UA - 6. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Evička

Dillon

NA BUDÍKU STISKNU TLAČÍTKO ZVONĚNÍ, ABY se opakovalo za třicet minut, a když Ashlyn něco ze spánku zabručí a překulí se na mou stranu postele, usměji se. Kéž bychom dnes nemuseli do práce. Měl bych ordinaci zavřít a někam ji vzít. Potřebujeme líbánky a potřebuji výmluvu na to, abych ji zamknul v pokoji a aspoň na týden, ne-li víc, si ji nechal nahou. 

„Je čas vstávat, krásko.“ Odhrnu ji vlasy z čela, a když mou ruku se zavrčením odhání, znovu se usměji. Není ranním ptáčetem. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by nenáviděl ranní vstávání tak, jako ona. Převalím ji na záda, políbím ji na čelist a pak na hrdlo, a když v nabídce natočí hlavu na stranu a zamumlá něco, čemu nerozumím, zakřením se. Nemůžu se jí nabažit. 

Věděl jsem, že to bylo špatné už dřív, ale teď, když se jí můžu dotýkat a ochutnávat ji, kdykoli a jakkoli chci, je to jiné. Stala se mou závislostí. Olíznu jí rameno, vezmu do dlaně prso a pak ústy zaútočím na její bradavku. Když jí obkroužím, cítím, jak se pod dotekem mého jazyka napne. Když volnou rukou sjedu dolů k jejímu bříšku, vyklene záda a zaplete mi prsty do vlasů.

„Dillone,“ řekne ospalým hlasem. Moje prsty se pohnou dál a najdou ji už mokrou a přímo pro mě připravenou. S ničím nečekám. Dostanu se přímo mezi její nohy a než vklouznu do jejího nitra, nechám se jimi obalit.

„Bože.“ Ztuhnu a čekám. Při prvním tahu je to tak vždycky. Když mě obklopí její mokré horko, koule mám sevřené, až to bolí a mé tělo všechno vědomí opustí. Rukama sklouzne po mých zádech níž a to mě přivede zpátky k životu. Vytáhnu se, jen abych se do ní znovu pomalu vrátil. Zaslechnu její zavrnění, takže si vezmu její ústa, jazykem přejedu po rtech a naslouchám, jak ostře dýchá.

„Rychleji.“

Ignoruji ji a své tempo udržuji pomalé a stabilní. Stáhnu její ruce ze svých zad a pak jí je zvednu až nad hlavu. „Řekni mi, že mě miluješ.“ Musím slyšet, jak to řekne. Nevypadá, že by to nebylo nemožné. Zavře oči a já strnu. „Podívej se na mě.“ Když znovu otevře oči, dívám se jí přímo do nich. „Řekni mi to.“ Znovu do ní vstoupím a cítím, jak se kolem mě její vnitřní stěny sevřely. Vím, že je blízko, a vím, že stačí jen pár tahů, a udělá se na mě. „Řekni mi to,“ zavrčím směrem k ní, držím se, abych v ní tvrdě nejezdil a dal nám oběma to, co potřebujeme.

„Miluji tě,“ zoufale zakřičí a já do ní hluboce vstoupím. Jednou rukou svírám obě její zápěstí a znovu se zakloním, abych mohl volnou ruku znovu přejet po jejím bříšku. Palcem najdu klitoris a obkroužím ho. Zakňučí do mých úst a vyklene záda. Zbožňuji, že tohle je jen moje; každé zasténání, každé zakňučení, každé její lapání po dechu, všechno je to jen kvůli mně.

„Jsi tak blízko,“ procedím skrz zuby, když její těsné stěny začnou kolem mého penisu pulsovat a svírat se. Snaží se mě tak udržet uvnitř, zatímco zrychluji tempo. Kroužím jí po klitorisu v rychlejších kroužcích, ústa zakrývám svými, a když moje tělo exploduje hluboko uvnitř ní, jsem naprosto opilý jejím orgasmem. Jeden poslední tah, kterým se do ní zabořím až po koule, a dovolím ji, aby mě její pulzující jádro vysálo až do poslední kapičky orgasmu. Čelem se položím na její klíční kost. 

„Dobré ráno,“ zašeptá po dlouhém okamžiku a já ji políbím na hruď. Pak se na ni znovu podívám a pustím jí ruce, které jsem stále držel.

„Dobré ráno,“ křením se a dívám se, jak se jí na tváři objevuje pomalý úsměv. Protáhne si ruce nad hlavou, čímž své poprsí vystavuje přímo před obličejem.

