Jax - 32. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Jax

O rok později…

„HEJ KUNDO-WAFLE,“ ŘEKNE CARTER, KDYŽ MU zvednu telefon.

„Nevím, kolikrát ti to musím říct – to je moje slovo, sráči.“

„Bylo.“ Zasměje se. „Teď je moje.“

„Volal jsi jen proto, že jsi kokot, nebo něco chceš?“

„Potřebuji tvou pomoc.“

„S čím?“ Zřídka něco žádá, takže jsem okamžitě znepokojen, a to hlavně proto, že zní zjevně vystresovaně. „Je vše v pořádku, chlape?“

„Ano. Tak nějak. Mám… ehm… dnes večer rande. Potřebuju, abys mi pomohl.“

„Máš rande?“ Směju se, protože si myslím, že mě tahá za nohu. Znám ho dostatečně dobře, abych věděl, že nerandí. „A ty s tím chceš pomoct? Myslím, že se ptáš špatného člověka.“

„Nepotřebuj rady, sráči… jsem schopný randit. Kurva. Myslím, že jsem. Jen potřebuji někoho, kdo pro mě připraví pár věcí. Víš, co myslím, aby pro nás bylo všechno připravené, až přijdeme.“

„Jako co?“

„Stůl a židle, možná nějaká ta svíčka.“

„Svíčka? Jsi ožralej?“

Frustrovaně vydechne. „Podívej, prostě na to zapomeň. Vymyslím něco jiného.“

Kriste, je vážný. „Počkej,“ řeknu. „Takže opravdu máš rande se skutečnou holkou?“

„Ne. Vezmu si do města tvou nafukovací pannu. Kokote. Samozřejmě, že je to opravdová holka.“

„Páni.“

„Proč je tak těžké tomu uvěřit?“

„No tak, Cartere. Jsme přátelé kolik, pět, šest let? Řekni mi, kolik rande jsi v té době měl. A přivádění si náhodných holek domů na soulož nepředstavuje rande.“

„Docela dost. Ale tohle není jen tak někdo. Je to Indiana. Chci, aby to bylo speciální.“

„Myslíš tu dívku od vedle, Indianu? Ta, co jsi do ní zamilovaný?“

„Nejsem do ní zamilovaný, kokote. Jen jí mám rád.“

„Miluješ ji. Přestaň lhát sám sobě. Přestěhoval ses skoro dvě stě kilometrů, aby ses na ni pokusil zapomenout. To, můj příteli, o něčem vypovídá.“

„Kdy ses stal takovým odborníkem na lásku?“

Vjedu si rukou do vlasů. Právě teď o tom s ním nebudu diskutovat. „Podívej, mám něco na práci,“ lžu. „Kdy potřebuješ, abych připravil stůl a… svíčku?“

„Dnes večer. Omlouvám se za tak krátkou dobu, ale bylo to rozhodnutí na poslední chvíli.“

„Dnes večer nemůžu přijet do Newcastlu. Mohl bych se tam dostat o víkendu.“

„Nejsem v Newcastlu. Jsem v Sydney.“

„Od kdy?“

„Od včerejška.“

„Super. Díky, že jsi mě přišel alespoň pozdravit.“

„Od chvíle, kdy jsem sem dorazil, jsem zcela zaneprázdněný. Máš krámy nebo tak něco?“

„Co? Ne.“

„No, tak se přestaň chovat jako mrcha.“

„Jdi do prdele, nechovám se jako mrcha.“

„Ale jo. Ukonči to fňukání a pomoz mi. Ach, a mimochodem, potřebuji, abys objednal i jídlo a přinesl ho s sebou. Nic extra. Jen hamburgery.“

„Hamburgery? Páni. Opravdu vytáhneš velké zbraně. A jen tak mimochodem, nejsem tvůj zatracený číšník.“

„Nemusíš nám sloužit,“ řekne. „Jen přines jídlo. Zbytek udělám já. Nechci, aby ses poflakoval kolem, až rozvinu svůj šarm.“

„Proč? Bojíš se, že tvoje holka uvidí, že jsem lepší?“

„Sni dál, debile.“

„Kde má být to rande a kdy se má konat?“

„Myslím na travnatém místě pod Harbour mostem, s výhledem na přístav.“

„Pěkný. Můžeš ji překvapit výhledem, ale vážně, kámo, zasraný hamburgery?“

„Hamburgery jsou naše věc.“

„Tak to potom jo.“ Chci dodat inteligentní poznámku, ale myslím, že už jsem řekl dost. Upřímně, jsem za něj šťastný. Láska dobré ženy může dělat zázraky pro duši. „Textni mi všechny informace a já to vše zařídím.“

„Díky chlape,“ říká. „Dlužím ti.“

„Budu svědek na tvé svatbě,“ hodím na něj, abych ho nasral. Bude remcat, vždycky to dělá.

