THOAH - 7. kapitola

Překlad: Lucianna

Nicholas rychle dospěl k závěru, že bylo jednodušší zorganizovat válečné tažení, než romanticky pronásledovat Julii Campbellovou. Ta žena žila a pracovala prakticky jemu pod nosem, a přesto se nedokázal dostat k ní tak blízko, aby s ní vůbec promluvil – což byla ironie, vzhledem k tomu, že nebyl zrovna ukecaný. Zatraceně, vážně uvažoval o tom, že si na ni počíhá, zatímco bude uklízet cha…

Exploze bolesti, následovaná zjištěním, že další se blíží, a Nicholas hloupě uhnul v odvetě, ale podrazilo mu to nohy a on spadl na záda s tak šťavnatou kletbou, že jeho protivník spadl vedle něj, se smíchem.

„Měl jsem víc uspokojujících bitev s Henrym,“ řekl Mac, také lapající po dechu, když oba leželi a zírali na strop masivní jeskyně. „Je nějaký důvod, že bojuješ jako desetiletý kluk? Protože jsem si naprosto jistý, že naposledy, co jsem byl schopný tě srazit na zadek tak jednoduše, bylo…“ Mac se najednou posadil a přimhouřil oči. „…bylo, když tvoje mysl byla zpátky v posteli s tou… myslím, že to byla ta blonďatá, germánská šlechtična. Jak se jmenovala? Bertilda?“

„Bertilla,“ zavrčel Nicholas a opatrně se dotknul boule nad levým uchem. „A byl jsem rozrušený, protože mi právě řekla, že je těhotná.“

Mac sebou plácnul zpátky na záda. „Sotva jsi z toho uniknul, co?“ Otočil hlavu a usmál se. „Neměla ta dáma povahu… semetriky?“

„Za prvé,“ řekl Nicholas se zasyčením, když se posadil, „nebyla to dáma, jak jsem poté zjistil, když čtyři muži tvrdili, že to dítě je jejich.“ Přetočil se na kolena a se zabručením se vytáhl na nohy. „A za druhé,“ dodal, a natáhl ruku dolů k Macovi, „ty jsi nás představil.“

Mac stáhl ruku uprostřed pohybu. „Myslel jsem, že vy dva jste perfektní jeden pro druhého,“ zamumlal čaroděj, dostal se na nohy a pak se usmál, když se narovnal. „Když jsem viděl, jak ona nikdy nesklapne a ty jsi tišší, než všechny tvoje kočky dohromady.“ Zvážněl, když se Nicholas přikrčil v přípravě na útok a zvedl ruce. „Počkat. Myslím, že bychom měli prodiskutovat tvé dnešní rozptýlení, než tě srazím na zadek znova.“ Povytáhl své královské obočí. „Co za dámské problémy, máš tentokrát?“

Nicholas se narovnal. „Proč si myslíš, že mám dámské problémy?“

„Vypadám snad, že jsem včerejší? Jedinkrát, kdy jsem tě dokázal vůbec porazit, aniž by mě to stálo několik zubů, tak v tom byla žena. Takže jak se jmenuje? Znám ji?“

„Nemůže v tom být žena, když se k ní ani nedostanu blízko.“

„Kdo?“

„Julie Campbellová.“

„Ta Julie Campbellová, kterou jsi políbil půl hodiny po tom, cos ji poznal?“

„Jak víš, že já..., Olivie,“ zavrčel Nicholas, kdy se znova přikrčil. „Proboha, ženské milují mluvení.“

„Mít někoho, komu můžeš říct tajemství, je jedna z výhod manželství,“ řekl Mac, „což bys věděl, kdybys přestal být tak zatraceně uzavřený na tak dlouho, aby sis našel ženu.“ Znovu zvážněl. „Chceš nějakou radu, Nicholasi?“

„Díky, ale raději nechci slyšet radu o ženách od muže, který chtěl, aby si jeho sestra vzala idiota.“

„Chtěl jsem, aby byla Carolina šťastná.“

Nicholas se znova narovnal. „Lina je tak šťastná, že září.“

„Září, protože že těhotná,“ odsekl Mac, když se pro změnu on nakrčil k útoku. „A neprovdaná. A jestli MacKeage nenasadí prsten na její prst, než to na ní začne být vidět, osobně se ujistím, že tohle bude jediné dítě, které zplodí.“

„Víš, nikdy jsem si neuvědomil, jaký ufňukaný ztroskotanec jsi,“ řekl Nicholas se smíchem a zaútočil bez nezbytného přikrčení, kdy se Mac překvapeně narovnal. Narazil do čaroděje celou silou své váhy a poslal je oba do temného, podzemního slanovodního bazénu.

