UA - 1. kapitola

Překlad: Niki
Kor.: Evička

Ashlyn

„AHOJ, MAMČO,“ POZDRAVÍM, DÁVÁM si telefon mezi ucho a rameno, jak cpu další šaty a ladící podpatky do kufru. Usmívám se, zatímco to dělám, protože Dillon se pravděpodobně zblázní, až uvidí mou volbu oblečení na víkend, ale není tu žádná zatracená možnost, aby s tím něco udělal, protože nebudeme v kanceláři. Takže technicky se na to jeho stupidní pravidla nevztahují.

„Máš všechno sbalené?“

„Skoro,“ vzdychnu, dívám se na hodiny a uvědomuju si, že mám jen deset minut, abych vše dokončila, než přijede taxi. Neplánovala jsem jet do Vegas na zubařský kongres, ale Dillon trval na tom, že mě potřebuje mít sebou a já jak idiot souhlasila.

„Dillon tě vyzvedne?“

„Ne, setkám se s ním tam. Odletěl před několika hodinami.“

„Oh.“ Vypustí poraženecký povzdech. „Jedeš jen ty a on?“

„V to doufám. Přísahám, že jestli se objeví ta zlomyslná čarodějnice, rozprodám ji na nudličky nejvyšší nabídce, nebo někomu zaplatím, aby ji vzal do pouště a vysadil ji tam,“ zabručím, hledám pod postelí pořadač, jen pro případ nouze.

„Zavolej mi, pokud budeš potřebovat alibi.“ Směje se a i já se usměju, zakroutím hlavou, protože vím, že nelže; našla by způsob, jak být mým alibi, kdyby se něco stalo.

„Zavolám,“ zamumlám a mířím do koupelny, abych si mohla vzít věci na sprchování.

„Dillon je tak milý,“ říká tiše a já zatnu zuby.

Dillon je nepříjemný, povýšenecký a... fajn, někdy může být milý. Navíc je fakt žhavej, ale nenávidím ho. Okej, není to tak, že bych ho nenáviděla… ale opravdu, opravdu to chci.

„Jak dlouho budeš pryč?“ Ptá se, vstupujíc do mé vnitřní tirády.

„Jen čtyři dny. Přiletím v pondělí večer v sedm.“

„Slib, že zavoláš každý den a až se ubytuješ.“

„Zavolám, nebo napíšu,“ souhlasím, beru kosmetický kufřík z dolní skříňky v koupelně a plním ho veškerým svým make-upem.

„Prosím, zkus se bavit, zatímco tam budeš. Donuť Dillona, aby tě vzal na hezkou večeři, nebo tancovat.“

Odfrknu si a zamumlám, „Jistě, mami. Miluju tě. Pošlu zprávu, až přistanu.“

„Dobře, zlato a nezapomeň, že s tátou v pondělí odjíždíme na Floridu a budeme pryč tři týdny.“

„Nezapomněla jsem. Bavte se, dej za mě pusu babičce a dědovi a řekni tátovi, že ho miluju.“

„To udělám,“ tiše slíbí, než zavěsím a dám si mobil do zadní kapsy. Podívám se na hodiny a vypustím tichou nadávku, zvednu zadek, abych dobalila a nezmeškala svůj let.

***

VLEČU ZA SEBOU SVŮJ KUFR SMĚREM k recepci, jsem ohromená tím, kolik lidí tu má na sobě jmenovky, které uvádí, že se účastní dentálního kongresu. Dillon se zmínil, že tenhle víkend je jedním z největších shromáždění zubařů ve Spojených Státech, ale pfff, tohle je šílený. Nakonec se dostávám na začátek řady, usmívám se na fešáka za recepcí.

„Jak vám mohu pomoci, krásko?“ Ptá se, když se přiblížím, položím si peněženku na pult, vytáhnu své ID a podávám mu ho.

„Ahoj, mám rezervaci.“ Zívám, zakryji si ústa, zatímco poslouchám zvuk automatů na mince v pozadí. Mám ráda automaty na mince – nebo spíš na pence, abych byla přesná, protože jsem až moc škrt, abych hrála ty pravé.

„Je mi líto, ale pod vaším jménem tu není žádná rezervace. Jste si jistá, že zůstáváte u nás?“ Ptá se, podává mi zpátky mé ID a já se zamračím.

„Naprosto jistá. Může to být pod jménem mého šéfa, Dillon Keck. On dělal rezervace,“ říkám a on začne znovu psát, pak se usměje.

„Mám to. Vidím tady, že se pan Keck už přihlásil a požádal, abychom vám při příjezdu dali vlastní klíč od apartmánu.“

„Uh... co?“ Vyhrknu, cítím, jak mi žaludek naplňuje něco, co se blíží hrůze. „Říkáte, že on je v tom pokoji taky?“

„Ano, je to apartmán se dvěma postelemi.“

„Je mi jedno, kolik je v pokoji postelí. Je to jeden pokoj. Správně?“ Panikařím, nakláním se půlkou těla přes pult a snažím se vidět na monitor. „Prosím, řekněte mi, že je volný další pokoj?“

„Je mi líto, jsme kompletně rezervovaní. Tohle je jeden z nejrušnějších víkendů roku.“

„Samozřejmě, že je.“ Kroutím hlavou. „Můžete mi doporučit jiný hotel v okolí?“

„Omlouvám se, ale opravdu pochybuji, že kdekoli jinde bude volno.“

„Zatraceně… zatraceně,“ vydechnu a zavřu oči. „Není to velký problém. Můžeš s ním sdílet pokoj. Jsi dospělá a není to tak, že bys ho měla dokonce ráda, správně?“ Šeptám a dávám ruce v pěst.