„Myslím, že jsem právě našla lék na svou nenávist k rannímu vstávání,“ zasténá, zatímco do úst nasaji její prso, které mi přímo nabídla a pak ho s hlasitým pop uvolním.

„To je pozvání, abych tě tak budil každé ráno?“ zeptám se a nasaji do úst její druhé prso. Přitom se pozvednu jen trochu, abych se mohl pohnout a vklouznout svým stále ještě polotvrdým penisem zpátky do ní. 

„Rozhodně,“ vydechne, a když se v ní pomalu pohybuji, prsty zajede do mých vlasů.

„Musíme vstávat a osprchovat se,“ připomenu jí, když se v tichém požadavku zapře patami nohou do mých stehen. 

„Uděláme to,“ souhlasí, zavrtí boky, díky čemuž mě přiměje zavrčet. Penis se mi začne probouzet zpátky k životu.

„Sakra,“ zavrčím jí do úst, protože se právě ozve budík a tím přeruší ten okamžik mezi námi. „Potřebujeme dovolenou.“

„Kolik je?“ Neodpovím. Jsem až příliš zaujatý tím, jak její tělo reaguje na můj dotek. Záda má vyklenutá, hlavu přitisknutou k polštáři a oči má rozšířené. „Ach sakra, musíme se připravit!“ zaječí, přistihne mě nepřipraveného, převalí mě na záda a napůl tvrdého a ohromeného mě tam nechá ležet. Sama se rychle odkulí a sedí na kraji postele.

„Co to sakra je?“ Natáhnu se a snažím se ji chytit, ale dřív, než ji můžu zezadu obejmout, vyskočí na nohy, díky čemuž se její prsa lákavě zhoupnou.

„Omlouvám se.“ Zavrtí hlavou a podívá se na můj penis, který je teď tvrdý jako skála a zadívá se do stropu. „Omlouvám se,“ zopakuje a tentokrát se omlouvá směrem k mému penisu, který s sebou v odpovědi škubne.

„Bože,“ zasténám, dopadnu zpátky na záda a frustrovaně si zakryju tvář rukama. „Tohle mi dlužíš.“ Ani se na ni nepodívám. Slyším, jak otevře svůj šatník, takže vím, že je blízko a může mě jasně a zřetelně slyšet.

„Přísahám, že až se vrátíme domů, napravím to.“ Dám ruce pryč z obličeje a zamračeně se na ni podívám.

„Tím si buď zatraceně jistá.“

Přejede po mě pohledem a s jemným chichotáním se napůl omluví. Pak se otočí a zapadne do koupelny, odkud o minutu později uslyším zvuk sprchy. Podívám se dolů na svůj penis a s rezignovaným povzdechem se znovu svalím do postele. Bude to zasraně dlouhý den. 

„KÁVU. ČERNOU S JEDNÍM CUKREM.“

„A vy?“ zeptá se dívka za pultem směrem k Ashlyn. Musí tu být nová, protože všichni ostatní, kteří tu pracují, znají Ashlyn jménem a znají i její objednávku kávy.

„Dám si velkou ledovou kávu se smetanou a dvěma cukry,“ řekne a dívka si objednávku zapíše. Pak se na ni znovu podívá.

„Je to všechno?“

„Ne… ehm…“ Očima zamíří k prosklené vitríně. „Dva čokoládové řezy, jeden narozeninový řez a jeden borůvkový mufin. Ach, a jednu z těch čokoládových sušenek.“ Ashlyn na každou z těch věcí ukazuje a dívka s úsměvem skládá věci, které si objednala, do papírové tašky.

„Hladová?“ zeptám se tázavě, přitáhnu si ji blíž ke svému boku a ona zakloní hlavu, aby se na mě podívala.

„Trochu.“ S pokrčením ramen se nesměle usměje, a to mě přinutí se zasmát. Bez přemýšlení skloním tvář a ústy se dotknu jejích. Nedokážu si to odpustit.

„Podělíš se?“ zeptám se jí do rtů a ona zavrtí hlavou.

„Pravděpodobně ne.“

„Ani s manželem, kterého jsi ráno nechala rozparáděného a celého hotového? Mohli jsme ještě dalších dvacet minut zůstat v posteli. Neměl jsem ani ponětí, že tohle,“ kývnu hlavou směrem k vitríně, „bylo tím důvodem, proč jsi tak spěchala.“

„Dobře, když to vyložíš takto, myslím, že ti pár kousnutí obětovat můžu,“ zamumlá, díky čemuž se znovu usměji a opět ji políbím. S rukou na dolní části jejích zad ji vedu až na konec pultu, kde vezmu naše nápoje, zastrčím do nich brčka a sleduji, jak Ash otevře tašku, kterou jí dívka dala, a pak vytáhne čokoládový dort, a jedním ohromným ukousnutím celou tu věc sní.

