R&R - 17. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Těhotná ...

Hmm.

Když Adriano procházel chodbou vedoucí do hlavní částí domu Trentini, připadal si skoro otupěle. Věděl, že by si měl dělat obavy, možná být dokonce vyděšený, ale něco uvnitř mu nedovolilo ani jednu z těchto věcí.

Místo toho prostě vypnul, aby se dostal přes dnešní noc. Poté, až noc skončí a všechno bude v pořádku, by mohl začít dávat dohromady plán pro sebe, Alessu a jejich nenarozené dítě. Dostat se z toho a v pořádku, a pak by prostě mohl jít dál.

„Jak ses sem kurva dostal?“

Adriano se při Joelově rozhořčeném, vzteklém řevu zasmál. Ten blázen v podstatě vyl stejně tak jako brečící dítě, jemuž někdo právě zkazil dobrou zábavu. Po Joelových výkřicích zavládlo ticho, které následně přerušily dva tiché výstřely ze zbraně s připojeným tlumičem.

„Sakra,“ někdo zaklel.

Adriano vklouzl na své místo u velkých vstupních dveří, které vedly do místnosti určené pro zábavu. Kolem stáli muži, celí zmatení, s ústy dokořán. Riley, který byl k Adrianovi zády, stál jen pár kroků před svým synem a ruce měl rozpažené, jako by chtěl celou party obejmout.

Jeden z Joelových mužů odtáhl obě mrtvá těla, která měla přímo uprostřed čela dírku po kulce a kolem nich už tvořila kaluž krve. Jen pár stop od mužovy natažené ruky ležela na zemi zbraň. Musel mířit na Rileyho.

Adrianův otec byl ve svých příkazech jednoznačný. Nikdo nestřílet. Jen v případě, pokud by začal jako první střílet někdo jiný nebo by byli v ohrožení života. A pak by byly jejich kulky a zbraně použity k jednoduchému účelu: vyvolání strachu a ovládnutí situace.

Sakra.

Adriano zmeškal první kolo zábavy.

„Jak vidíš,“ zamumlal Riley, postoupil o pár kroků vpřed a rozhlédl se po ztichlých mužích: „Jsem naživu a daří se mi dobře. Zatímco jsem si dal pauzu na to, abych si vyčistil mysl a věci se trochu usadily, můj syn za mě vyřešil pár věcí. Ale teď jsem zpátky a připravený diskutovat o obchodech.“

Joel se ušklíbl. „Vyčistit si mysl?“

Riley se choval, jako by Joel nic neřekl. Luskl prsty na jednoho ze svých vymahačů a řekl: „Mohl bys mi donést drink?“

„Ničeho v tomhle domě se nedotýkej,“ vyštěkl Joel na muže.

„Ach, ale party bez drinku není žádná zábava. A ty tu máš party, že, Joeli?“ zeptal se Riley, nijak nevzrušený tím, že mu u nohou ležela mrtvola.

Joel zrudl a zaskřípal zuby. „Kdo tě pustil dovnitř?“

„To není důležité.“

„Myslím, že je,“ odplivl si Joel. „Do mého domu jsi nebyl pozván. Nebyl jsi sem pozván, protože jsi zabil mého otce.“

Riley vyštěkl smíchy. „Teď je to tvůj otec? Protože dosud to byl jen kretén, který daroval své sperma. Nepřekvapuje mě to. Díky Terranceho smrti máš možnost něco získat a tvůj původ ti otvírá cestu. Nebo si to aspoň myslíš.“

Joel přimhouřil oči. „Tohle je moje právo -“

„Právo prvorozenectví?“ přerušil ho Riley chladně. „To je to, co chceš říct?“

Joel odmítl odpovědět, nicméně pěsti u boků měl zaťaté.

Adriano projížděl očima přes tváře přítomných mužů. Prováděl si svůj vlastní průzkum a sčítal hlasy. Chtěl vědět, kdo by stál proti nim, pokud by se to dnes zvrtlo, a kdo vypadal, že by se přiklonil k jeho otci.

Většina mužů byla tichá a přihlížela dané scéně se zájmem a obavy. To se dalo předpokládat. Adriano rychle přejel ty nejdůležitější tváře – ty, které by prospěly jejich věci.

Tommas Rossi. Stál v levém zadním rohu, a když sledoval scénu před sebou, v ruce držel sklenici s koňakem, kterou zvedl k ústům a uculoval se. Tommas mohl s Rileym jako bossem získat mnohem víc, než kdyby byl bossem Joel.

