Jax - 24. kapitola

Překlad: Lenuszka
Kor.: Evudar

Candice

NASADÍM SI NA TVÁŘ ÚSMĚV, KDYŽ PROJDU hlavními dveřmi. Sophia se o mě bojí. Posledních šest měsíců jsem ji protáhla peklem a ona si pravděpodobně myslí, že padnu zpátky do té díry, kde jsem byla, když se narodila Maddie. V době, kdy jsem se potýkala se ztrátou Jaxe, mě ústup Sophii, která vychovala Maddie, dostal úplně mimo kontrolu. Ona byla naší součástí. Všechno, co mi zbylo. Ano, žila jsem s ní a vídala ji každý den, ale nebylo to to samé.

Když se narodila, kojila jsem ji dva týdny, ale pak Sophia navrhla, abychom ji krmili z lahve. Řekla mi, že mě to udrží od toho, abych se s ní příliš sblížila. Pravděpodobně měla pravdu, ale já už jsem se k ní připoutala. Ona byla mou částí. Jak bych nemohla být připoutaná k životu, který jsem stvořila? Věděla jsem, že Sophia dělala to, o čem si myslela, že pro mě bude to nejlepší, ale jedna moje část ji za to nesnášela.

Přeju si, aby Jax porozuměl tomu, jak těžké to pro mě bylo, jak moc jsem trpěla rozhodnutími, která jsem udělala. Jak mě jeho přístup ke mně zavedl do let srdcebolů a lítostí.

Ale já se přes to dostanu, vím to. Tohle je procházka růžovou zahradou ve srovnání s tím, čím už jsem si prošla. Mám zpátky svou malou holčičku, a teď budu matkou, kterou jsem vždy toužila být. Přeju si, aby věci mezi mnou a Jaxem byly takové, jako kdysi, ale musím přijmout, že takové nejsou a pravděpodobně nikdy ani nebudou. Vidět ho bude utrpení, stejně jako neustálá připomínka toho, co jsem ztratila. Ale být svědkem toho, jak se snaží mít vztah se svou dcerou, je úžasné. I když mě bolí ho vídat, nechci si to nechat ujít. Už dokázal, že bude fantastickým otcem, a jsem šťastná, že to Maddie bude mít. Je to něco, co jsem si přála celý svůj život: aby mě můj otec miloval.

Zamrznu, když vejdu do kuchyně a najdu tam svou mámu v náručí nějakého muže – něco, co jsem nikdy předtím neviděla. Tohle musí být ten chlap, o kterém mi vyprávěla. Bože, jak že se to jmenoval? Bruce? Brock? Bryce?

Vyjeveně tam stojím, neschopná odvrátit pohled. On jí něco brouká do ucha, zatímco se oni dva kolébají. Na rtech se mi objeví úsměv, když s ní zatočí, než ji znovu ponoří do svého objetí. Je to krásný pohled. Sophia si zaslouží štěstí. Obětovala celý svůj dospělý život, aby se starala o mě a pak o Maddie. Je čas jí to vrátit.

„Candice,“ slyším říct Sophii, když se otočím, abych odešla z místnosti. „Nevěděla jsem, že jsi zpátky.“

„Vrátila jsem se právě teď.“

„Pojď,“ řekne. „Chci, aby ses seznámila s Brendanem.“

Ah, Brendan, byla jsem blízko. On vypadá čerstvě na padesát a je velmi hezký. Má husté tmavé vlasy, na bocích mu začínají šediny, a taky má překrásné zelené oči. Ty jakoby jiskří. Způsob, jakým k němu Sophia vzhlíží a usmívá se, jak to říká, mě hřeje u srdce. Doufám, že on k ní cítí to samé – nechci vidět, jak ji zraní. Pokud vím, od mého otce tady nikdo nebyl. Opravdu se na ní musel vyřádit. Nikdy jsem jí s nikým neviděla.

Ačkoli nás můj dárce spermatu celé ty roky finančně podporoval, nechtěl se mnou mít nic společného. Za tohle ho nenávidím, ale zvláště za způsob, jakým se choval k mé matce. Ona si nezasloužila, aby s ní jednal tak uboze. Ona mě o to nežádala, ale já jí budu navždycky vděčná, že posbírala síly a převzala zodpovědnost za ten život, který pomohla vytvořit. Bůh ví, kde bych skončila, kdyby to neudělala.