„Um, takže chcete, abych vám dal klíč?“ Otevírám oči, přikývnu a jeho tvář se obměkčí. „Zavolejte sem a zkontrolujte to. Někdy nám volají lidé, aby svou rezervaci na poslední chvíli zrušili. Nikdy nevíte. Něco by se mezi dneškem a zítřkem mohlo uvolnit.“

„Jistě, zavolám,“ souhlasím, přemýšlím, co jsem sakra udělala, že jsem si zasloužila takovou karmu, jak tu čekám na klíč od pokoje.

O deset minut později stojím na chodbě před naším pokojem s klíčovou kartou v ruce, nejsem si jistá, jestli bych měla zaklepat, nebo prostě jít dovnitř. Vážně nedokážu uvěřit, že nám Dillon zarezervoval společný pokoj. Vlastně tomu můžu uvěřit, protože si myslím, že ujíždí na tom, aby mě otravoval.

„Srát na to. Je to taky můj pokoj,“ zamumlám si pro sebe, strčím klíč do čtečky karet a sleduju, jak se světlo rozsvítí zeleně. Zatlačím na kliku a otočím se, abych držela dveře otevřené ramenem, zatímco táhnu kufr do místnosti, bojuju s jeho váhou, jak se dveře zavírají, chytám je v půli cesty.

„Do prdele!“

Otočím hlavu, podívám se přes rameno a skoro spadnu na zadek, když mé oči najdou Dillona, jak stojí uprostřed místnosti úplně nahý s boxerkami v rukou. Jeho kdysi dlouhé vlasy jsou teď krátké a vlhké a tetování, o kterém jsem nevěděla, že ho má, se mu táhne přes svalnatá žebra na boku.

„Ach můj Bože,“ nadechnu se, rychle se otáčím, zatímco se snažím odtáhnout kufr zpět z místnosti. Absolutně jsem nepotřebovala vědět, že Dillon vypadá bez oblečení ještě žhavější, než jak jsem si představovala a věřte mi – moje mysl se bohužel trýznila myšlenkami na něj, jak je nahý mnohokrát.

„Sakra, jsi jeden velký průšvih,“ zamumlá za mnou, zatímco mě velmi silná paže vezme kolem pasu, zvedne mě a kufr mi bere z ruky. Než si to uvědomím, kufr i já jsme v místnosti a dveře se zavírají s jemným zasyčením, uvězňujíc mě uvnitř.

„Prosím, řekni mi, že už nejsi nahý,“ zaskuhrám, násilím zavírám oči, cítím, jak mě jeho paže pouští a opouští mě jeho žár.

„Nejsem nahý.“

Otevírám oči a znovu je zavírám, když vidím, že je jen v černých tvarovaných boxerkách a v ničem jiném. „Obleč se do něčeho.“

„Neříkej mi, že si nikdy předtím neviděla nahýho chlapa.“ Zasměje se a zvuk jeho smíchu způsobuje, že zatnu zuby a ruce svěsím po stranách.

„Nechci tě vidět nahýho.“ Zírám na něj, zatímco vytahuje tmavé kalhoty, které mu perfektně sedí.

„Mohla ses tomu všemu vyhnout, kdybys zaklepala.“

„Opravdu?“ Zvednu obočí. „Ty ses tomuhle všemu mohl vyhnout,“ udělám uvozovky ve vzduchu, „a zařídit mi vlastní pokoj.“

„Pokazili rezervaci.“ Pokrčí rameny, jako by to nebyl velkej problém a cítím, jak se mi oči ještě víc zužují.

„Mohl si mi to zavolat, takže bych mohla – “

„Nepřijela bys,“ přerušil mě. „Kdybys věděla, že máme společný pokoj, našla by sis výmluvu a já tě tenhle víkend potřebuju mít u sebe.“

„Cokoli,“ zamumlám, vím, že má pravdu. Zrušila bych ten výlet, kdybych věděla, že budeme mít společný pokoj, i když vím, že být tady je skvělý způsob, jak budovat vztahy s ostatními zubaři. Zvlášť, pokud si chci v budoucnu otevřít vlastní praxi. „Musíme si stanovit několik základních pravidel.“ Zkřížím si ruce na hrudi, zatímco sleduju, jak přechází místnost k posteli u okna.

„Později.“ Zvedne tmavě modrou, téměř černou košili a začne si ji oblékat, což je nešťastné, protože teď, když jsem ho viděla bez trička, myslím, že už by se nikdy neměl zakrývat.

„Ne, teď,“ vrčím, naštvaná sama na sebe, že mě ten debil přitahuje.

„Později.“ Zachytí můj pohled. „Právě teď se musíš obléknout. Máme rezervaci za čtyřicet minut.“ Posadí se na kraj postele a začne si nazouvat boty.

