THOAH - 15. kapitola

Překlad: Lucianna

Nicholas položil dvě neotevřené lahve piva, pak přerovnal velké polštáře na Perský koberec ze čtvrtého století, který rozložil dnes odpoledne – příznivou souhrou náhod, jak nyní viděl – před krb. Přidal poleno do praskajícího ohně, přešel a zapnul vypínač na stěně, který zalil žulovou římsu pod podlahou jemný světlem, pak se rozhlédl, aby viděl, jestli potřebuje ještě něco, k vylepšení scény.

No, kromě té roztomilé dámy.

Když slyšel téct vodu do umyvadla v koupelně, natáhl se Nicholas na koberec a opřel se o jeden barevný polštář, nepřítomně si poškrábal svou nahou hruď, kde si zřetelně pamatoval krásné ženské nehty, zatnuté do něj – jen aby se posadil, když uslyšel otevřít se kočičí dvířka.

„Psst,“ zašeptal a Sol se zastavil uprostřed kroku, když ta kočka tiše opouštěla skříňku. Ukázal ven. „Tohle není divácký sport, tak vypadni.“

A jako velmi moudrá kočka, Solomon tiše změnil směr, a natáhl packu, aby za sebou zavřel dvířka. Nicholas čekal několik úderů srdce, než tiše zavrčel. „Až ven,“ pak se usmál, když uslyšel venkovní dvířka, jak se zavřela s tichým cvaknutím.

Opřel se zpátky o polštář a propletl si prsty za hlavou, díval se na strop, který by osvětlován světly zpod podlahy a přemýšlel ještě jednou, o Juliině neochotě najít své vlastní potěšení – dvakrát. S myšlenkou, že mohla být ohromena jeho velikostí, včera večer, změnil dnes večer jejich pozice v naději, že bude cítit větší kontrolu. Usmál se, vzpomínajíc, že ona zcela jistě, přebrala kontrolu, znovu s nádherným odevzdáním se. Ale pak se zamračil, když si vzpomněl, jak si znovu uvědomil, že ani nezkusí najít naplnění, a místo toho bezstarostně zkouší k němu přivést jeho, bez ní. A jelikož usoudil, že není správný čas na diskutování té záležitosti, znovu vyhověl jejím přáním.

Ale nyní měli spoustu času, pomyslel si, když se podíval na její oblečení, složené na druhém konci obývací místnosti. No, nenašel její podprsenku – ne že by tušil proč, se s ní vůbec obtěžuje. Vzpoměl si, jak mu Duncan říkal, během jejich táboření, když vytyčovali cestu podél fjordu, minulé jaro, že ten horal měl ženu, která se k němu nastěhovala s jednou podprsenkou a kalhotkami v době, než potkal a vzal si Peg. Nicholas se tiše usmál, když zjistil, že by mohl Julii sem přestěhovat do týdne, kdyby si zítra udělal výlet dolů z útesu a našel její ztracenou podprsenku a pak ji dal do jeho skříňky, vedle té, kterou zvedl z podlahy v chatě, včera v noci.

Za předpokladu, že někdy vyjde z koupelny. Použil bosý palec, aby se poškrábal na noze skrz džíny, které si nahoře oblékl v obavě, že by neměli žádnou diskuzi, kdyby vyšla ven a našla ho stále nahého. Asi by taky měl nakousnout téma antikoncepce, když viděl, jak o tom nemluvili předtím, než napadli hrad jeden druhého – dvakrát. Ale včera večer opravdu nečekal nic víc, než líbání a možná nějaké průzkumné doteky, zatímco dneska ho ta dáma překvapila znovu, když ho vyhledala na vlastní pěst. A vzhledem k tomu, že byl zdravý, horkokrevný muž, nemohlo se očekávat, že by se bránil náhlému, vášnivému útoku.

Jo, chudák Julie; nebyla moc úspěšná v ignorování jejich vzájemné přitažlivosti a vypadalo to, že se stále nemůže rozhodnout, jak se vyrovnat s tímto problémem. Přemýšlel, jestli se vyjádří k tomu, že okno v koupelně napůl zatloukl. Posadil se znovu, když uslyšel otevřít se dveře, a ujistil se, že zakryl úsměv, když Julie přišla chodbou a vypadala, že je připravená na bitvu, když na sobě měla jen jednu vlněnou ponožku a jeho župan, který ji málem spolknul.

