Jax - 21. kapitola

Překlad: Lenuszka
Kor.: Evudar

Candice

OTŘU SI SLZY Z OČÍ, KDYŽ SLEDUJU MADDIE A Jaxe, jak se znovu setkají. Je to tak krásný pohled. Ulevilo se mi, že je to tajemství konečně venku, ale láme mi srdce vědět, že se mi od něj nedostalo té samé reakce, když mě uviděl. Ale nemůžu ho vinit. Měla jsem ji přivézt dřív, ale čím déle jsem zůstávala v pozadí, tím těžší bylo se vrátit. Potřebovala jsem čas k přemýšlení, abych si pročistila hlavu, a co bylo nejdůležitější, abych se uzdravila. Navíc jsem byla vyděšená – vyděšená, že by mi vzal mou malou holčičku.

Mé srdce se roztříštilo, když ode mě Jax té noci znovu odešel, a pak mi odmítal zvednout telefon. Doufám, že mi časem odpustí, že jsem mu to neřekla hned na začátku. Upřímně jsem si myslela, že dělám správnou věc. Netušila jsem, že se znovu setkáme, nebo že odejde z politiky. Nelegitimní dítě by zničilo jeho kariéru dřív, než by vůbec začala. To byla jedna z mnoha věcí, které jsem zvažovala, než jsem souhlasila, aby Sophia vychovávala Maddie jako svou vlastní. Bylo to nejtěžší rozhodnutí, jaké jsem kdy musela udělat. Maddie byla moje malá holčička, a jediná část Jaxe, která mi zůstala. Skoro mě zabilo ustoupit z cesty, kterou jsem vytvořila.

Stojím na přední verandě a sleduju je, příliš vyděšená se hnout. Ze svého místa nemůžu vidět Jaxovu tvář, protože je zabořená do ohbí Maddyina krku, ale podle lehce trhavých pohybů jeho těla můžu říct, že brečí. Zabíjí mě vědomí, že jsem ho takhle ranila. Chci k němu běžet a obejmout ho, ale vím, že by to nechtěl. Kdyby pomohlo padnout na kolena, prosit a žadonit o jeho odpuštění, neváhala bych. Není nic, co bych neudělala, abych to napravila.

Uběhnou minuty, než konečně postaví Maddie na nohy a otře si oči. Zvedne tašku z obchodu, než ji zvedne volnou rukou. Úsměv na jeho tváři, když se na ni dívá, mi zahřívá srdce. Bude úžasný otec. Chci to pro ni. Chci, aby měla všechno, co já jsem neměla.

Srdce se mi rozbuší, když ke mně dojdou. Netuším, jakého druhu přivítání se mi dostane, ale už vím, že mě nebude vítat s rozevřenou náručí.

Dokud ode mě nejsou pár stop, jeho oči se ke mně nepohnou. Krátce se zastaví a viditelně vydechne, ale jeho výraz zůstává pasivní. Jak jsem očekávala, nevypadá šťastně, že mě vidí. Jsem překvapená, jak moc mě jeho nedostatečná reakce zraňuje. Místo hněvu, který jsem očekávala, vidím jen bolest. Odporné množství bolesti. Ztěžka polknu při pokusu zadržet slzy. Vím z první ruky, jak moc ho jeho rodina celé roky zraňovala, takže sama sebe nenávidím za to, že mu dělám to samé.

„Ahoj,“ zašeptám.

„Ahoj.“ Pročistí si hrdlo, když projde kolem mě. Postaví Maddie na zem, vyloví klíče z kapsy. Znovu si ji vezme do náruče, než vejde dovnitř. Napůl čekám, že mi třískne dveřmi před nosem, ale neudělá to. Nejsem si jistá, jestli jsem v jeho domě ještě vítaná, ale i tak vejdu. Mám mu toho tolik co říct a odmítám odtud odejít, než si mě vyslechne. Ať už mou verzi příběhu slyšet chce nebo ne, dostane ji.

Jax vezme Maddie do obýváku a posadí ji na pohovku. Stojím ve dveřích, zatímco on zapne televizi, přepne na kanál Nick Jr. Nepodívá se na mě, když kolem mě projde do kuchyně. Nejsem si jistá, jestli chce, abych ho následovala, ale udělám to.

Najdu ho stát u pultu. Je ke mně zády, když vybaluje nákup. Já se zastavím hned za dveřmi, strčím si nervózně ruce do kapes svých džínů. Jsem zdrcená způsobem, jakým mezi námi věci skončily. Chybí mi jeho přátelství, jeho polibky, jeho obětí – jeho všechno. Strávila jsem posledních šest měsíců snahou nechat své city k němu jít, ale úplně zbytečně. Pořád ho miluju.

„Ví Sophia, že jsi zpátky?“ zeptá se bez toho, aby se otočil. V jeho hlase je jed.