„U Poseidona!“ zařval Mac, když se vynořil a následovalo jeho divoké rozmáchnutí – které skončilo jen ve vzduchu, když se Nicholas znova ponořil. „Proč jsi to udělal?“ zavrčel čaroděj, když se Nicholas vynořil.

Pokrčil rameny. „Myslel jsem, že to bylo něco, co by desetiletý kluk udělal.“

Mac si přejel tvář rukama, a přestože voda měla jen lehce přes čtyři stupně, začal plavat na zádech. „Matka bude ohromena, až uvidí ten binec, cos z nás udělal.“

Jelikož nebyl pravým Atlantiďanem, Nicholas doplaval k římse a vytáhl se ven z ledové vody, pak popadl košili a otřel si obličej. „Přijedou o víc jak týden dřív, ne?“ zeptal se, zatímco si rozepínal pásek a sundával mokré kalhoty. „Myslel jsem, že nepřijedou dřív, než těsně před Díkuvzdáním.“

Nicholas slyšel Macův povzdech. „Olivie je kontaktovala včera a požádala, jestli by nemohli přijet teď, když zoufale potřebuje matčinu pomoc.“

„Ach, jo,“ řekl Nicholas, zmuchlal kalhoty a vyždímal je. „Hádám, že Rana je někdo, koho bych volal, pokud by moje ředitelka pro zvláštní události, najednou utekla na Fiji, bez varování.“ Usmál se. „Myslíš, že mi Olivie přidá, za to, že jsem nezpůsobil, že by se musela ohlížet také po novém řediteli ochranky?“

Mac zvedl hlavu a díval se na něj. „Proč bys chtěl přidat, když si ani nevzpomeneš vybrat výplatu? A co se týká toho resortu na Fiji, doufám, že ti bastardi vědí, že ukrást mé ženě plánovače události, jim zajistí sedmiletou pohromu písečných blech,“ zamumlal, konečně doplaval ke břehu a vylezl z vody. „Zpět ke tvým ženským problémům. Moje rada,“ řekl Mac, když zvedl svou košili z římsy a začal si otírat hrudník, „je, že by ses měl vyhnout tomu, nazývat Julii chodícím neštěstím.“ Usmál se. „Aspoň do očí.“

Nicholas vyklepal kalhoty a začal si je oblékat. „Je tu něco, co ti Olivie neřekne?“

„Sorry, příteli, ale zjevně ležet v posteli a sdílet nejdůležitější události dne, je ženami považováno za předehru.“ Mac se přestal otírat a zamračil se. „A mlčení, je očividně signál, že je čas jít spát.“

Nicholas ztuhnul s kalhotami napůl nandanýma na stehnech. „To myslíš vážně?“

Čaroděj zavrtěl hlavou. „Pro ženy je komunikace a intimita srovnatelná, Nicholasi. Musíš s Julií mluvit, pokud ji chceš získat. A když už to uděláš, zkus komplimenty, místo štvaní.“

„Nazval jsem jí chodícím neštěstím, abych dostal z jejích očí tu poraženost – což fungovalo, musím dodat.“

„Proboha, ty jsi ale blbec. Krátkozraké vítězství, protože všechno, co si bude pamatovat, je urážka.“

Nicholas si zapnul pásek s povzdechem. „Vypadá to, že stále vídám Julii v tom nejhorším – nebo spíš, v tom co ona vidí, jako nejhorší.“

„A co vidíš ty?“

„Milou dámu, která je silná a odolná, a která je také příliš hrdá, aby přijala pomoc od kohokoliv.“

„Někdy je hrdost tou jedinou ženskou obranou,“ řekl Mac tiše. „A soudě podle toho, co mi Olivie řekla po sobotním malém incidentu, Julie má dost důvodů nevěřit nikomu – zvláště mužům.“

„Proč? Co ti Olivie řekla?“

Mac vklouznul do své košile. „Vypadám snad jako nějaká drbna? Pokud se skutečně zajímáš o Julii, pak bys ji možná měl přestat vidět, jako protivníka, kterého chceš porazit. Tentokrát nepronásleduješ Čingischána, Nicholasi.“