„Takže tuším, že se nepodělíš.“ S úsměvem pokrčí rameny, žvýká jako blázen a pak tvrdě polkne. Pak, aniž by si ode mne vzala šálek, se nakloní a pomocí slámky se mohutně napije. 

„Je tu ještě jeden čokoládový.“ Usměje se a já potřesu hlavou.

„Máš čokoládu na celém zubu.“

„Ano?“ Zakření se, takže vystaví celá svá ústa plná čokolády na obdiv a já se smíchem zavrtím hlavou.

„Jsi praštěná.“ Rukou, ve které držím její pití, ji obejmu kolem zad a přitáhnu si ji k sobě.

„Já nejsem praštěná.“ Nakloní se, dá mi čokoládový polibek, a pak, když někdo za námi zalapá po dechu, ztuhnu. 

Otočí se za sebe a vytřeští oči. „Mami,“ zašeptá a odtáhne se ode mě. „Jsi v pořádku?“

„Jistě, jsem v pořádku. Musím jít.“ Vyběhne z kavárny ven, Ashlyn je jí hned v patách. Následuji je, ale ne moc blízko. Čekám pár stop od nich a sleduji, jak si Lilly přitáhla svou dceru se zavřenýma očima do náruče. Neslyším, co jí říká, ale vidím, jak se jí ústa pohybují. Pak se odtáhne, políbí Ashlyn na tvář a než nastoupí do svého auta, zamává mi. Ashlyn stojí u obrubníku a rukama se drží kolem pasu, zatímco se auto její mámy odlepí od obrubníku a odjíždí pryč.

„Bejby,“ zamumlám. Když se vydá směrem ke mně, v jejích očích vidím slzy. Natáhnu ruce a ona dojde přímo ke mně. Obličejem se mi zaboří do hrudi, rukama mě obejme. „Nesnáším slzy. Prosím, přestaň brečet.“ Nenávidím je. Slzy jsou něco, nad čím nemám žádnou kontrolu, něco, co mě přivádí k pocitu bezmocnosti.

„Ona… viděla nás.“

„Já vím,“ potvrdím, a její čelo se na mé hrudi pohne nahoru a dolů.

„Pojďme do kanceláře, kde můžu tyhle sračky odložit a držet tě.“ Políbím ji na temeno hlavy.

„Jo,“ souhlasí a vezme z mé ruky, ve které stále ještě držím papírovou tašku plnou jejích věcí. Prsty volné ruky si proplete s mými.

Přejdeme těch pár metrů do kanceláře. Nechám ji odemknout dveře a pak ji před sebou pustím, jen se na okamžik zastavím, abych vypnul alarm. „Brzy dorazí pacienti,“ připomene mi, právě když ji vezmu za ruku a pozadu ji vedu dál, aniž bych udělal běžné věci, jako je rozsvícení nebo zapnutí počítačů.

„Až dorazí Matt, může to udělat on,“ řeknu tiše, jakmile jsme v kanceláři a dveře za námi se zavřou. Vezmu její nápoj a papírovou tašku, kterou drží, a všechno položím na svůj stůl vedle mé kávy. „Prosím.“ Usadím se do své židle a pak ji obkročmo vmanévruji na svůj klín. Jednou rukou ji objímám kolem zad. „Teď mi řekni, co říkala,“ řeknu, zatímco jí přehodím většinu vlasů přes rameno, abych mohl vidět celou její tvář.

„Řekla mi, že mě miluje, a že je stále rozzlobená.“ Zhluboka se nadechne a já vidím, jak se v jejích očích objeví čerstvá várka slz. „Pak řekla, že je za nás šťastná.“ Po tváři jí stéká osamělá slza, a já ji zachytím palcem. Přitom zatnu zuby.

Věděl jsem, že její rodiče za nás budou šťastní. Věděl jsem, že kdyby ve mně Ashlyn dokázala vidět víc než jen svého šéfa a kreténa, mohli bychom mít něco nádherného. Něco takového, jako měli mí rodiče, než zemřeli. Něco, co teď mají její rodiče. Vím, že jsem se s ní neměl oženit ve Vegas. Věděl jsem, že když navrhla, abychom se vzali, myslela to jako vtip. Měl jsem ji vzít zpátky do hotelu a uložit do postele, aby vystřízlivěla. Neudělal jsem to, co jsem měl udělat. Místo toho jsem ji vzal přímo do nejbližší svatební kaple, kde jsem pro oba koupil prsten z levného plastu a pak se postavil před chlápka, který se hodně podobal Hulkovi.