Adriano rychle přešel k další tváři.

Damian Rossi. Nájemný vrah se opíral o zeď, jen pár kroků od svého bratrance a Rileymu i Joelovi jen stěží věnoval svou pozornost. Ale pokud měl jejich poslední hovor něco naznačit, tak Damian mohl s Rileym jako boss také co získat.

Walter Artino - druhý capo rodiny DeLuca, ale stále ještě mající určitou váhu, se k Joelovi přesunul blíž. Adriano tomu chlapovi nevěnoval příliš pozornosti. Šlo by ho snadno zvládnout a nechat jeho tělo zmizet ještě dřív, než by noc skončila. Adriano potřeboval jen důvod, proč to udělat.

Adriano našel pohledem posledního muže, toho posledního, který mohl vychýlit názory.

Theo DeLuca. Byl nasraný a bylo to zjevné. Adriano mu to nemohl mít za zlé. Theo pravděpodobně stále ještě věřil tomu, že Riley měl v Dinově smrti prsty.

Riley to, koneckonců, stále nepopřel.

„Tvoje prvorozenectví,“ opakoval Riley „Není to co, co ses mi chystal říct, Joeli?“

Joel zaťal čelist. „Víš, že to tak je.“

„Víš, je ti třicet a potřebuješ se konečně smířit s realitou,“ mávl Riley odmítavě rukou. „Mafie nikdy nebyla o prvorozenectví, Joeli. Žádný z mužů, kteří jsou v téhle místnosti, se nedostal tam, kde je jen proto, že by byl jeho otec důležitým mužem. Jsou tam, kde jsou, protože dali mafii všechno, ale nejdřív si to sami zasloužili. Ty jsi nedělal nic jiného, než že jsi dostával záchvaty vzteku, vznášel požadavky a vytahoval zbraně.“

„Kecy,“ zasyčel Joel.

„Fakta,“ odvětil Riley. „Jediný důvod, proč jsi získal svou příslušnost už v osmnácti, bylo to, že Terrance cítil povinnost dát ti ji. Rozhodně to nebylo proto, že by sis to zasloužil. A pokud se nepletu, tak proti tvé nominaci stálo minimálně deset mužů, ale navzdory jejich protestům ti Riley znak udělil. Podle pravidel mafie jsi ho nikdy neměl dostat, ale lidé odvrátili tváře, protože věděli, že s tím nemohli nic dělat.“

„Ty prolhaný bastarde.“

Riley zavrtěl hlavou. „Nelžu. Ale tvůj otec? Každý jediný další den litoval, že ti ten znak dal, Joeli.“

„Nezapomínej, že je to ten samý muž, kterého jsi zabil, aby ses zkusil dostat tam, kde jsi,“ řekl Joel s úšklebkem.

Riley znovu doširoka rozpřáhl ruce. „Terrance jsem nikdy nezabil. Ani jsem si jeho smrt neobjednal. Neměl jsem pro to žádný důvod.“

„Právě teď nám tu jeden předvádíš,“ vložil se do toho Walter Artino.

„Špatně,“ usmál se Riley chladně. „Jsem tu, abych zaplnil prázdné místo, protože jsem ho jako jediný žijící muž hoden.“

Joel si odrkl. „Nejsi tu vítán. Nebyl jsi sem pozván. Odejdi.“

„Jsem mafián, Joeli,“ řekl Riley. „Každý z mužů, které jsem do této místnosti dnes přivedl, je právoplatný mafián. Řekni mi, že se tu neděje to, co si myslím, že se tu děje, a my se otočíme a odejdeme.“

„A co si myslíš, že tu je?“ zeptal se Joel, který kypěl vzteky.

„Myslím, že jsi otevřel knihu. Vím, že jsi během posledních pár týdnů šířil fámy a chtěl jsi mě vykreslit jako zbabělé kotě, které se tě bojí. Dobře, jsem tady, Joeli. Jsem přesně tu, můj chlapče. Čelím ti tváří v tvář a nedám ti to, co jsi chtěl. Neskloním se před tvou směšnou show a neodjedu odsud se staženým ocasem.“

Joelovy pěsti se chvěly. „Já...“

„Přišel o řeč?“ zeptal se Riley. „No tak, Joeli. Dobrý boss má vždy připravenou nějakou výmluvu nebo dokáže změnit právo. Kdo je ta tvoje? Kde je tvůj důvod, proč bych ti to měl dát? Kde je tvá cena, Joeli? No tak, dej mi cokoli!“

Joel o krok ustoupil, v obličeji měl vepsanou silnou frustraci.

