Jax - 20. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Jax

„JAXI,“ ŘEKNE SOPHIA PŘEKVAPENĚ, KDYŽ otevře přední dveře. Cítím se špatně, když vidím naději v jejích očích. „Je všechno v pořádku? Máš nějaké novinky?“

Chtěl jsem se jí zavolat, než půjdu na víkend ke Carterovi, abych věděl jak na tom je, ale po tom, co Brian a James včera večer odešli, pocítil jsem něco, co jsem doufal, že už znovu nepocítím - úplná a naprostá osamělost. Nesnáším ten pocit. Sophia je jedna z mála lidí, které jsem postrádal, a tak jsem cítil potřebu sem přijít.

„Obávám se, že žádné nové zprávy.“ Nemůžu snést to zklamání na její tváři. „Jedu do na víkend do Newcastlu, chtěl jsem tě ještě předtím vidět.“

Stáhne obočí, když si mě prohlíží. „Co se děje, Jaxi?“ zeptá se tiše, zatímco mě pohladí po paži.

„Nic.“

„Kecy. Nemůžeš mě oklamat, znám tě lépe, než si myslíš. Pojď dovnitř a dej si šálek kávy, než odjedeš.“

„To bych rád.“

Teď, když moje dívky zmizely, nenávidím být v tomto domě. Obsahuje příliš mnoho vzpomínek. Toto místo bez nich vypadá tak velké a tiché. Nevím, jak to může Sofie vystát.

„Posaď se,“ řekla, když jsme vstoupili do kuchyně. „Udělám kávu, pak si promluvíme.“

„Jsem v pořádku, vážně.“

Sophia se na mě podívala přes rameno a zvedla obočí. Nic neříká, ale už vím, že dokáže poznat, že lžu.

Položí přede mne šálek kávy, než si sedne naproti mě. Natáhla se přes stůl a položila ruku na mou. „Mluv se mnou, Jaxi.“

„Nechci tě zatěžovat mými problémy, máš svých dost.“

„Jaxi, miluji tě jako syna. Jsem tady, jestli chceš mluvit. Vždy. Bez ohledu na sračky, se kterými mám co dočinění.“

Slyšitelně si povzdechnu, než promluvím. „Jen jsem se cítil osamělý,“ říkám a pokrčím rameny. „Carter odešel, Brian odešel do Perthu, aby žil se svým synem a moje holky tu nejsou…“

„Holky se vrátí.“

„Jak si můžeš být tak jistá?“

„Ve svém srdci to vím. Candice potřebovala jen trochu prostoru. Nechat mě vychovávat Maddie nebylo pro ni snadné.“

„Tak proč to udělala?“ Je to první šance, kdy se jí na to můžu zeptat. Když Candice utekla, byl jsem naštvaný a zdevastovaný, ale nevědět pravdu mě užírá. Kdybych ji ten večer před tím, než odešla, vyslyšel, nebo alespoň zavolal nebo napsal nazpět. Neustále jsem sám sebe za to nakopával.

„Není to můj příběh. Až se vrátí domů, řekne ti proč. Vím, že jsem hrála velkou roli v jejím konečném rozhodnutí. Bylo mi jen devatenáct, když jsem porodila ji. Věděla jsem z první ruky, jak těžké to bude. To jsem pro moji holčičku nechtěla. Chtěla jsem, aby si užila život. Dělat vše, co já nemohla. Být svobodná máma není snadné, Jaxi. Zejména v tak mladém věku.“

„Nevím, jestli jí mohu odpustit, že mi to zatajila. Měl jsem právo to vědět.“

„Omlouvám se,“ řekla Sophia a znovu mě pohladila po paži. „Neudělala to, aby ti ublížila. Je toho mnohem víc. V té době jsme myslely, že děláme správnou věc. Odešel jsi, pamatuješ? Šel jsi studovat, aby ses stal politikem.“

Zvednu hrnek ke rtům. Na to nemám žádnou odpověď. Ano, odjel jsem, to chápu, ale stále si myslím, že mi to měli říct.

„Poslouchej, proč sem nezačneš znovu chodit na večeři? I kdyby to byl jen jeden nebo dva večery v týdnu. Také přivítám společnost. Musíme držet spolu.“

„Nemáš teď nějakého přítele?“

„Něco takového.“ Pokrčila rameny. „Ani jeden z nás dlouhou dobu nerandil. Brendan a jeho bývalá manželka se rozvedli před několika lety. Je to pro nás všechno nové, takže nechceme nic uspěchat. No, já nechci. Je to hezké. Je to už tak dlouho, co jsem k někomu něco cítila,“ spokojeně si povzdechne.