„Ještě ne. Nejdřív jsem šla sem. Chci s tebou mluvit a myslela jsem, že bys rád viděl Maddie.“

„Na to je trochu pozdě, nemyslíš?“ vyštěkne, když se otočí.

„Chtěl jsem ji vidět před šesti měsíc, Candice. A od té doby každý zatracený den. Ale zase jsi mi to ukradla. Ukrývat mou dceru tři roky ti nestačilo? Musela jsi přidat ještě dalších šest měsíců, jen abys mě trápila dál?“ Zvedne své třesoucí se ruce a projede si vlasy. „Kdybych věděl, že je moje, chtěl bych tu být od samého začátku. Od jejího narození, jejích prvních slov, jejích prvních krůčků – u všeho. Ale ty jsi mi nedala šanci. Nikdy jsem tě nepovažoval za tak sobeckou mrchu. Opravdu jsi ze mě udělala blázna.“

Jeho slova bodají, ale hádám, že si je zasloužím. „Takhle to nebylo, Jaxi,“ řeknu, když k němu udělám krok.

„Ne.“ Zvedne ruku. „Takže jsi mi roky nezamlčovala pravdu, nebo s ní nezmizela na šest měsíců?“

„Ano.“ Povzdechnu a podívám se na podlahu. Nemůžu snést tu nenávist v jeho očích.

„Přesně.“ Neřekne nic jiného, když zvedne karton mléka z lavičky a jde k lednici. „Řeknu ti tohle; zkus mi ji vzít znovu a budeš toho litovat.“

„Takže teď mi vyhrožuješ?“

„Věř tomu, že ano. Nenechám se okrást už ani o jeden den v životě své dcery.“

„To ani nemusíš.“

„Opravdu?“

„Ano, opravdu.“ Nikdy jsem tuhle jeho stránku neviděla. Nelíbí se mi.

„A čekáš, že mi tvoje slovo bude stačit? Jednou jsem ti věřil, Candice. Nejsem tak hloupý, abych to udělal podruhé. Půjdu k právníkovi. Chci společnou péči. Pokud nesouhlasíš, budu bojovat.“

„Jaxi.“ Skousnu si svůj spodní ret, když se začne chvět. Nevím, co říct, abych to zlepšila. Když mi oči naplní slzy, odvrátím se. „Omlouvám se,“ zašeptám. „Tohle dělat nemusíš. Můžeš ji vídat, kdykoli budeš chtít. Slibuju.“

„Huh,“ odfrkne si, jako by mi nevěřil.

Sice je naštvaný a má všechna práva být, ale jeho přístup mě opravdu vytáčí. „Nemusíš se chovat jako takový debil. Pokazila jsem to, vím to. Nedal jsi mi šanci to vysvětlit.“

On udeří pěstí do lavičky, až nadskočím. „Možná jsem tě opustil, ale viníš mě? Vypustíš na mě takovou bombu a čekáš, že udržím tempo? Byl jsem v šoku, naštvaný a naprosto zničený, že jsi mě podvedla.“

„Já…“

„Nech mě to doříct. Potřeboval jsem čas, abych zpracoval fakt, že mám dceru, o které jsem nevěděl. Že moje nejlepší kamarádka – žena, kterou jsem miloval – ta osoba, které jsem věřil nejvíc ze všech, mi lhala a roky mě klamala. Jen se zkus na chvilku vžít do mé situace. Ve svém srdci jsem chtěl věřit, že ta Candice, kterou jsem znal, by nikdy neudělala něco tak neskutečně krutého bez dobrého důvodu. To jsem byl blázen.“

Vím, že si zasloužím každé nenávistné slovo, které vypustí z pusy, ale pořád to bolí to slyšet. Nikdy se mnou takhle nejednal. „Je mi to líto, Jaxi.“

To je ubohá odpověď, ale nevím, co jiného říct.

„Mně taky,“ řekne, v hlase mu zní zklamání. „Ty jsi byla ta nejlepší věc, která se mi kdy stala, Candice… nebo jsem si to aspoň myslel.“

Jax

Cítím se jako hajzl, když si Candice zaboří tvář do dlaní a začne vzlykat, ale i když bych moc chtěl, odmítám ji utěšit. Jsem neskutečně zraněný a naštvaný. Tahle slova ve mně hnisala dlouhých šest měsíců; musel jsem je říct. Bez ohledu na to, jaké měla důvody, to, co mi udělala, bylo špatné. Potřebuje za to nést následky.

Stojím tam a sleduju, jak brečí, založím si paže na hrudi jako nemilosrdný hajzl. Všechno ve mně ji chce držet, ale nemůžu se k tomu přimět. Mít ji tady přináší na světlo všechny mé city. Nesnáším se, že ji pořád miluju, když bych ji měl nenávidět za to, co udělala.