Riley se ušklíbl a pronesl: „Chceš otevřít knihu? Pojďme na věc.“
Když se Rileyho vymahač přesunul k baru, nalil do sklenice čtyřicet let starý koňak a přinesl ho svému bossovi, nikdo neřekl ani slovo. Nikdo se nepohnul, nezamrkal a možná ani nedýchal. Jako by všichni čekali na to, až dopadne další rána.

Dokonce i Joel zůstal stát, naprosto ohromeně a hloupě.

Což nebylo nic nového.

„U každých dveří stojí někdo z mých mužů,“ informoval Riley. „Každý z nich je ozbrojený a ochotný zemřít, jen aby se přes něj nikdo nedostal. V téhle místnosti mám šest mužů a každý může vidět, že zbraně už mají připravené, nicméně byl bych ochotný vsadit se, že se nemůžou dočkat toho, aby se mohli předvést. Pokud si někdo z vás přeje právě teď odejít, usnadním vám to. Vyneseme vás v pytli na odpadky. Doufám, že je to všem jasné.“

„Teď se bude hrát takhle?“ zeptal se Joel tiše. „Chystáš se to místo vynutit si silou, protože všechny vyděsíš, aby ti to dali? Chystáš se tu pozici, kterou si nezasloužíš, vzít ozbrojenou cestou?“

Riley se teď natočil dost na to, aby Adriano viděl jeho profil. Riley se tvářil pobaveně. „Ach, Joeli, máš ještě hodně co se učit. Zasloužím si to mnohem víc než ty a tady předvádím, proč přesně to tak je. Copak to nevidíš, ty blázne?“

„Vidím muže, který je neschopný získat to správně,“ zamumlal Joel.

„A jak sis ho chtěl vzít ty?“ odsekl Riley. „Podle, v tichosti a bez souhlasu všech mužů? Joeli, no tak, víš to moc dobře. Tvoje pozice by proti mně nikdy neobstála.“

Joel ztěžka polkl. „Nevím.“

„No, předpokládám, že to teď nezjistíme, že?“

„To proto jsi zabil i Laurenta Rossi?“ zeptal se Joel. „Jeho oddanost rodině Trentini by mohla způsobit vychýlení jiným směrem, než vedou tvé zájmy?“

Riley vyštěkl smíchy. „Ani to jsem neudělal.“
„Lžeš,“ obvinil ho Joel.

„Nelže,“ ozval se z rohu klidný, pevný hlas.

Všechny hlavy přítomných se otočily směrem k Tommasu Rossi. Aniž by dával najevo radost z pozornosti, která se mu dostala, upil ze své sklenice. Skoro jako by si tu pozornost ničím nezasloužil. Znovu zvedl sklenici a napil se. Nevypadal, že by ho situace, která se tu odehrávala, nějak rozrušovala.

„Nelže,“ zopakoval Tommas.

„A jak si tím můžeš být jistý?“ zeptal se Joel svého kdysi nejlepšího přítele.

Adirano věděl, že se ti dva muži se během posledních pár měsíců rozdělili. Joel byl k lidem kolem sebe tak nedůvěřivý, že dokonce svého přítele odtlačil pryč. Místo toho se obklopil lidmi, kteří ho využívali a manipulovali jím. Lidmi jako Walter a Dean Artino.

„Jsem si tím jistý, protože vím, kdo mého otce zabil. Riley to nebyl,“ řekl Tommas upřímně.

„Kdo tedy?“ dožadoval se Joel odpovědi.

Tommas se usmál. Byl to naprosto chladný a bezcitný úsměv. Jeho další slova byla stejně bezcitná. „Já.“

Pokud by v ten okamžik na zem spadl špendlík, jeho dopad by vyvolal hlasitou ozvěnu, protože v místnosti začalo panovat neskutečné ticho. Ti, kteří se na Tommase ještě nedívali, k němu otočili oči. Zbytek vypadal tak, že teď těkal očima mezi mužem v koutě a Joelem, který stál uprostřed místnosti.

