S&S - 5. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Theo sevřel Evelinu, která měla doširoka vytřeštěné oči, do svého objetí, její hlavu si přitiskl ke svému hrudníku a oba je převalil tak blízko, jak jen mohl, k jejímu autu. BMW mělo až příliš nízký podvozek, než aby se mohli plně schovat pod ním, ale Theo měl Evelinu pevně zastrčenou v té malé mezeře mezi zemí a svým tělem. Jeho záda tak čelila náporu nábojů, které prořízly vzduch.

Ani jeden z nich ho nezasáhl.

Evelina se v Theově silném držení třásla jako list, ale on ji odmítal pustit. Ale ani si nemohl dovolit otočit hlavu a podívat se na auto. Možná, pokud by měli štěstí, by si střelec – nebo střelci – ať už to byl kdokoli, mohli myslet, že se jim na chodníku svůj cíl podařilo zasáhnout.

„Přestaň se hýbat,“ zasyčel Theo do Evelininých vlasů.

Zafňukala: „Snažím se.“

Těsně předtím, než opustil kavárnu, měl Theo zvláštní pocit, který mu vzadu na krku zježil všechny chlupy. Ten pocit už zažil dvakrát. Jednou, když byli zavražděni jeho rodiče, a pak znovu, když byl Dino zabit bombou.

Jednalo se o dva naprosto odlišné dny, které od sebe dělily celé roky, ale vryly se mu do mysli i duše. Musely, protože v podstatě svým vlastním způsobem změnily jeho život. Byly spojeny s násilím a žalem, a byly to okamžiky, které Theo nechtěl přežít. Takže když se ten pocit objevil znovu, musel si ho všimnout.

Theo požádal Evelinu, aby mu dovolila doprovodit ji ke svému autu, a to navzdory tomu, že chtěl pokračovat ve svém dni a nepřikrmovat tu zvědavost, kterou ohledně ní cítil. Tak jako tak to byl ten jediný způsob, jak se nedostat do problémů.

A pak si toho všiml.

Když vyšli z kavárny, míjelo je černé auto. Pak znovu, když dorazili k prvnímu bloku, přijelo z druhé strany. A když ho viděl naposledy, míjelo je opět z druhé strany v době, kdy šli k parkovišti.

Černé auto bylo snadné přehlédnout. Ve městě bylo černých aut pravděpodobně stovky tisíc. Theo, pokud by neměl svůj divný pocit, by auto pravděpodobně vůbec nezaregistroval, ani to, že jelo pomaleji, než zbytek vozidel na rušné ulici.

Pneumatiky hlasitě zakvílely. Když držel hlavu u země a rukama pevně svíral její tělo, odmítal dovolit Evelině vstát ze země.

Cítil, jak se chvěla. Ten zasraný chodník byl zatraceně studený a ona na sobě měla jen vlněné šaty a semišové boty, které jí sahaly nad kolena.

„Theo?“

„Co?“ vyštěkl.

Evelina slyšitelně polkla. „Je konec.“

Jo, usoudil, že ano, ale chtěl mít jistotu. Theo zvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe.

Černé auto nebylo nikde v dohledu a cesta všude kolem ztichla. Doprava se zastavila a zdálky byly slyšet sirény. Lidé vystupovali z aut, pár z nich mělo na tváři ohromené výrazy a další už k uchu tiskli telefony. Pár z nich se dokonce pohybovalo blíž k Theovi a Evelině.

„Teď se můžeš pohnout,“ zašeptala Evelina.

Theo se setkal s jejíma zelenýma očima a na zlomek vteřiny dokázal myslet jen na zaváhání. Ona byla vyděšená, v očích měla vidět slzy, rty se jí třásly. Rukama zaťatými v pěst pevně svírala okraje jeho kožené bundy, do které ji zabalil, jako by ji nikdy nechtěla pustit. Když se na chodníku přetočili, Theovi se nějak podařilo dostat je oba na stranu, ale nohama ho dál pevně svírala kolem pasu.

Intimní.

Až příliš intimní.

Ale stále to v jejích očích viděl. Strach, nejistota. Nechtěla, aby se pohnul. Nechtěla ho nechat jít. Zatím ještě ne.

„Jsi v pořádku,“ zamumlal Theo.

Evelina přikývla, ale v ten samý okamžik zatahala za jeho sako ještě pevněji. V očích měla panický, divoký pohled, který se soustředil jen na něho.

