Jax - 17. kapitola

Překlad: Rebelka

Jax

O čtyři měsíce později…

PO ZAMKNUTÍ DVEŘÍ OD STUDIA SI PŘITÁHNU Candici do náruče, zatímco se mé rty přitisknou na její. Je moje droga a jsem závislý. Strháváme oblečení jeden druhému v zoufalém pokusu svléknout se navzájem. Jako bychom byli jeden po druhém hladoví.

Od té noci před čtyřmi měsíci se to stalo naší pravidelnou věcí: schováváme se od všech a vyšukáváme si mozek z hlavy při každé příležitosti, kterou máme. Snažili jsme se zapadnout zpět do statusu „přátelé“, ale to nevydrželo dokonce ani čtyřicet osm hodin. Nevinně jsem jí prsty přejel po zádech, když jsem kolem ní procházel po chodbě a jí se zadrhl dech. Poslala tím každou kapku mé krve přímo dolů do mého ptáka. V tu chvíli jsem věděl, že je nemožné, abych se od ní držel dál. Byl jsem v háji. Tak moc jsem ji chtěl. Bez váhání jsem ji chytil za ruku a vedl ji do mého studia. Jakmile byly dveře zavřené, klikl jsem na západku a zamkl nás uvnitř. Nemusela říct ani slovo; pohled na její tvář mi řekl všechno, co jsem potřeboval vědět. Chtěla to stejně jako já.

Od té doby jsme se stali z nejlepších přátel, přátelé s výhodami. Ve vší upřímnosti, to nebylo to, co jsem si pro nás představoval. Ale je to mnohem lepší než to, co jsme měli. Konečně mám to, o čem jsem vždycky toužil, ale stále chci víc – ne, potřebuji víc. Každým dnem do toho padám hlouběji a hlouběji. Něco se musí brzy změnit.

„Neměl bys pracovat na svém novém tetování?“ zeptá se, když jí můj jazyk vyrazí po krku.

„Seru na tetování. Mám lepší věci na práci.“

„Co třeba?“ zasměje se. Dělá si ze mě srandu?

„Jako třeba zhltnout tě. Teď se otoč.“ Jako hodná holka dělá přesně to, o co jsem jí požádal. Může upustit od nevinného jednání; chce to stejně jako já. „Zvedni ruce ve vzduchu.“ Rozběhnu ruce po jejích stranách těla a beru sebou top. Musím cítit její kůži. Poté, co jsem jí přetáhl top přes hlavu, pustil jsem ho na podlahu. Vezmu do dlaně prso přes černou saténovou podprsenku a druhou ruku ponořím do přední části kalhotek.

„Jaxi,“ vydechne, když mi položí hlavu na rameno a vjede rukou do mých vlasů.

„Udělej se pro mě, krásko,“ zašeptám jí do ucha, zatímco prsty kroužím kolem jejího klitorisu. Miluju, že už je pro mě mokrá.

„Mmm,“ zasténá. „To je tak dobré.“

Raději ať tomu věří. Naše sexuální chemie je výbušná.

Během několika minut ji udělám svými prsty. Svou volnou ruku ji zabalím do vlasů a nakloním hlavu na stranu, abych ji mohl políbit a pohltit tak výkřiky extáze. Tyto stěny jsou tenké. Nikdo ještě nic neřekl, ale je to jen otázka času, než budeme přichyceni. Ta plížící část mě vzrušuje, ale na druhé straně nenávidím, že se před zbytkem světa skrýváme. Chci si ji nárokovat a udělat ji svou. Už se mi nelíbí, že to nemůžu vykřičet do celého světa. Ale to je to, co chce, a já jí nedokážu nic odepřít.

Udělal jsem krok vpřed a vzal ji se mnou, dokud jsem ji nepřitiskl ke zdi.

„Polož ruce na zeď,“ přikážu. Dělá přesně to, co žádám a tlačí zadek dozadu. Zasténám, když s ním mele proti mému bolavému ptáku. Těší mě, že mě chce stejně, jako já chci jí. Zaháknul jsem palce po stranách jejích legín a stáhl je po nohách. „Mám rád tvé kalhoty mnohem více, když jsou kolem kotníků.“

Zasměje se. „Já taky, ale jen když jsi kolem.“

Přetáhnu si tričko přes hlavu a pustím ho na podlahu k jejímu. Vezmu si z kapsy kondom, než rozepnu knoflík džínů a stáhnu zip. Roztrhám zuby fóliový balíček, když si uvolním ptáka z kalhot. Umírám, abych ji zas vzal naostro, ale i přestože bere pilulky, stále trvá na tom, že si musím brát jednoho z těch sráčů.