„Já nezkouším Julii převálcovat; jednoduše ji zkouším dostat do své postele.“

Mac zvedl obočí. „Pro obyčejné potěšení?“

„To nemůžu vědět,“ odsekl Nicholas, „když se ani nedostanu blízko k ní.“ Jelikož se svlékli do kalhot, před bojem, Nicholas si sednul a vytáhl ponožky z bot. „Co vím, Julie je naprosto znechucená muži.“

Mac se posadil vedle něj a začal si také oblékat ponožky. „Viděl jsem tě přijmout v sebeobranně agresivní kočky, které by i svatý obešel,“ řekl tiše, „a změnit je na kočičky. Nebyl Solomon naprostý ubožák, když jsi ho našel?“

Nicholas si přestal zavazovat boty a usmál se. „Sol není kočička; je to šelma s vlastní povahou.“

„Jako jeho mentor?“ řekl Mac s úsměvem, jen aby znovu zvážněl. „Tak potom použij svůj vlastní kouzelný dotek na Julii, místo toho, abys ji viděl jako protivníka.“

„A jak víš, jak vedu své pronásledování?“

„Znám tě. Kromě toho, že jsi naprosto slepý, pokud jde o mou sestru a tvé kočky, vidíš všechno jako vítězství, nebo porážku.“

„To mi říká muž, který pronásledoval ženy přes všechny kontinenty, přes deset století,“ řekl Nick protáhle, „dokud jsi jednoduše neuklouzl v jednadvacátém století a osamělá vdova tě konečně prohlédla a zavolala tvému tátovi.“ Stoupnul si a usmál se dolů na mračícího se přítele. „Já byl u toho, když Titus přijal ten hovor, mimochodem. A pokud si pamatuju správně, Olivie ho zneklidnila tak, že měl tvou ubohou matku, stojící na prahu Inglenook, druhý den ráno za rozbřesku.“

Mac se postavil, aby na něj lépe viděl, jak odhadoval Nicholas. „Matce nevadilo použít magii, aby se sem dostala, protože dychtila po tom, setkat se s Henrym.“

„Byla náhodou víc dychtivá, poznat ženu, kterou její syn nazýval marita,“ namítnul Nicholas, s vyhlídkou, že když nemohl dnes Maca porazit, aspoň může popíchnout jeho náladu. „Ačkoliv jsi měl asi říct své ženě, že jste se vzali, o pár dní dřív.“

Mac přistoupil blíž. „Aspoň jsem měl rozum, abych nepronásledoval ženu, která je chodící neštěstí.“

„Ne, podle tvé sestry, Olivie byla myš, která řvala,“ řekl Nicholas, když se najednou natáhl a chytil Maca za ramena. Padl na záda a poslal překvapeného čaroděje přes sebe a pak ležel a usmíval se na strop jeskyně, když Macova hlasitá kletba skončila náhle se šplouchnutím. Ale Nicholas se vyškrábal na nohy, když velký podzemní bazén najednou začal bublat a vrhal gejzíry slané vody vysoko do vzduchu, hluk přehlušil jeho smích, když kovové monstrum zvedlo, znovu klejícího čaroděje z vody, jak se vynořovalo.

„Proboha,“ vykřikl Mac, když se vyškrábal na nohy, na plavidle, které nyní zmenšilo místo, ukryté hluboko ve Whisper Mountain. „Přísahám, že…“ Zbytek čarodějovy předpokládané výhrůžky, se ztratil v proudu páry, který najednou vystřelil z několika ventilů, z nichž jeden donutil Maca uskočit do bezpečí s výkřikem, než se mohl znovu vyškrábat na nohy a zírat dolů na Nicholase.

Malé dveře se otevřely na obrovské ponorce, se zasyčením stlačeného vzduchu, předtím, než se objevila lávka, následovaná Titem Oceanem – což donutilo Nicholase pospíchat s vlastní kletbou, když viděl staršího theurgista, nést Ranu.