„Co?“ Podívám se na hodiny na zdi. Je po sedmé večer a jsem vyčerpaná. Všechno co chci je vlézt do postele, objednat si pokojovou službu a sledovat špatný televizní program.

„Máme rezervaci za čtyřicet minut,“ opakuje a pak se postaví. „Restaurace je odtud dvacet minut, takže máš dvacet minut, aby ses připravila, pokud nechceš mít na sobě tohle.“ Kývne na mé tepláky, žabky a mikinu. „Doporučuju ti se převléknout.“

„Nenávidím tě.“

„Když to říkáš,“ řekne, tak nahlas, že jsem to stěží slyšela, jak jde k šatníku, vezme si hodinky a nasazuje si je.

„Co jsem provedla, že si zasloužím tohle?“ Zatřesu hlavou, stáhnu si gumičku a projedu si prsty vlasy.

„Měla by sis pospíšit.“

Chvíli držím jeho pohled, pak to vzdám, táhnu svůj kufr doprostřed místnosti a otevřu ho. Potom, co vytáhnu jeden z mých nejoblíbenějších outfitů „na ven“ spolu s taštičkou na make-up, jdu do koupelny a snažím se zabouchnout dveře, ale je na nich jeden z těch tentononců, co brání tomu, abych s nimi třískla víc.

„Blbý dveře. Blbej kretén,“ zamumlám, jakmile jsou dveře zavřené, pak se pustím do práce, abych vypadala aspoň napůl slušně.

O dvacet minut později se dívám na svůj odraz a nakloním se dopředu, mám obličej palec od zrcadla a použiju tmavě rudou rtěnku, abych dokončila svůj dramatický makeup. Jelikož jsem neměla čas, abych si něco udělala s vlasy, vyčesala jsem si je do drdolu na vrcholu hlavy a pak vytáhla pár pramínků, aby mi orámovaly obličej. Dívám se na své nové blond vlasy a usmívám se. Nebyla jsem si jistá, jestli chci být blond, ale Kim trval na tom, že to na mě bude vypadat skvěle a nemýlila se. Poodstoupím, položím si ruce na boky a kouknu na sebe. Můj černý top bez rukávů s trojúhelníky vyříznutými uprostřed hrudníku a na bocích, je sexy ale elegantní a červená přiléhavá pouzdrová sukně s rozparkem na jedné straně, ukazuje dostatek kůže, abyste upoutali pozornost, zatímco necháte vše na představivosti.

Vlezu do svých černých špičatých čtyřpalcových lodiček, otevřu dveře od koupelny a mumlám směrem k místu, kde vím, že sedí Dillon, „Jen mě nech vyměnit si kabelku a můžeme vyrazit.“

„Tohle si na sebe nevezmeš.“

„Pardon?“ Ptám se, zastavím se ve své pozici na bobku před otevřeným kufrem a podívám se na něj.

„Takhle oblečená nepůjdeš. Jdi se převléknout.“

„Nepřevleču se.“ Postavím se a přesunu se ke stolu, takže můžu přendat to, co potřebuju z tašky do psaníčka. Neslyším žádnou odpověď, takže přesunu pohled tam kde sedí, na kraji postele a cítím, jak se mi kůže zahřívá, a břicho ovládnou motýlci, jak se naše oči uzamknou a ty jeho potemní.

Olíznu si rty, které jsou najednou suché, jeho oči padnou na má ústa a zatne čelist. „Sejdeme se dole.“ Najednou se postaví a projde kolem mě rychle z pokoje, zavře za sebou se zasvištěním dveře bez dalšího slova.

„Co to kurva bylo?“ Zeptám se dveří, bez odpovědi – ne že bych nějakou potřebovala. Vím přesně, co to bylo; jen nemám tušení, co s tím dělat. Dillon se mnou vždycky jednal profesionálně. Nikdy se nestalo, že bych ho viděla se na mě dívat, jako by se zajímal, ale ten pohled v jeho očích ten moment před chvíli byl prapůvodní a žádný zasnoubený muž by se tahle na jinou ženu dívat neměl, nebo šéf na svého zaměstnance.

Setřesu ten podivný pocit v žaludku a dokončím výměnu kabelky, pak opustím pokoj a jdu přes kasino do vestibulu. Nenajdu Dillona vevnitř, tak zamířím ven do míst pro taxíky a limuzíny, kde vyzvedávají a kam dovážejí cestující a všimnu si ho, jak stojí u skupiny lidí. Nejsem překvapená, že je obklopený skupinkou žen a několika muži. Má sklon k přitahování pozornosti kamkoli jde a je to něco dalšího, co mě rozčiluje. Nenávidím být ve středu pozornosti a opravdu nemám ráda lidi, co se potřebují cítit důležitě. Potřebuju minutku, abych si dala hlavu dohromady, zastavím se pár stop od nich a dám si psaníčko pod paži.

„Kam jdeš, krásko? Protože kamkoli to je, budu tam,“ opilej chlápek, který nemohl být o moc starší než dvacet jedna, mumlá a klopýtá ke mně. Oblečení má zmačkané, vlasy rozcuchané, a kdyby nebyl takhle ušmudlanej, byl by roztomilej. Ale bohužel, nedbalá opilost nenahrává nikomu.

