Jax - 9. kapitola

Překlad: Lenuszka
Kor.: Evudar

Candice

„AHOJ, ZLATO,“ ŘEKNE SOPHIA, KDYŽ vyšplhám do auta.

„Ahoj,“ zlehka se na ni usměju, než se natáhnu na zadní sedadlo, kde afektovaně přejedu svou rukou po Maddině nožce. „Ahoj, holčičko.“

„Jaxi!“ křičí Maddie, když ukáže z okna na tetovací salón.

Otočím se na svém sedadle zpět a podívám se z okna. Jax stojí za prosklenými dveřmi a sleduje nás. Ruce má strčené do kapes svých džínů a ten pohled na jeho tváři poslouží pouze k tomu, že jsem smutnější. Cítím se špatně z toho, jak jsem se dneska chovala, ale jsem raněná. Ani se nezajímám o hloupého Jasona. Nejvíc mě vytáčí fakt, že Jax mě nechce, ale také nechce, aby mě měl někdo jiný. To není fér. Odvrátím se od okna.

„Zavez mě domů.“

„Máš slzy v očích, bejby?“ ptá se Sophia, když mi položí ruku na stehno. „Vy dva jste se pohádali?“

„Ne. Jen jsem měla den blbec.“ Neřeknu jí, co se stalo včera, lhala jsem a řekla, že Jax musí zpátky do práce, a proto nemohl přijít na večeři.

„Nic jsi mu neřekla, že?“

„Co? Samozřejmě, že ne. Není důvod. Radši ať věci zůstanou tak, jak jsou.“

Ona mi věnuje dlouhý utěšující stisk, než nastartuje auto a vyjede od obrubníku.

„Jaaaaxi!“ ječí Maddie.

K sakru s touhle celou situací. Natáhnu se na zadní sedadlo a jemně třu Maddie nohu, abych ji uklidnila, když nechávám oči zavřené, abych se pokusila zastavit své vlastní slzy. Chudák Maddie. Nemůžu uvěřit, jak rychle k němu přilnula. Většinou se s cizinci nekamarádí, zvláště s muži. Důvodem je nejspíš to, že je obklopená převážně jen ženami. Co je to s tím Jaxsonem Albrightem a jeho kouzlem, kterým učarovává nám chuděrám Crawfordovým holkám?

Po tom, co se najíme, okoupu Maddie. Ona mě vždycky rozesměje. Nejsem si jistá, jak bych bez ní přežila posledních několik let. Ona je můj šťastný ostrůvek.

„Čti, Sissy,“ řekne mi, jakmile je ve svém pyžámku. Docapká ke své poličce, vytáhne svou oblíbenou knihu Velmi hladová housenka a dá mi ji. Četla jsem jí to tolikrát, že to sama zná nazpaměť.

Zvednu ji ze země a přitulím se k její tvářičce. „Pojďme dolů a řekneme mamince dobrou noc, potom ti budu číst.“

„Ne mamince – Phii.“

„Ano, Sophii,“ směju se. Během let jsem si mnohokrát přála, aby mě Sophia nechala říkat jí mami, ale je to jen titul. Sophia je matka v každém smyslu toho slova – dokazuje to znovu a znovu. Není nic, co by pro mě nebo Maddie neudělala.

••••

Vystoupím z autobusu a zamířím po King Street do tetovacího salónu. Rozhodla jsem se nejet autem. Najít v Newtownu místo k parkování je skoro nemožné. Pokud mě domů nevezme Jax, vyzvedne mě Sophia. Nelíbí se jí, že bych cestovala domů v noci veřejnou dopravou.

Včera v noci, když jsem ležela v posteli, jsem se rozhodla; je čas nechat tu věc s Jaxem být. Pohled do jeho tváře, když jsme minulý večer odjížděli, zranil mé srdce a já jsem ho nebyla schopná dostat z hlavy. Nechci mezi nás vrazit klín. Už jsem ho nechala trápit se dost. Pokud budu schopná začít randit, on musí respektovat moje přání.