Než přišel čas na to, abychom si navzájem řekli své sliby, hloupě se sama sobě smála. Při této části obřadu bych vsadil všechny své prachy na to, že byla střízlivá. Její slova byla jasná, stejně tak jako její oči. V té chvíli byla se mnou a naprosto zřetelně si uvědomovala, co se tu dělo. Věděl jsem, že jsem využil své výhody, ale ničeho nelituji. Chtěl jsem, aby přiznala, že mezi námi něco bylo, a já se konečně dostal až na konec. Jen nesnáším to, že vztah mezi ní a jejími rodiči se stal vedlejší škodou toho všeho. 

„Pochopí to,“ ujišťuji ji tiše, přitisknu si její hlavu pod bradou a pak ji obejmu rukama kolem těla a držím si ji pevně u sebe.

„V to doufám.“ Její tichý, smutný hlas se mi zaryje až pod kůži. Vím, že musím dát jejím rodičům čas na to, aby se vyrovnali s tím, co se stalo, ale podle toho, jak právě teď, vím, že je to těžké. Nedokážu ji vidět takhle smutnou, zvlášť když vím, že já jsem tím důvodem, proč ji to bolí. „Měli bychom s tímhle přestat dřív, než dorazí Matt, a bude si myslet, že tu máme sex.“ Zakloní hlavu a usměje se na mě nádherným úsměvem. Úsměv jí oplatím a pak se podívám směrem ke dveřím.

„Nebo bychom prostě mohli mít sex,“ navrhnu. Sklapne ústa, čelem se opře o mou bradu a směje se. Rukama si hraje s předkem mé košile.

„Nemyslela jsem, že bych mohla být někdy tak šťastná,“ řekne po chvíli a já se nadechnu. Spolknu střepy, které mě řezají v krku. Ani já jsem si nemyslel, že bych kdy mohl být tak šťastný. Ne, dokud jsem nepotkal jí. Skloním bradu, políbím jí na čelo a pak jí pomůžu vstát z mého klína. Vydá se pryč, ale já ji popadnu za ruku a zastavím ji.

„Budeš v pořádku?“

Výraz jejího obličeje změkne. Otočí se ke mně a stoupne si přímo mezi má stehna. „Budu v pořádku.“ Ohne se v pase, svou dlaň položí na mou tvář, pak se ústy dotkne mých, a následně se rychle odtáhne. Chci si ji přitáhnout zpátky do klína, ale vím, že nemáme čas. Nechám ji jít. Postavím se a sleduji, jak popadne papírovou tašku a vytáhne z ní bílý dortík posypaný sněhovým popraškem a celou tu věc strčí přímo do svých úst.

„Právě teď už na tebe dokonce nebudu ani naštvaný,“ zamumlám, a když pokrčí rameny a s šálkem kávy v ruce a taškou zastrčenou pod paží vyklouzne z kanceláře ven, zasměji se. Stojím, sleduji, jak jde, a užívám si pohledu na její zadeček, který má v úzké přiléhavé sukni, která vystavuje její křivky, a nohy, které díky botám na podpatku, vypadají neuvěřitelně dlouhé.

Než jsme se vzali, musel jsem se držet, abych nekritizoval výběr jejího oblečení do ordinace. Je naprosto nádherná a já jsem zasraně nenáviděl, když jsem viděl muže, jak si ji prohlíželi. Nenáviděl jsem jejich pohledy, kterými si ji měřili, když s nimi mluvila, to, jak si ji prohlíželi, když přicházela do místnosti, nebo když z ní odcházela. Navíc jsem nenáviděl vědomí toho, že kdyby někdo z nich našel dost odvahy na to, aby ji požádal o schůzku, mohla by říct ano a neexistovala by jediná zasraná věc, kterou bych s tím mohl udělat.

Do teď. Teď je moje. Na jejím prstu je můj prsten. Jsem to já, do koho je zamilovaná, a to je můj penis, díky kterému lapá po dechu pokaždé, když jsem v ní. Muži se mohou dívat a snít tolik fantazií, kolik chtějí, ale nikdo z nich nikdy nezažije z první ruky, jaký je to pocit mít ji. Nikdo z nich se nikdy nedozví, jaké to je cítit její lásku, protože každá její část je moje.