Ignoruju ho, vytáhnu psaníčko, otevřu ho a vytáhnu mobil, vím, že je to lepší, než se věnovat muži v takovém stavu, jako je tenhle.

„Takže si pro mě moc dobrá?“ Žvatlá, vytáhne mi z ruky mobil a mé oči vyletí nahoru.

„Dej sem ten mobil,“ řeknu vyrovnaně, natáhnu ruku a jeho oči cestují po celé mé délce a obličej se mu zkroutí.

„No, to jsou věci, ona si myslí, že je pro mě moc dobrá.“

„Miku, no tak. Dej jí ten mobil a pojď,“ říká někdo bokem, ale já držím své oči na Mikovi, s dlaní směrem k němu. Táta trval na tom, abych s Jaxem dělala bojové umění, když jsem byla malá. Nenáviděla jsem to, chtěla jsem být balerína, ne ninja, ale byl neústupný ohledně toho, abych se zvládla ubránit sama. V průběhu let, dovednosti, které jsem se naučila, jsem ovládala, jako teď, kdy vše, co chci opravdu udělat je nakopat Mikovi prdel, ale přemýšlím líp. Jedna z prvních věcí, kterou jsem se musela naučit, bylo sebeovládání, abych nikdy neztratila hlavu.

Druhá věc, kterou jsem se naučila, bylo udržet celou dobu pohled na svém nepříteli. Nikdy jsem nebyla opravdu dobrá, ale pořád jsem nakonec měla černý pás.

„Miku,“ říkám tiše a udělám krok směrem k němu. „Ještě jednou tě hezky požádám, abys mi dal můj mobil. Pokud to neuděláš, přísahám Bohu, že vypustím Krakena, nakopu ti prdel před kámošema a pošlu tě domů brečet k mamince.“

Směje se, pak se rozhlédne kolem a jeho oči se rozšíří, jak se pohybují za mě. Opravdu, opravdu chci vědět, na co se dívá, ale odmítám otočit hlavu a vzdát se.

„Dej jí ten mobil.“ Hluboký zvuk Dillonova hlasu mi pošle mrazení po páteři. Slyšela jsem ho vytočenýho jen několikrát a vím, že právě teď naštvaný je, aniž bych se na něj podívala.

„Já… Já… j - jen jsem si hrál chlape,“ vykřikne Mike a hodí mobil směrem ke mně. Mine mé ruce a způsobí, že můj mobil spadne na zem, rozšíří se mi nosní dírky, jak se mi roztříští u nohou.

„Oh, do prdele. Ježíši, Kriste. Omlouvám se.“ Padne na kolena a začne sbírat kusy toho, co býval můj mobil, pak se snaží vstát, ale padá obličejem dopředu do mého rozkroku, což mě přiměje klopýtnout zpátky.

„Nemůžu uvěřit týhle sračce,“ zavrčí Dillon, chytí mě dřív, než upadnu, a pak mě odtáhne z cesty, jak se Mikovi kamarádi konečně rozhodnou vstoupit do toho a dostat ho ze země. „Musela sis oblíknout tohle.“

„To teď nemůžeš myslet vážně?“ Zasyčím, zakloním hlavu a najdu ho, jak zírá dolů na mě.

„Smrtelně.“

„Pusť mě.“ Snažím se uvolnit, ale jeho sevření na mém pase se utáhne, jak jeho oči opouští ty mé. Otáčím hlavu na opačnou stranu a najdu jednoho z Mikeových kamarádů stát pár stop od nás s mým mobilem, dívá se kamkoli, jen ne na nás a Mike už není po jeho boku, zvrací do koše.

„Pusť mě,“ opakuju a jeho paže se na moment utáhne, než mě konečně pustí. Opravdu chci křičet nebo vyvádět, ale místo toho klidně vezmu své psaníčko a otevřu ho, podržím ho před tím klukem a nechám ho, aby vysypal kousky mobilu dovnitř. „Musíš do něj dostat Gatorade^[1] a toust,“ říkám mu, kývajíc směrem k Mikovi.

„Um, jo jistě. Tak….“ Jeho slova se vytratí a úsměv, který se mu formuje na rtech, zmizí, jak se mi podívá za rameno. Protočím oči, sleduju ho, jak se rychle otočí a jde k Mikovi, aby ho pomohl odvléct, cítím, že se Dillon opět přiblížil.

„Limuzína čeká,“ zamumlá, položí mi ruku na dolní část zad, donutil mě se napnout.

„Já nejedu.“ Snažím se ustoupit, ale jeho ruka mi sjede kolem pasu, přitáhne můj bok k jeho pasu.

„Jedeš.“

„Nejedu.“

„Jedeš,“ zavrčí, naklání se dopředu, blízko…příliš blízko.

„Fajn, chceš mě tam? Pojedu, ale jen abys věděl, mám v plánu, že se totálně zleju, takže se jen staneš mým garde na večer.“

„Neopiješ se.“

„Zleju, ne opiju. A ty by ses měl radši ujistit, že neudělám nic hloupýho.“ Poplácám ho po hrudi a ignoruju jeho blýskající oči. S tím vycházím z jeho sevření a jdu směrem k limuzínám, pak se podívám přes rameno na něj, uvědomím si, že nemám tušení, do které jít.