„Ahoj,“ řeknu. „Jsem Candice.“

Potřese mi rukou. „Je hezké tě konečně poznat, Candice. Vidím, že jsi zdědila výjimečnou krásu své matky. Vy dvě jste jako sestry.“

On je šarmantní, to mu musím nechat. Ale má pravdu, jsme jako sestry. Ačkoli ona má něco přes čtyřicet, díky botoxu a jejímu plastickému chirurgovi Sophia nevypadá na víc, než na třicet.

Sophia mě zasvětila do Brendanova celoživotního příběhu, když jsem přišla poprvé domů. On je nějaký machr v oblasti kriminálního práva. Dvacet šest let byl ženatý. On a jeho žena velmi milovali svou kariéru a neměli žádné děti. Jejich rozvod byl přátelský – očividně se během těch let odcizili. On teď žije ve střešním bytě ve městě. Skvěle líbá. A je naprostý romantik. A je zapřisáhlým fotbalovým fanouškem. Je si blízký se svou rodinou. Má dva bratry a jednu sestru, nebo to byly dvě sestry a jeden bratr; v té chvíli jsem přestala trochu vnímat.

„Díky. Taky tě ráda poznávám,“ odpovím. „Nechám vás dva o samotě, půjdu do svého pokoje.“

„Počkej,“ řekne Sophia, chytí mě za paži. „Jak to šlo s Jaxem?“

„Dobře,“ pokrčím rameny. „Maddiin nový pokoj vypadá skvěle. Odvedl dobrou práci.“

„A jak se choval k tobě?“

„Fajn. Víš… „ Opravdu se mi o tom nemluví moc dobře před Brendanem. „Když jsem odcházela, chystali se na filmový večer.“

„Nezeptal se tě, jestli se k nim nechceš připojit?“

„Ne. Myslím, že se těšil, až stráví čas se svou dcerou.“

„Oh, zlatíčko.“ Sophia mě s láskou pohladí po paži. „Dej mu čas. Je to pro něj velká změna.“

„Já vím.“ Znovu nasadím úsměv. „Kam dnes večer půjdete?“

„Na večeři a tancovat,“ řekne Sophia, znovu se na Brendana přihlouple usměje.

„Jsi více než vítaná, pokud se chceš připojit,“ řekne Brendan. Vklouzne svou paží kolem jejího pasu a přitiskne si ji k boku, než ji políbí na čelo. Je to velmi sladké. Závidím jim.

„Díky za nabídku, ale nebudu vám dělat křena.“

„To nebudeš. Pojď s námi,“ řekne Sophia. „Nesnáším myšlenku, že budeš sama doma.“

„Upřímně, jsem v pohodě. Mám nějaké věci, které chci tak či tak udělat.“ Políbím ji na tvář. „Bavte se.“ Mrknu na Brendana. „Postarej se o mou mámu, je docela speciální.“

„To ona je. A postarám se o ni,“ řekne, své oči nechává na ní. Způsob, jakým se na ni dívá, mě nutí cítit určitou úlevu. Je celkem jasné, že je přesně tak beznadějně zamilovaný jako ona.

••••

„Maddie!“ vykřiknu, když se pustí Jaxe a vletí mi do náruče. Jsem ohromená, že už je vykoupaná a oblečená v pyžámku. On je dobrý otec. „Chyběla jsi mi, holčičko.“

Je to jen dva dny, ale připadalo mi to jako věčnost. Vím, že Jax potřebuje svůj čas s dcerou, ale tenhle víkend jsem bojovala s tím, že ji tu nemám. Těch šest měsíců, které jsme strávily spolu samy, nás opravdu spojilo. Upevnilo to to, co už jsme měly a konečně mi to dalo šanci udělat to, co jsem toužila udělat už od jejího narození: být její matkou v každém smyslu toho slova. Ano, pomáhala jsem ji vychovávat, ale náš čas strávený pryč odtud byl jiný.

„Mami,“ řekne, pořádně mě stiskne kolem krku. Když ji slyším, musím se usmát. Občas se splete a řekne mi „Sissy“, ale teď už jsem převážně „máma.“

„Bavila ses u táty?“ Je to divné, když to říkám tak svobodně.

