CIH - 4. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

4/ Georgie

Posledních několik hodin jsem vybalovala věci do kuchyně. Vytahovala jsem porcelán, který jsem vlastnila. Nebylo toho moc, ale zatím mi to stačilo. V hlavě jsem si přidala na seznam, že musím někde koupit hrnce a pánvičky.

Zakručelo mi v břiše a pomyslela jsem, že nenastane lepší čas na pokřtění mé nové kuchyně, která by rozhodně nesplnila žádné hygienické podmínky, než teď. Rychle jsem chtěla něco připravit a u toho dál vybalovat. Normální jídlo jsem neměla od mého příjezdu, ale měla jsem děsnou chuť na domácí těstoviny se sýrem. Ještě jsem toho v kuchyni moc neměla, jen pár věcí, které jsem si přivezla k jídlu s sebou, takže moje velké kulinářské dobrodružství muselo ještě počkat. Musela jsem se spokojit s něčím jiným.

Během vybalování jsem vzpomínala na to divné setkání s mým novým sousedem. Jak se opovažuje strkat nos tam, kam nepatří? Musela jsem zjistit jeho jméno od jeho roztomilé dcery Kadee, ale Derek Varden nebyl nic než jen krásné tělo s přístupem všechno znám, všude jsem byl. Nemohla jsem vystát ten jeho nadřazený výraz ve tváři, kdy mě poučoval o mé verandě.

Naprosto arogantní a nesnesitelný. Vůbec ne můj typ. Roky strávené poblíž vojenských základen mě hodně naučily.

Nejdřív mi přišel pomoct s baterkou v ruce, jen aby mi svou pomoc hned odmítl a nutil mě, abych vzala situaci do svých rukou. A pak měl tu drzost mi říct druhý den, abych si opravila dům? Jen protože jeho byl dokonalý, tak se musí starat o můj?

A vůbec, proč se červenám a chvěju pokaždé, když jsem v jeho blízkosti? Proč mám nutkání ho uškrtit a líbat zároveň? Zasténala jsem.

Když kuchyň zaplnila vůně domácího jídla, začala jsem zpochybňovat, jak jsem se k němu zatím chovala. Nebyl to začátek, jaký jsem si představovala. Tohle měl být můj domov snů, kde strávím zbytek života. Natrvalo. Jaký mělo smysl hádat se se svým sousedem? Technicky se mi jen snažil pomoct, co jsem přijela. Alespoň z jeho perspektivy. Nepřehnala jsem to?

V době, kdy jsem dokončila vybalování věcí do kuchyně a našla všemu nové místo, bylo jídlo hotové a bylo ho dost na to, abych ho jedla ještě dalších několik dní. Byla jsem tak nadšená, že jsem ho udělala příliš a rozhodla se, že to bude moje nabídka míru. Vezmu zbytek k němu a budu milá. Můžeme začít znovu. Jen jsem doufala, že svého rozhodnutí nebudu litovat.

Sebevědomě jsem vyšla ven, ale s každým krokem mě odhodlání opouštělo. Začala jsem přemýšlet, jak bude moje návštěva vypadat a byla jsem nervózní z toho, že zase potkám Dereka.

Jeho dům naproti byl podobný mému, o něco menší, ale s větší garáží. Zahrádka před domem byla hezky upravená s několika květinami v květináči. Jednoho dne bude můj dům vypadat ještě lépe, pomysleal jsem si.

S posledním nadechnutím jsem si stoupla před dveře, hlasitě zaklepala a čekala. Nohy se mi doslova třásly, tak jsem přitiskla kolena k sobě. Tohle nebyl dobrý nápad, ale donutila jsem se zůstat na místě a čelit svému osudu.

Začít žít na novém místě naproti sousedovi, který mě nesnáší, nebyl můj plán a rozhodně jsem nechtěla, aby mě ostatní sousedi taky neměli rádi. Jestli to pro mě má být domov na několik dalších let, tak se musím snažit.

Po několika vteřinách se dveře otevřely. Derek tam stál, prohlížel si mě s pobaveným výrazem na tváři. Měl na sobě bílé tričko a na čele měl náznak potu. Vypadal jako sen.

„Ahoj?“ řekl jako první a otřel si čelo ručníkem, který měl v ruce.

Během toho krátkého pohybu se mu zatnul biceps.

„Ahoj, já-eh...“ snažila jsem se vzpamatovat z náhlého zrychlení bušení srdce. „Přinesla jsem nabídku míru. Myslím, že jsme vyšly špatnou nohou. Naprosto špatnou nohou. Takže jsem doufala, že bychom mohli začít znovu? Můžeme zapomenout co se stalo za posledních dvacet čtyři hodin?“

Derek vypadal, že mě nechce pustit dovnitř, dveře měl otevřené jen na škvíru. Jedinou reakci, které jsem si všimla, bylo jeho lehce nadzvednuté obočí.