Uculuje se, zkříží si paže na prsou a zvedne obočí. „Co se děje, bloncko? Jsi zmatená?“ Jeho posměšný tón a triumfální pohled v očích to rozseknou. Otočím se na podpatcích a mířím do jedné z limuzín s řidičem stojícím venku a opírajícím se o ní. V okamžiku, kdy řidič zpozoruje, že jdu jeho směrem, jeho záda opustí auto a oči mě prohlédnou, donutí mě to zatnout zuby.

„Mohu vám pomoci, slečno?“

„Ashlyn Mayson, dostaň svůj zadek zpátky sem,“ vrčí Dillon za mnou, způsobujíc, že moje dlaň má velkou chuť ho praštit.

„Omlouvám se, tykvičko. Myslela jsem, že jsi říkal, že tohle je naše limuzína.“ Falešně našpulím pusu, otočím se, abych se na něj podívala a hodila hlavu na stranu, abych to zveličila.

„Kriste, doháníš mě k zasranýmu šílenství.“ Jde tam, kde stojím, čapne mě za ruku a pak mě táhne s ním, mrmlajíc si něco pod vousy.

„Ty víš, že vše, co v celém tomto širém světě chci je, udělat tě šťastným, pumprnikle (slang. levná děvka),“ kňučím a mávám řasami, zatímco sleduju, jak se mu zatíná čelist.

Vede mě k další limuzíně s řidičem, který drží zadní dveře otevřené a zavrčí, „Chovej se.“

„Přísahám, že odteď budu tvoje hodná holčička, když mi nenaplácáš,“ hlasitě zašeptám a jeho ruka stiskne tu mou, jak se mu úšklebek formuje na rtech.

„Pokud se nebudeš chovat slušně, ohnu tě přes koleno a naplácám ti na zadek přímo tady.“ Jeho slova mi zvoní v uších a způsobila, že jsem se zevnitř roztekla a pak slyším zvuk mužského uchechtnutí, jak jsem jemně nucena vlézt na zadní sedadlo tmavé limuzíny dřív, než můžu odpovědět.

„Seš takovej blbec,“ zasyčím, upravuju si sukni z toho, jak jsem se posouvala po kožených sedačkách.

„Tys začala tu show, kterou jsme předvedli. A já to jen ukončil,“ zamumlá, sedá si naproti mně a rozepíná si sako.

„Ty si začal s celou tou věcí s ´blonckou´.“ Překřížím si ruce na prsou a zírám na něj.

„Můžeme tohle dneska večer vynechat? Můžeme spolu vycházet jeden zatracenej večer?“

„To mi řekni ty. Já nejsem ten, co je panovačný a otravný celou zatracenou dobu.“

„Ne, ty si prostě šílená.“

„Šílená?“ Odfrknu si a jeho rty sebou nepatrně cuknou. „Nejsem šílená.“

„Bejby, řekla si tomu klukovi, že vypustíš Krakena a pak si šla říct jeho kamarádům, aby mu dali Gatorade a toust. Jsi definice šílenství.“

To co řekl, mohlo dávat smysl, ale místo toho, abych s ním souhlasila, otočím hlavu a dívám se z okénka a sleduju ubíhající město Las Vegas.

***

„VYPNI TO. VYPNI TO,“ BRUČÍM OSPALE, JAK rukou mávám směrem k hluku, který bzučí z budíku, míjím ho znovu a znovu, zatímco mě pípání dál mučí.

„Ježíši, vypni toho šmejda.“ Zpoza mě se objeví paže a ticho naplní místnost, jak mi zamrzne tělo a oči se rychle otevřou, jen aby se znovu zavřely, když se místnost točí.

„Ach, Bože, proč si v mojí posteli?“ Zasyčím, snažím se uklidnit si žaludek, protože mám pocit, jako by se chystal vyprázdnit.

„Ty jsi v mojí posteli,“ zavrčí Dillon, obtočí mi ruku kolem pasu a posune můj zadek zpátky do ohbí jeho stehen.

„Proč jsem ve tvý posteli?“ Dýchám, jak zlomky a kousíčky záblesků z minulé noci proudí mou myslí a žádný z nich není dobrý. Vůbec žádný.

„Chtěla ses tulit.“ Pohřbí mi obličej do krku a pak se jeho ruka posune a vezme mé prso. Vím, že nemám žádné oblečení, když ucítím chloupky jeho stehen šimrat ty mé a jeho prst přejíždí po mé bradavce. Ach, Bože. Vzpomínka na to, jak mu říkám, že máme tolik společného, zatímco se oba svlíkáme do naha, když jdeme do postele, naplní mou mysl a pak se objeví další a ruka mi vyletí k obličeji.

Přinutím se otevřít oči, snažím se zaostřit a vidím to tam – malý, jednoduchý, kroužek z bílého zlata, vzpomínka, jak mi ho navléká na prst.

„Vzali jsme se?“ Vykřiknu, odstrkujíc jeho ruku z mých prsou.