„Dělá tě šťastnou?“

„Ano - ano, dělá. Jednoho dne tě s ním seznámím. Jestli to vyjde. Zatím jsme ještě neměli sex.“

Začnu kašlat a prskat. Proč mi to řekla, když mám ústa plná kávy? Přesněji řečeno, proč mi to vůbec říkala? Jen při pomyšlení na ni tímto způsobem, mě nutí chtít si vybělit mozek.

Sophia přistoupí k mé straně stolu a poplácá mě po zádech. „Sakra, Jaxi. Jsi okej?“

„Budu, když přestaneš mluvit o tvém sexuálním životě,“ odpověděl jsem a snažil se nabrat vzduch do plic. Zaklonila hlavu a zasmála se. Jsem rád, že si myslí, že je to legrační. Musím přiznat, že to, že je bezstarostná, jí sluší. Připomíná mi to Candici. Nenávidím, že mi tak moc chybí.

„Promiň. Jsi jediný člověk, se kterým o tom můžu mluvit… Brendan je skvělý. Řekl, že počká, až budu připravená.“

„A jsme zas u toho.“ Tentokrát jsem si položil ruce na uši, jen pro případ, že bude cítit potřebu to rozebírat.

„Omlouvám se.“ Natáhla se a odtáhla mi ruce z uší.

„Můžeš se mnou mluvit o čemkoliv, pokud to nebude zahrnovat tvůj sexuální život.“

„Řádně zaznamenáno,“ řekla s pobavením a zvedla můj prázdný hrnek. „Chceš další kávu?“

„Ne, raději bych měl vyjet. Mám před sebou dlouhou cestu.“

••••

„Dva páry,“ řekne Carter samolibě a položí karty na stůl.

Dva zasrané páry, dělá si srandu? „Hm. Full hausse, sráči,“ odseknu stejně samolibě. „Koukej a plač.“

„Kokote,“ vyprskl a zvedl se ze židle.

Posunu všechny peníze ze středu stolu k mé straně. „Jsem rád, že jsi se mnou dnes večer vytřel stůl,“ říkám. „Vyhrál jsi kolikrát? Jednu hru z deseti.“

„Seru na tebe,“ zamumlal. „Chceš další pivo?“

„Jistě.“

Vrátí se o minutu později a umístí přede mně láhev. „Bude to deset dolarů.“

Zasměju se. „Sni dál, kokote. Nebudu ti platit deset dolarů za zatracené pivo.“

„Chtěl jsem to vyzkoušet,“ říká. „Nechceš jít do toho nového klubu?“

„Jistě.“ Vezmu do hrsti několik ořechů z misky na stole a strčím si je do úst. Vím přesně, proč chce jít, ale bude jediný, kdo si dneska užije. Já nemám zájem.

••••

Když se probudím, zasténám a pohřbím hlavu do polštáře. Otevřu napůl jedno oko a znovu ho okamžitě zavřu, když skoro oslepnu jasným světlem, které zaplavilo pokoj.

V hlavě mi tepe a celé tělo mě bolí. Mám pocit, že jsem běžel zatracený maraton. Pokusím se polknout, abych uklidnil můj vyprahlý krk. Carter a jeho skvělé nápady. Včera v noci jsem byl mimo po osmém nebo devátém panáku. Nepochybně za to teď platím.

Otevřu oči, když slyším jemné sténání. Vedle mě leží nahá blondýnka. Zvedl jsem hlavu z polštáře. Kriste, a zasraná bruneta na druhé straně. Prohlédl jsem pokoj. Nejsem si jistý, kde jsem, ale rozhodně nejsem v Carterově domě. Jak jsem se sem dostal?

Můj mozek jede na plné obrátky, když se snažím vzpomenout si na minulou noc. Nic. Nevzpomínám si, že bych se opil tak, jako to vypadá. Všechno je mlhavé. S Carterem jsme se bavili. U našeho stolu byly dívky - jsou to ty samé dívky? Do prdele. Zaplaví mě vina. Ačkoli jsem Candici už šest měsíců neviděl, ani o ní nic neslyšel, nemůžu si pomoct, ale cítím se, jako bych ji právě podvedl.

Ani nejsme spolu.

Nikdy nebudeme spolu.