Vsunu volnou ruku pod podprsenku a stisknu jí bradavku palcem a ukazováčkem. Nedaří se mi od ní držet ruce, když jsme sami a je to neustálý boj, abych se jí nedotkl, když jsme na veřejnosti. Když jsme kolem ostatních zaměstnanců, jsme stejní jako vždy, přátelé a nic víc. Zašmátrám jí po zadku a prsou, nebo ukradnu polibek, když se nikdo nedívá. Ona je znovu vše, na co myslím. Jsem jí posedlý. Ona mě ničí. Večer, když jdeme ke mně pro auto, abychom mohli jet k ní domů na večeři, jdeme jen vedle sebe. Žádné držení se za ruce nebo dotýkání. V okamžiku, kdy projdeme mými předními dveřmi, strháme ze sebe navzájem oblečení jako zatracení maniaci.

Používám koleno k tomu, abych jí rozdělil nohy jen tak, jak jí to kalhoty kolem kotníků dovolí a jedním rychlým pohybem jí napíchnu na svýho ptáka. Použiju volnou ruku, aby jí zakryla ústa, když sténá. Druhou rukou jí uchopím za kyčle, když se trochu odtáhnu a posléze do ní přirazím. Pocit její napjaté kundičky obalené kolem mého ptáka nikdy nezestárne. Nemyslím si, že bych se toho někdy dostatečně nabažil.

„Můžu tě dnes večer někam vzít, na rande?“ Nikdy jsem nikoho na rande nevzal, ale s ní opravdu chci udělat něco hezkého. Zaslouží si mnohem víc než tohle.

„Rande?“ zašeptala, když jsem se k ní přiblížil.

„Jo, rande.“

„Myslela jsem, že se jen bavíme. Říkal jsi, že nejsi schopen ničeho jiného než tohoto.“

Její slova mě zastavila uvnitř ní. Má pravdu, říkal jsem to. Nicméně mě její poznámka sere. „Věci se mění, Candice… lidé se mění.“

Mírně se otočila, aby se na mě podívala a položila ruku na stranu mé tváře. „Dobře, ale můžeme jít někam dál odtud?“

„Proč, stydíš se být se mnou viděná?“

„Co? Ne.“ Nakrčila tvář. „Ještě nejsem připravená sdílet to se světem. Bude to věci jen komplikovat.“

„Jak? Kdo se stará o to, co si zbytek světa myslí?“

„Prostě nejsem připravená.“

„Dobře,“ vyprsknu podrážděně.

„Nebuď na mě naštvaný Jaxi. Jsme stále na začátku. Nemůžeš spěchat s dokonalostí.“

Vím, že Candici nejvíc znepokojuje, že to zjistí Sophie. Vypadá divně, když jsme spolu v jejím domě a ona sedí na opačném konci jídelního stolu, co nejdále ode mě. Pokud Candice zůstane u mě, jede svým autem, takže její matka neví, že jsme spolu. Sophie si mě dokonce nedávno odtáhla stranou a zeptala se, jestli jsem se setkal s Candicieným přítelem. Jo, potkal jsem ho … jsem to zasraně já. Nevím, proč nás Candice tají před svou matkou, přede všema. Sophia mě má ráda a jsem si jistý, že z nás bude šťastná.

Když se chystám ustoupit, Candice mi obalí ruce kolem pasu, aby mě držela na svém místě. „Ne, Jaxi,“ prosí. „Neodtahuj se ode mě.“

Vydechl jsem a opřel si bradu na její hlavě. „Nechme to být. Byl to bláznivý nápad.“

„Není to bláznivý nápad. Jsem ráda, že se mnou chceš jít na rande. Opravdu ano.“

Mohla by mi lhát. Myslel jsem, že bude šťastná, ale mám takový pocit, že jsem se mýlil. Přísahám, že nikdy neporozumím ženám.

••••

„Vypadáš krásně,“ říkám, když otevřu přední dveře. Chtěl jsem ji dnes večer vyzvednout, ale znovu mi přišla.