„Já zabil svého otce,“ řekl Tommas s povzdechem. „Stačí jeden zkyslý hrozen a otráví celé víno, Joeli. Celá léta jsem sledoval, jak se prakticky upíjel k smrti a zas a znovu dělal špatná rozhodnutí, aniž by pocítil jejich následky. Celé roky jsem cítil jeho zneužívání a jeho hlouposti. A když ublížil kromě mě i někomu dalšímu, tak měli za jeho pitomost trpět i ostatní? Už jsem to nemohl dál vystát.“

„Ty -“

„Já,“ přerušil Tommas Joela a nevzrušeně pokrčil rameny. „A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal. Varoval jsem ho, ale neposlouchal. Takže jsem to skončil. Jak jednoduché.“

Páni.

Adriano měl pocit, jako by se najednou ocitl v Twilight zóně.

Bylo to neskutečné.

Neuvěřitelné.

Riley směrem k Tommasovi s úsměvem přikývl. „S tebou se vždy dobře pracuje, Rossi.“

Tommas zvednutím skleničky Rileyho gesto oplatil. „I s tebou, starý příteli.“
Joel se zamračil. „Jak se opovažuješ?“

Tommas nevěnoval Joelovi žádnou reakci. „Za rodinu Rossi nominuji Rileyho Conti jako bosse. Můžu tě ujistit, že mí muži s nominací souhlasí a nikdo z nich v tomhle okamžiku nebude nic namítat. Jsem víc než schopný mluvit za ně, ale pokud někdo z mých lidí cítí potřebu svůj souhlas potvrdit, má možnost.“

V místnosti na okamžik panovalo ticho.

Jen na okamžik…

A pak…

„Ano,“ ozval se hlas.

„Ano.“

„Ano.“

To slovo se ozývalo zas a znovu. Desetkrát, dvanáctkrát a pak patnáctkrát.

Když Tommas sledoval Joela, jak uprostřed místnosti rozčileně odfrkoval, jeho samolibý úsměv ještě vzrostl.

Když se z celé místnosti ozýval potvrzující úsměv, Adriano přistihl i sám sebe, jak se usmíval.

„Ano,“ řekl další muž za rodinu Conti.

Znovu se rozproudila slova lidí, kteří dnešní večer dorazili. Všechny hlasy mužů, kteří patřili do rodiny Conti, kteří mohli a chtěli promluvit. Riley zůstal nehybně stát, prstem přejížděl po okraji své sklenice a hleděl na zlatavou tekutinu uvnitř, jako by se právě nejednalo o jeho místo.

Potřeboval jen nominaci. Potřeboval ještě druhý hlas.

„DeLuca?“ zeptal se Riley tiše.

Theo se ztěžka nadechl. V jeho hnědém pohledu byla vidět zlost. „Uznávám.“

Riley se usmál. „Připouštím.“

„Nemám námitek, uznávám,“ zavrčel Theo. „Uznávám, ale neoceňuji to.“

„Což znamená, že jsi chytrý muž, Theo,“ řekl Riley s pokrčením ramen.

„Může být.“

„A můj syn,“ dodal Riley a kývl dozadu k tichému Adrianovi, „ti má co odčinit, Theo.“

„Za zabití mých mužů. Ano. Slyšel jsem.“ Theo se podíval na Adriana a pak svou pozornost vrátil zpátky k Rileymu. „Teď od tvého syna nic nechci, ale až se o to rozhodnu požádat, přijmu omluvu od tebe.“

Riley zvedl bradu. „Těším se na to.“

„Já ne,“ odpověděl Theo a v úšklebku blýskl zuby. „Ano, uznávám tě na to místo.“

„Ano,“ ozvalo se potvrzení od dalšího muže z rodiny DeLuca.

Následovala další přitakání.

Tiše, skoro tak tiše, že to téměř nebylo slyšet, vyplivl své „ano“ Walter Artino.

Když se rozhostilo ticho, Riley se zadíval na Joela.

