natáhl s překvapivou rychlostí a odstrčil ji pryč. „Nesahej kurva na něj!“ vykřikl a přitiskl muže znova k sobě. „Udělej, co jsem řekl, a přiveď Maca. Hned,“ vyštěkl a jeho ruka se natáhla k meči.

Julie se vyškrábala na nohy a běžela zpátky do jeskyně – proběhla kolem Sola, sledujíc to z bezpečí zatáčky – procpala se dírou ve zdi, proběhla chodbou, prudce otevřela vchodové dveře a běžela po cestě, osvětlené jen občasnými lampami. Málem upadla na ledu, když zatočilas cestu, která vedla k Macově a Oliviině budově, ale vyrovnala to právě ve chvíli, kdy vběhla přímo do Maca.

Chytil ji za ramena. „Kde je?“

„V jeskyni… za designovou místností,“ řekla, popadajíc dech. „Pokrytý krví. Sampson… myslím, že je mrtvý. Nicholas ho nechtěl pustit. Řekl mi, abych pro tebe došla.“

„Henry,“ řekl Mac, když chlapec přiběhl k nim. „Otec je nejspíš na cestě, tak mu běž naproti a řekni mu, že Nicholas je v konferenčním pavilonu. Taky zavolej Rowana a řekni mu to samé.“ Mac vedl Julii zpátky po cestě. „Ať Rowan přivede Danteho a Micaha, do pavilonu. A Henry?“ zavrčel, a zastavil, právě když chlapec vyrazil, takže se otočil zpátky. „Pak tam přijď taky.“

Celý jeho vzhled, vypadal na padesát, místo na deset, a Henry tiše přikývl a pak vyběhl do lesa, směrem k chatě starších Oceanových.

„Je Nicholas taky zraněný?“ zeptal se Mac, když vyrazil znovu po cestě, jeho tempo nutilo Julii běžet, aby mu stačila.

„Ano. Viděla jsem hlubokou ránu na jeho boku a jednu na hlavě. A jeho zorničky byly opravdu tmavé a… a on je opravdu naštvaný.“

Mac prudce zastavil. „Ublížil ti?“

„Ne,“ ujistila ho rychle, když znovu vykročila, ale musela se znovu rozběhnout, když Mac zrychlil zase své tempo. „Ale ten muž – Sampson. Myslím… myslím, že je mrtvý.“

„Možná nebude,“ řekl Mac tiše. „Jak ses dostala do tunelu?“

„Boční strana v designové místnosti vybouchla a Nicholasův kocour, Solomon, vběhl dovnitř, když jsme uslyšeli křik,“ řekla nakonec šeptem.

Mac se znovu zastavil, ačkoliv bylo moc tma na to, aby viděla jeho výraz. „Musím pospíchat napřed, ale požádal bych tě, abys také přišla zpátky do pavilonu. Možná bude potřeba tvoje asistence.“

„Ano, samozřejmě.“

Stáhl si svůj svetr přes hlavu a podal jí ho. „Třeseš se.“ A ve chvíli, kdy jí ho podal, se otočil a zmizel ve tmě.

Když zjistila, že se třese nekontrolovatelně, Julie vklouzla do jeho svetru a znovu se rozběhla, zatímco zkoušela nespekulovat o tom, jak Mac věděl, že ta hlasitá, zem-otřásající exploze, byl Nicholas. A pravděpodobně Sampson – který byl rozhodně mrtvý, usoudila při vzpomínce, že byl přeseknutý téměř napůl… mečem, nebo něčím takovým.

Julie prohledala všechny kapsy, jak běžela, než si konečně vzpomněla, že její mobil je v kabelce, když přemýšlela, jestli by někdo neměl zavolat 911, ale usoudila, že Mac to už pravděpodobně udělal.

Dostala se do své kanceláře, právě když Titus a Henry vběhli dovnitř, a starší Oceanus se překvapeně otočil, když vběhla za nimi. „Julie,“ řekl, a pohnul se, aby jí zablokoval cestu. Zavrtěl hlavou. „Neměla bys tady být.“

„Našla jsem Nicholase a došla pro Maca,“ řekla mu, a přitiskla si ruku na křeč v boku. „Váš syn mě požádal, abych se sem vrátila a pomohla.“

Titus se otočil při zvuku hrůzostrašného křiku a vběhl do designové místnosti, s Henrym jen dva kroky za ním. Julie je následovala, ale zastavila se v té zející díře ve zdi, když zjistila, že Nicholas je stále opravdu naštvaný.