Ačkoli dokud je moje srdce pořád spojené s ním, je jasné, že se to nestane.

Bude to fajn den, řeknu sama sobě. Pozitivní myšlení a tak. Miluju svou novou práci, ale víc než cokoli miluju být s Jaxem.

V břiše pocítím známé chvění, když ho před sebou uvidím. Zastavím se a skryju se za sloupem, abych ho sledovala, jak jde přes cestu. Cítím se jako stalker, ale jsem zvědavá, co má za lubem.

Zakřením se, když ho vidím jít k bezdomovci, kterému toho dne, když jsme se znovu setkali, dával jídlo a peníze. Dám si ruku na srdce a povzdechnu si, když dá tomu starému muži kelímek s kávou a malý papírový sáček. Tohle je jeden z důvodu, proč ho miluju. Má překrásnou a laskavou duši.

Počkám, dokud nevejde do obchodu, než se pohnu. On je skromný člověk a pravděpodobně by se necítil dobře, kdybych dělala povyk kolem toho, co jsem právě viděla.

Jax stojí za předním pultem a počítá peníze, když projdu dveřmi. „Ránko,“ řeknu veselým hlasem.

On vzhlédne a ten krásný úsměv, který se mu rozlije po tváři, mi vezme dech. Vždycky se zdá opravdu šťastný, že mě vidí. Je překvapivé, jak mě jeho pohled může tolik ovlivňovat.

„Ránko. Jsi tu brzy. Nemohla jsi spát?“

Zasměju se. „Ne. Přišla jsem, abychom si mohli promluvit.“

„O čem?“ zeptá se, věnuje mi svou plnou pozornost.

„O nás.“

„Sakra,“ zamumlá si, když obejde pult a vede mě k černé kožené pohovce. „Nekončíš, že ne?“

„Cože? Samozřejmě, že ne,“ řeknu, sednu si na pohovku a poklepu na místo vedle sebe. „Moc se mi tu líbí.“

„Díky Bohu. Protože se mi moc líbí tě tu mít.“

Dám mu ruku na stehno, jakmile si sedne. „Jaxi, víš, že jsi můj nejlepší kamarád, že? To se nikdy nezmění.“

„Vím,“ povzdechne si a podívá se na podlahu.

„Nechci, aby ani jeden z nás udělal něco, co by to ohrozilo. Nechci tě znovu ztratit. To bych neunesla.“

„Já taky ne.“

„No, možná bychom měli nastavit nějaká základní pravidla.“

„Jako třeba?“ zeptá se a znovu se na mě podívá.

„Nechtěla jsem s tím začínat… ty víš… s tou nocí, ale možná bych měla. Myslím, že potřebujeme pročistit vzduch a probrat to.“

„Kterou noc?“

„Tu noc, co jsi odešel.“ A zlomil mé srdce na milion malých kousků, chci dodat, ale neudělám to.

„Oh… tu noc,“ řekne, sundá si kšiltovku a projede si prsty vlasy. „To je jedna z největších věcí, kterých v životě lituju.“

„Co tím myslíš? Odejít, nebo to, co jsme udělali?

„Obojí.“

Musím zatlačit slzy, když to řekne. Uvažovala jsem, že mu řeknu o všem, čím jsem si prošla po tom, co odešel, ale teď už to nemá cenu. Neudělalo by to dobrotu. Nelituju ani vteřiny z té noci. Nesnáším, že nás rozdělila, ale byla to jedna z nejlepších zkušeností v mém životě. Nikdy nebudu litovat toho, že byl mým prvním. Bylo to všechno, v co jsem kdy doufala. Po něm už nebyl nikdo. Byla jsem tak vytížená s kosmetickou školou a pomáháním Sophii s Maddie, že na muže nebyl čas. Abych byla upřímná, ani mě nezajímali.