„Měl bys být opatrný v tom, komu věříš, Joeli,“ řekl Riley. „Nikdo kolem tebe ti nezaručuje bezpečí, můj chlapče. Pracují jen ve svůj vlastní prospěch, a ty samozřejmě též. Vzdej to dobrovolně – uchovej si aspoň část své důstojnosti. Snažil ses – to ti přiznávám. Zatraceně tvrdě ses snažil. Vím o tvém malém výletu do Vegas i o tom, že ses snažil spojit s menšími rodinami v New Yorku. Vím o tom, že jsi u Komise žádal o úder proti mně. Úder, který ti byl odepřen. Nezvládneš to, ale udělal jsi mnohem víc, než bude muset dělat většina lidí. Vezmi si z toho poučení a buď šťastný, že ti toho tak moc dávám. Dovolím ti, aby sis udržel své místo v mafii jako capo, který bude mít svůj gang a peníze, který si vydělá. Budeš mít tu samou sílu hlasu, jako má jakýkoli jiný capo, který je v této místnosti. Není to ztráta, Joeli. Do doby, kdy budeš dělat správná rozhodnutí, to není selhání,“ dokončil Riley ostře. „Nebuď idiotem. Rozhoduj se správně.“

Joel se otevřeně mračil, nicméně nedokázal vytvořit žádná slova, aby promluvil.

Adriano cítil, že se v místnosti už změnila atmosféra. Jeho otec to měl – dostal všechno, co chtěl. Riley nečekal na to, aby mu to někdo dal. Ne, vzal si to, ať už mu to ostatní byli ochotní dát, či nikoli.

Strach a respekt šly ruku v ruce.

Tohle bylo to, jak fungovala mafie.

„Vznes námitky, Joeli. Jen si troufni,“ vyhrožoval Riley se zlomyslným úšklebkem. „Vznes námitky na mé místo a já ti vystřelím mozek z hlavy přímo na tyhle nádherné orientální koberce. Pokud sis myslel, že bylo těžké dostat Terrancovu krev ze stěn, jen si představ, jak těžké by bylo dostat tu tvou z podlahy.“

Joel zatínal zuby. Odmítal promluvit.

„Vznes námitky,“ zasyčel Riley.

Dej mi důvod, pomyslel si Adriano.

Potřeboval jen jeden.

Jen jeden pro to, aby dostal to, co potřeboval – dostal Alessu. V domě by nebyl žádný mafián, takže by byla volná přesně tak, jak si přála.

Dej mi zasraný důvod.

„Ano,“ zašeptal Joel.

Bylo hotovo.

**********

Pro to, co následovalo poté, co se stal Riley mafiánským bossem, by bylo slovo oslava moc mírné. Adriano předpokládal, že by si jeho otec mohl vychutnat své vítěství v klidu, nepřitahovat na sebe pozornost a na chvíli zůstat mimo radar, ale Riley se vydal naprosto opačným směrem. Slavil otevřeně. Okamžitě vyslal své jméno na ulice a naprosto ignoroval tradici, že přední boss operací se vždy držel v pozadí.

Skoro to vypadalo tak, jako by chtěl Riley ostatní vyzvat, aby ho napadli.

Adrianovi to bylo úplně jedno.

Dostal to, co chtěl… no, skoro.

Týden poté, co jeho otec získal své místo jako bosse, Adriano stále ještě nebyl blíž k Alesse. Stále ho trápily myšlenky na ní a její těhotenství. Měl obavy z toho, co by se mohlo stát, kdy její bratr přišel na jejich tajemství.

Adriano stále ještě nevymyslel plán, který by jim mohl skutečně fungovat.

Samozřejmě, že vždycky byla možnost, že by utekli, ale Adriano nebyl tím typem. Alessa si taky zasloužila mnohem víc, než takovou ostudu. Adriano nechtěl uvést do rozpaků rodinu, kterou milovala, a která o ní měla starost – kromě jejího bratra – jen proto, že nedokázal najít lepší cestu k tomu, aby napravil situaci, ve které se nacházeli.

„Kde se dneska večer toulá tvoje hlava?“ zeptal se Tommas, čímž vytrhl Adriana z jeho myšlenek.

„Hmm?“

„Vysoko v oblacích. Tak jako vždycky,“ zamumlal Riley.

Adriano po svém otci střelil velice ošklivým pohledem, zvedl své pivo a jedním lokem ho dopil. „Jen jsem přemýšlel.“

„O čem?“ zeptal se Tommas.

„Samé nedůležité věci,“ odpověděl Riley.

„Tati, neprovokuj,“ varoval ho Adriano.

Riley pokrčil rameny a zakrojil se do svého steaku. Svou pozornost obrátil k Evelině. „Jsi připravena opustit byt svého bratra a vrátit se zpátky domů?“

Evelina se sladce usmála. „Jestli myslíš zpátky domů můj pokoj na koleji, tak ano, jsem.“

„Evelino,“ řekl Riley chladně.