Skončili jsme, tím jsem si jistý.

Navzdory tomu co ke Candici cítím, nemůžu být s někým, komu nevěřím. Důvěra je ve vztahu vše. Opět jsem naplněn smutkem, že jsem ztratil lásku svého života.

Pomalu se snažím dostat z postele - musím jít. Možná se nic nestalo. Z koho si dělám srandu? Kousek vedle mě leží dvě nahé žhavé holky – samozřejmě, že se něco stalo. Kdybych si jen pamatoval co. Pozastavím se, když si uvědomím, že moje ruka je umístěna pod krkem blondýny. Kurva. Jak se odtud dostanu, aniž bych ji probudil?

V okamžiku, kdy se snažím ruku vyndat zpod ní, se pohne. Teď už vím, co znamená, když chlapi říkají, že by si ukousali paži, aby unikli, protože jestli to znamená dostat se odsud bez jakéhokoliv dramatu, tak to sakra udělám. Nesnáším nepříjemné loučení. Chceš mé číslo? Můžu tě znovu vidět? Ne a ne.

Trvá pár minut, než si konečně uvolním ruku, kousek po kousku pomalu vylezu z postele. Když vidím dva použité kondomy na podlaze vedle postele, moje srdce klesá. Teď se to nedá popřít. Jestli jsem byl tak opilý, že si nedokážu na nic vzpomenout, jsem překvapený, že jsem byl schopný fungovat.

Když posbírám své oblečení, ustupuji na chodbu, abych se oblékl. Nechci být někde poblíž těch holek, až se probudí. Kurva. Kurva. Kurva. Nadechl jsem se a vydechl, když jsem vklouzl do džínů.

Nemám ponětí kde je Candice, nebo s kým může nebo nemusí být. Ale to nesnižuje vinu, kterou cítím. Mohla by být u někoho ukrytá a hraje si s mým zatraceným dítětem na šťastnou rodinu. Kriste, doufám, že tomu tak není.

Když jsme se konečně dohodli na tom, že budeme mít vztah, přísahal jsem si, že bude moje jediná. Byla všechno, co jsem chtěl. Všechno, co jsem kdy chtěl. To bylo předtím, než mi vytrhla srdce z hrudi, a dupla na něj.

••••

„No to se podívejme, kočka přitáhla,“ říká Carter, když vejdu do jeho bytu. Sedí u kuchyňského stolu, usrkává kávu a vypadá tak, jako já se cítím. Rád bych řekl, že už nikdy nebudu pít, ale vím, že by to byla lež. Budu. Vždycky to udělám.

„Jdi do prdele.“

„Kde jsi skončil včera v noci?“ zeptá se, když si vezmu hrnek ze skříňky.

„Kurva, jestli to vím. Dům nějakých holek. Doufám, že to byl jejich dům.“

Zasmál se.

„Naposledy jsem s tebou pil panáky, čuráku.“

„Takže je to moje chyba, že ses včera v noci opil a někoho ošukal?“

„To si piš.“

„No, neměl bys mi v tom případě poděkovat?“

„Sotva.“

„Nebyla dobrá?“

„Ony,“ řeknu. „Byly tam dvě. A nemám tušení. Nemůžu si vzpomenout na jedinou zatracenou věc.“

„Působivé,“ odpověděl. „Doufejme, že jsi nebyl tak opilý, že bys nefungoval.“

„Hm. Velmi o tom pochybuji. Možná máš takový problém ty, ale já určitě ne. Jsem si jistý, že můžu fungovat, i když jsem v bezvědomí.“

„Cokoliv, kokote.“

Zasměju se jeho žalostné odpovědí. Může to dát, ale určitě si to nemůže užít. „Spal jsi včera v noci tady?“ zeptám se, protože si nepamatuju ani hovno.

„Nevím nic o spaní,“ řekne, „ale jo, byl jsem tady.“

„Vsadím se, že dvě najednou jsi nezvládl.“

„Ve skutečnosti byly tři,“ odvětí.

„Zasraný lháři.“

Vybuchne smíchem, protože ví stejně jako já, že je plný hoven.

Poté, co Carter uvařil ke snídani slaninu a vejce, vrátili jsme se zpátky do postele. Carter má apartmán s jednou ložnicí přímo nad tetovacím studiem, takže jsem na rozkládací pohovce. Koupil tu budovu, když se sem přistěhoval. Stejně jako já, si téměř upracoval prdel a šetřil každou penny, kterou mohl, aby to vrazil do svého podnikání. Jsem na něj tak hrdý. Stejně jako já, žije svůj sen. Dokazuje to, že bez ohledu na to odkud pocházíte, nebo za co v životě bojujete, s tvrdou prací a odhodláním je možné cokoliv.