Najednou se zastavila a zamrkala na skleněnou podlahu, která začínala u kuchyňského ostrůvku. „Och, wow,“ zašeptala, vykročila přes osvětlenou římsu a otočila se dokola. „To je nádherné.“ Vzhlédla, a věnovala mu stejně krásný úsměv, když zavrtěla hlavou. „Ok, už to chápu. Ale nemáš strach, že se ten dům zřítí při následných otřesech a sklouzne dolů z hory, i s tebou v něm?“

Pokrčil rameny. „Ani takové zemětřesení, jako to před třemi lety, by nemohlo dům rozbít, když je ukotven více než tuctem ocelových tyčí, silných jako moje ruka, hluboko do římsy.“ Poplácal koberec vedle sebe. „Pojď se posadit, Julie.“

Její úsměv zmizel a ona se rozhlédla znovu okolo, její pohled se zastavil na oblečení, sedící na jemně osvětleném vzduchu, který se rozptyloval do nicoty. Podívala se zpátky na něj. „Um, asi bych měla jít domů.“ Znovu se usmála. „Dřív, než ochranka bude nucena vyhnat čtyři teenagery a pět koček, kteří slaví, jako by nebylo zítra.“

„Basted na ně dohlédne,“ řekl a znovu poplácal koberec.

„Basted?“ zopakovala, aniž by se pohnula.

„Ta bronzově flekatá dáma, pojmenovaná po Egyptské bohyni koček.“ Natáhl se a vzal ty dvě lahve piva, pak jednu podal jí. „Noc je ještě mladá a myslel jsem si, že bychom si mohli… popovídat,“ řekl a spustil ruku, když znovu pohlédla na oblečení.

Podívala se zpátky na něj a Nicholas sledoval, jak přidala další uzel na pásku županu, když se zhluboka nadechla a konečně přišla blíž a sedla si – na vzdálený konec koberce, jak si nemohl nevšimnout. Pak natáhla ruku pro pivo, takže se musel naklonit, aby jí ho podal, když ho rozdělal.

Dlouze se napila a znovu se rozhlédla po jeho domě, než se na něj zpříma podívala. „Víš, že v rámci třetího hotelového segmentu, je malý sklad nábytku, a že ten Nor, by si ani nevšiml, kdyby se nějaký gauč, nebo jídelní stůl náhodou… ztratil? Vlastně, když jsem tam byla vyzvednout konferenční stolek do jedné z mých chatek, viděla jsem krabice plné sklenic a sklenic na víno.“ Usmála se trochu namyšleně. „Možná bys mohl vydírat ty dva šťastné paitballové idioty, aby ti pomohli si pomoct k dostatečnému počtu věcí, aby sis zařídil svůj nový dům.“

Nicholas se také dlouze napil. Jo, rozhodně má rád, tu drsnou ženu, která je odhodlaná udržet bitvu i po tom, co byl hrad dobit. „Díky za nápad. Možná by mohl Tom, zůstat v pondělí déle do noci a pomoct mi, abych si pomohl. Řeknu mu, že vloupání se do skladu ředitele vybavení a odnést odtud nábytek, aniž by byl chycen, je součást výcviku.“

To smazalo její namyšlenost.

Potřásl hlavou. „Mám několik kusů, na zakázku vyrobeného nábytku, který bude doručen příští týden, ale moje matka navrhuje, abych nechal svou manželku, vybrat nádobí a kuchyňský nábytek,“ řekl – jen aby sebou trhnul nahoru, když se Julie najednou škrábala na nohy.

„Tvoje manželka,“ zašeptala, když couvala pryč a její tvář smrtelně zbledla. „Ty jsi ženatý?“ Ale pak zrudla. „Ty blbče! Ty jsi ženatý!“

Nicholas vyskočil na nohy, když zjistil, že se chystá na něj chrstnout pivo a chytil lahev jednou rukou a druhou ji chňapnul kolem pasu. „Není žádná manželka,“ řekl se smíchem a musel ji zvednout nad zem, když ho začala mlátit a kopat v jednu chvíli. Donesl ji zpátky ke krbu a posadil ji, položil pivo z jejího dosahu, pak ji nacpal pod sebe a přehodil jednu nohu přes její, aby ji přišpendlil dole. Odhrnul změť jejích vlasů z její zamračené tváře. „K matčinu velkému zklamání,“ řekl něžně, „nejsem ženatý.“ Usmál se. „Zatím.“

Vykulila oči. „Znamená to, že se chystáš?“

Přikývl.