„Skončilo to, tati,“ řekl Adriano za svou sestru. „Dovol jí vrátit se na kolej a zpátky k jejímu životu. Co máš za zatracený problém?“

Riley se zamračil. „Problém je, synu, v tom, že Evelina stále porušuje má pravidla. Bez ohledu na ostatní věci stále nevěřím tomu, že by dodržovala má pravidla.“

Evelina se přes stůl zamračila. „V tom případě zůstanu u Adriana.“

„Dobře, ale bez ohledu na to, kde žiješ, stále musíš dodržovat pravidla, Eve.“

Adriano se zadíval na strop. Přál si, aby ho celého pohltil. S celou tou večeří už skončil. Nebylo to proto, že by neměl rád Tommase, protože toho měl rád. A večeře s Evelinou byla také v pohodě. Ale Riley měl svůj způsob, jak všechno znepříjemnit, a díky svému arogantnímu postoji, který projevoval na každém kroku, to teď dělal víc, než obvykle.

Podle toho, co Adriano věděl, byl Tommas pozván na večeři proto, aby s ním bylo projednáno postavení. Vypadalo to, že se mu Riley chystal dát vyšší pozici jako underbosse. Adriano ani na okamžik nepopíral, že Tommas by byl dobrým underbossem. Tommas byl Adrianovým bratrancem, ale jen díky manželství. Adrianova matka, Mia, byla adoptovanou sestrou Tommasovy matky, Sereny.

Ale večeře byla jen otázkou sémantiky.

Vymahači u vchodů a ostatní stoly byly jen pro show.

Adrianova a Evelinina přítomnost tu byla jen na efekt.

Byla to jen další hra Rileyho Conti. Jistě, hrál to velice dobře, ale Adriano měl na starost lepší věci. Jako třeba svou dívku a dítě, které čekala.

Jeho dítě.

Sakra.

Adrianova mysl tu dneska přítomna nebyla.

Jeho pozornost přitáhlo zabzučení mobilního telefonu. Zkontroloval si příchozí zprávu a překvapilo ho, že to byl text s obrázkem. Otevřel zprávu a uviděl fotku Alessy, která se usmívala a právě mrkla.

Vypadala šťastně – dokonce zářila.

A pokud mu pozadí poskytlo nějaké vodítko, tak byla zjevně v jeho bytě.

Adriano neměl ani ponětí, jak se Alessa dostala do jeho bytu. Joel se zjevně ke svým sestrám stále choval jako kretén a držel je na krátkém vodítku. Alessa měla od Adrianova bytu klíč, ale nejdřív by se nějak musela dostat zpod Joelova dozoru.

Bylo mu to jedno.

Nezáleželo mu na tom.

Byla tam a to bylo přesně místo, kam se zasraně chystal i on.

„Co to má znamenat?“ zeptal se jeho otec, aniž by byť na okamžik spustil oči ze svého steaku.

Adriano se zvedl, odhodil ubrousek a strčil si telefon zpátky do kapsy. „Obchody. Rád jsem tě viděl, Tommasi.“

„Já tebe taky, Adriano,“ odpověděl Tommas.

„Eve, uvidíme se později. Řidič tě pak odveze zpátky, jo?“ zeptal se Adriano své sestry.

Evelina přikývla. „Jistě.“

Riley si přimhouřenýma očima změřil svého syna. „Jaké obchody?“

Adriano se ušklíbl. „Mnohem důležitější, než je tenhle.“

**********

Když Adriano dorazil do svého bytu, Alessa byla právě u sporáku a něco dělala. Zabouchl za sebou dveře a zamkl. Jako by možná někdo mohl dorazit a ukradnout mu ji. Když ji popadl kolem pasu, zvedl ji a posadil na stůl, melodicky se zasmála.

„Co tu děláš?“ zeptal se a zas a znovu ji políbil na rty.

Alessa si povzdechla a naklonila hlavu na stranu, aby mu umožnila lepší přístup ke svému krku. „Bože, přestaň to dělat.“

„Ach, budu.“

Ve skutečnosti toho plánoval mnohem víc.

Adriano zatímco ji líbal a oždiboval klíční kost, vytáhl její vlněné šaty nad boky. Pod šaty měla růžová bavlněná tanga a na nohou boty na vysokém podpatku.

„Měla bys přestat nosit tak vysoké podpatky,“ řekl Adriano, sundal jí střevíčky a nechal je dopadnout na podlahu. „Zlámeš si svůj zatracený vaz.“

„Jsem těhotná, ne invalidní,“ řekla Alessa se zachichotáním.