„Samozřejmě chci pořád napravit škody z minulé noci,“ dodala jsem rychle. Když neodpověděl, mumlala jsem jako blbec dál. „Jsou to jen těstoviny se sýrem, ale myslela jsem, že by Kadee chutnaly?“ Zvedla jsem mísu nahoru a doufala, že ucítí tu úžasnou vůni.

Jeho oči se rozzářily.

„Kadee teď po dlouhé cestě spí. Ale já těstoviny se sýrem miluju. A musím přiznat, že voní skvěle.“

Bylo vidět, že se teď jeho chování změnilo, když jsem změnila i já to svoje. Začal se natahovat pro jídlo, než se zastavil.

„Počkej, a co ty, jedla jsi?“

„Bylo toho hodně, neboj. Jen jsem chtěla-“

„Ale ne, pojď dál. Hodilo by se mi něco rychlého k jídlu a jsem si jistý, že toho máš se stěhováním hodně. Přinesla jsi toho dost, trvám na tom.“

Tohle můj plán nebyl, ale jeho nabídka a můj hlad mě donutily souhlasit.

„Dobře, jasně.“ Přikývla jsem, když mi vzal mísu z rukou a zamířil dozadu, vchodové dveře za sebou nechal doširoka otevřené.

„Projdi kuchyní,“ zavolal za sebou.

Vstoupila jsem, potichu zavřela dveře a šla chodbou za ním. Jeho dům byl na první pohled krásný, měl tam lehký nepořádek jako třeba papírky a omalovánky na stolku, které nejspíš patřily Kadee. Čeho jsem si ale všimla jako první byl interiér domu. Prošla jsem už několik časopisů o designu na to, abych si všimla, jak je všechno dokonale rozestavěné. Prohlédla jsem si parkety z tvrdého dřeva, které musely stát majlant. Nehledě na zavěsy, které rámovaly okna nebo dekorace, které byly rozestavěné po cestě do jídelny. Vypadalo to přesně jako dům, jaký jsem chtěla.

„Tvůj dům vypadá neskutečně,“ zavolala jsem a zamířila za zvukem talířů.

„Díky,“ přišla odpověď a vykouknul zpoza rohu kuchyně.

„Bydlíš tu už dlouho?“

„Jo, dalo by se říct. Na tomhle domě jsem pracoval už několik let. Myslím, že už je hotový a jsem připravený na nějakou další výzvu.“ Uhnul očima, když řekl poslední slovo.

„Opravdu, tohle všechno jsi udělal ty?“ zeptala jsem se nevěřícně. Krása kuchyně mi vyrazila dech. „Sám?“

„Nekoukej tak překvapeně, živím se tím.“

Na velkém kuchyňském ostrůvku už bylo připravené jídlo. Přejela jsem rukou po dřevě.

„Prosím,“ nabídl mi místo k sezení. „Dáš si něco k pití?“

„Ne, ne, díky.“ Posadila jsem se a prohlížela si zbytek kuchyně, vnímala všechny detaily. Bylo dobře, že jsem si telefon nechala doma, jinak bych měla nutkání si jeho dům vyfotit a fotky pak nahrát na Pinterest.

Derek si nandal velkou porci a pustil se do jídla. V jeho prostředí se choval uvolněně, skoro roztomile. Bylo to tak dobré překonat prvotní napětí mezi námi. Nabrala jsem si těstoviny a pustila se do jídla také.

„Je to výborné,“ řekl s poloplnou pusou a nabíral poslední těstoviny na vidličku.

„Je to tajný rodinný recept,“ zasmála jsem se. „Když už tu několik let bydlíš, jaké je okolí?“ zeptala jsem se a změnila téma.

Na chvíli se zamyslel, než odpověděl.

„Je to tu tiché. Nikdy tu nebyly problémy, je tu několik super podniků s milými lidmi a férovými cenami, které tě nezruinují jako ty ve městě. Kavárna na Hlavní je skvělá, pokud chceš něco malého k jídlu a myslím, že se tu otevřel nějaký nový podnik. Ach a Edgar má obchod s nářadím, pokud bys potřebovala. Což asi budeš.“

„Super, to zní skvěle. Co vy dva, jaký je tvůj a Kadeeinin příběh?“ Po dlouhé odmlce jsem dodala. „Pokud ti nevadí, že se ptám? Můžeš mi říct, ať si hledím svého, jestli chceš. Nepoužiju to proti tobě.“

Pokrčil rameny. „To je v pohodě. Jsem rozvedený a Kadee žije na západě se svou mámou. Sotva ji vidím.“

Rozhodla jsem se na něj netlačit, když jsem si všimla emocí v jeho hlase u tohohle tématu.

„To musí být těžké. Vypadá jako hodné dítě.“

„Jo, je moje všechno,“ řekl.

Teď mě pozoroval pohledem, který jsem nedokázala rozluštit. Byla to zvědavost? Nebo jsem tu byla až příliš dlouho? Než mě mohl jeho pohled ještě víc znervóznit, pokračovala jsem ve vyptávání.