Znovu sebou začala cukat, a donutila Nicholase chytit její pěst, když se znovu rozmáchla. „Tak co děláš se mnou? Trénuješ?“

Zavřel oči a položil si hlavu vedle ní, s těžkým povzdechem. „Prosím, řekni mi, že tomuhle opravdu nevěříš,“ zamumlal do polštáře. Zvedl hlavu, aby se na ni podíval. „Snažím se o tebe ucházet.“

Znovu ztuhla a všechna krev opustila její obličej, když jí spadla čelist. Ale pak najednou vybouchla, její zuřivý loket ho dloubnul tak silně, že heknul, když se jí nějak podařilo vyklouznut zpod něj. Ale místo aby utekla, ta žena popadla jeden z polštářů a nalehla s polštářem na jeho obličej, aby ho držela dole – ale jen proto, že se snažil tak moc se nesmát, tak s ní nebojoval.

„Jsi šílený?“ slyšel z druhé strany polštáře, a znělo to, jakoby taky bojovala se smíchem. „Nebo tak zoufalý, že… och!“ vyjekla, když vklouznul rukama pod její župan a sevřel její nahý zadeček.

Nicholas znova heknul, když si chránil slabiny, jak se z něj škrábala pryč a sotva dokázal chytit lem jejího županu, když se otočila pryč. Usmál se její rozpálené tváři a pomalu ji přitáhl k sobě.

Vybuchla smíchy a vrhla se znova na něj, a Nicholas ji objal pažemi, když ta rozkošná dáma, přistála na něm, s nosem jen pár centimetrů od jeho a najednou vystřízlivěla. „Nicholasi,“ zašeptala chraplavě, „pláčeš na špatném hrobě, protože já se znovu nevdám. Nikdy.“

„Proč?“

Zamrkala a znova jí spadla čelist. „Protože nechci,“ odsekla.

Přitáhl si její hlavu vedle své, s dalším těžkým povzdechem.

„Zkus se ucházet o Wandu Beckmanovou. Ta se rozhodně chce znovu vdát.“

Nicholas se bezděčně otřásl.

„Které části na ´já nerandím´ jsi tuhle večer nerozumněl?“

„Té části, kdy jsi explodovala v mé náruči ani ne o dvacet minut později.“

Zvedla hlavu. „Prosím, neber si to osobně, protože to opravdu nemá co dělat s tebou.“ Poplácala ho po tváři a narovnala se obkročmo na něm, smutně se usmála, když si přehodila vlasy přes ramena. „Je to prostě tak, že bych si ráda myslela, že jsem dost inteligentní na to, abych neudělala stejnou chybu dvakrát.“

„A jestli jsi otěhotněla včera večer, nebo právě nyní?“ zeptal se – jen aby se znova musel bránit, když ho odstrčila a přeběhla přes místnost, než mohl chytit její župan.

„Pokud ano,“ řekla napjatě, zvedla oblečení a zamířila do chodby, „slibuji, že budeš první, kdo to bude vědět.“

Nicholas čekal, dokud neslyšel, jak se dveře koupelny zavřely, pak si přejel rukama obličej a zaklel. Skvělé; udělal dva kroky vpřed, dnes večer a deset zpátky. Co měla ta ženská za problém?

Zjevně to mělo něco společného s jejím ex-manželem, ale zranil ten bastard Julii tak moc, že se nikdy nechtěla znova vdát? Přesto, co řekla Trishe v kostele, že to byla jen dospívající touha, mohla Julie opravdu milovat svého manžela a cítit, že je její srdce nenapravitelně zlomené? Nebo se stalo mezi nimi něco dalšího, co jí vzalo víru v… co? Manželství samotné? Nebo její schopnost udržet si muže, jak tvrdil její otec?

Lži, které její ex-manžel rozšířil po městě, než odjel – se svou novou manželkou – jí neobtěžovaly, jak usoudil Nicholas tu noc v kostele, když Julie nepovažovala svou pošramocenou pověst za nic víc, než nepříjemnost. A určitě se nebála mužů obecně a rozhodně ne jeho konkrétně, soudě podle její, zdánlivě dychtivé ochoty s ním otevřeně bojovat, skoro jako by potřebovala dobrou, strhující bitvu, pro uvolnění její přepjaté energie, kterou měla.