Adriano ji stáhl na samotný okraj stolu a rukama zajel pod její šaty výš, až se jeho dlaně dotkly jejího plochého bříška. Alessa láskou a veselím rozevřela oči. Na rtech se jí objevil sexy úsměv.

„Ahoj,“ zašeptala.

„Ahoj, Lisso.“

„Takže, s Abriellou jsme šly nakupovat a ztratila se chlapům, kteří nás doprovázeli. Vysadila mě tu a později se pro mě vrátí. Zní to dobře?“

Zatraceně dobře.

„Zní to perfektně,“ řekl Adriano.

„Neměl jsi dneska na práci něco lepšího?“

„Není nic důležitějšího, než tě vidět, Alesso.“

Usmála se. „To jsem potřebovala slyšet. Stýskalo se mi.“

„Já vím.“ Adriano střelil pohledem přes rameno na polévku, která se vařila na jeho sporáku. „Od kdy jíš kuřecí nudlovou polévku?“

„Je to jediná věc, kterou můžu vařit, aniž by se mi chtělo zvracet. Je domácí.“

„Já jsem na to měl v lednici věci?“ zeptal se.

„A ve skříni. Eve musela opět nakoupit.“

Adriano se zasmál a přitáhl si ji k sobě blíž, až se dotýkali svými nosy. „Voníš po broskvích.“

„Než jsi dorazil domů, jednu jsem snědla.“

„Líbí se mi to,“ zamumlal do jejích rtů.

Domů.

Líbilo se mu, jak z jejích rtů znělo slovo domů.

Když ji Adriano políbil, cítil na jejím jazyku chuť broskví. Alessa mu dovolila, aby popadl její vlasy do pěsti, přiměl jí zaklonit hlavu a políbit ji takovou silou, jak jen mohl. Chtěl vlastnit její ústa. Chtěl, aby ho na nich cítila několik dnů.

Alessa na stole roztáhla nohy o něco víc a on zajel svou rukou mezi její stehna. Nechtěl ztrácet čas. Neměli celou zatracenou věčnost. Evelina se mohla každým okamžikem vrátit domů.

Byla to časovaná bomba, která mohla každým okamžikem vybuchnout.

„Dovol mi, abych tě pomiloval,“ řekl Adriano, znovu ji políbil a přes bavlněná tanga přejel prsty po její broskvičce. „Jsi pod mými prsty tak zatraceně horká a já jsem zatím jen stěží co udělal, Lisso. Představ si, jak se budeš cítit, až se v tobě ocitne můj penis.“

Alessa si s přikývnutím olízla rty. „Taky to chci.“

Bože.

I jeho.

„Tak si pospěš a dostaň ho tam,“ dodala Alessa.

Adriano se zasmál. Silně a hluboce. Nedokázal Alesse nic odepřít. A už vůbec ne, když o to takhle požádala.

„Tak ďábelská,“ řekl jí.

„To ty jsi to ze mě udělal.“

Udělal.

Adriano zahákl prsty za okraj jejích kalhotek a stáhl jí je dolů. Roztáhla nohy ještě víc. Šaty měla vytažené nad pasem, takže měl ten nejlepší výhled na její růžovou, mokrou kočičku, která tu byla na stole přímo před ním jako skvělý bufet.

Chtěl ochutnat. Takže si ji vzal.

Adriano klesl na kolena a dřív, než zabořil svůj obličej mezi její stehna a na svém jazyku pocítil její horkou, mokrou chuť, se na Alessu usmál. Prsty jí držel za boky, které se jí celé třásly a přidržoval ji tak na místě, zatímco jazykem zajížděl do jejího těsného, sevřeného kanálku.

Ozvěnou se ozval její hlasitý překvapený výkřik. Zabořila prsty do jeho vlasů, pevně si ho držela u sebe a každému výpadu jeho jazyka vycházela svými boky vstříc. Adriano ji lízal po celém klitorisu, nabíral její vzrušení a zbožňoval to, jak chutnala.

Nic nebylo lepšího, než Alessa.

Nic jako tohle.

„Tak zatraceně horké,“ zašeptala Alessa a s přimhouřenýma očima ho pozorovala.