„A co ty? Říkal jsi, že se tímhle živíš, jak jsi to myslel?“ zeptala jsem se a ukázala na svoje okolí.

„Máš plno otázek, co?“

Nabrala jsem si sousto a polkla. „Jestli chceš radši sedět potichu a jíst jako dva cizinci?“

Derek se zasmál a zavrtěl hlavou. „A taky drzá.“

Usmála jsem se. „Snažím se… je to vlastně jediná věc, ve které jsem dobrá.“

„Vsadím se, že to není pravda. Jaký je tvůj příběh?“

„Nemluvíme o mně. Navíc, já se zeptala první.“

Koutky Derekových úst vystřelily nahoru a jeho úsměv skoro dorazil i do jeho očí. „Fajn, no, jsem tesař. Mou specialitou je interiér, ale zvládl jsem opravit téměř všechno v tomhle domě za ty roky. Možná bych ti mohl dát pár tipů?“

Naježila jsem se nad jeho změnou tématu a předpokladu, že já, žena, nevím, co dělám. A jistě, jeho dům vypadal skvěle, ale klídek kámo. Najednou mi připomněl moment z dnešla a jak machroval, že všechno ví. No, vždycky existuje víc cest, jak něco udělat a já nepotřebuju pomoc od nikoho. I kdyby šlo o někoho, kdo vypadá jako Derek.

„Zvládnu to, díky.“

Derek zvedl ruce v obranném gestu. „Jak myslíš.“

Nastalo dlouhé a nepříjemné ticho. Derek se podíval na hodinky tak, abych si toho nevšimla, ale nebyl úplně nenápadný. Zavrtěla jsem se na židli, ta zavrzala a já s sebou trhla.

„Už jsi dojedla?“ zeptal se Derek a ukázal na moje nedojezené těstoviny. Pořád jich tam pár bylo, ale mě chuť přešla.

„Jo, dojedla jsem. Už ti půjdu z očí.“

„Ach, dobře. Jen to uklidím a doprovodím tě, dej mi vteřinku.“

Protože jsem dobře vychovaná, natáhla jsem se po svém talíři dřív než on. On byl ale rychlý a tak jsem chytila jeho ruku… jeho teplou a silnou ruku. Vydechla jsem, když mezi námi přeskočila jiskra a už podruhé za den mi zrychlila tep.

Oba jsme se na chvíli zarazili, uvolněná atmosféra od jídla se naprosto změnila po tom intimním doteku. Naše pohledy se střetly, ale než mě mohl svým pohledem naprosto pohltit, pustila jsem ho. Ten rychlý pohyb způsobil, že se talíř zatočil a já mohla jen s hororem v očích sledovat, jak se přibližuje k okraji.

Naštěstí měl Derek rychlé reflexy. Vystřelil rukou dopředu a zvládl talíř na poslední chvíli zastavit.

„Sakra, promiň. Normálně taková šmatla nejsem.“

„Nic se nestalo,“ řekl. Zněl naštvaně, otráveně a podrážděně.

„Měla bych se vrátit, má mi přijet kamarádka.“ řekla jsem a zamířila ke dveřím dřív, než mě stihl zastavit.

„Jasně, bez problému,“ zaslechla jsem za sebou.

Využila jsem cestu ke dveřím k tomu, abych se uklidnila, když jsem si všimla Kadee jak seděla na vrcholku schodiště s medvídkem v ruce. Ruce měla obtočené kolem kolen a vypadala přesně jako dítě, které vylezlo z postele, aby mohlo poslouchat dospělé, jak se baví. Usmála jsem se na ni a zamávala jí. Její obličej se rozzářil a zamávala mi nazpět.

Derek mě dostihl a otevřel mi dveře. Nechala jsem ho u dveří a zamířila ke svému domu. Vyšlo mi to krásně, protože moje kamarádka Fiona zrovna vystupovala z auta a rozhlížela se, jestli je tam správně.

„Hej, Fee!“ zavolala jsem na ni a přeběhla silnici.

Lehce zmatená se otočila, když jsem se objevila na druhé straně silnice. Fiona byla moje nejstarší a jediná kamarádka. Potkaly jsme se na vysoké a i když ona pokračovala na právech dál po tom, co já ze školy odešla, pořád jsme zůstaly v kontaktu. Ten fakt, že pracovala ve městě jen hodinu odsud mi s rozhodnutím taky pomohl.

„Ahoj, jsem tu správně, že?“ zeptala se a ukázala na dům za sebou. „A co je to za krasavce, ty jedna?“ snížila o něco málo hlas.

„Jenom soused a moc se nevzrušuj, je to tak trochu čurák,“ řekla jsem a objala ji.

„No, ti jsou potřeba!“ řekla svým obvyklým chlípným tónem.

„Ach, jak jsi mi chyběla,“ zasmála jsem se. „Pojď, ukážu ti to tady. Uvidíš, do čeho jsi mě uvrtala.“