„Co je, Eve?“ zeptal se.

Nedokázala odpovědět.

Theo se v duchu okamžitě vrátil k poslední střelbě, které byla Evelina účastníkem – střelba, kdy zemřela její matka.

Nebyl svědkem útoku, při kterém zemřela Mia Conti, ale slyšel toho dost na to, aby věděl, že to bylo násilné, krvavé a nezapomenutelné. Jedna strana obličeje ženy byla nerozpoznatelná, díky rychlému útoku byla celá rozstřelená.

Eve seděla od své matky jen o židli dál. Mohla stále slyšet střelbu? Mohla stále cítit vůni krve? Mohlo se jí o tom v noci zdát?

Co se týkalo jeho vlastních vzpomínek, tak u Thea to bylo po všech těch letech stále ještě živé.

Stále si pamatoval, co cítil, když vešel do jejich domu v Melrose, kde našel policii a shromážděný dav. Stále mohl cítit tu nejistotu, když ho strčili do auta a vezli z místa, kde byli jeho rodiče zavražděni.

A pak tu byl Dino.

Horko…

Výkřiky...

Bomba.

Když se přiblížily hlasy lidí, Theo znovu shlédl na Evelinu. Kolik času minulo? Třicet vteřin, možná minuta nebo dvě?

Přišlo mu to jako celá věčnost.

„Jsi v pořádku,“ řekl jí Theo.

Přál si, aby před těmi lety měl někoho, kdo by mu to řekl.

„Ne v pořádku,“ odpověděla Evelina ztěžka.

Předstírání bylo lepší. Nikdo to pak nevěděl.

Theo si nemyslel, že by to Evelina mohla pochopit. Nebyla taková, jako on. Neměla v minulosti muže, který by z ní vymlátil všechen lidský strach. Neměla práci, která by ji označila jako zločince a zabijáka, nebo příslušnost k rodině, která požadovala, aby nikdy neselhal.

Evelina popotáhla a mrkáním se snažila zahnat vlhkost z očí. Nepomáhalo to. Slzy se teď ocitly už na jejích spodních řasách a hrozily tím, že spadnou. Ženy by neměly brečet – zasluhovaly si muže, kteří by jim nikdy nezpůsobili bolest.

V tomto životě to bylo nemožné.

Theo se tvrdě nadechl. Přál si, aby si nebyl tolik vědom toho, jak se pevné tělo Eveliny Conti na chodníku těsně tisklo k tomu jeho. Přál si, aby se jí šaty nevyhrnuly nahoru, a aby se podpatky bot nezarývaly zezadu do jeho nohou. Skutečně si přál, aby se její tělo tak dobře nehodilo k tomu jeho.

Ale hlavně si přál, aby pod ním nevypadala tak naprosto zranitelně. Jako by jí tíha jeho těla dostala do slabé pozice. Vystavené. Nechráněné. Křehké. Jako by on měl kontrolu.

S ní pravděpodobně ano.

Evelina by nechtěla nic jiného. Nechtěl, aby byl tím mužem: tím, který by využil někoho, jako byla Evelina, ke svému vlastnímu prospěchu, i když by to bylo kvůli tomu, aby uklidnil její srdce.

Na tohle nebyla vhodná doba. Na tohle nikdy nebude vhodná doba. Mohlo by to být špatné.

„Ach můj bože,“ zamumlal kdosi, kdo se přiblížil k autu. „Vy dva jste v pořádku?“

Theo se od Eveliny ani neodvrátil, ani neodpověděl. Její rty se stále třásly. V očích měla stále ještě vodu. Stále byla vyděšená.

Sirény zněly hlasitěji.

„Sakra,“ zasténal Theo.

To poslední, co chtěl, bylo zaplést se s policajty. To, že byl silně zapojený do chicagské mafie, bylo neskrývanou skutečností. Tohle by mohlo na jeho rodinu přitáhnout další pozornost a s ohledem na to, co se právě stalo, to stále ještě neskončilo.

„Kdo by mohl něco takového udělat?“ zeptala se rozzlobená žena.

„Nic nevíme,“ odpověděla Evelina.

Její slova odrážela Theovy myšlenky. Přesně takhle děti jako oni vyrůstaly.

Nic nevíš.

Nic jsi neviděl.

Nic jsi neslyšel.