Nicholas se postavil a zíral směrem ke koupelně, ve snaze sladit Juliin zjevný požitek ze sexu, s její neochotou vstoupit do vztahu, který by jí poskytl veškeré milování, které by zvládla. Přešel ke vchodovým dveřím a zvedl boty, pak se vrátil ke krbu, posadil se, vytáhl ponožky, které nacpal do bot a obul se. Dokončil zavázání tkaniček a pak si opřel paže o kolena a zíral dolů na osvětlenou římsu. Ne, kdyby měl použít kvalifikovaný odhad, Juliina neochota se znovu vdát – nebo dokonce vstoupit do vztahu – měla něco společného s milováním samotným.

Proč vybuchla tak vášnivě při jeho doteku, ale odbyla jeho snahy jí přivést k naplnění? Měl nějaké zkušenosti se ženami, které byly plaché, jednoduše bez zájmu, nebo dokonce frigidní, ale nikdy nepoznal takovou, která by se v jeho rukou změnila na tekoucí lávu a pak se vzdala svého potěšení. A to ho přimělo přemýšlet, jestli to může být problém s kontrolou, kdy se Julie bojí, dát muži takovou moc. Nebo, vzhledem k tomu, jak rychle kontrolu ztrácí, možná se prostě snaží udržet do posledního svého kousku.

Nicholas se postavil, když uslyšel otevřít dveře koupelny, přešel přes místnost, aby si vzal košili, kterou si přinesl ze shora ze zábradlí, oblékl si ji a zapnul knoflíky, když došel Julii, která mířila k postranním dveřím. Vzal si bundu, aniž by se obtěžoval zastrčit si cípy košile, následoval ji ven a srovnal s tou tichou ženou krok, když se vydala po jeho příjezdové cestě.

Ale jakmile došli na cestu vedoucí k resortu, cítil, jak se Julie po centimetrech přibližuje, dokud se její ruka neotírala o jeho. Jemně sevřel její ruku, uvolněný a nesmírně potěšený, když se její prsty sevřely kolem jeho. Nechtěl zkazit náladu a tak pokračoval Nicholas ve společném tichu, nízko postavený půlměsíc jen lehce osvětloval jejich cestu, jak vykukoval z mraků a zase se schovával.

„Jak to, že máš šest koček?“ zeptala se, když Sol vystoupil z příkopu a vyrazil po cestě před nimi. Nicholas věděl, aniž by se podíval dolů, že se na něj Julie dívá a věděl, že se usmívá, protože mohl cítit úsměv v jejím hlase, když řekla, „Nevíš, že psi mají být nejlepším přítelem člověka a jen malé staré panny, mívají šest koček?“

„Psi jsou hluční a nároční a vždycky lítají blátem,“ řekl, a slyšel lehkost ve svém vlastním hlase, „zatímco kočky jsou tiché a čistotné a postarají se samy o sebe. A mám jich šest,“ řekl protáhle, „protože mám slabost pro dobré, smutné příběhy.“

„Jsou to všechno zachráněné kočky?“ řekla překvapeně.

Nicholas přikývl. „Ajax byl první z nich, který mě našel.“

„Ajax?“

„Ten černošedý mourek, který má stále nechápavý výraz na tváři,“ řekl se smíchem, „pojmenovaný po řeckém hrdinovi, který byl velký a hloupý, ale vždycky to myslel dobře – což perfektně popisuje to deseti-měsíční kotě, které nevědomky zapálilo Linin stan, když jsme cestovali přes Skotsko… před několika lety.“

„Lina?“

„Carolina Oceanus.“ Usmál se. „Brzy to bude Lina MacKeagová, pokud ví, co je pro ni dobré.“

Julie se na něj usmála. „Olivie mi říkala, že jsi byl Carolinin bodyguard téměř od první minuty, co se narodila.“ Ale pak se zamračila. „Jenže taky říkala, že jsi byl jen dítě v té době.“

Vrátil se pohledem na cestu. „Bylo mi sedm, když se Lina narodila, ale téměř patnáct, když ji konečně Titus a Rana, nechali běhat samotnou po ostrově.“

„Jaký ostrov to byl? Nemůžu ani přijít na to, jaké národnosti všichni jste, protože nikdo z vás nemá žádný druh přízvuku.“

„Oceanovi jsou ze Středomoří. Pak přišla Bastet,“ pokračoval. „Našel jsem ji vyhladovělou téměř k smrti, když jsem putoval Saharou a zjistil, že se oddělila od karavany. Pak přišla Eos, ta malá šedivá s oranžovýma očima; probudil jsem se a našel ji spát na mé hrudi, jednou ráno, v severní Francii.“