Jaxson Albright vlastní mé srdce. Přeju si, aby to tak nebylo, ale vlastní. Potřebujeme být na stejné lodi, jestli to má naše přátelství přežít. Byla jsem dobrá v maskování svých skutečných citů k němu, než jsme překročili hranici, a jsem si celkem jistá, že to nemůžu udělat znovu.

„Záleží mi na tobě, Jaxi.“ Odmlčím se, bojím se, že mě zradí hlas. Nechci, aby viděl, jak moc mě rozrušuje. „Hodně, ale máš pravdu. To, co jsme udělali, byla chyba.“ Tato slova mi zhořknou v puse. „Jsme přátelé a to je vše, co kdy budeme. Jestli chci vídat ostatní lidi, musíš to respektovat. A já ti prokážu tu samou laskavost. Okay?“

Zvedne se z pohovky a začne pochodovat, bojuje nějakou vnitřní bitvu. Zastaví se a chce něco říct, ale pak si to rozmyslí. Sedím tam zticha, když pokračuje v přecházení sem a tam. Cítím se nepříjemně. Když nakonec zastaví, setká se s mým pohledem.

„Okay.“

Bože. Všechno tohle kvůli jednomu slovu?

„Skvěle.“ Když se chci postavit, natáhne ruku a pomůže mi.

„Takže jsme teď v pohodě?“

Zlehka ho políbím na tvář. „Ano, Jaxi, jsme v pohodě.“

••••

Příštích několik dní plyne ve starých kolejích. No, z větší části. Jax se ještě pořád po práci nestavil na večeři. Nezmínil se o tom, takže já taky ne. Je se mnou v naprostém normálu, ale mám pocit, že se mezi námi snaží udržet odstup. Možná je to tak nejlepší. Předstírání, že do něj nejsem beznadějně zamilovaná, je docela dřina.

Sedím na recepci, když do obchodu vejde pěkná brunetka. Je vražedně oblečená a nevypadá jako typ, který by se zajímal o tetování, ale můžu se plést. Máme spoustu klientů, které bych netipovala na tetování. Minulý týden přišla šedesáti pětiletá babička, aby si nechala udělat první tetování, malého delfína na bok. Myslela jsem, že je to celkem cool.

„Ahoj,“ řekne brunetka, když dojde k pultu.

„Ahoj. Jak můžu pomoct?“

„Hledám Jaxe. Je tady?“

„Máte schůzku?“ podívám se do diáře před sebou. Vidím, že má další schůzku s někým, kdo se jmenuje Matthew. Poměrně bezpečně můžu říct, že to není on.

„Ne, nemám. Jen jsem ho chtěla krátce vidět… je volný?“

„Je s klientem, ale pokud se chceš posadit, dám mu vědět, že jsi tady.“

„Ne, to je v pořádku. Já, um… nechci ho rušit. Můžeš mu to dát místo mě?“ položí svou kabelku od návrháře na pult a svýma rukama s dokonalou manikúrou hrabe uvnitř, než vytáhne černou koženou peněženku. „Nechal si ji včera večer u mě. Našla jsem to ráno na podlaze vedle postele. Musela mu vypadnout z džínů, když se oblékal. Myslím, že ji bude potřebovat,“ nervózně se zasměje, když mi ji podává.

Donutím se k úsměvu, když se mé už tak pomlácené srdce rozpadne ve dví.

„Jasně. Dám mu to.“ Ačkoli bych mu to nejraději vrazila do jeho pokryteckého zadku s dvojím metrem.

Jax

Jdu za svým klientem Bradem k recepci, když jsme hotoví. Strávil jsem poslední tři hodiny finálními úpravami velkého orla, kterého má přes celá záda. Trvalo mi pět sezení to dokončit, ale stálo to za všechen ten čas, který jsem na tom strávil – vypadalo to úžasně. Ujistil jsem se, že si to vyfotím, než si znovu oblékl tričko. Miluju ten spokojený pohled svých klientů, když je práce hotová.