„Jsem v pořádku,“ ujistila ho Rana, když Titus vstoupil na římsu. „Nebo budu hned, jak znovu ucítím pod nohama pevnou zem.“ Otočila se a věnovala svému manželovi napjatý úsměv. „Přísahám, že nevím, jestli se mám cítit hýčkaná, nebo uražená, když mě začneš nosit. Víš, že mě zlobí žaludek pokaždé, když se sem musíme dostat rychle, pomocí magie, a víš, že jsem v pořádku během pár minut… Maximiliáne, co proboha děláš na vrcholu naší lodi?“ zavolala na svého syna. „A proč jsi mokrý?“

„Nicholas se choval jako ufňukaný zoufalec.“ Mac sklouznul dolů po zaoblené části plavidla, přistál s heknutím, když se odrazil od stěny jeskyně a šel k nim a rozpřáhl paže. „Vezmu ji,“ řekl otci.

Nicholas ho odstrčil z cesty. „Jsi mokrý. Já ji vezmu.“

Titus couvnul, a zvedl na oba své královské obočí. „Myslím, že jsem stále schopen se postarat o svou ženu.“

Rana naklonila hlavu k Titovu krku – Nicholas předpokládal, že proto, aby skryla úsměv. „Vlastně, myslím, že se stále dokážu postarat sama o sebe. Miláčku,“ dodala, její úsměv se rozšířil, když Titus zamumlal něco pod vousy a posadil ji na velký kámen – pak si okamžitě sednul vedle ní a objal jí paží kolem ramen.

„Tak,“ řekla Rana, uhladila si předek své halenky s hlubokým povzdechem, když její pohled cestoval přes Nicholasovi mokré kalhoty a synovy mokré kalhoty, košili a boty, „o čem jste vy dva, pánové, diskutovali, že to skončilo tím, že jste si oba zaplavali?“

„Zkoušel jsem vysvětlit vynikajícímu bojovníkovi, tady,“ začal Mac, než mohl Nicholas, „že líbat ženu ani ne třicet minut po seznámení a nazývat ji chodícím neštěstím do očí, pravděpodobně není nejlepší cesta, jak začít romantické pronásledování.“

„Kdo se teď chová jako desetiletý?“ odsekl Nicholas, ačkoliv cítil, jak se mu horko šíří po krku, když Rana překvapeně zvedla obočí.

„Ty jsi začal romantické pronásledování, Nicholasi? S že…“ Najednou si znovu uhladila svou halenku. „Ano, no, to je skvělé. Je to někdo, koho znám?“

„Flirtuje s pomocnicí,“ odpověděl Mac dřív, než mohl Nicholas. „Ale možná ji znáš, stará se o chaty. Jmenuje se Julie Campbellová.“

Rana zavrtěla hlavou, ačkoliv se stále dívala na Nicholase a její výrazné, hnědé oči se dívaly hloubavě. „Ne, užívám si, že se o naši chatu starám sama. Takže, Nicholasi, konečně jsi našel dámu, která je milá dost na pronásledování… romantické?“

Cokoliv měl Mac v úmyslu odpovědět za něj, skončilo to místo toho heknutím, když Nicholas praštil loktem čaroděje do žeber a postoupil dopředu. „Ve skutečnosti,“ řekl a natáhl ruku k Raně, „ano. A o tom jsem chtěl s vámi mluvit,“ pokračoval, provlékl si její ruku pod paží a pak ji vedl směrem k velkým kovovým dveřím, na straně jeskyně. „Protože dávám přednost dostat radu od někoho, kdo ví, o čem mluví,“ řekl přes rameno, „než od někoho, kdo potřebuje kouzelnické triky a epické kousky, aby upoutal pozornost dámy.“

Rana ho zastavila, když vstoupili do tunelu, který vedl od fjordu na vrchol Whisper Mountain. „Musím říct, že můj zájem jsi zachytil.“ Rozhlédla se na obě strany a pak na něj. „Pojedeme, nebo vystoupíme ty tisíce schodů?“

Nicholas je obrátil k fjordu. „Máte na výběr jízdu na unaveném starém koni, kterého vám přivedl váš syn, nebo opravdu rychlý člun, který jsem přivezl já.“ Sehnul se, aby jí zašeptal do ucha, když vyšli na denní světlo a Mac a Titus vyšli za nimi. „Nechám vás řídit.“

„Och, Nicholasi,“ řekla Rana se zvonivým smíchem a táhla ho kolem koní směrem k fjordu. „Ty vždycky znáš perfektní lék na můj žaludek.“