Stěny nemluvily a okna neviděla. Pro lidi, kteří vyrůstali v mafii, bylo naprostou samozřejmostí se naučit, jak odvrátit tvář a nedívat se.

„Nic,“ zopakoval.

Bez dalšího slova se zvedl se země a od Eveliny. Držela ho až do okamžiku, kdy už dál nemohl, ale pak pomohl vstát i jí. Jakmile stála, upravila si šaty. Díky tomu, že teď mezi nimi vznikla pár centimetrová mezera, měl Theo pocit, že mohl znovu dýchat.

Kdo měl být cílem? On nebo ona?

„Kdo to udělal?“ zeptala se Evelina.

Theo neměl ani ponětí.

Ale měl v úmyslu zjistit to.

********

Theo vyšel před policejní stanici a připadal si špinavější, než kdy jindy. Denně dělal spoustu sraček. Ale když vstoupil na policejní stanici a usedl před detektivy? Theo se otřásl a do kalhot si utřel ruce.

Špinavý.

Zasraně špinavý až do morku kostí. Ten pocit ze sebe, bez ohledu na to, jak moc se snažil, nedokázal setřást. A Bůh věděl, že se o to zasraně tvrdě snažil. Pro lidi jako on, nebylo dobré dostat se do jakéhokoli kontaktu s policajty.

Drž se od policajtů dál.

Nemluv s policajty.

Nikdy se s policajty nezapleť.

Zasraně dost jednoduché.

Jak se jeho otec před celými těmi roky změnil v krysu a choval se k policajtům, jako by byli staří přátelé, tomu Theo nerozuměl. Samozřejmě věděl, proč jeho otec udělal to, co udělal, ale Theo by něco takového nemohl.

Theo s povzdechem sešel ze schodů od hlavního vchodu do okrsku. Byly přesně dvě odpoledne. Čím rychleji by se mu podařilo dostat se z policejní stanice, tím šťastnější by byl. Přemýšlel, jak se podařilo s policajty vypořádat Evelině.

Vzhledem k tomu, že měl své auto stále ještě ve Wicker Parku, Theo potřeboval chytit taxi. Detektiv mu nabídl odvoz kamkoli, kde měl auto zaparkované, ale Theo při té nabídce vyštěkl přímo do mužova obličeje smíchy. Co ten chlap chtěl? Thea zabít?

Ani zasranou náhodou.

Theo neměl šanci zastavit si na ulici jeden taxík.  Protože ke straně ulice zajel černý Mercedes, který měl skla tak tmavě tónovaná, že Theo nemohl vidět dovnitř. To auto poznal, protože v poslední době bylo předmětem debat mezi rodinami Rossi a Conti.

Auto patřilo Sereně Rossi. Serena však nebyla tím, kdo byl uvnitř. Jakmile se otevřely dveře pro pasažéra, Theo uvnitř uviděl Tommase Rossi, který čekal.

„Dovnitř,“ přikázal Tommas.

Theo zaváhal. „Proč?“

„Neuvědomil jsem si, že by moje požadavky mohly být předmětem diskuse jako předního bosse mafie, DeLuco. Dovnitř toho zasraného auta.“
A bylo to. Theo nasedl na zadní sedadlo a ještě dřív, než stihl úplně zavřít dveře, auto zrychlilo. Tommas byl druhem muže, který jen zřídkakdy ve svých rysech projevoval nějaké emoce. Ve všem byl vážný – v obchodech, rodině i životě.

Tommas mávl rukou směrem k řidiči, aby ve zpětném zrcátku upoutal jeho pozornost.

„Nate, vezmi nás párkrát kolem bloku. Dám ti pak vědět.“

„Provedu, bossi.“

Řidičova pozornost se znovu zaměřila na cestu a ne na dva muže, kteří seděli vzadu. Tommas se znovu otočil k Theovi. Theo měl většinou Tommase rád. Ty dva od sebe nedělil příliš velký věkový rozdíl, a když byli mladší, přátelili se. Navíc ten chlápek byl Damianovým bratrancem, takže Theo Tommasovi v la famiglii důvěřoval o trochu víc, než všem ostatním.

„Není tohle auto tvé matky?“ zeptal se Theo.

Tommas se ušklíbl. „Když se snažila jet do jedné z Laurentových starých restaurací, do kterých se snaží mluvit od jeho… nešťastného konce, vzal jsem jí ho.“

Nešťastný konec. Dalo se to říct i tak. Ostatní by to řekli jinak. Že svého otce zabil Tommas.

