CIH - 9. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

9/ Derek

„A teď zavři oči, čas jít spát,“ řekl jsem a zachumlal jsem Kadee do peřiny.

Teď už jsem věděl, jak je těžké ji dostat do postele, když byla z něčeho nadšená. I když jsme četli tři pohádky, nepřestala mluvit o Georgie a jak se těší na zítřejší ježdění. Ale teď už byla konečně uložená a pomalu se jí zavíraly oči. Zohnul jsem se a políbil ji na čelo.

„Máš Georgie rád, tati?“ zamumlala.

„No, co myslíš?“

„Zeptala jsem se první, ale já ji ráda mám.“

„Je opravdu milá.“ Kadee lehce nakrčila obočí, asi ji moje odpověď moc neuspokojila, tak jsem dodal, „A vím, že tě má moc ráda.“

„Myslíš si, že je hezká?“

„Ne tak jako ty, maličká.“

„Tati! Neodpověděl jsi. Neusnu, dokud mi to neřekneš. Pravdu.“

„Myslím, že je moc pěkná,“ odpověděl jsem a myslel na to, že z ní jednou bude dobrý vyjednavač. Ale Kadee jsem lhát nemohl, i kdyby to znamenalo přiznat pocity, které se objevily z ničeho nic.

Pohladil jsem Kadee po vlasech, urovnal jí kudrny kolem obličeje. „A už žádné otázky, čas jít spát. Chceš být vzhůru brzo, ne, aby sis mohla hrát.“ Kadee přikývla.

Chvíli jsem tiše stál a sledoval, jak usínala, její dech se zpomalil. Odešel jsem tak tiše, jak jsem jen mohl. Snažil jsem se, abych nezakopl o nějakou hračku, kterou neuklidila, a zamířil dolů.

Evidentně jsem nechtěl Kadeeinu otázku zodpovědět přímo, ale nemohl jsem popřít, že ta malá pětiletá holka něco viděla. Mezi námi určitě něco bylo. Napětí ze mě doslova sálalo, když byla Georgie poblíž. Ale dny s Kadee byly vzácnost a já si je chtěl dostatečně užít. Pravda ale byla jasná jako den, Georgie byla neodolatelná i přesto, jakým výzvám mě vystavovala.

Popravdě, její oči mě dostaly pokaždé, kdy jsem je viděl. Sotva jsem mohl myslet na něco jiného. Bylo to tak otravné jako její sarkasmus. Ale nemohl jsem popřít, jak na mě Georgie působila. Taky jsem nemohl popřít, že její oprsklá povaha mě vzrušovala víc, než by měla.

Ještěže sledovat ji odcházet po naších hádkách mělo výhody. Sledovat ji v těsných džínách, pohazující boky, když přecházela silnici, byla neskutečná. S úsměvem jsem si na ni vzpomněl. Musel jsem se dát dohromady, tohle byla pořád ženská, která mi zničila sen a plán na koupi domu naproti zrovna, když jsem měl dost peněz na to, abych ho koupil, opravil, prodal a mohl se přestěhovat blíž Kadee.

Otevřel jsem si pivo a sedl si k televizi, projížděl Netflix, abych se rozptýlil. Na stolku jsem měl položenou chůvičku. Jasně, Kadee už byla velká, ale nechtěl jsem nic riskovat. Ne s mou dcerou.

Po několika minutách, kdy jsem nenašel nic, co by mě zaujalo, jsem si povzdechl. Neměl jsem stejně náladu na film, byl jsem roztržitý. Zamračil jsem se, když jsem uslyšel tiché zaklepání. Zaposlouchal jsem se. Rozhodně to přicházelo od vchodových dveří. Zkontroloval jsem čas, venku se stmívalo. Dopil jsem pivo a vstal. Nápad, že je to Georgie, která si za mnou odskočila kvůli sexu, jsem se snažil zatlačit. Otevřel jsem dveře.

Venku stála Georgie. Dopadalo na ni světlo z lampy nad dveřmi, za ní byl její dům zahalený ve tmě. Její náhlá návštěva mě zaskočila.

„Eh, ahoj. Nechtěla jsem rušit. Jen mám rychlou otázku.“

„Dobře, do toho,“ odpověděl jsem a polknul. „Jde o dům?“ dodal jsem, abych se ujistil, že tu není kvůli sexu. Nezáleželo na tom, jak dlouho jsem byl bez ženy, tyhle představy jsem nedokázal zahnat.

„No jo, jde spíš o hypotetickou otázku.“

„Hypotetickou, dobře. Do toho. O co jde?“

„Řekněme, že bys v domě neměl elektriku a když bys šel k pojistkám, pořád by vypadávaly. A řekněme, že pak by byl tvůj jediný zdroj světla mobil, který se ale vybije. Takže jo, kdyby tohle byl hypotetický problém, co bys dělal?“

Přikyvoval jsem, zatímco mi vše vysvětlovala a poškrábal se na hlavě. „Hmm, to zní jako problém. Mám v téhle situaci baterku?“

„Myslím, že ne. Jediná baterka je rozbitá,“ usmála se. „Takže jo, je to problém. Jsem si jistá, že odpověď bude někde v tvé knize, ale ve tmě nemůžu číst. Chtěla jsem si ji přečíst v autě, ale nemůžu najít klíče. Stmívá se a já teď nevím, co dělat.“

Na televizi se objevil trailer na nějaký film na Netflixu a bytem se ozvaly sexuální vzdychy.