„Kolikrát ti to musím říkat? Nejsem zamilovaný a nebude žádná zasraná svatba.“

Hák, provaz a karabina. „Jen si to stále opakuj, kámo.“

Než ukončím hovor, zamumlá něco, čemu nerozumím.

„Kdo byl na telefonu?“ zeptala se Candice, když mě objala kolem pasu a přitiskla mi jemný polibek na záda.

„Carter.“

„Je všechno v pořádku?“

Otočil jsem se v jejím náručí a přitáhl její měkké tělo k mému. Život je dobrý, tak zasraně dobrý. Být s ní je snadné, stejně jako dýchání. Ona je můj vzduch. Dokonale se k sobě hodíme. Nemůžu ani slovy vyjádřit co pro mě moje holky znamenají – moje rodina – žijící tady se mnou. To mě změnilo mnoha způsoby. Nakonec se cítím úplný… nejsem už prázdný ani sám.

„Všechno je v pořádku,“ odpověděl jsem a zastrčil ji za ucho pramínek jejích jablečně vonících růžových vlasů. Někdy, když jsem ve sprše, držím láhev šamponu u nosu a vdechuji. „Chce, abych mu dnes večer pomohl pro Indianu připravit něco pro jeho rande.“

Vykulí oči. „Indiana, Indiana? Má s ní rande?“

„Ta jedna jediná.“

„Nedělej si z toho srandu,“ vykřikla a plácla mě do hrudi.

„Není třeba být násilná,“ řeknu a třu si místo, kam mě uhodila.

Rozzáří se, když si položí ruku na ústa. „Nemůžu tomu uvěřit. Skutečně s ní má rande?“

„Má.“

Pustí mě a o krok ustoupí. Směju se, když si povytáhne rukávy a tře si ruce, jako by se připravovala na bitvu.

„Dobře, co musíme dělat?“

„Usaď se tam, Rambo. Musím počkat na to, až mi pošle všechny informace.“

„Nemůžu uvěřit, že to konečně udělá. Musíme se ujistit, že to rande bude dokonalý.“

Její dychtivost pomoct způsobuje můj úsměv. Jsem rád, že je na palubě, protože o těchhle sračkách nemám ani šajna. Vím, že jsem mu kvůli tomu dal zabrat, ale chtěl bych, aby mu to dneska šlo dobře.

Přitáhnu si ji zpátky do náruče. „Setkala ses s ní?“

„S Indianou?“

Přikývnu.

„Ne, nesetkala, ale ten večer co jsem šla do Carterova domu, řekl mi o ní všechno. Oni mi trochu připomínají nás.“

Je to legrační, když ji Carter poprvé zmínil, pomyslel jsem si to samé.

„Ten večer, kdy jsi šla do jeho domu, mě skoro zabil,“ říkám. Nikdy jsem neměl odvahu požádat ji o detaily.

Smutně se na mě podívá, když zvedne ruce a vezme můj obličej do dlaní. „Šla jsem tam jen proto, že jsem se snažila jít dál… abych se dostala přes tebe. Jak se ukázalo, Carter mě jen pozval, protože se snažil dělat totéž s Indianou. Nakonec jsme si jen povídali.“

„Tvůj důvod, proč jsi šla, mi zní tak známě.“ Nenávidím, že mezi námi bylo tolik jiných žen. Zvláště teď, když vím, že po celou dobu cítila totéž. „Prosím, věř mi, že všechny ostatní pro mě nic neznamenaly. Vždy si to byla jen ty. Byl to jen můj patetický pokus, abych na tebe zapomněl. Nikdy to nepomohlo. Stále jsi vlastnila mé srdce. Vždycky budeš.“

Usmívá se, ale úsměv jí nedosahuje do očí. Nenávidím, že jí mé minulé indiskrétnosti ublížily.

„Je to všechno minulost, Jaxi. Důležitá je budoucnost… naše budoucnost.“

Ona má pravdu. Přejíždím jí rty o její. „Pokud Carter najde s Indianou byť jen zlomek toho, co máme teď my, budu šťastný.“

„Opravdu se o něj staráš, viď?“

„Ano. Je pro mě jako bratr. Za všemi těmi jeho postoji je skvělý chlap. Kdybych mohl, vyměnil bych ho za Brenta.“

„Oh, Jaxi,“ řekla a pevně stiskla. „Úplně to chápu. Je to jako můj vztah s Brendanem. Kdybych mohla vyměnit mého skutečného otce za něj, taky bych to udělala.“

„Jsem rád, že ho máte. Zbožňuje tebe i Maddie.“

„A my zbožňujeme jeho. Nemůžu se dočkat, až se s maminkou vezmou. Uvědomila jsem si, že zvláštní lidé v našem životě nemusí být spříznění krví, aby byli považováni za rodinu. Počítá se to, co k nim cítíme.“ Položí mi ruku na srdce.