„Táta je legrační. Měli jsme koláč.“

„Páni, koláč. To máš štěstí.“ Jax se usměje, když si strčí volnou ruku do kapsy, ukáže mi tu svou zranitelnou stránku, kterou jsem vždycky milovala. Ale jeho úsměv se zdá nucený a já nesnáším, že mě teď vidí v jiném světle. Jsem pořád tou samou osobou, kterou jsem vždy byla. Udělala jsem chybu. Doufám, že se časem alespoň vrátíme k tomu, jak to mezi námi bylo. Chyběl mi tak moc, až mě to uvnitř bolí.

„Čokádový koláč.“ Maddie je mlsná po něm.

„Mmm, můj oblíbený.“ Po tom, co jí zabořím rty do tvářičky, postavím ji na zem. „Sophia je v kuchyni, proč za ní nezajdeš a nepozdravíš ji?“

„Tak jo. Já doma, Phia,“ křičí Maddie, když běží chodbou.

„Tak jak sis s ní vedl?“ zeptám se a vezmu od něj kufr.

„Dobře. Bavili jsme se.“

„To jsem ráda.“

„Její špinavé oblečení je uvnitř v sáčku. Myslel jsem, že je vyperu za tebe, ale neměl jsem čas. Ona vyžaduje plnou pozornost.“

Směju se. „Říká se hrozné dva, ale já přísahám, že tři roky jsou horší. Ona je jako zajíček energizer, prostě jede a jede dál.“

„Přesně.“ Zakření se. „Ale ona za to stojí.“

„To ano.“

„Bylo skvělé ji mít, ona je-“

„Úžasná,“ řeknu.

„Ano.“

Je hezké vidět, že pořád máme tu zvláštní schopnost vědět, co se ten druhý chystá říct. Postavím Maddiin kufřík k patě schodiště, než následuju Jaxe do kuchyně. Když se náhle zastaví ve dveřích, chvatně ustoupím stranou, abych mu nevrazila do zad. V té chvíli uvidím Sophii, jak zpívá a tančí po kuchyni s Maddie v náručí. Připomene mi to, jak jsem včera viděla Sophii a Brendana. Ona se od jejich rande vznáší. On jí dnes ráno poslala květiny a odpoledne spolu mluvili skoro dvě hodiny po telefonu.

Jax zlehka otočí hlavu, setkáme se očima. „Ona pila?“ zašeptá.

„Ne. Je v sedmém nebi z Brendana,“ odpovím, protočím oči. „Myslím, že je zamilovaná.“

„Oh.“ Vidím, jak se mu rozšíří úsměv, když obrátí svou pozornost zpátky k nim. „Být zamilovaná jí sluší.“

Být zamilovaná slušelo i mně, dokud jsem všechno nepokazila a neztratila druhou půlku své duše.

Jax zaměří svou pozornost během večeře převážně na Maddie. Zaplaví mě vina, když ucítím náznak závisti. Bývala jsem to já, na kterou svou pozornost obracel. Najednou to, že jsem teď mimo, bolí. To vědomí, že je tady jen kvůli Maddie. Měla bych být vděčná, že chce, abychom kvůli Maddie byli přátelé. Předpokládám, že to mohlo být horší.

Utřu Maddie ruce a pusu, když dojí. „Je čas jít do postele.“

„Táta čte senku.“

„Jistě. Pokud chce,“ řeknu a podívám se na Jaxe. „Chceš jí přečíst pohádku, než půjde spát?“

„Samozřejmě.“

Stojím ve dveřích Maddina pokoje a sleduju ty dva spolu. Jax leží vedle ní v posteli, čte Velmi hladovou housenku. Znám ta slova zpaměti. Jsem si jistá, že Maddie taky. Je špatné, že využívám ten čas, abych předstírala, že tohle je můj život? Že je tohle náš dům a Jax je můj muž? Že jsme šťastná rodina? Protože to je přesně to, co dělám. Od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem si tohle přála. Přála jsem si, aby o tom těhotenství věděl, a mohli jsme být spolu. Šťastní a zamilovaní, společně vychovávající naši dceru. Určitým způsobem se mi to splnilo. Teď ji budeme vychovávat spolu, ale není to takové, jak jsem si to vysnila.

Po tom, co ji zachumlá a oba ji políbíme na dobrou noc, jdu za ním dolů po schodech. „Něco pro tebe mám,“ řeknu, když dojdeme na podestu. „Jen pro to zajdu.“

Když se vrátím, přinesu mu velkou dárkovou krabici. „Strávila jsem celý víkend tím, abych to pro tebe dala dohromady.“

„Opravdu,“ řekne a začne otevírat víko.