„Carolina hodně cestovala, očividně.“

„Ano,“ souhlasil, a uvažoval, co by si Julie myslela, kdyby jí řekl, že všechny ty kočky přišly z různých století, když jeho cesty s Linou, znamenaly víc cestování časem, než vzdálenosti. „Pak přišel Solomon,“ pokračoval, a volnou rukou ukázal před ně, když se Sol ohlédl, při zmínce jeho jména. „Ale místo, aby našel on mě, vlastně jsem já, šel hledat neobvykle velkou kočku, o které jsem ve městě slyšel. Mám podezření, že je v něm část asijského leoparda, který je ve velikosti tvého rysa. Solův majitel ho měl vystaveného v kleci a zkoušel lákat místní na sázky, aby postavili své psi, proti němu v boji.“

Julie se zastavila. „Jejich psi?“

Jelikož byl měsíc v tu chvíli za mrakem, Nicholas přejel prstem po jedné její tváři, aby si potvrdil své podezření, že je rozpálená vzteky. „Pojmenoval jsem ho Solomon,“ řekl konejšivě, „protože ten velký chlapák, moudře nebojoval se mnou, když jsem ho vzal z jeho klece, abych do ní mohl nacpat jeho majitele.“ Znovu vykročili. „Ačkoliv mi to trvalo velkou část roku, než Sol vkročil do domu.“ Povzdechl si. „Akorát, že teď ho musím vystrčit z domu ven, aby si udělal své potřeby, když i jen hrozí sněžení.“

„Nemáš kočičí záchod?“

Nicholas se podíval dolů a přemýšlel nad tou úlevou v jejím hlase. „Proč bych se měl chtít potýkat s kočičím záchodem, kdy jsou všechny zdravé na to, aby šly ven? Pak přišel Gilgameš,“ pokračoval s úsměvem. „To je ten tlustý, žlutý mourek. A měl jsem počítat, že mi přinese jen problémy, s ohledem na to, čím jsem si prošel, když jsem ho dostával od toho gangu pouličních dětí.“

Znovu ho prudce zastavila. „Ukradl jsi ho dětem?“ zavrčela a chtěla pustit jeho ruku, a pak na ně jen zírala, když ji odmítl pustit.

Lehce ji postrčil, aby se znovu pohnula. „Vykrmovali ho, aby mohli sníst.“

Najednou poskočila dopředu tak, jak jí to dovolilo jeho držení a začala couvat. „Byli to hladové děti z ulice?“

Navedl Julii okolo, aby znovu šla vedle něj, a usoudil, že pokud chce mít s tou rozkošnou dámou rozhovor, prostě jí musí vzít na procházku. Protože ačkoliv byla stále vášnivě zapojená, byla tady větší šance na to, že neskončí oba nazí, během deseti vteřin. „Nemusíš si dělat starosti,“ ujistil ji a sevřel jí ruku. „Příští ráno našli malý pytel peněz, přivázaný k provazu, kterým přivázali Gillyho.“

Na oplátku mu také stiskla ruku – předpokládal, že proto, aby mu dala vědět, že to oceňuje. „Um… Skoro se bojím zeptat, ale co ta bílá, které chybí půlka ocasu? Kde jsi k němu – nebo k ní – přišel?“

Nicholas zaváhal. „Sněhová Koule je se mnou tři roky,“ řekl nakonec, „ačkoliv strávil většinu prvních šesti měsíců ve vaku na otcových zádech, když pečoval o zahrady.“ Zastavil se a otočil Julii tváří k sobě. „Můžu jen hádat, čím si prošel, což je důvod proč jsem ho pojmenoval Sněhová Koule.“

„P-proč?“

„Protože očividně prošel peklem a přežil.“

Zmlkla a zírala na jeho hrudník, pak se naklonila a vklouzla volnou rukou kolem něj. „Och, Nicholasi,“ povzdechla si do jeho bundy. „Nejsi nic jiného, než měkota s velkým srdcem, že?“ Zaklonila hlavu dozadu, aby se na něj podívala právě ve chvíli, kdy měsíc odhalil její úsměv. „Celý život jsi strávil ochranou princezny, běháš okolo a zachraňuješ ženy před jejich opilým otcem, bezbranné dívky před hosty, a zachraňuješ kočky.“ Její paže kolem něj se utáhly. „Víš, že nemůžeš zachránit celý svět, že ano?“