„Miluji tě.“

Prsty mě jemně pohladí po tváři. „A já miluju tebe, Jaxsone Albrighte. Tak moc. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme se dostali k sobě. Doufejme, že Carter a Indiana udělají totéž.“

Jemně ji políbím, zasténá, když zakloní hlavu a prohlubuje polibek. Rukama sklouznu dolů, abych chytil její zadek, zatímco tlačím polotvrdého ptáka proti ní.

Rychle se od sebe odtrhneme, když Maddie vstoupí do kuchyně. Je to jako kdyby měla kazišuk-radar nebo tak něco.

„Ew,“ řekne. „Přestanete se někdy vy dva líbat?“

Zasměju se, když Candiceina tvář nabere světlý odstín růžové.

„Jsme zamilovaní,“ říká a dívá se na naši dceru. „To zamilovaní lidé dělají.“

„Fuj.“ Maddie se otočí a opouští pokoj. „Nikdy se nezamiluju. Líbání je hnus.“

Nemůžu si pomoct, ale směju se. Vím, že je šťastná, že teď máme řádnou rodinu, protože plakala radostí, když jsme jí s Candicí řekli, že se přestěhují ke mně. Ale myslím, že se stále vyrovnává s tím, že nás vidí v něžnostech, protože jsme byli prvních šest let jejího života odděleni. Je to něco, čeho jsem já sám nikdy nebyl svědkem, když jsem vyrůstal. Moji rodiče si neprojevují náklonnost. Ani k jejich dětem.

••••

„Myslím, že je to všechno,“ řekne Candice, když zabalím poslední věci do kufru auta. Také doufám. Šla nad rámec a ujistila se, že máme všechno správně pro Carterovo rande s Indianou. Seznam instrukcí, které mi dala, je kilometry dlouhý. Dokonce jsem dostal ponaučení, jak správně naaranžovat stůl. Jsem zatraceně Albright – neví, že správné umístění příborů bylo v mém domě povinné? Moje matka si v těchto sračkách libovala.

Když si vlezu do auta a upevním bezpečnostní pás, jsem zatraceně nervózní. Myslím, že se po cestě někde zastavím a koupím si balíček cigaret. Musím se ujistit, že to udělám správně, nejen kvůli Carterovi, ale i kvůli Candici. Utrhne mi koule, jestli to nebude perfektní. Díky ní se prostě prostřený stůl se zatracenou svíčkou změnil na velkou zasranou událost.

Když se dostanu do parku pod mostem, začnu vše připravovat. Poté, co umístím růži do vázy, rozsvítím svíčku a vše dokončím, začnu chodit sem a tam. Zastavím se, vytáhnu seznam, který pro mě Candice udělala, a ještě jednou ho projdu. Musím se ujistit, že jsem na nic nezapomněl.

Stůl – hotovo

Židle – hotovo

Obrus – hotovo

Váza – hotovo

Růže – hotovo

Svíčka – hotovo

Talíře – hotovo

Příbory – hotovo

Sklenky na víno – hotovo

Děkuji, kurva, že dnešní večer je téměř za mnou – hotovo.

Zatáhnu zip na bundě. Dnes je zatraceně chladno. Když se blíží čas, stahují se mi střeva. Ani to není moje rande, takže nemám ponětí, proč jsem ten, kdo je nervózní. Podívám se dolů na hodinky. Carter by tady už měl být. Vytahuji telefon a zavolám mu.

„Tak kde jsi, sráči?“ zeptám se, když to zvedne. „Mrznou mi tu koule.“

„Zrovna parkuju auto.“

„Dobře. Pospěš si, kundičko, ať odsud můžu, kurva, vypadnout.“

„Budeme tam za minutku.“

Úlevně vydechnu, když je vidím. Sluší jim to spolu a Carter vypadá šťastně. Samolibně se na něj usmívám, když se blíží. Jsem za něj šťastný, ale pořád mu dám dnešní večer sežrat. To je moje práce.

„Ahoj,“ řekl s kývnutím.

Zkoumám jeho rande. Vypadá dobře. Ne tak krásná jako moje holka, ale je blízko. Má dlouhé tmavé vlasy a pěkné zelené oči. Vidím, co měl na mysli tím, že je malá. Vypadá, jako kdyby neměla víc jak 140cm. Carter se k ní postaví.

„Ahoj.“

„Indiano, to je můj přítel, Jax. Jaxi, Indiana.“

Vezmu ji za ruku a zvednu si ji k ústům. Potlačil jsem úsměv, když uslyším, jak z Cartera vychází mírné zavrčení.

