CIH - 1. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

1/ Derek

„Karen, to nemyslíš vážně.“

„Myslela jsem, že budeš rád? Proč se chováš, jako by to bylo špatné?“

„Protože jsi mi nedala vědět dopředu!“

„Fajn. Jestli se nechceš starat o svou vlastní dceru, tak se prostě zeptám svojí mámy.“

Mnul jsem si spánek a rychle našel místo k zaparkování. Mluvit se svou bývalou během řízení byl jistý recept na katastrofu. Vlastně bych raději vběhnul mezi jezdící auta, než abych musel poslouchat její hlas.

„To není fér, Karen. Víš, jak moc jsem chtěl, abych tu Kadee měl. Vždycky to bylo až další léto nebo do toho přišlo něco jiného. Už jsou to roky od doby, kdy tu byla naposled a ne kvůli tomu, že bych ji tu nechtěl. Chtěl jsem ji sem vzít, ale ty jsi to samozřejmě zatrhla. Chtěl jsem, aby strávila trochu času s mými rodiči. A teď chceš, abych všeho nechal jen proto, abys mohla odjet na líbánky, o kterých jsi mi ani neřekla?“

„Dereku, měla jsem toho moc. Chtěla jsem ti to říct, opravdu. Víš, jak je těžké naplánovat svatbu. Bože, vždyť jsi mi ani nepogratuloval.“

„Blahopřeju,“ řekl jsem přes sevřené zuby.

„Takže? Vezmeš si ji? Zítra ji můžu posadit na letadlo.“

„Počkat, cože? Samotnou? Necháš mou malou holčičku letět letadlem samotnou?“

„No ano, je to naprosto bezpečné! Aerolinky se o ni postarají. Ty ji jen musíš vyzvednout u gatu. Navíc, myslíš, že Brian nebo já máme čas cestovat přes celou zemi a ještě stihnout naše letadlo?“

Cítil jsem, jak se mi všechny svaly v těle sevřely s každým slovem, které pronesla. Zakryl jsem mikrofon na telefonu a frustrovaně zakřičel. Byl jsem víc než nasraný, ostatně jako vždycky, když jsem mluvil s Karen.

„Dereku, jsi tam?“

Musel jsem se několikrát zhluboka nadechnout. „Jo, pořád tu jsem.“

„Takže? Potřebuju tvou odpověď. Jinak budu muset hledat alternativu.“

Myšlenka na to, že by moje holčička strávila ještě víc času se stárnoucí babičkou, která může sotva chodit a postarat se o sebe nebo ji nechat u Brianových rodičů, bylo něco, co jsem nemohl dovolit.

„Už jsem řekl ano, Karen.“

„Ne, neřekl.“

„Ano, řekl, jen neposloucháš.“

„No, možná, že kdyby jsi na mě nekřičel a nenazval mě doslova otřesnou matkou-“

Chtěl jsem jí na místě říct, že to je přesně to, co je, ale věděl jsem, že potom by se šance na to vidět se s Kadee zmenšila. Karen milovala užívat naši dceru k tomu, aby mě potrestala.

Místo toho jsem se uklidnil a řekl, „Napiš mi, kdy přiletí letadlo a já tam budu.“

„Je to zítra-“

„Zítra? Bože, Karen,“ zakřičel jsem. „Fajn, zařídím si to.“

Chtěl jsem se zeptat Karen, jestli tam je Kadee, abych si s ní promluvil a řekl jí, že se zítra uvidíme, ale Karen s krátkým děkuju zavěsila.

„Krávo!“ Zakřičel jsem na telefon.

Zhluboka jsem se nadechl a nechal tu zprávu vsáknout. Kadee tu bude zítra. Nehledě na ty debilní důvody, budu mít svou dceru na delší dobu, než kdykoliv předtím. Nebyla žádná jiná varianta, než tu příležitost přijmout. Můžou to být úžasné dva týdny, ačkoliv jsem měl jen den na přípravu. Budu si muset pohnout.

Nastartoval jsem auto a zamířil zpět do města. Musel jsem prudce přibrzdit, když kolem mě s troubením projelo SUV.

„Zatracená Karen, proč musíš vždycky všechno podělat!“