Shameless - 2. kapitola

Překlad: Peťa

Ahoj holky, konečně posílám pokračování. Vím, že je to teď se mnou dost bídné, tak prosím o trpělivost. Nová práce mi zatím dává celkem zabrat, ale už to vypadá, že se začíná blýskat na lepší časy. Užijte si kapitolku, i když je to pořád hrozně smutné.

Peťa

KATHERINE

Vyskočím z postele, když v chůvičce slyším Isabellino zafňukání. Dělá tohle každé ráno, budí se v slzách, pláče po svých rodičích. Chuďátko. Snažím se ji utěšit, ale polovinu času skončím taky s pláčem.

Zachumlám ji do flísové deky, než se usadím v houpacím křesle u okna. Její malé tělíčko se chvěje, jak volá svou mámu a srdce se mi po milionté tento týden láme. Zakloním hlavu a rychle mrkám a snažím se zadržet svoje vlastní slzení.

Udrž se pohromadě, Katherine. Jen o trošku dýl. Brzy bude tady.

Moje oči jsou pořád nateklé a svědí z minulé noci. Vážně, jak můžu ještě brečet?

Snadno. Jde o ztrátu dvou nejlepších přátel během jedné noci. O to jde.

Jen tak je moje tvář mokrá a já to vzdám, ale dnes ráno jsou to tiché slzy, zatímco houpu dítě a sleduju východ slunce na horizontu. Aspoň jsme před pár týdny oslavili její první narozky. Aspoň to měla se svými rodiči.

Nakonec mi zvuk Sampsona, který třískne ve stodole, řekne, že je čas, aby můj zadek nahodil rychlost. Spánek nebo ne, musím udělat povinnosti.

Bouchnutí se stane hlasitějším.

Pitomý kůň. Jsem na něj tak zatraceně naštvaná, že ho chci odvézt do továrny na lepidlo.

Ano, milovník zvířat ve mně je tou myšlenkou zhrozen, ale zbytek mě, ta část mě, která zuří hněvem nad tím, jak se to všechno stalo, není překvapená, že mi tak morbidní nápad zkřížil mysl.

Pozastavím se, abych se párkrát zhluboka nadechla, přičemž doufám, že celá ta jóga-tě-vycentruje sračka mi pomůže cítit se trochu míň nepříčetně.

Potom, co Isabelle vyměním plenku a obleču ji do pohodlného bodyčka, nakrmím ji a připásám si ji k hrudi. Spolu podnikáme kolečka po nemovitosti. Jak se plahočím kolem, pohřbím jí nos do jemných vlásků a ona se přitulí, přičemž se jí hruď dme malým povzdechem.

Ale když se dostaneme ke kurníku, zvedne hlavu a oči se jí rozzáří. Miluje tahle malá stvoření. O chvíli později se holky rozběhnou, v jinak tiché ráno je jejich kvokání hudebním sborem. Isabella plácá oplácanýma ručkama, asi tak nadšená, že vidí naše opeřené kamarádky, jako jsou ony, že vidí nás.

„To je moje holka,“ zašeptám, cítím úlevu, že vidím její úsměv, i když krátce.

O několik minut později ji usadím do provizorní dětské ohrádky ve stínu, hned u stodoly, aby nedýchala ten prach, když čistím kurník nebo Sampsonovo stání.

Celý den se nacházím, že se po nich dívám, čekám, že uvidím Mel a Cala se smíchem přijít zpoza rohu. Nebo je nachytám, jak se líbají, když si myslí, že jsou sami.

Usměju se. Byli spolu tak dobří!

Když jsme se s Ericem rozešli, Mel trvala na tom, abych přijela na návštěvu. „Dej si přestávku od kampaně. Je to tu jednodušší. Nekomplikované,“ řekla mi do telefonu.

Ten den, kdy jsem se ukázala na farmě, ztracená co dělat, Mel otevřela dveře, věnovala mi objetí a řekla mi, že se tu můžu zhroutit na tak dlouho, jak chci. Mel byla vždycky taková, velká sestra, kterou jsem nikdy nevěděla, že potřebuju.

Stáhne se mi hruď, když vzpomínky vyzvednou pochmurnou realitu toho, že je pryč. Vrtím hlavou a ignoruju bodnutí slz, zatímco Sampsonovi třu tmavou hřívu. Myslím znovu na svůj seznam a nechám povinnosti, aby mě uzemnily. Mám toho na práci příliš, než abych teď ztratila kontrolu. Jakože až moc.

Kolem poledne ze mě kape pot. Zhubla jsem, co jsem tady, ale nedá se to srovnat s posledními pár dny. Večer jsem obvykle tak unavená, že jsem otupělá.

Ale otupělá je lepší, protože když jsem otupělá, nebolí to tak moc. Když jsou zvířata nakrmená a napojená a stáj a kurník čisté, vleču se do domu a dám dítě schrupnout, což bych využila i já. Ale nic takového nebude, protože nemůžu spát.

Uklízím kuchyň, když mi ze zadní kapsy džínů zazvoní telefon. Je to Tori, mladší sestra.