„Teď to neotvírej.“ Dám ruku na krabici, abych ho zastavila. „Počkej, až přijdeš domů.“

Jax

Očima pořád hypnotizuju tu krabici, která leží na místě spolujezdce v mém autě. Netuším, co je uvnitř, ale z nějakého důvodu se cítím nesvůj. Vidím, že je Candice zkroušená z toho, co se stalo, a že se snaží, seč může, to napravit. Musím si to pamatovat. Ale můžete někdy napravit pokažené? To je otázka za milion dolarů. Mám své pochybnosti.

Když dojedu domů, první věc, která na mě dolehne je, jaké je tu ticho. Už mi moje holčička chybí. Položím tu krabici na konferenční stolek a zírám na ni, když si rukou projedu vlasy. Jsem si celkem jistý, že uvnitř není nic špatného, ale ten podvod je pořád čerstvý. Možná bych si nejdřív měl dát pivo.

Odšpuntuju víčko pivní lahve, hodím ho do odpadu a vyjdu z kuchyně. Vejdu do obýváku, znovu okamžitě očima přistanu na té krabici. Je to jen zatracená krabice, proč by mě to mělo vyvést z rovnováhy?

Posadím se na pohovku a dám si další doušek piva, než ho postavím na stůl. Nahlas vydechnu, přisunu si blíž tu krabici a odklopím víko. Jako první uvidím několik uzavíratelných sáčků. Zvednu ten, ve kterém je pár malinkých růžových botiček. Stojí tam Madisoniny první botičky. Otevřu ten sáček, vytáhnu botičky a položím si je na dlaň. Usmívám se, když se na ně dívám. Jsou tak malé. Cítím, jak mě píchne u srdce. Můj pohled se vrátí zpátky ke krabici. Je plná věcí z Maddiina krátkého života. Jsem na to připravený? Už teď jsem raněný.

Položím ty botičky zpátky do sáčku a zvednu další. Uvnitř je několik blonďatých kudrlinek a na sáčku je nálepka Madisonino první stříhání. Když vytáhnu pásku na zápěstí z porodnice, přejedu po ní prstem. Ohromuje mě myšlenka, že její zápěstí nebylo o moc menší, než tohle.

Najdu malý rámeček, ve kterém je otisk jejich malých ručiček a nožiček. Když přejedu prsty po povrchu, v krku se mi udělá knedlík. Tohle museli udělat krátce po jejím narození.

Na dně krabice najdu další dvě věci: Album a DVD, na kterém je napsáno Maddison. Vložím disk do přehrávače mé věže. Vezmu od televize ovladač, vezmu si pivo a usadím se zpátky na pohovku.

Usmívám se ve chvíli, kdy se na obrazovce objeví Maddiin sladký obličej. Ona je tak malá. Vlasy má o trochu kratší, a když se usměje, vidím, že má v puse jen pár zoubků. „Sis-sis,“ řekne, drží svou ručičku před sebou a kývá svými malými prsty.

„Ó můj Bože!“ ječí Sophia. „Slyšela jsi to? Její první slovo. Ona řekla sis-sis. Ano, Candice je tvoje sestra, Maddie… šikovná holčička.“

Maddie se zasměje a zatleská svýma ručičkama, když ji Sophia pochválí.

„Přeju si, abych nemusela být její sestrou,“ slyším v pozadí říkat Candice.

„Oh, bejby. Vím, jak je to pro tebe těžké,“ řekne Sophia. Musela spustit kameru níž, protože teď vidím jen Maddiino chodidlo a její roztomilé malé prstíky, a část deky, na které sedí. „Možná si to nemyslíš, ale udělala jsi správné rozhodnutí. Takhle dostaneš to nejlepší z obou světů: Strávíš čas se svou dcerou, ale když mě necháš ji vychovávat, pořád můžeš naplno žít svůj život. Nechci, abys byla ochuzena o možnost jít ven s přáteli, cestovat po světě a plnit si všechny své sny. Všechno, po čem tvé srdce touží. Tyhle roky nikdy nedostaneš zpátky. Věř mi, já to vím.“

Srdce mě bolí, když poslouchám ten rozhovor, a ještě víc, když slyším, jak Candice začala v pozadí vzlykat. Musím za tohle všechno přijmout určitou zodpovědnost.