Candice si často neobléká všechny holčičí sračky, ale když to dělá… kurva wow. Je úchvatná. Nechápejte mě špatně, vždycky vypadá nádherně, ale je hezké vidět jí pro změnu v šatech. Už teď bojuju s touhou, abych ji je nestrhnul z jejího svůdného těla a neuděl jí to, ale dneska to chci udělat správně. Jsem víc, než připraven to risknou a dát jí své srdce. Je navždy jen její. Jen se modlím, aby ho nerozdrtila.

Během posledních několika měsíců jsem si uvědomil, že se nikdy nemůžeme vrátit ke kamarádství. Je moje všechno. Jen doufám, že to cítí stejně. Nemáme co ztratit, když tuto věc učiníme oficiální.

„A ty vypadáš docela elegantně, pane Albrighte,“ odpověděla a vklouzla mi rukama kolem pasu.

Cítím se hloupě v té zatracené kravatě, ale chtěl jsem pro ni vypadat hezky. Je z tenké černé kůže, né hedvábná kravata, jaké jsem nosil při politických akcích, kterých mě můj otec přiměl se zúčastnit. Aby to bylo ležérní, vzal jsem si bílou knoflíkovou košili s rukávy, kterou jsem si ohrnul k loktům a černé kalhoty.

Usmívám se, když jí zastrčím za ucho pramen růžových vlasů. „Děkuji.“ Krátce přitisknu rty na její. „Radši pojďme, rezervace je na sedmou.“ Rád bych dodal: „Protože musíme odsud jet tři zasraná předměstí,“ ale neřeknu nic. Chci, aby byl dnešní večer zvláštní, takže naštvat jí dřív než odjedeme, není moudrý krok. Doufám, že po dnešním večeru ji budu schopen přesvědčit, že bychom se už neměli skrývat.

„Těším se, že půjdu na naše první skutečné rande,“ říká, když jedeme k autu.

„Opravdu?“ Protože poté jak se dnes odpoledne chovala, o tom mám vážné pochybnosti.

„Ano, opravdu. Vím, že to tak před tím nevypadalo, ale bude příjemné strávit s tebou čas na veřejnosti.“

Znovu chci říci: „Tři zasraná předměstí odsud,“ ale držím jazyk za zuby.

Otevřu dveře od auta a ona nastoupí dovnitř. Střeva se mi otáčí, když jdu na stranu řidiče. Dělám tady správné rozhodnutí? O mých citech k ní není pochyb. Vlastní mé srdce a vždycky bude. Ale je správné rozhodnutí své srdce předložit na dlani? Nikdy jsem si o sobě nepomyslel, že bych byl typ na závazky, ale poslední čtyři měsíce mi ukázaly, že se mýlím. Neexistuje způsob, jak se vrátit k životu, který jsem měl. V žádném zasraném případě. Prošli jsme zónu kamarádství a přesunuli se do vážných sraček. To je místo, kde se splňují sny, nebo lámou srdce.

„Jsi ticho, jsi okej?“ zeptala se na cestě do restaurace. Natáhne se přes středovou konzoli a položí mi ruku na stehno. Miluju, když to dělá.

Jsem klidný, přestože uvnitř jsem roztržitý, ale to jí samozřejmě neřeknu. „Jsem v pořádku,“ odpověděl jsem a dám rádio víc nahlas. O tom, že jsem v pohodě už nějakou chvíli, přesvědčuju sám sebe, takže pokud chceme zvládnout celý večer, bylo by nejlepší, kdybychom o tom nemluvili.

„Vážně, Jaxi. Zesílíš rádio, abys se mnou nemusel mluvit?“

Zavrtěl jsem hlavou a zasmál se. Zná mě moc dobře.

„Čekám, pane!“

Podívám se na ni, když zastavíme na červenou. Překřížila si ruce na hrudi a zvedla jedno z jejích perfektně tvarovaných obočí. Jsem okamžitě rozptýlen tím, jak se jí posunou prsa, takže můj pohled zůstává na její hrudi.

„Moje oči jsou tady, kámo.“

Olízl jsem si rty, když jsem se naklonil přes středovou konzolu a přitiskl rty na oblinu jednoho z jejích prsou. „Máš nádherná prsa,“ zašeptám, když jemně okusuju bradavku přes tenkou látku šatů.

„Jaxi,“ zasténá, rty se jí trochu rozdělí a hlavu opře do sedadla. Vedu svou ruku po vnitřní straně jejího stehna pod šaty a můj pták se bolestivě pne proti kalhotám. Je návyková. Nikdo mě nevzrušuje jako ona. Zasténám, když roztáhne nohy.

