CIH - 12. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

12/ Georgie

Otočila jsem pro Kadee kolo, aby mohla jet zase zpátky. Derek zmizel v domě, ten telefonát ho lehce rozrušil. Teď jsme tu byly jen my dvě, Kadee a já. Možná tohle byla šance, jak ji něco naučit. Chtěla jsem udělat změnu v její jízdě na kole, než jak ji to učil Derek.

„Jak by se ti líbilo tátovi ukázat opravdu jezdit na kole, Kadee?“

„Ano, prosím.“

„Dobře, tak uděláme tohle.“ Pomohla jsem ji z kola a tlačila ho do garáže. „Táta z tebe bude mít radost a bude na tebe pyšný. Jen musíme sundat ty divné chrániče. Jen se ti pletou do cesty a kvůli nim nemůžeš udržet stabilitu.“

Kadee nadšeně sundala chrániče a já mezitím rychle sundala podpůrné kolečko. Kadee se nervózně podívala na dům.

„Určitě to bude v pohodě, Georgie?“

„Stačí, když budeš mít helmu a rukavice, přísahám. Takhle jsem se to naučila já,“ ujistila jsem ji.

Chvíli se na mě dívala a pak přikývla.

„Tak, teď má kolečko jen na levé straně, takže pokud budeš cítit, že padáš na tuhle stranu,“ řekla jsem a ukázala na svůj dům, „nahni se k vašemu domu a tak získáš balanc, ano? Hlavně ale drž pevně řidítka.“

Kadee zamyšleně přikývla a souhlasila. Pak nasedla zpátky, připravená na první jízdu.

„Teď, pokud si myslíš, že spadneš, padej na ruce.“ A plácla jsem do země.

„Na ruce!“ řekla.

„Tak je to,“ ustoupila jsem o několik kroků od kola. „Tak a teď jeď ke mně.“

S výrazem naprostého soustředění se ke mně rozjela, několikrát se ale zastavila, aby se narovnala. Udělala jsem další krok dozadu, jak se přibližovala.

„Vedeš si skvěle, jsi talent.“

Kadee se usmívala a jela o něco rychleji. Po několika délkách po příjezdové cestě si rychle nabyla sebevědomí. Už nepotřebovala pomoc s otáčením, jen mě chtěla poblíž, abych ji povzbuzovala.

„Co kdybychom sundaly druhé kolečko a zkusily jízdu na druhou stranu?“ zeptala jsem se.

Kadee nasedla znovu na kolo, když se Derek objevil venku a jeho výraz mluvil za vše.

„Kadee, co to děláš?“ utíkal k nám.

„Podívej tati, je to jednoduché!“ Zakřičela a rozjela se.

„Na co si to proboha hraješ?“ namířil na mě Derek. Zastavila jsem se nad jeho tónem. „Na chvíli odejdu a ty-“

„Počkej, věř mi,“ řekla jsem a pozorovala Kadee. „Jde jí to skvěle, podívej,“ dodala jsem na svou obranu a ukázala na ni, jak jezdila kolem.

Derek šel pořád směrem k ní, ale už ne tak rychle jako předtím. Sledoval ji a zpomalil.

„Vidíš, tati? Vidíš mě?“ křičela.

„Ano, zlato. Jde ti to skvěle, ale buď opatrná.“

Jeho slova jakoby povzbudila osud. Kadee najela na malý kamínek, který vytrhl řidítka z rovnováhy a ona spadla na cestu. Dopadla s výkřikem na ruce tak, jak jsem jí ukázala.

„Kadee!“ Vykřikl Derek a rozběhl se k ní. Chtěla jsem ho zastavit, ale už byl pryč.

Naštěstí než k ní došel, Kadee už stála narovnaná vedle kola.

„Jsi v pořádku? Není ti nic?“ klekl si vedle ní a celou si ji prohlížel.

„Jsem v pohodě,“ řekla jako by se nic nestalo. „Ale asi jsem si trochu narazila loket.“

„Podívám se na to.“

Kadee zvedla ruku, aby ji mohl prohlédnout.

„To bude jen malá modřina. Jsi odvážná holka. Dojdu pro náplast-“

„Ne, tati, je to jen modřina,“ odmítla ho. „Když mi na to dáš pusu, zahojí se to rychleji.“

Jako správný otec ji poslechl a udělal, jak si přála.

„Tati, můžeme teď kolečka vyměnit?“

„Asi ano, vypadá to, že už na tuhle stranu jezdit umíš.“

„Georgie je dobrá učitelka.“

„Jo, vypadá to, že je dobrá v hodně věcech,“ souhlasil Derek a podíval se na mě. Jeho tón byl něžný a vzrušující.

„Možná bychom ji mohli vzít na večeři, abychom jí poděkovali, co říkáš?“

„Ehm,“ zarazil se Derek. „No, nevíme, jestli má čas. Geogie má svůj život, víš.“

Stála jsem tam a bavila se nad tím, jak ho ten malý čert vyvedl z míry. Prakticky si hrála na dohazovačku. Zasáhla jsem a zachránila ho…. Nebo přidala do ohně, záleží na tom, jak se na to díváte.

„Mám čas, chtěla jsem si vzít den volna. Musím si po tom stěhování dobít baterky.“

„Půjdeš s námi teda na večeři, Georgie?“ zeptala se Kadee, už připravená znovu nasednout na kolo.

„Jen pokud táta-“

„Půjdeš s námi večer?“ zeptal se a usmál se na mě. Jeho hlas zněl jinak a já myslela na to, co by to mohlo znamenat. „Ve městě je nová restaurace, kterou bychom mohli zkusit.“

„Ráda.“

„Ačkoliv zase se budeš muset otravovat s náma dvěma.“ Ukázal na sebe a Kadee.

„Rovnou oba? To je ještě lepší, jak bych mohla odolat?“

„Jéé!“ Vykřikla Kadee a oba jsme se rozesmáli, když se rozjela na kole po cestě.