Ale když odpovím, do ucha mi zahřmí tátův chraplavý hlas. „Katherine.“ Ugh. Ne ten, s kým zrovna teď chci mluvit. Miluju tátu, opravdu jo, ale dokáže být tak přehnaně ochranitelský. Jako zrovna teď. „Takže tam zůstaneš s cizím mužem?“

„Tati, nemůžu se zrovna sbalit a odjet.“

„Koukni, taky jsem Melissu miloval. Ta nehoda byla příšerná, příšerná věc. Ale tohle – abys ty žila s cizincem – to není správné. Vůbec ho neznáš. Co když je šílený nebo nějaký druh úchyláka?“

Protočím oči. „Je to Calův bratr. Přísahám, že zní perfektně příčetně. Kromě toho to je o důvod víc zůstat a dávat pozor na Bellu, abych se ujistila, že bude v pohodě. Dlužím to Mel. Nevím, jestli mě bude chtít kolem, ale radši bych pomohla s usazením dítěte, než se strachovala o sebe. Slibuju, že budu každý den psát Tori, aby se zbytek vás mohl ujistit, že po mně ten chlapík nejde úplně jako Hannibal Lecter.“

„Chingao (pozn. asi něco jako sakra). To není sranda, mija (pozn. dcerko).“

Musí být naštvaný, když nadává ve španělštině. Chci se zasmát, protože je absurdní.

Čerta starého opustím Bellu. To se nestane, dokud si nebudu jistá, že je se svým strejdou v pohodě. Kromě toho jsem o Bradym slyšela hodně od Cala, abych věděla, že není šílenec. Trošku panovačný možná, ale ne psycho. Aspoň jsem zvyklá se s panovačností vypořádávat.

Zatímco poslouchám tátu, jak sestavuje seznam důvodů, proč zůstat tady je špatný nápad, bojuju s pokušením se ho zeptat, jestli potřebuje peníze. Obvykle mi sestra dá vědět, když se věci doma zhorší, takže jí můžu tajně propašovat nějaké zdroje, ale mám obavy, že mi nedala varování, protože jsem tak rozrušená kvůli Mel a Calovi. Rodiče pracují nepřetržitě, ale práce za minimální mzdu nezaplatí účty, pokud jste nemocní nebo se vám rozbije auto nebo je nějaká jiná mimořádná situace.

Ale táta je hrdý člověk a muž si zaslouží mít důstojnost, takže se kousnu do jazyka, což se ukáže jako obtížné, když se mě zeptá na mého ex.

„Možná to pořád můžete napravit,“ přemýšlí nahlas.

„Vím, že to myslíš dobře, ale nemůžu to udělat, okay?“ Uvědomuju si, že vidí Erica jako dobrého chlebodárce, někoho, kdo by se o mě postaral. Kdyby jen věděl.

Trápí mě, že neříkám rodičům, proč jsem se vzdala té prestižní práce. Jako na první osobu v mé rodině, která chodila na vysokou, vím, že na mě svalovali tolik nadějí a nemůžu si pomoct, ale cítím, že jsem je zklamala. Kéž bych jim mohla říct ten důvod, aby pochopili, proč jsem nepřístupná, od té doby co jsem přijela na farmu, ale zdrtilo by je to. Tak jako to zdrtilo mě.

Nevím, jak dlouho tam stojím po tom telefonním hovoru. Nakonec popadnu houbičku, abych setřela kuchyňské pulty a donutila se zpátky k akci.

V hlavě se mi ozývají Melina slova. Je to tu nekomplikované. Jednodušší. Unikne mi dutý smích. Nekomplikované? Nic na tomhle není nekomplikované. Cal a Melissa byli tím nejsladším párem na planetě. Vzali mě k sobě, když jsem neměla kam jít, dali mi domov a teď jsou pryč.

A celé je to moje chyba.

Co kdybych nepřijela? Co kdybych jednoduše zamířila domů do Corpusu s ocasem mezi nohama místo toho, abych přijela sem? Pořád by byli naživu.

Po tváři mi proudí slzy a zadržuju vzlyk, který se mi tvoří v hrudi. Drhnu pult silněji, protože to je to, co dělám v krizi. Myju. Organizuju. Eric by vtipkoval, že je to ten Mexičan ve mně. Jako by to vůbec bylo vtipné.

Ale hůř? Řekl, že miluje, že nevypadám jako Hispánec. WTF, že? Trvalo to skoro rok a půl randění s ním, abych viděla jeho skutečný charakter. Co kdybych si toho muže vzala? Otřesu se. Možná byl synem senátora, ale znám migrantské pracovníky na větší úrovni.

Maličké zafňukání z chůvičky mi připomene, že jsou horší věci, než vdát se za špatného chlapa. Co takhle vdát se za správného a pak o všechno přijít?

Vzlyk, který jsem zadržovala, mi unikne ze rtů a rychle si zakryju pusu, abych ty zvuky zamaskovala.

Nevyžaduje to génia, aby viděl, že jsem v tom až po uši. Jakože až po uši. Pořád si říkám, že všechno bude v pořádku, až se sem Brady dostane. Jen doufám, že je to pravda.