„Ačkoliv, možná máš na práci něco jiného?“ Utahovala si ze mě s úsměvem a naklonila hlavu. „Na co se díváš? Na něco pro dospělé? Padesát odstínů trvďáka?“

Nevšímal jsem si její otázky a neodpověděl. I když si myslím, že jsem lehce zčervenal. „Dej mi vteřinu, hned se vrátím.“ Vypnul jsem televizi, vzal telefon a chůvičku. „Kadee spí, ale můžu se na to podívat, ale jen na chvilku,“ řekl jsem a ukázal na věci v rukou.

„Super, díky,“ řekla s úsměvem a otočila se.

Když jsme spolu šli po cestě, zapnul jsem baterku na telefonu. Ale mír mezi námi netrval dlouho.

„Chůvička? To vážně?“ Zeptala se sarkasticky.

„Jistě. Chci si být jistý, že je moje holčička v pořádku, ať se děje co se děje. Navíc, nemyslíš, že se teď hodí?“

Neměla čas odpovědět, když mě naváděla po rozbitých schodech ke dveřím.

„Dávej pozor, kam šlapeš. Na zemi je trochu nepořádek,“ varovala mě.

Skříň s pojistkama byla na druhé straně domu v malé chodbičce, která vedla k zadním dveřím. Jak jsem nás vedl přes dům, přejížděl jsem baterkou po domě tak, abych se mohl případně vyhnout nástrahám pod nohama. Georgie šla těsně za mnou. Cítil jsem její přítomnost… a šílel z ní.

Když jsme se dostali zcela dozadu, překvapilo mě, jaká tma zde kraluje. „Pozor, už tam budeme.“ Řekl jsem spíš pro sebe, než pro ni. Čím dřív to vyřeším, tím dřív budu doma. Daleko od toho pokušení.

Když jsem našel skříňku s pojistkami, podal jsem jí telefon a řekl, ať ho míří na ni, abych zjistil, co se děje. Pojistky byly staré a omleté časem. Když jsem jimi pohnul, kopnulo mě to.

„V téhle tmě důvod zkratu nenajdeme, ale můžeme zkusit nahodit jedny a zítra vyzkoušet zbytek,“ poradil jsem jí.

„Jasně, souhlasím, to jsem si myslela,“ řekla Georgie. „Jak to uděláme?“

„Budeme to zkoušet. Všechny vypojím a pak je zase zapojím, tak je vyřadíme.“

„Jasně, hned se vrátím.“

A opravdu se hned vrátila. Úzká chodba nebyla opravdu stavěná pro dva lidi najednou. Byla to spíš komora a v té hrozné tmě jsem si byl vědom toho, jak se o mě několikrát otřela, když mi přes rameno svítila na skříňku. Vydechl jsem a soustředil se na úkol přede mnou.

„Ach ne, co je s tím?“ zeptala se Georgie. Zaslechl jsem náznak paniky v hlase na můj povzdech. Zasvítila mi do obličeje.

Nad tím náporem světla jsem se otočil.

„Je to v pohodě, jen to nemiř na mě, ano? Nebo se mě snažíš oslepit?“

Zasmála se a odvrátila baterku. „Já se nevzdám, jen abys věděl,“ řekla a šťouchla mě lotkem.

Vzhledem k tomu, jak jsem byl tu první noc naštvaný, určitě věděla, kde jsou hranice. Ale její chování se mi začínalo líbit.

„No, nikdy nevíš,“ odpověděl jsem. „Ty a ty tvoje prsty.“

Odpojil jsem dva spoje a pořád nic. Vytáhl jsem třetí, podal jí ho, ale vyklouzl jí z ruky. Natáhl jsem se po něm, ale narazil přitom do Georgie, která se nakláněla ke skříňce. Instinktivně jsem se po ní natáhl, aby nespadla… a kurva, byl to tak skvělý pocit ji držet.

Lehce zalapala po dechu, což mě jen víc vrzušilo.

Georgie se narovnala a otočila se obličejem ke mně. Hruď se jí zvedala a zase klesala, její dech mi ovanul krk. Vyzývala mě. Už jsem to nemohl vydržet, zapomněl jsem na pojistky a vzal ji do náruče a políbil.

Zasténala, rozevřela rty a svolila k tomu, abych použil jazyk. Ztratili jsme pojem o čase, líbali se jako o život.

Po chvíli jsme se od sebe odtrhli. „Dvě vteřiny,“ zašeptal jsem. Chtěl jsem ji vidět. Natáhl jsem se znovu k pojistkám.

K mému překvapení se rozsvítilo na schodech a na nás dopadalo lehké světlo.

„Světlo by bylo, aspoň pro začátek. Měl bych se to pokusit spravit,“ navrhl jsem, když jsem se vrátil do reality.

„No to ne, už ne,“ řekla Georgie tiše. Ruce měla stále položené na mých prsou, zarývala do mě nehty. „Nejdřív se musíš postarat o něco jiného.“ Přejela mi rukou po ruce, vzala mě za ni a vedla ke schodům.