„Takže, konečně se setkám s tou nepolapitelnou Indianou. Carter o tobě neustále mluví.“

Snažím se nesmát, když ho slyším, jak zamumlá: „Debile.“

To je zábava.

„Mluví o mně?“ zeptá se Indiana. Na obličeji se jí objevil obrovský úsměv, když se podívala na Cartera.

„Celý ten zatracený čas,“ lžu.

„To nedělám, kreténe,“ vyprskne. Vsadím se, že si přeje, aby mě na dnešní večer nezahrnul do svých plánů.

„Jen se tě snažím rozhodit, kámo,“ řeknu a poplácám ho po zádech. Pohledem mi říká, že budu platit za to, co jsem právě řekl, ale nemám strach. Možná si to neuvědomuje, ale holky tyhle sračky milují, takže jsem mu svým způsobem vlastně pomohl.

„Je to všechno pro nás?“ zeptá se Indiana a dívá se na stůl.

„To je,“ odpověděl Carter a přehodil jí ruku přes rameno. Může to popírat, jak chce, ale je do ní zamilovaný. „Líbí se ti to?“

„Miluju to.“ Vklouzla mu rukou kolem pasu, a když se na něj podívala a usmála se, vidím, že je do něj zamilovaná taky. Je to stejný výraz, který vidím na Candiceině tváři, když se na mě podívá. „Děkuji, Jaxi,“ řekla mi.

„Neděkuj mi. Udělal jsem jen to, o co mě tenhle velkej chlápek požádal. „Její úsměv se rozšiřuje, když se znova podívá na Cartera. Jsem za ně oba opravdu šťastný. „Přinesu jídlo,“ řeknu. „Pak mizím.“

Dívám se, jak Carter pro Indianu vytáhne židli a políbí jí na vlasy, jakmile se usadí. „Potřebuji jen pár minut mluvit s Jaxem,“ řekne.

Udělám pár kroků od stolu a on mě následuje. „Děkuji za tvou pomoc,“ řekne a potřese mi rukou. „Vážím si toho. Udělal jsi to perfektně, na sráče.“

Směji se. „Žádný problém. Chtěl jsem potěšit.“ Vytáhl jsem cigaretu a zapálil ji – teď, když je ta část dnešního dne skončena, mohu dýchat trochu jednodušeji. Ačkoliv stále musím přinést jídlo. „Pro záznam… pro ni bych se asi taky nejspíš změnil v kundičku,“ zašeptám tak potichu, aby mě slyšel jen on.

„Přestaň se na ní dívat, je moje,“ vyprskl.

Potřásl jsem hlavou a zasmál se, když jsem odcházel a mířil k autu.

Kouše každý zatracený čas.

••••

Je okolo 10.30 hod., když konečně přijdu domů, ale nejsem překvapen, když najdu Candici, jak na mě čeká.

„Jak to šlo?“ zeptala se vzrušeně, když projdu předními dveřmi. Tře si ruce, když skáče nedočkavostí.

„Bylo to perfektní,“ řekl jsem jí, přitáhl jsem si ji do náruče a drtil její tělo proti svému.

„Jaxi, nemůžu dýchat,“ řekla a snažila se vytrhnout z mého objetí.

„Omlouvám se,“ uvolnil jsem své objetí a položil si bradu na vrchol její hlavy. Nemám srdce, abych jí řekl, že když jsem se vrátil, Carter přiznal, že Indiana je nemocná, opravdu moc, a proto pro ni připravil dnešní večer. Cítím se jako kokot, že jsem si ho kvůli tomu rande dobíral. Snažil se to nedat najevo, ale viděla jsem, že ho to traumatizuje. Život přeci nemůže být tak krutý, aby ji od něj vzal, když ji zrovna dostal zpátky?

Z koho si dělám srandu? Vím z první ruky, jak děsivý život může někdy být. Proboha, modlím se, že to není tento případ.

„Jaká je?“

„Pěkná. Hodně. Sluší jim to spolu.“ Snažím se o to, abych zněl nadšeně, ale bídně selhávám.

Odtáhla se a podívala se mi do očí. „Jsi v pořádku?“

„Samozřejmě,“ lžu a vynucuji úsměv, abych se pokusil skrýt své pravé pocity. Candice se o Cartera také stará, takže vím, že tato zpráva ji rozruší. Je mým úkolem chránit ji před takovými věcmi. Znovu jsem si ji přitáhl k sobě. Bez ní bych byl ztracený. Dokážu si představit, jak se teď Carter cítí.

Když ji konečně propustím, propletu si prsty s jejími. „Pojďme, jdeme spát.“

Potřebuji pomilovat svou ženu.