„Vzali jsme se,“ potvrdí to, nezní rozrušeně, ale místo toho skoro pyšně.

„Ach, do prdele!“ Vyletím z postele a zakopnu o naše oblečení rozptýlené po podlaze, cítím, jak mě chytí těsně před tím, než přistanu na obličeji.

„Ash, uklidni se.“

„Uklidnit se? Uklidnit se? Zbláznil ses? Včera večer jsme se vzali. Vzali, Dillone. Vzala jsem si muže, který je zasnoubený s jinou ženou!“ Křičím, a pak si zakryju ústa. „Ach, Bože, půjdu do pekla. Za tohle půjdu do pekla.“

„Nejsem zasnoubený,“ říká klidně a zatřese se mnou.

„Znám tvojí snoubenku!“ Křičím a snažím se od něj dostat pryč, ale způsobí to jen to, že mě drží pevněji.

„Já kurva nejsem s Islou. Teď přestaň s tím vyšilováním.“

„Nejsi s ní?“ Přestanu a on si rukou prohrábne vlasy.

„Ne,“ prohlásí, drží můj pohled a mé tělo se nepatrně uvolní.

„Fajn, nepůjdu do pekla.“ Přesunu se pryč od něj a pokračuju stálým tempem. „Musíme si najít právníka. Viděla jsem spoustu reklam na bulváru. Jednoho najmeme a postaráme se o to. Není to velký problém. Lidé se ve Vegas berou každý den a pak se rozvádí. Budeme prostě jedno z devadesáti procent,“ nesouvisle mluvím, zatímco přecházím sem a tam.

„Neanulujeme to.“

„Anulovat, správně.“ Lusknu prsty. „To je ještě lepší. Nikdo o tom nebude vědět.“

„Poslouchej mě.“ Popadne mě za ramena a zatřese mnou a mé oči se zaměří na ty jeho. „Neanulujeme to, ani se nerozvedeme. Vzali jsme se a tak i zůstaneme.“

„Ach, Bože, si zdrogovaný.“ Opřu si ruce o jeho hruď a ztiším hlas, „Neboj se. Pojedeme do nemocnice a tam ti něco dají. Jakmile ti bude líp, postaráme se o tohle všechno.“

„Ježíši Kriste.“ Promne si obličej a zakloní hlavu tak, že se dívá na strop. „Oženil jsem s pomatencem.“

„Hej, to není hezký.“ Dám si ruce v bok. Hlava mu klesne a jeho oči mě dlouze prohlížejí a já si uvědomím, že jsem nahá…., že jsme oba úplně nazí. „Dillone.“ Udělám krok zpět, jak se naše oči setkají a jeho paže vyletí ke mně. „Co to děláš?“ Vykřiknu a vyhnu se mu, jen abych klopýtla na postel, kde se pokusím převalit. Ale on mě přetočí na záda, jeho obrovské tělo se přesune mezi mé nohy a rukama mi přišpendlí zápěstí k matraci vedle hlavy. Těžce oddechuju a vzhlédnu do jeho krásných modrých očí.

„Nerozvedeme se,“ zavrčí, naklání se dolů, takže má obličej jen pár centimetrů od toho mého.

„Buď racionální.“ Zvednu boky a ruce, snažím se ho odhodit. „Zjevně jsi na – “

Dřív než můžu říct víc, jeho hlava klesne a ústa překryjí ta moje, ukradne mi dech spolu s duší. Ten pocit z jeho rtů, jeho chuť na mém jazyku, zapálí to něco hluboko uvnitř mě a líbám ho zpátky se vším, co mám. Oddělím ústa od těch jeho, těžce oddechuju, „Prosím, pusť mě.“

„Ne.“ To slovo zní téměř primárně a já se nadzvednu a dám svá ústa zpět na ty jeho.

„Prosím, chci se tě dotýkat.“

Zasténá, uvolní mé zápěstí a mé dlaně vyletí na jeho hruď a přitahují ho blíž ke mně, jak nohy obalím kolem jeho stehen. Znovu mě líbá, tentokrát používá jazyk a zuby, aby mě mučil tím nejkrásnějším možným způsobem.

„Jak je možný, že chutnáš tak dobře, jak vypadáš?“ Ptá se, odtahujíc se, ale já pro něj nemám odpověď. Chutná úžasně a já ho mám na sobě, jeho tvrdost tlačí na mou měkkost, způsobuje to, že mám zkrat v mozku. Bere mi prsa do dlaní, přejíždí mi palcem přes bradavku, což způsobí, že mi vyletí boky nahoru. Znovu nás převalí, usadí mě na sobě, dlaně na mých prsou a pak se nadzvedne, vtahuje mou pravou bradavku do úst, pouštějíc ji s mlasknutím. „Kdy sis to nechala udělat?“ Ptá se, přejíždějíc přes hrot jazykem.

„Když mi bylo třináct.“ Směju se a on se zasměje taky, pak se přesune k druhému prsu, dělá to samé, jen saje tvrději, skoro drsně.

„Kdy?“ Ptá se znovu a já vím, že se ptá na mé piercingy v bradavkách. Nechala jsem si je udělat se svou sestřenicí April před pár lety. Chtěla jsem piercing, ale musela jsem vypadat profesionálně pro vnější svět, a tak jsem si nechala obě bradavky propíchnout jednoduchými, skoro elegantně vypadajícími zlatými činkami.