Propletl si prsty do jejích vlasů, aby udržel její pohled na něj. „Jsem si toho vědom. Ale nevidím nic špatného na tom, to zkoušet.“

„A zatímco to zkoušíš, kdo hlídá tebe?“

Nicholas cítil, jak mu poklesla čelist. „Proč bych potřeboval někoho, aby mě hlídal?“ Sehnul se a políbil jí na čelo, pak odtáhl jednu její ruku ze svého pasu a znovu vykročili. „Kdyby měl přijít den, kdybych potřeboval hlídat záda, bude už pozdě, protože budu mrtvý.“

Podíval se na ni, když si odfrkla. „Nejsi jeden z těch starodávných bohů, po kterých jsi pojmenoval své kočky, víš? Dokonce ani oni nebyli neporazitelní.“

Znovu sledoval cestu. „Jsi si tím jistá, Julie?“

„Vidíš snad některého z nich, chodit okolo dnes? Pochytila jsem něco z hodin mytologie, když jsem žila v Oronu, a pokud mohu říct, všichni ti bohové – ze všech mytologií – byli tak zaneprázdnění bojem mezi sebou, že ani nepostřehli, že zanikli.“

„Proč?“ zeptal se překvapeně.

„Protože to byli po moci hladoví idioti.“

„Ne; proč jsi studovala mytologii?“

Podíval se dolů, když pokrčila rameny. „Jeden z bratrstva na koleji, kde jsem pracovala, studoval antropologii a jednou jsem zvedla jednu z jeho knih o Evropské mytologii a nechala se vtáhnout dovnitř. Jakmile jsem se prokousala Keltskými a Severskými bohy, začala jsem proklouzávat – začal jsem chodit na hodiny o různých božstvech a legendách.“ Znovu si odfrkla. „Všichni ti starodávní bohové, měli dramatičtější děj, než telenovely dneska. A toho sexu,“ řeka a usmála se na něj. „Kdo potřebuje romantické příběhy, když můžeme číst o všech těch nadržených bozích a bohyních?“

Nicholas je zastavil a zíral na ni, nerozhodný, jestli má být jejím zájmem o mytologii ohromen, nebo opravdu velmi zneklidněný. „Myslíš si, že bohové jsou…“ Ztuhnul a podíval se k ostré zatáčce, když Sol najednou pospíchal do lesa. „Někdo jede,“ řekl a vedl Julii z cesty. Zvedl ji do náruče, když se dostali k příkopu a donesl ji na strmý svah mezi stromy a posadil se, s ní na klíně. „Předpokládám, že nechceš, aby nás někdo spolu viděl,“ nabídl jí vysvětlení, když přestala prskat.

Usadila se u něj s povzdechem. „Opět jsi hrdina,“ řekla a poplácala ho po hrudi. „Což nás znovu přivádí ke tvé potřebě, mít někoho, kdo tě ohlídá. Nemluvila jsem o tom, že by tě někdo chtěl vážně zabít, když jsem to řekla; myslela jsem na Wandu Beckmanovou.“

Nicholas nedokázal znovu zadržet zachvění.

„Ona vážně není tak špatná, víš. Myslím, že Wanda je prostě osamělá. A nejspíš unavená,“ dodala, když se přitulila do jeho náruče. „Garret Beckman nebyl zrovna manžel roku, než utekl s manželkou jeho nejlepšího přítele a nechal Wandu, aby vychovávala úplně sama tři děti a bez finanční podpory.“ Naklonila hlavu a usmála se na něj. „A jelikož tady neprší žáby pro ženy, aby je mohly líbat v naději, že najdou svého pohádkového prince, jsi nejbližší nejlepší možnost.“

Přední světla obloukem prosvítila temnotu, právě když zvuk motoru, brzdící váhu vozidla, klesajícího po strmém svahu, prořízl noční ticho, a Julie se trochu narovnala. „To byla Reggieho dodávka,“ řekla, když byl v dohledu za zatáčkou a zachichotala se, když projel kolem nich. „A byla to Katy, přitulená vedle něj.“ Sama se znovu přitulila k němu. „Promiň, hádám, že nemůžeš být hrdina všech.“

„Spokojím se s tím, když budu tvůj,“ řekl tiše.