Snažím se, co nejvíc můžu, abych zjemnil svůj hlas, když konečně promluvím. „Proč nejdeš domů a nepromluvíš se svou matkou? Byla zničená, když jsi odešla.“

Znovu si otře slzy z tváře a její červené oči pohlédnou do mých. Nepochybuju o tom, že zhubla, zatímco byla pryč. Její tvář je ztrhaná a má pod očima tmavé kruhy. Předpokládám, že pro ni těch šest měsíců nebylo jednoduchých. Vypadá zlomeně. I po tom všem, co mi udělala, mě zabíjí vidět ji tak ublíženou.

„Chceš, abych odešla? Ráda bych dostala šanci ti to aspoň vysvětlit. Prosím, Jaxi.“

„Mám v úmyslu si tě vyslechnout,“ řeknu, ačkoli nemám absolutně naději, že se něco změní. Není nic, co by mohla říct, aby to napravila. Nic. „Jen chci nejprve strávit nějaký čas se svou dcerou.“

„Necháš si Maddie?“ Co je to v jejím hlase, co vypluje napovrch, když promluví?

Nenechám si ji, ale rád bych s ní strávil nějaký čas. Už jsem toho z jejího života promeškal tolik. „Myslím, že je jen fér, že chci strávit nějaký čas se svým dítětem, jelikož jsem ji neviděl šest měsíců.“

„Vrátíš mi ji zpátky, že?“

„Samozřejmě, že ji vrátím zpátky, ale musíme se domluvit. Chci ji ve svém životě.“ I když tady Maddie moc chci, nikdy bych ji nevzal její matce. Vím, jak moc ji miluje.

„Dobře.“

„Běž za Sophií, a já ji později odvezu zpátky. Možná si pak můžeme promluvit.“

„Jistě. Ráda bych dostala šanci to vysvětlit. Prosím, ty víš, že jsem to neudělala proto, abych tě zranila. Myslela jsem si, že dělám správnou věc.“

„No, ale ranila jsi mě. Hodně.“

••••

„Máš hlad?“ zeptám se Maddie, když se vedle ní posadím na gauč. Ona sleduje maraton Dory Průzkumnice, ale je mi to jedno. I když tenhle kreslený seriál nesnáším, seděl bych tu celou noc a sledoval ho, kdyby z toho byla moje holčička šťastná.

„Ano.“

Usměju se, když mi vyšplhá do klína, oči nespustí z televize. „Chceš teda něco k jídlu?“

„Jo,“ řekne, uvelebí se na mě a položí mi hlavu na hruď.

Dám jí ruku kolem maličkého pasu a políbím ji na vlásky.

„Na co se cítíš?“

„Na smaženou rýži,“ řekne a krátce ke mně vzhlédne.

Je legrační, jak jsou teď všechny ty znaky jasné jako den. Její oči. To, že je levačka, i ty malé prsty na nohou a rukou připomínají moje. Miluju to. Myslím, že jsem to předtím neviděl proto, že bych nikdy nevěřil, že by mě Candice mohla podvést tak, jak to udělala.

„Až ten díl skončí, udělám nějakou smaženou rýži.“

„Dobře.“

Je to tak hodná holčička. Přistihnu se, jak se sám směju, když se ona směje, ječí a opakuje slova, která Dora řekla španělsky. Tenhle pořad je pořád otřesný, ale líbí se mi, jak moc ho má ráda. Když je konec, vezmu svetřík, který tu pro ni nechala Candice, a navléknu jí ho.

„Tak,“ řekne, když dokončím zapínání knoflíků. Zvednu ji a políbím na líčko. Jsem tak šťastný, že je zpátky.

„Můžeme jít.“

„Puppy?“ řekne a natáhne ručičku. Vidím ho ležet na pohovce.

„Možná bychom ho měli nechat tady. Nechceme ho ztratit jako posledně.“

„Puppy, pojď. Puppy má rád smaženou rýži.“

Když našpulí rty, rovnou ho vezmu. Myslím, že budu mít dost těžké jí něco odmítnout. „Okay. Puppy může jít.“

Maddie se natáhne pro mou ruku cestou do restaurace a je to ten nejlepší zatracený pocit na světě. Pořád mám v hlavě zmatek z toho, že jsem otcem, ale nemohl bych si přát sladší holčičku. Udělám, co budu moct, abych byl ten nejlepší otec. Ne jako moji zasraní rodiče. Lituju jedině toho, že můj vztah s Candice je zničený. Nemyslím si, že je možné se vrátit k tomu, co jsme měli. Stalo se toho příliš mnoho.

Zabručím, když si uvědomím, že zpívám úvodní písničku z Dory Průzkumnice. Ten pořad bude moje smrt.