„Nemůžeš mě rozptýlit sexem,“ prakticky zakňučela, když prstem vklouznu ze strany do kalhotek.

„Chceš se vsadit?“ Znám ji lépe než ona sama.

Kousne se do rtu, když do ní vklouznu prstem. V okamžiku kdy s třepotáním zavře oči, vím, že je ztracená.

„Doprdele,“ zakleju, když auto za námi zatroubí, upozorňujíc mě, že na semaforu je zelená.

Neochotně vytáhnu prst z jejího malého kousku ráje a narovnávám se na svém místě.

Candice si upraví šaty, než se na mě podívá. „Pěkný pokus. Teď se přestaneš vyhýbat mé otázce. Co přede mnou skrýváš?“

„Nic neskrývám.“

„Ale ano, Jaxsone Albrighte. Chováš se divně. Radši bys mi dnes večer neměl říct, že se chceš vídat s dalšími lidi. Přísahám, že jestli to uděláš, raději bys měl začít utíkat.“

Kroutím se na sedadle, když se její pohled zaměří na můj rozkrok.

„Co? Samozřejmě, že ne.“ Jsem si sakra jistý, že bych nechtěl být na svém místě, pokud by to tak bylo. „Podívej, chtěl bych s tebou o něčem mluvit.“

„Střílej.“

Kriste. Chtěl jsem počkat, dokud se nenajíme, ale to je teď bez šance. Je příliš tvrdá. „Není to velký problém… je to jen…“

„Vyplivni to, Jaxi.“

„Kriste.“ Snažím se to oddálit tím, že si rukou přejíždím po tváři. Nejsem si jistý jak to říct. Nikdy předtím jsem nikoho nežádal, aby byl mou přítelkyní. Nechci ji vyděsit.

„Čekám.“

„Jen mi dej chvilku. Jsem z tebe nervózní, jasný?“

„Kvůli tomu co mi chceš říct?“

Myslím, že je to teď nebo nikdy. Vidím se, že začíná být netrpělivá mou nejasností. Vydechnu. „Chci se tě zeptat, jestli budeš moje přítelkyně.“

Když neodpovídá, mé srdce klesá. Hodím po ní rychlým pohledem: oči má vykulené a její sladká ústa otevřená. Pokud mi řekne něco jako, „Není to tebou, ale mnou“, ztratím své sračky.

„Proboha, Candice, řekni něco.“

„Chceš být můj přítel… jako oficiálně?“

„Ano. Pouze pokud chceš. Je mi zle z toho ukrývání.“

Přísahám, že ani nedýchám, když čekám na odpověď. Pokud se mě pokouší mučit, dělá to dobře.

Po několika vteřinách pokrčí rameny. „Okej.“

„Okej, co?“ zeptal jsem se a rychle zaparkoval auto u obrubníku.

V ten moment, kdy jsem zastavil, odvrátila ode mne tvář a dívala se na přední sklo.

„Candice,“ zavrčím a rozepnu si bezpečnostní pás. Začínám trochu panikařit.

„Jistě, budu tvou přítelkyní,“ říká, velmi nenuceně.

„Wow, vážně? To je všechno co řekneš?“ Nebyl jsem si jistý, jak zareaguje, ale rozhodně jsem neočekával, že to bude tak lhostejná.

Vidím, jak se jí rty stáčí do úsměvu, když se podívá mým směrem. Musí si ze mě dělat srandu. Věděl jsem, že to může jít jakkoliv, ale nečekal jsem, že bude reagovat takhle fádně.

„Candice.“ V hlase slyším upjatý tón, jak čekám, až řekne něco dalšího. Potřebuju od ní víc. To není vtip – nabízím jí tady svý zatracený srdce. Je to pro mě obrovský krok. Nikdy jsem si nemyslel, že něco takového kdy udělám.

Nakonec otočí své tělo, aby mi čelila. „Omlouvám se, ale jsi si jistý, že tohle opravdu chceš, Jaxi? Nemůžeš to ráno změnit. No, technicky můžeš, ale být tebou bych to nedělala,“ dodává, když se její pohled posunul zpátky k mému rozkroku. „Pokud nechceš mé drcení.“

Nervózně jsem polkl. Zaslechl jsem vše o jejím drcení, hlasitě a jasně. Viděl jsem z první ruky škody, jaké může Candice způsobit. Mé koule se běží schovat, jen si na to vzpomenu.