„Můžu ho používat i já,“ dodal Tommas. „A když Nate řídí, tak mu dává přednost před mým dvoumístným autem.“

„V tomhle se cítím jako skutečný zasraný řidič,“ zamumlal Nate zepředu. „Jak bych se měl chovat jako tvůj řidič a strážce, když sedíš přímo vpředu, kde na tebe všichni vidí, co? Bože.“

„Sklapni a řiď, Nate.“

„Chápu, bossi.“

Theo si ve svém sedadle poposedl a přemýšlel, proč se sakra před policejní stanicí ukázal Tommas.

„Proč to všechno, Tommasi?“

„Máme problém,“ řekl Tommas jednoduše, aniž by spustil oči z výhledu z čelního skla.

„No, ty máš problém a já jsem tu, abych ti něco z toho vysvětlil. Mimochodem, Evelina je teď na večeři se svým bratrem a jeho snoubenkou. Poslal jsem někoho, aby ji vyzvedl a odvezl ji tam.“

„Její auto -“

„Samozřejmě, že je v držení policie.“

„Usuzuješ,“ zamumlal Theo. „Tenhle problém jsi zmínil.“

„Věci se uklidní, Theo. Lidé o Rileym přestali mluvit a během posledních dní dokonce i přestaly ty malé konflikty mezi tvým gangem a Contiho gangem. Všechno bylo naprosto v pořádku.“ Tommas to poslední slovo prakticky zavrčel. Theo při té ukázce vzteku ani nemrkl. Tommas se vždy ovládal. Dokázal být chladný a kalkulující, ale v určitém bodě rád prolil krev. V průběhu let to už párkrát předvedl se svým vlastním gangem i rodinou. Rozséváním strachu si získal respekt. Ten muž nemluvil zbytečně. Byl také zasraně mužem akce.

„Nejsem si jistý, zda chápu -“

„Co jsi sakra dělal s Evelinou Conti?“ přerušil ho Tommas.

„Co to sakra mělo znamenat?“

„Odpověz na tu zasranou otázku, Theo.“

„V parku jsem měl obchod a náhodou jsem ji potkal. Dali jsme si kávu. Usoudil jsem, že místo toho, abych se choval jako osel, bych ji mohl doprovodit k jejímu autu. Pak se někdo rozhodl střílet po nás. Co dalšího chceš, Tommasi?“

Tommas zaťal čelist. „Její auto bylo střelbou nedotčeno.“
„V tom si dovolím nesouhlasit.“
„To auto jsem viděl. Nebyla v něm ani jediná kulka. Všechna auta kolem něho? Ano. Betonová zeď na vzdáleném konci parkoviště? Spousta otvorů po kulkách. Evelinino auto neschytalo ani jednu jedinou.“

Theo pocítil silný zmatek.

„Tohle byla rychlá útočná palba, Tommasi,“ řekl tiše. „Jako zasrané Uzi či něco takového. Někdo s příšernou muškou musel pálit ze zbraně a vynechat z toho její auto.“

„Nebo někdo s velice dobrou kontrolou,“ odpověděl Tommas.

„Cítím, že mi tu něco uniká.“

„Víš, že je ti to dáváno za vinu, že?“

V Theových vnitřnostech vzplál oheň. „Byl jsem tam i já! Proč bych sakra nařídil někomu, aby pálil na místo, kde jsem byl i já, co?“

Tommas pokrčil rameny. „Možná proto, že to auto v sobě nemělo ani jedinou díru po kulce, Theo.“

„Nebo možná někdo chtěl, aby to vypadalo na někoho jiného, a využili někoho, aby dali vědět, že by se skutečně dostali k Rileymu. Někoho jako jeho dceru. Funguje to stejně.“
„Stále bys to mohl být ty.“

Theo na kožených sedadlech zaťal ruce v pěst. Potlačoval své podráždění. „Teď mluvíš zasraně vážně?“

„Naprosto.“ Tommas si ztěžka povzdechl, naklonil se dopředu a poklepal řidiče po rameni. „Vezmi nás do Wicker. Theo nás může nasměrovat k místu, kde má zaparkované auto. Vysadíme ho tam a budeme ho sledovat na druhý konec Chicaga.“