„Před třemi lety,“ vydechnu, jak zakroutí tím maličkým kouskem kovu.

„Přede mnou.“

„Co?“ Snažím se soustředit, ale pokaždé, kdy se mě dotkne, mé tělo je ještě víc rozpálené a soustředění se snižuje. Popadne mě za boky a přitáhne k sobě, táhne můj vlhký střed přes jeho délku.

„Tak vlhká.“ Štípne mě do bradavky a pak mi dá vzadu ruku do vlasů, přebírá kontrolu nad mými pohyby, jak přitahuje má ústa k těm jeho a vsune mi jazyk mezi rty. Ztracená v polibku a cítit ho mezi nohama, tak blízko tam, kde ho potřebuju a chci, vypísknu, když nás přetočí a klouže po mém těle, ani mi nedává šanci přemýšlet, jak mě jeho ústa pohltí.

„Dillone.“ Mé ruce se pohybují skrz jeho vlasy a boky se mi zvedají z postele, nabízím se mu, aniž bych přemýšlela o něčem jiném než o pohybu jeho jazyka, úst a zubů, je to jako by mě šukal ústy. „Ach, Bože. Ach, Bože, už budu,“ sténám, cítím, jak se mi prsty kroutí do povlečení a ruce popadnou jeho vlasy. Dotyk jeho prstu ve mně mé posílá přes okraj, křičím jeho jméno, jak se udělám.

Cítím, jak mě líbá na vnitřní stranu stehna a pak na břicho, přes prsa a pak ramena, vracím se zpátky ze svého líného opojení.

„Řekni mi, že mě chceš.“ Dívá se mi do očí, zatímco se jeho ruka přesouvá mezi mé nohy a jeho prsty sklouzávají po mých záhybech, vím, že mu dám cokoli. „Řekni mi, že mě chceš tak moc, jako chci já tebe.“

„Chci tě,“ syknu, cítím, velmi velký vrchol jeho ptáka u mého vchodu a pak sleduju, jak jeho oči klesnou mezi nás předtím, než mé oči udělají to samé a vím, že mu to musím říct. „Já – “

Ach, Bože, moc pozdě… příliš pozdě. Kousnu se do rtu, jak mě naplňuje, roztahuje mě.

„Těsná, tak zatraceně těsná.“ Vtlačí se dál a zatne čelist.

„Vydrž. Prosím, vydrž,“ vydechnu a jeho tělo je pořád nad mým, jak jeho oči prohledávají ty moje.

„Co je špatně?“

„Jen potřebuju minutku.“ Zavřu oči a cítím se jak idiot.

„Bejby.“ Jeho prsty kloužou po mé čelisti, lícní kosti a do vlasů. „Chceš přestat?“ Ptá se jemně, způsobujíc, že mě v nose bodají slzy.

„Bože, ne.“ S ním je to tak dobrý pocit, tak dobrý. Ale to, jak je obrovský, mnohem větší, než jakákoli z mých hraček. „Jsi jen velký. Moc velký.“ Zavrtím boky a on vydechne, popadne mě za pas.

„Neříkej tyhle blbosti, když jsem v tobě,“ zasténá, opírajíc své čelo o moje.

„Musím ti něco říct, ale prosím, nenaštvi se.“

„Kriste, co teď?“ Odtáhne se a zatne zuby.

„Přestaň být blbec a nech mě mluvit.“ Plácnu ho do ramene a on se na mě podívá, zasouvajíc další centimetr.

„Nevadí. Nechci to vědět.“

„Co?“ Sténám a omotám mu nohy kolem boků, jak do mě vklouzne o něco víc.

„Jestli mě to nasere, nechci to vědět.“ Vysune se a pak vjede zpátky a mně se vyklenou záda, jak jeho silné péro zaplní každý kousek mě.

„Seš takovej debil!“ Vykřiknu, jak mi přehodí nohu přes své rameno, mění úhel jeho tahu.

„Je mi to u prdele.“ Klesne ústy, překryje ty mé a vymazává mou odpověď – a že nemám čas o tom přemýšlet, protože jeho ústa pořádně cestují dolů po mém krku k prsům, které mačká a líbá, dokud znovu nekřičím jeho jméno a poslouchám své sténání z jeho rtů, jak se oba uděláme.

„ASH, MUSÍME VSTÁVAT. DNES RÁNO jsme propásli konferenci a já musím na další promluvit za dvě hodiny.“

„Ty musíš mluvit, ne já.“ Vytáhnu si polštář na hlavu a snažím se ho utišit spolu s tím faktem, že jsem si ho vzala a spala s ním a pak jsem strávila poslední dvě hodiny přitulená k jeho hrudníku jak zatracený štěně.

„Vezeš se v tom taky.“

„Nevezu.“ Přetáčím se na břicho.