„Chceš se udělat?“ zeptal se a zajel do její kočičky palcem. Pak ho poškádlil i jazykem. S úsměvem políbil ten drobný svazeček nervů. „Chceš se udělat pod mými ústy a vyvrcholit, Alesso?“

Zafňukala tím nejsladším zvukem, který kdy existoval. „Prosím.“

„Samozřejmě, krásko.“

Adriano napadl její klitoris jazykem a palcem pracoval na její mokré kočičce, přejížděl tam a sem. Očima se stále soustředil na Alessinu nádhernou tvář. Uvnitř byla tak neuvěřitelně mokrá a skoro mu přišlo, že její tělo bylo pod jeho dotekem mnohem citlivější. Čím rychleji pracoval jazykem na jejím pohlaví, tím důrazněji k němu přirážela boky.

Jako by ten orgasmus chtěla. Jako by se za ním honila.

Zatraceně to potřeboval.

Netrvalo dlouho, vykřikla jeho jméno a celé tělo se jí roztřáslo.

„Adriano!“

Jo, do pekla.

Tohle bylo tam, kam směřovali.

Ale bude to stát za to.

Ještě dřív, než se Alessa stihla ze svého orgasmu úplně vzpamatovat, ji s roztaženýma nohama položil na stůl a z boků si stáhl kalhoty. Z boxerek osvobodil svou tvrdou erekci a přejel si po ní rukou. Pohledem sledoval Alessu, která byla pod ním.

„Tak nádherná,“ řekl.

Byla celá zadýchaná, s růžovými tvářemi, mokrá a připravená na další kolo.

„Teď,“ dožadovala se Alessa a nohama ho objala kolem boků. „Ošukej mě přímo teď.“

Adriano vklouzl hlavičkou svého ptáka do jejích masitých záhybů a usídlil se tam. Alessa s blaženým výdechem nad stolem vyklenula záda. V obličeji se jí zračilo čiré potěšení. Adriano popadl její zápěstí do dlaní, zvedl jí ruce nahoru, aby jí udržel na místě a začal na ní jezdit.

Chtěl šukat.

Tvrdě. Hrubě.

Chtěl cítit to, jak se udělá, celým svým penisem.

„Lisso, znovu,“ dožadoval se Adriano hustým hlasem. „Znovu se pro mě udělej, má krásko. Ukaž mi, jak to chceš.“

Alessa doširoka rozevřela oči a setkala se s jeho pohledem. S jeho jménem na špičce jazyku otevřela ústa. „Tak mi to dej.“

Zatraceně jo.

**********

„Jak se cítíš?“ zeptal se Adriano a svými ústy a nosem se tiskl k Alessině krku. Voněla po sexu a po něm. Bylo to ještě lepší než jakákoli zatracená věc, kterou dřív cítil. A byla měkká, jako hedvábí. „Ještě lépe?“

Alessa se usmála a natočila hlavu jen tak, aby ho mohla políbit na tvář. Přikývla. „O hodně lépe.“

Seděla na jeho klíně a on přitom sledoval nějakou televizní reality show, při které soutěžící bojovali o směsně malou sumu peněz. Rukou ji objal kolem pasu a stiskl jí o něco pevněji. Hodně brzo už by měla odejít.

„A tohle?“ zeptal se Adriano a zajel prsty na její bříško.

„Včera jsem byla u lékaře. Kontrolovali tlukot srdce.“

„A?“

„Všechno zní dobře.“

Adriano si vydechl. Ani si neuvědomoval, že do teď zadržoval dech. „Skvěle, zlato.“

„Jsi vyděšený?“

„Z čeho?“ zeptal se.

„Lidé to zjistí.“

Adriano se zasmál. „Víš, právě teď se mnohem víc soustředím na tebe a na to, abys byla při svém prvním těhotenství šťastná, zdravá a v bezpečí. To je to jediné, na čem mi záleží, Lisso.“

Alessa se na něj podívala přes rameno. Oči měla sklopené, jako by ho sledovala skrz řasy. „Skutečně?“

„Jo, skutečně.“

„Ani si to neuvědomuješ, že?“ zeptala se.

„Neuvědomuji co?“

„Jak dobrý jsi ve svém srdci, jak dobrý jsi ty.“

Zabíjel muže.

Prodával drogy a na živobytí si vydělával praním špinavých peněz.

Narodil se a vyrůstal v mafii.

Pokud by měl popsat sám sebe, slovo dobrý by bylo to poslední, které by mohl použít.

„Jsem?“ zeptal se.

„Pro mě ano.

„Ty jsi dobrá, Lisso.“

„A jsem tvoje.“

Přesně.