„To zní jako plán, bossi.“

„Následovat mě na druhý konec?“ Theo si promnul čelo. Snažil se zahnat bolest hlavy. „Teď potřebuji chůvu?“

„Ne, potřebuješ zůstat na svém konci Chicaga.“ Tommas se znovu otočil k zamračenému Theovi tváří v tvář. „Když se k bossovi donesly informace o střelbě, tím prvním člověkem, kterého z toho obvinil, jsi byl ty. Měl jsem ho na telefonu, zatímco se v pozadí chichotala jeho nevěstinka. Fakt milé. Nicméně zatím jsem ještě neskončil a ty jsi tím, kdo je podle něho za to zodpovědný. Tvoje problémy s Contiho gangem za posledních pár měsíců se ti vrací, Theo. Dneska to byla ta poslední tečka, která způsobila, že máš takzvaně terč na zádech.

Theo tvrdě polkl. Donutil sám sebe zůstat zticha. On nebyl tím, kdo na Contiho ulicích způsobil problémy s Adrianovým gangem. To udělal Walter a Theo už ho z toho nemohl obvinit, protože v tenhle okamžik na tom nezáleželo.

Ani Theo nemohl vytáhnout skutečnost, že Waltera zabil. Podle toho, co Theo věděl, si Walterova mrtvého těla v jeho kanceláři stále nikdo nevšiml, protože jeho manželka byla stále ještě na Floridě. Ta žena by se měla vrátit domů v průběhu týdne, takže už nebude trvat dlouho, než bude Walterova mrtvola objevena. Aby se Theo udržel mimo podezření, že zabil mafiána bez svolení bosse, potřeboval se udržet mimo všechny ty nesmysly.

„V podstatě ti dávám volnou cestu,“ pokračoval Tommas, který vypadal, že si zdánlivě neuvědomoval válku, která probíhala uvnitř Theovy hlavy. „Tohle je tvůj průchod, Theo. V tenhle okamžik jsi na území Trentini a Joel už dal najevo, že pokud byť jen jediný muž z gangu DeLuca překročí jejich hranice, tak způsobí tolik poprasku, že bude větší než ohňostroj na nový rok.“

Bože.

„A aby to bylo ještě horší, Rileyho nesmírně rozhořčilo, že byl vyrušený na líbánkách,“ dodal Tommas. V posledním slově byla slyšet hořkost.

Sakra.

„Kdy se vrací?“

Theo se netěšil na to, že se s tím bude muset vypořádat. Měl dost sraček, se kterými se musel vypořádat. Riley Conti neměl být jednou z nich. Ne do doby, než bude Theo připraven se s tím člověkem vypořádat.

Velice trvalým způsobem.

„Nevrací,“ ušklíbl se Tommas. „Dokončí líbánky se svou manželkou tak, jak měl původně v plánu a doufá, že ať už z tohohle bude cokoli, v době, kdy se vrátí, bude vše už vyřešeno a zpátky v normálu.“

Theo se skoro zasmál. „Skutečně?“

„Jeho slova. Ne má.“

„Je tak znepokojen ohledně své rodiny a toho, že na jeho dceru bylo stříleno. Na mě je tolik nasraný jako na nikoho jiného, ale nedokáže vstát od své dvaceti něco leté manželky, aby to řešil?“

„Opatrně, Theo. Respekt, vzpomínáš?“

„Dneska jsem tam byl, Tommasi,“ zopakoval Theo.

„Toho jsem si vědom.“

„Pro kristovu nohu. Nepostavil bych sám sebe přímo doprostřed střelby!“

Tommas se choval tak, jako by Theo nic neřekl. „Právě teď Adriano zůstává v tichosti na svém konci. Ale to dítě je takové vždycky a tuším, že je to pro něj tak lepší. Má těhotnou snoubenku

a v tomhle sporu nebyl nikdy příliš aktivní.“
„Kam míříš?“

Tommas se tiše zasmál. „Děkuj svým šťastným hvězdám za to, že je hranice tvého teritoria vedle jeho.“

Theo sevřel zuby tak silně, až ho bolely panty. „To je směšné.“

„Možná, že ano, ale není nikdo jiný, kdo by se dal obvinit. Co jsi sakra dělal na téhle straně Chicaga?“