„Vtipy stranou, není to pro mě snadné, Candice. Myslím, že mě znáš natolik, abys věděla, že bych na to ani nepomyslel, kdyby to nebylo to, co opravdu chci.“

„Jsi si jistý?“

Nesnáším nejistotu, kterou vidím na její tváři. „Nikdy jsem si nebyl jistější.“

„Tak v tom případě bych ráda byla tvou přítelkyní, Jaxi.“ Tentokrát se na mě krásně uměje, takovým úsměvem, jaký mi bere dech. „V mé hlavě už tak jako tak předstírám, že jsme přítel a přítelkyně celou dobu.“

Zasměju se. Jak pateticky to zní zrádně, byly doby, kdy jsem předstíral to samé. Přitáhnu si jí do náruče. Doufám, že jsem pro nás udělal správné rozhodnutí.

„Víš, že to znamená, že už se nebudeme skrývat?“

„Už žádné schovávání,“ zašeptá.

„Děkuji.“

Odtáhne se, její krásné modré oči se uzamknou s mými. „Nemusíš mi děkovat, Jaxi. S nikým jiným bych nebyla raději.“ Rukou mě jemně pohladí po tváři. „Jsi pro mě vším.“

Zasraně miluju, když se na mě takhle dívá. Vysílá brnění po páteři přímo k mému ptáku.

„Polib mě.“ Přitáhne si za kravatu mé tělo k jejímu. To mi nemusí říkat dvakrát. „Nemůžu se dočkat, až se vrátíme domů a budu mít sex se svým sexy přítelem.“

Pokud bychom neměli rezervaci, otočil bych se a zamířil tam hned teď. Ale chci s ní mít tohle rande. Zaslouží si toho víc než jen sex.

Chci jí dát svět.

Když se odtáhnu od polibku, podívám se na hodinky. „Měli bychom jet. Nechci přijít pozdě na mé skutečné rande se svou přítelkyní.“

Chytne mě za ruku a stiskne. Říkejte mi blázen, ale už ve vzduchu cítím ten rozdíl. Je špatné doufat?

„Dovol mi, abych znovu použila svůj lipdick (vysvětlení níže),“ řekla, zvedla obrovskou tašku na klín a začala se v ní přehrabovat.

„Počkej chvíli, řekla jsi právě „lipdick“?“ Ona má ptáky i na mozku.

„Řekla.“ Když najde v tašce rtěnku, odstraní víko, a natáhne ruku přes středovou konzoli a strčí mi ji do obličeje.

„Co to sakra je?“ říkám. „Je to pták?“

Zakloní hlavu a zasměje se. „Vlastně ano. Je to rtěnka ve tvaru penisu – lipdick. Není to cool?“

„Dej toho sráče pryč ode mne,“ vyštěknu a odmávnu jí ruku pryč. Okamžitě si rukou drhnu ústa. Právě jsem ji políbil s těmito sračkami na jejích rtech. „Máš vážné problémy; víš to, že jo?“

„Proč si otíráš ústa?“

„Protože jsem tě políbil, aniž bych věděl, že máš na rtech penis.“

„Je to pěkný odstín ptáka, hodí se k tobě.“

„Jsi nemocná.“

„Možná. Ale nechtěl bys mě jinou.“

„Začínám přehodnocovat celý tento nápad.“

„Co?“ zeptá se a tvář jí klesá. „Už nechceš, abych byla tvou přítelkyní?“

Tentokrát se zasměju já. „Samozřejmě, že ano.“

„Jsi kretén,“ říká a bouchne mě do ruky. „Myslela jsem, že jsi vážný.“

„Co je to s tebou a tvou fascinací penisy?“

Pokrčí rameny. „Jen se mi líbí. Vyrostla jsem v domě bez mužů. Když jsem viděla poprvé penis, byla jsem fascinována. V tu dobu všechno začalo.“

„Huh.“ Její poznámka mě naštve.

Chytí můj rozkrok a jemně stiskne. „Nedělej si starosti, tvůj je můj nejoblíbenější.“

„To je lepší. Teď jsi moje a na to nezapomeň.“

„Jsi a vždy jsi byl všechno, co jsem kdy chtěla, Jaxsone Albrighte.“

Její slova mě přinutí usmívat se jako blázen.