„Přiveď ho zpátky!“ řval.

„Je příliš pozdě, Nicholasi,“ slyšela, jak Mac řekl klidně. „Už odešel.“

„Kurva, přiveď ho zpátky.“

„Víš, že nemůžu,“ odsekl Mac. „Ne, když nechce. On si už vybral, Nicholasi,“ pokračoval znovu klidněji.

„Tak pošli mě za ním. Já tomu idiovi změním názor.“

„Musíš to vzdát, Nicholasi,“ slyšela Julie Tita, říct tiše,“ ať můžeme prohlédnout tvá zranění.“

„Zpátky, starý muži,“ zavrčel Nicholas. „Ten zkurvený idiot dostal ránu, která patřila mně; já ho teď zatraceně neopustím.“

„Dost,“ vyštěkl Mac. „Henry, doběhni na ošetřovnu a přines lékárničku. Micahu, Dante,“ řekl, právě když Julie slyšela kroky, přicházející z tunelu na druhé straně. „Vezměte Sampsona, zatímco Rowan a já ovládneme Nicholase.“

„Nemůžeš ho prostě vyléčit?“ slyšela Julie, jak se zeptal Rowan.

„Proboha, chceš se vypořádávat s jeho vztekem při jeho plné síle?“

Henry přiběhl do tunelu a prudce zastavil, když ji uviděl, takže Julie zjistila, že padla na kolena a v předklonu se objímala kolem těla. Chlapec se otočil a řekl něco do tunelu v jazyce, který neznala, pak prošel kolem ní a vběhl do designové místnosti.

A bylo to, zjevně; protože s naprosto výmluvnou kletbou od jednoho z mužů, rozhovor pokračoval, ale ve stejném cizím jazyce. Ačkoliv to mělo kořeny v latině, nebo staré řečtině, takže Julie zachytila slovo, nebo větu dost často na to, aby místo klečení v tunelu, o kterém netušila, že existuje, a tichého vzlykání nad Nicholasovým vztekem a bolestí, by měla pravděpodobně utíkat jako o život.

Místo toho sebou cukla, když se o ni něco otřelo a Sol jemně trknul hlavou do její. Sebrala ho do náruče a zabořila si obličej do jeho srsti a roztřeseně se nadechla, když slyšela Nicholase znovu zařvat, což bylo následováno zvuky rvačky a dalšími kletbami a bručením, právě když něco kovového – jako ten meč, který viděla ležet na zemi – zasáhl žulu takovou silou, že sebou znovu cukla.

Julie ztuhla, když najednou všechno ztichlo, kromě těžkého oddechování mužů a rychle se vyškrábala na nohy, držíc Sola, když uslyšela kroky, přicházející tunelem. Prolezla do designové místnosti a utíkala přes chodbu do své kanceláře, kde našla zbylých pět koček, nacpaných v jejím koženém křesle za jejím stolem, a všechny na ni zíraly velkýma, nehybnýma očima.

„Jsem ve své kanceláři,“ řekla, když na ni Mac zavolal.

Vešel dovnitř, přední část košile měl od krve a oči neobvykle zářivé. Titus vešel za ním.

„Otče?“ řekl Henry, který zabrzdil ve dveřích, v rukou velký batoh.

„Dej to Rowanovi,“ řekl Mac a pokývl přes chodbu. Podíval se zpátky na Julii, začal něco říkat, ale pak pohlédl na otce.

Titus vážně dokázal vykouzlit něco, co připomínalo úsměv. „Nemusíš mít obavy, Julie; Nicholasova zranění nejsou život ohrožující.“ Také na chvíli zaváhal a pak řekl, „Ale chtěli bychom tě požádat, jestli bys byla ochotná, strávit příštích pár dní jako jeho ošetřovatelka.“

Mac se zamračil na otce. „Jsi si jistý, že je to moudré?“

Titus se podíval přímo na Julii, když odpověděl. „Ona je jediná, kdo bude schopný ho zvládnout.“

To myslel vážně? Pět mužů muselo odtrhnout Sampsona od Nicholase, a Dance a Micah, ho právě nyní nejspíš museli držet, aby mohl Rowan ošetřit jeho zranění. „Myslíte, až se vrátí z nemocnice, že ano?“ zašeptala a objala Sola pevněji. „Někdo zavolal sanitku, že?“ A šerifa, donutila se nedodat, při vzpomínce, že tam byl na-mou-duši mrtvý muž, v tunelu.