„Obchody. Jako obvykle. Co na tom záleží?“ Theo neměl žádnou touhu vyprávět o tom, že byl zkontrolovat svého synovce. Vzhledem k tomu, že Dino byl mrtvý a nemohl na svého syna dohlédnout, ten úkol zůstal na Theovi. Nijak mu to nevadilo, ale Dino nechtěl, aby byl J zapleten do hrátek s mafií. „Mám tu obchody celou dobu.“

„Ve skutečnosti ne,“ odpověděl Tommas. „Máš jen velice málo důvodů pohybovat se na téhle straně Chicaga, což bylo to první, co Joel vyštěkl, když zjistil, že jsi byl na jeho území.“

„S Joelem jsem neměl žádné problémy.“

Dobře. Ne dřív. Teď, když znal pravdu… Joela tak či onak dostane.

„Tohle je tvůj průchod ode mě, Theo,“ řekl Tommas chladně. „Věci byly v klidu, což bylo dobře. Pokud nic jiného, tak jsi právě dal určitým lidem v mafii důvod, proč znovu vybuchnout.“

 Lidem jako je Joel. Theovi ani na okamžik neunikla Tommasova nevyřčená slova. V Theových žilách temně zuřil vztek a každým okamžikem byl stále hrozivější. Jaká byla pravděpodobnost toho, že byl Joel do dnešní střelby nějak zapojen?

Velká.

„Začne se mnou válku, aby se dostal na Rileyho,“ řekl Theo.

„Nemám ani ponětí, o čem nebo o kom mluvíš,“ zamumlal Theo. „Buď opatrný s tím, koho si bereš do úst, Theo. Nikdy nevíš, komu v téhle rodině můžeš věřit.“

Správně.

Jeho jeden průchod.

Jo, Theo to pochopil.

„Víš, že tyhle sračky nenechám jen tak ležet, že?“ zeptal se Theo. Na okraji jeho hlasu byl nebezpečný podtón. „Jestli se u mě nebo u některých z mých lidí Joel objeví, zabiji ho, Tommasi. Ptát se budu až potom. Joel Trentini není připraven na to, aby si dělal z gangu jako je můj, svou matraci.“

„Předtím, než udeříš na Joela, máš území dalších dvou gangů. A v tuhle chvíli u gangu Rossi nenajdeš příliš mnoho pochopení, když vezmeme v úvahu, že jsi nás dostal s Contiho gangem do problémů se stranou Bastoni.“

„Tak by ses měl radši klidit z cesty. Nebudu stát někomu jinému v cestě na vrchol. Někdo už na to využil mého bratra.“

Joel.

Opět.

„Už jsi někdy pomyslel na to, že možná důvodem toho všeho byl možná tvůj bratr?“

Co to sakra mělo znamenat?

„Můj bratr je mrtvý,“ zavrčel Theo.

Tommas přikývl. „To je. A pokud nebudeš opatrný, DeLuco, skončíš na tom samém hřibově, jako on.“

********

Theo ignoroval kousavý studený prosincový vítr, který se proháněl městem. Ignoroval i hvězdy, které míjel, když procházel po Melrose.

Drž se dál od území Trentini.

Theo nebyl vyděšený. Byl nasraný.

Tommas s jeho řidičem vysadili Theo na místě, kde měl zaparkovaného svého Stingray a dali mu varování, aby vypadl z území Trentini. Tommas slíbil, že ho bude sledovat, aby se ujistil, že Theo projel. Udělal to. Byla to však škoda. Theo nikdy nebyl dobrý v dodržování pravidel.

Černý Mercedes, který byl zaparkovaný na ulici kousek za Theem, který pokračoval ve své procházce tichou ulicí a směřoval ke známé restauraci. Stačilo pár telefonátů, aby zjistil, kde si Joel Trentini hrál na zatraceného malého underbosse.

Celý den byl pro Thea špatný. Nechtěl skončit jako Dino, protože někdo chtěl na něco ukázat, a Theo by se stal obětí. Plánoval tu sračku rychle nakopat do prdele.

Tou jedinou věcí, kterou na něj měl Joel Trentini, bylo jeho postavení underbosse. To byla ta jediná věc, která ho držela v bezpečí. Válka v ulicích byla jedna věc, ale jít po underbossovi mafie bylo něco naprosto jiného. Theo musel být opatrný. Extra opatrný. Ale pokud chtěl Joel hrát hry, Theo byl všemi deseti pro.

Hra může začít hned teď.