A všechno, co mu toto prohlášení přineslo, bylo další poplácání po hrudi. „Znovu, promiň,“ zamumlala v zívnutí. „Ale nepotřebuju velkého, silného muže, aby přiskočil a zachránil mě.“

„Usneš na mě?“

Znovu proti němu přikývla. „Něco ti řeknu; zítra vezmu tvé muže ven na malou paintballovou hru nachovávanou a ty, se vypořádáš s mojí nevěstou a matkou a drahým Berdym.“

„Proč jsi nejela vozíkem dolů?“

Znovu zaklonila hlavu. „Měla jsem strach, že baterie umře na mé cestě domů a já budu muset někoho volat, aby to vytáhl zpátky na horu a hlavně, jsem nechtěla vysvětlovat, proč jsem jela vozíkem po silnici resortu.“

„Tak proč jsi nejela svou dodávkou?“

Posadila se. „Aby si strážný na dolní bráně myslel, že jsem musela sjet z útesu, když bych se nakonec neukázala nahoře a poslal by pátrací skupinu?“

Nicholas ji zvedl na nohy, aby se udržel od frustrovaného zavrčení, pak se postavil a vzal ji za ruku. „Stačilo říct strážnému na horní bráně, že jedeš jen k mému domu,“ řekl, vyvedl ji ze stromů a pak jí pomohl přes příkop.

Vykroutila se mu a strčila ruce do kapes, když vyrazila po silnici svižným tempem, a přiměla Nicholase přemýšlet, kdy jejich konverzace, sjela z útesu. „Nemusíš mě vést celou cestu domů,“ řekla, když znovu s ní srovnal krok.

„Ano, musím. Prostě pojedu zpátky na Phantomovi. Mám pro něj stání v garáži.“

Cítil, jak se uvolnila, zjevně šťastná, že mají rozhovor zpátky na bezpečné půdě – ne že by ho tam nechal být. Pro boha, on zjistí dneska večer, proč odmítá se znovu vdát, i kdyby musel tu dámu hodit přes sedlo a unést ji. Najednou se usmál, a pomyslel si, že možná tráví příliš času okolo MacKeagových mužů, když ta horalská slabost pro krádeže jejich žen, je zřejmě nakažlivá.

A podle Julie, má on zvyk, pomáhat si k věcem.

„To je jméno tvého koně – Phantom?“ zeptala se, a pomalu se přibližovala blíž, když se její dech zrychloval se stoupající příkrou silnicí. „Protože je šedý jako duch?“

„Ne, protože je to skutečně výplod představivosti.“

Tím si vysloužil její pohled a povzdech, a pak její ruka vklouzla do jeho.

Ano, ta ubohá žena opravdu vedla vnitřní boj.

A k Nicholasovu potěšení, on vyhrával.

Pokračovali znovu ve společném tichu a v době, kdy se dostali k hornímu strážnímu domku, Nicholas zjistil, že Juliina energie opravdu mizí, když se ani neobtěžovala pustit jeho ruku, když procházeli kolem usmívajícího se strážného. A jelikož nebyl z těch, kdo by si nechal ujít příležitost, ospravedlnil si využití její únavy tím, že usoudil, že malý výslech je méně zneklidňující, než být unesená – ačkoliv asi ne tak zábavné.

Každopádně počkal, až minuli veřejný trávník, z úcty k hostům, kteří seděli pod hvězdami a užívali si to, o čemž měl podezření, že je jeden z posledních teplých večerů pro tuto chvíli. Ale jakmile vstoupili na lesní cestu, kolem stájí, zeptal se, „Můžeš mi něco vysvětlit, Julie?“

„Mmm, co?“

„Dvakrát, co jsme se milovali, proč jsi trvala na tom, abych se udělal bez tebe?“

Zastavila se a spustila ruku z jeho, když stále zírala před sebe a nic neříkala.

„Potřebuju tomu porozumět.“

„Tady není nic, čemu rozumět, protože o nic nejde.“

„Samozřejmě, že je. Největší potěšení pro muže, je sdílet ho s někým.“

Konečně se otočila tváří k němu a podívala se na něj, ale nebylo tam dost světla, aby přečetl její výraz – ačkoliv slyšel, jak se drsně nadechla. „Tak ti to řeknu jinak. Nedělej z toho víc, než je. Prosím, Nicholasi, nenič ten nejkrásnější, nejúžasnější sex, který jsem kdy měla.“