„Jako další chci na svou paži jména svých dětí,“ řekne. „Budu ale potřebovat několik týdnů, abych na to našetřil.“

„Není problém. Jen promluv s Candice, ona ti dá termín, až budeš připravený.“

„Ještě jednou díky, kámo,“ řekne a podá mi ruku. „Jsem z tvé práce nadšený.“

„Není zač.“ Když si potřeseme rukama, obrátím svou pozornost ke Candice. „Půjdu ven pro něco k snědku. Chceš něco?“

„V žádném případě,“ řekne, aniž by se na mě podívala. „Oh, budeš potřebovat tohle,“ plácne na pult mou peněženku.

Poškrábu se na hlavě, když si pro ni jdu. „Uvažoval jsem, kam jsem ji dal. Kde jsi ji našla?“

„Nenašla.“ Krátce se na mě podívá, než sklopí oči a pokračuje v listování diářem před sebou. „Nechal jsi ji minulou noc na podlaze vedle postele nějaké holky. Stavila se tu před chvílí.“

Slyším, jak se za mnou Brad zasměje, ale já nejsem pobavený. Šel jsem na několik drinků, abych utopil žal a skončil jsem tím, že jsem šel domů s nějakou holkou. Ne proto, že by mě přitahovala – právě naopak. Jen jsem na chvíli potřeboval na Candice zapomenout. Ona mě pohlcuje.

Šílené je, že jsem celou tu dobu myslel na Candice. Jen jsem zavřel oči, představoval jsem si, že je to ona. Ale přesně jako ostatní, byla i včerejší noc celá marná. Moje srdce nechce přestat toužit po jediné osobě, kterou znám, a kterou nemůžu znovu mít. Jsem ztracený případ.

Zvednu svou peněženku a nechám Brada s Candice, když zamířím na ulici. Nesnáším, že ví, co jsem udělal minulou noc, ale nemůžu říct nic, čím bych zvrátil to, co se stalo. Neměl bych se starat, ale starám se. Candice mi celkem jasně vysvětlila, že jsme jen přátelé, a to je vše, čím kdy budeme. Ale poslední věc, kterou chci udělat, je předhazovat jí své úlovky. Kdyby to bylo naopak, vím, že bych to nesnášel.

Když jsme dalšího rána spolu mluvili, skoro jsem jí vyznal lásku. Naštěstí jsem zvládnul zavřít pusu, než mi ta slova vypadla – jen by to tuhle trapnou situaci ještě zhoršilo. Nikdy bych jí nemohl dát to, co chce. Jen bych to posral a zničil všechno, co máme. Odmítl jsem nechat své city zasahovat do našeho přátelství.

Po zbytek dne je Candice tichá. Pořád se mnou mluví, ale je ve své obvyklé bublině. Nejsem hloupý; je raněná, nebo možná jen naštvaná. Pravděpodobně si myslí, že jsem pokrytec … kvůli tomu, jak jsem se staral o Jasona.

Uklízím po jednom svém klientovi, když mi zaklepe na dveře.

„Ahoj,“ řekne. „Můžu dovnitř?“

„Samozřejmě.“ Okamžitě si myslím, že vytáhne to s tou peněženkou, ale ne. Ona je lepší, než já.

„Sophia chce vědět, jestli dnes večer přijdeš na večeři.“

Zakřením se. „Chceš mě tam?“

„Ptám se tě, ne?“

„Dobře, rád.“ Uleví se mi, že je to v pohodě.

„Dobře. Dám jí vědět.“ Otočí se k odchodu, ale pak se zastaví. „Můžu se teda svézt domů s tebou?“

„Jasně. Je zbytečné, aby se sem Sophia štrachala celou cestu, když k tobě stejně jedu.“

Otočí se, přes rameno se usměje a zmizí v chodbě. Jsem vděčný, že se minimálně snaží udržet věci normální. Modlím se, aby to pro nás oba bylo lepší.

Musí.