„Nicholas ti neublíží, Julie,“ řekl Mac, aniž by jí odpověděl na její otázku. „Otec má pravdu; ty jsi jediná, s kým nebude bojovat.“ Napjatě se usmál. „Ne fyzicky. Ale obávám se, že by ses měla připravit na slovní útoky.“

„Až se vrátí z nemocnice,“ zopakovala.

„Nebude žádná nemocnice,“ řekl Titus. „Rowan a ostatní ho vezmou domů a… usadí ho.“

„Čím méně lidí bude vědět, co se tady dnes večer stalo, tím lépe,“ dodal Mac, čímž znovu upoutal její pozornost. Zvedl ruku, když chtěla něco říct. „Musím tě požádat, abys nám věřila, Julie, pro Nicholasovo dobro. Stále je tu šance, že je ještě v nebezpečí, a nejbezpečnější místo pro něj, je tady, na téhle hoře.“ Přistoupil blíž. „Potřebuji tvé slovo, že nebudeš s nikým mluvit o ničem z tohoto.“

Nebo co? chtěla se zeptat. Místo toho přikývla a přitiskla si Sola pod bradu.

„A zůstaneš s Nicholasem, dokud se neuzdraví?“

Musela znovu přikývnout, protože další věc, co Julie věděla, byla, že Mac od ní vzal Sola a postavil ho na zem, a pak ji vedl ven z její kanceláře. „Umožním ti, aby sis došla domů a zabalila si dost oblečení na pár dní,“ řekl, když otevřel dveře a postrčil ji ven. Zastavil vedle jejího vozíku a otočil ji tváří k sobě. „Navrhuji, abys řekla své sestře, že…“ zmklnul a zamyšleně se podíval za její rameno. „Ne, místo abys šla domů, zavolej Trishe a řekni jí, že doktor z resortu si myslí, že jsi možná byla nakažena nemocí od jednoho z klientů. Vysvětli ji, že jsi v karanténě, kvůli opatrnosti a Olivie rozhodla, že bys měla zůstat v Nicholasově domě, kvůli izolaci.“ Sáhl do kapsy a vyndal svůj telefon – který, jak si nemohla nevšimnout, měl na sobě krvavou šmouhu. „Požádej ji, aby ti zabalila oblečení, protože nesmíš přijít s nikým do kontaktu a jeden z našich strážných to vyzvedne.“

Čekal, zatímco volala a snažila se znít rozrušeně a znepokojeně, pro Trishino dobro a pak mu podala telefon zpátky. Mac otevřel dvířka jejího vozíku, ale Julie nenasedla.

„Um, já vím, že nejspíš není čas, ale měl by někdo… Myslíš, že Phantom může být zraněný a toulat se někde kolem resortu?“

Mac se podíval směrem k pavilonu a pak zvedl pohled k vrcholu a pokrčil rameny. „Ten starý válečník dokázal najít cestu k Nicholasovi vždycky, i když byl považován za mrtvého.“

Jako když se to stalo předtím? Chtěla Julie vykřiknout, ale místo toho nasedla do vozíku.

Mac podržel dveře od zavření. „Potřebuji tvé slovo, že pojedeš přímo k Nicholasovi domů a zůstaneš tam.“

Přikývla, pak se podívala směrem ke kanceláři. „Mohl by ses ujistit, že ty kočky budou venku, než odejdeš?“

„Jasně. A nedělej si starosti s tím bincem. Uklidíme to.“

„Och, počkat; máme vánoční párty, zítra večer. To byl důvod, proč jsem byla stále tady, když… když…“

„Matka na to dohlédne. A Julie?“ řekl, když se narovnala od zapnutí světel. „Jakmile se Nicholas uklidní, zodpoví všechny tvoje otázky.“

Zavřel dveře s tímto zlověstným slibem a šel zpátky dovnitř, a Julie pohlédla k oknům své kanceláře, aby viděla, jak Titus zvednul Sola a přitisknul si tu kočku k hrudi.

Sešlápla plyn, což ji připláclo zády do sedadla, když zapomněla na silnější motor, a zamířila směrem ke strážnímu domku, když si připomínala, že její vnitřní hlas si byl jistý, že má důvěřovat Nicholasovi, každou buňkou svého bytí, ačkoliv neměla absolutně žádnou představu, kdo – nebo co – on je.