„Úžasný?“ zopakoval, ještě víc zmatený. „Julie,“ zavrčel tiše, „vysvětli mi to.“

Sklopila pohled a dívala se mu na hruď. „Chceš vědět, co jsem opravdu naučila, když jsem žila v Oronu? Nebylo to ze žádných knížek, nebo přednášek, ale co jsem se naučila na koleji? A to, že muži chtějí řešit věci.“ Vzhlédla. „Cokoliv a všechno, i když o tom nic nevědí; prostě to chtějí vyřešit. A to je důvod, proč nemůžeme… To je důvod, proč by to mezi námi nefungovalo.“ Smutně se usmála. „Kdybys byl jeden z těch sobeckých mužů, kteří se nestarají o nic jiného, než co z toho mají pro sebe, pak by tu byla šance. Ale to ty nejsi, že? Jsi jeden z těch úžasných chlapů, kteří trvají na tom, poskytnout ženě potěšení. A když se to nestane, jen se stanou odhodlanější. A čím víc se snažíš, tím větší tlak je to na mě a tím menší šance, že se to stane.“

„Nedala jsi mi ani šanci, Julie.“

„Chtěl bys radši, kdybych to předstírala? Protože přísahám, že bys na to nikdy nepřišel.“

„Tak proč jsi to neudělala?“

„Protože bych nelhala někomu, kdo se mnou zachází s respektem a díky komu se cítím krásná a sexy a živější, než jsem kdy byla.“

Dotknul se jedné z jejích divokých kadeří. „Nejspíš je to jen otázka toho, až se budeš se mnou cítit uvolněnější.“

„Já nejsem rozbitá, Nicholasi. Ale tahle… věc mezi námi, by brzy byla, protože by ses stále snažil.“ Položila mu ruku na hruď. „Proč je vůbec tak extrémně důležité, abych se udělala? Můžu si dopřát orgasmus, kdykoliv chci. Ale co nemůžu dát sama sobě, je to teplo, ta intimita, pocit, že jsem opatrovaná, vědomí, že tě vzrušuju. Nemůžu se obejmout velkými silnými pažemi a chvět se při pocitu, jak se pohybuješ uvnitř mě. A pokud vím, to je mnohem důležitější, než nějaký hloupý orgasmus. Prosím, Nicholasi,“ zašeptala a spustila ruku, „nech to být. Nebo líp, nech mě být.“

„Nemůžu, Julie.“ Něžně ji objal, když si opřela čelo o něj s těžkým povzdechem, a přitiskl rty do jejích vlasů. „Bylo už příliš pozdě včera v noci.“ Zaklonil jí hlavu a usmál se na ni. „A to je všechno? To je důvod, proč bojuješ proti mému snažení?“

„Co tím myslíš, to je všechno? Pokud vím, to je zatraceně dobrý důvod.“

„Proč?“

Zaklonila se tak, jak to jen jeho objetí dovolilo, a bylo tam dost měsíčního světla, aby viděl její zamračení. „Protože jsi zatracený hrdina,“ odsekla. „Běháš okolo ve snaze zachránit svět, jednu ženu a kočky, najednou. Ale pro tvou informaci, já nepotřebuju okouzlujícího prince, aby přijel na svém velkém šedém koni a opravil mě, protože já nejsem rozbitá.“

Nicholas se naklonil přímo k její tváři. „Pro tvou informaci, já nejsem princ a rozhodně nejsem okouzlující. A víš co ještě?“ zeptal se více tiše, utáhnul své objetí, když cítil, jak se znova třese. „Nesnažím se tě zachránit, Julie, ale doufám, že budeš mít dost odvahy, zachránit mě.“

Pak ji políbil, jemně, něžně, možná dokonce zoufale, pak ji pustil a odstoupil o krok a pak se otočil a odešel pryč. Byl na půl cesty ke stájím, než věděl, že už se za ním nedívá a otočil se, aby ji viděl jít ke svému bytu – Solomon šel vedle ní.

Nicholas si zkřížil paže na hrudi, nerozhodný, jak se cítí ohledně Juliina malého odhalení. Ze všech opravdových, nebo vymyšlených démonů té dámy, se kterými byl připravený bojovat, aby získal její srdce, nikdy neuvažoval o tom, že bude muset bojovat sám se sebou.

Protože měla pravdu; stal by se upnutým, ne-li posedlý tím, aby jí dal potěšení. Ale ne proto, že nebyl jedním z těch sobeckých mužů, o kterých mluvila, ale proto, že takový byl; protože velmi sobecky, chtěl od ní všechno.