„Vezeš.“ Vezme mi polštář a pak mě přetočí na záda, tyčí se nade mnou. „Co chceš k snídani? Objednám ji a sníme jí, než půjdeme dolů.“

Okej, tohle začíná být opravdu divný a zajímá mě, jestli včera v noci neměl otřes mozku. „Myslím, že si musíme promluvit o tom, co se stalo a o tom, co budeme dělat.“

„Tohle už ne.“ Vzdychne, dívajíc se mi nad hlavu.

„Je to docela velká věc!“ Vykřiknu a jeho ruka mi sjede mezi nohy, drží mě v dlani.

„Vzali jsme se, naplnili manželství a teď se musíme dostat do práce. Kdybychom se nemuseli vypořádat s těma sračkami ohledně práce, strávili bychom zbytek víkendu v týhle posteli.“

Cítím, jak se mi rozšiřují oči, nadechnu se, „Zmagořil si, totálně si zmagořil.“

„Řekni mi, že necítíš tu přitažlivost mezi námi. Řekni mi, že jsem jediný, kdo tohle cítí, a já vstanu a odejdu. Dokonce zavolám svému advokátovi a zítra naše manželství nechám rozplynout.

Ach, Bože, chci mu říct, že to necítím, že nevím, o čem to mluví, ale vím. Cítím to od toho momentu, kdy jsme se setkali. Přitahuje mě, jako kdyby Vesmír spletl řetězec mezi námi, spojuje nás dohromady. Ale nikdy jsem nevěděla, že to cítí taky. „To nemůžeš. Vím, že nemůžeš, protože tak to bylo od začátku.“

„Vzali jsme se. Vzali. To je víc, než že spolu randíme a uvidíme, jak věci půjdou, Dillone.“

„Jo a teď ti to dá mnohem víc práce, než že jen prostě odejdeš a zbavíš se mě.“

„Co tohle má znamenat?“ Zamračím se.

„Randila si celou tu zatracenou dobu, bejby. Viděl jsem, jak zdrháš od mužů, protože neměli správný ponožky, nebo proto, že měli špatnou pěšinku ve vlasech.“

„Promiň?“ To jsem nikdy nedělala, ani jednou. Okej, ano, jsem trošku vybíravá, ale jaká žena není?

„Jen říkám, že pro tebe bude mnohem těžší mě opustit, když máš teď moje příjmení.“

„Jsi blázen,“ vydechnu a jeho tvář se přiblíží tak, že se jeho rty otřou o mé.

„Ne, konečně jsem tě dostal tam, kde tě chci mít.“ Zakření se a má srdeční frekvence se zrychlí.

„Fajn, jestli chceš vidět, jak to půjde, budu předstírat, jako bychom se nevzali a že spolu jen randíme.“

„Jsme manželé.“

„Ne, v mojí hlavě nejsme,“ zabručím a jeho nosní dírky se rozšíří. „Ráda bych ti připomněla, že si myslíš, že jsem blázen a ani mě opravdu nemáš rád.“ Vím, že ho přivádím k šílenství a že si myslí, že jsem většinu dní mimo, takže nechápu, proč chce zůstat ženatý, nebo proč se semnou dokonce oženil. Ta vzpomínka je pořád nejasná, ale přísahám, že on je ten, kdo trval na tom, abychom se svázali potom, co jsem si udělala srandu ohledně toho, že se vezmeme.

„Oh, určitě tě mám rád.“ Jeho prst kmitne přes můj klitoris a jeho ústa se dotknou mých. „Teď, co chceš k snídani?“

Frustrovaná si přejedu rukama přes obličej a zamumlám, „Palačinky, slanina a vajíčka. A kafe, ten největší šálek, co mají.“

„Mám to.“ Jeho prsty sjely pryč a ústa se dotkla mého ramene dřív, než jsem cítila, jak opustil postel. Odtahuju ruce z obličeje a sleduju, jak se pohybuje po pokoji k telefonu a dává objednávku na naše jídlo předtím, než jde k šatníku, otevře ho a vytahuje si boxerky.

„Nikdo tyhle šatníky nepoužívá,“ informuju ho, sednu si a všímám si, že jeho kufr není nikde v dohledu, zatímco můj je pořád otevřený na podlaze uprostřed místnosti s věcmi rozházenými kolem něj.

„Prosím?“ Jeho oči se přesunou ke mně a padnou mi na prsa. Protáčím oči a zastrčím si přikrývku pod paže a kývnu k šatníku.

„Nikdo si nesloží oblečení a nedá ho do těchto šatníků, když je na dovolené nebo na cestách. Všichni to mají v kufrech.“

„Říká kdo?“

„Nevím, každý.“

Směje se, jako by si myslel, že jsem roztomilá, otevře další zásuvku a vytáhne košili, pak jde k posteli. „Chceš si dát se mnou sprchu?“

„Ne.“ Zakroutím hlavou, i když to opravdu chci. „Řekla jsem ti, že od tohoto momentu, jen randíme. Takže už žádná další nahota a rozhodně žádné společné sprchování.“

„Když říkáš.“ Jde do koupelny, zrcadlo na zdi naproti chodbě mi dovoluje pokračovat v jeho sledování, dokud se nenaštvu sama na sebe a nepřitáhnu si polštář z postele vedle mě, dám si ho k obličeji a zakřičím. Přísahám, že slyším, jak se mi směje.

---

[1] Sportovní nápoj