„Neplač, zlatíčko.“

„Nemám přátele, se kterými bych šla ven, a nesnáším, že ti můj porod zkazil život,“ popotahuje Candice.

„Oh, zlatíčko, ani na to nemysli. Ty jsi to nejlepší, co se mi kdy stalo. Vy obě, ty a Maddie. Moje kariéra se ani nedá srovnat s tím štěstím, které jsem našla po tom, co ses narodila. Ty jsi můj svět… vy obě jste.“

Když se domácí video přesune k další fázi z Maddiina života, Candicina slova se mi nepřestávají přehrávat v hlavě. Byl jsem tak obalený ve svých vlastních pocitech podvodu a ztráty, že jsem si vůbec neuvědomil, jak těžké rozhodnutí to pro ni muselo být. Je jasné, že miluje svou dceru; vzdát se svých rodičovských práv a předat Maddison Sophii, aby ji vychovala, nebylo jednoduché. Pořád jsem na ni naštvaný, že mi to tajila, ale teď lituju, že jsem se k ní choval tak hnusně. Ona taky trpěla. Příště, až můj vztek vystrčí svou ošklivou hlavu, musím si na to vzpomenout.

Video jede přes hodinu, dává mi ústřižky z Maddiina života. Stejně jako její první slova, vidím také její první krůčky, a její první, druhou a třetí narozeninovou párty. No, nebyly to přesně párty, ale Sophia a Candice přišly na způsob, aby z nich udělaly něco speciálního. Candice měla pravdu, když řekla, že to nedožene všechno, co jsem promeškal, ale že mi to dá kousky minulosti mé dcery, o kterých jsem myslel, že nikdy nedostanu, takže jsem za to vděčný.

Vezmu si z lednice další pivo, než vezmu to album. První fotky, kterou vidím, když to otevřu, je Candice a její velmi těhotné břicho. Usměju se, a přejedu přes tu fotku rukou. Ona vypadá ohromně, zvláště proto, že uvnitř sebe nosí mé dítě. Ten známý pocit podvodu vypluje na povrch. Nikdy jí nebudu moct přejet rukama přes to bříško, nebo cítit, jak se uvnitř hýbá mé dítě.

V době, kdy si prohlédnu celé album, je po půlnoci. Podobně jako domácí video, tohle pokrývá každou fázi jejího života, ode dne, kdy se narodila až do teď.

Po tom, co opatrně zabalím všechno zpátky do krabice, vytáhnu z kapsy svůj telefon. Je pozdě a ona už pravděpodobně spí, ale i tak jí pošlu zprávu. Jsem vděčný, že si s tím dala tu práci.

Já: Děkuji.

Vylekám se, když o pár vteřin později můj telefon zazvoní.

Candice: Není zač. Doufám, že ti to pomůže vrátit trochu toho, o co jsi přišel.

Já: Bylo pěkné vidět ty speciální části jejího života, které jsem prošvihl.

Co jiného můžu říct? Nikdy ty chvíle nevrátím, ale oceňuju, co Candice udělala. Také mi to pomohlo vidět trochu toho, čím si procházela.

Candice: To jsem ráda. Přeju si, abych ti mohla dát víc, ale to je vše, co mám.

Sedím tu a zírám na svůj telefon, nejistý, jak odpovědět. Nebyli bychom v téhle pozici, kdyby mi to řekla hned ze začátku. I když se snažím, nemůžu se zbavit hněvu. Ale udělala hezkou věc, když dala tohle všechno dohromady, kvůli mně, a nechci to pokazit tím, že budu negativní nebo naštvaný. O minutu nebo tak později mi znovu zazvoní telefon.

Candice: Dobrou noc, Jaxi. X

Podívám se na tetování na mé paži, na to, které jsem si nechal udělat pro ni. Chvíle trpělivosti ve chvíli hněvu ti ušetří sto chvil lítosti.

Je to moje neustálá připomínka, která mi vyskočí v mysli, když potřebuju. Nikdy nebudeme tam, kde jsme byli, ale to neznamená, že se nemůžeme pokusit být tím nejlepším, čím jsme teď. Když už nic, tak pro dobro naší dcery.

Já: Dobrou noc, Candice.