Jsou asi dvě odpoledne, kdy jsem nakonec odešel. Jsem rád, že se na víkend dostanu pryč. Je to pěkný útěk.

Dobře, jen dokud to trvá. Realita se vrací zpátky, když mířím po M1 směrem k domovu a moje myšlenky se pohybují k mým děvčatům. Kdy od nich něco uslyším? Nejsem si jistý, kolik toho ještě zvládnu.

S každým dnem, který projde, další malý kousek mně umírá. Candice mě oloupila o první roky mé dcery, takže mě štve, že to dělá znovu. Jakto, že jsem předtím neviděl tuto její neuvěřitelně sobeckou stránku? Jestli je najdu, přivedu Maddie domů, ať už se to Candici líbí nebo ne. Je to také moje dcera.

Když se vrátím do Newtownu, zastavím se u místního obchodníka a koupím pár věcí, než se vrátím domů. Možná je čas, abych to tu prodal a přestěhoval se, stejně jako Carter. Zdá se, že je mnohem šťastnější tam, kde je. I když svůj domov miluju, je tu spousta vzpomínek.

Moje mysl je zaplněná všemi obvyklými sračkami, když zastavím u obrubníku před svým domem. To je důvod, proč potřebuji útěk ke Carterovi. Kdybych to nedělal, asi bych se zbláznil.

Chytil jsem sáčky s potravinami ze sedadla spolujezdce a vylezl z auta. „Jaaaaxiiii!“ slyšel jsem v okamžiku, kdy jsem vstoupil na chodník. Znám ten hlas. Hlava se mi otočí ve směru, odkud přichází, a můj puls se zrychluje, když vidím jak Maddie běží ke mně. Toužil jsem po této chvíli. Bože, prosím, nedopusť, aby to byl přelud.

Vzrušení, které vidím na jejím obličeji, když se blíží, mě zasáhne přímo do hrudníku. Upustím potraviny, rozevřu náruč a chytím jí v momentě, kdy je v mém dosahu. Tak moc mi chyběla.

„Buráčku,“ zašeptám, když ji objímám pevně a tisknu k sobě. Držím jí dlouho a vdechuju jí.

„Jsi můj táta?“ Odtáhne své malé tělo a podívá se na mě.

Stáhne se mi hrdlo, když jí slyším říkat mi „táta“. Je to slovo, o kterém jsem nikdy nevěděl, že ho chci slyšet. Candice evidentně Maddie řekla pravdu, za což jsem vděčný. Má právo vědět, kdo jsou její rodiče. Stejně jako já, byla klamána příliš dlouho.

Chyběla mi její sladká tvář. Bylo to jen šest měsíců, ale jsem si jistý, že vyrostla. I vlasy vypadají delší. Může vypadat jako její maminka, ale teď vidím to, co viděl Brian. Má mé oči.

Miluju, že má mé oči.

„Ano. Jsem tvůj otec.“

Její obličej se rozzáří, než mi ručičkama pevně obejme krk. „Tati!“ vykřikla.

Snažím se udržet své emoce pod kontrolou, ale bez ohledu na to, jak moc se snažím, nedokážu zastavit slzy, které se mi nahrnuly do očí. Má holčička je doma.

„Miluje tě, tati.“

V okamžiku, kdy ta slova vyjdou z jejích úst, neudržím se a začnu plakat. Jsem neschopný zastavit slzy, které padají. Všechna ta úzkost a nejistota, kterou jsem za posledních šest měsíců trpěl, konečně skončila, a všechny pocity, kterými jsem byl naplněný, se vyvalily na povrch. Mé srdce zpívá s vědomím, že mě miluje. Drtím její drobné tělo proti mému, držím ji pevně. Nakonec se mi podaří vychutnat si úžasný pocit být rodičem. Pokud mi to Candice znovu neukradne.

„Taky tě miluju,“ zašeptám. Ještě před tím než jsem věděl, že je to moje dcera, Maddie uloupila mé srdce. Konečně mám někoho, kdo mě miluje stejně jako já jeho.

Opět se odtáhne a zamračí se, když zkoumá mou tvář. „Neplakej, tati.“

„Jsem okej,“ řeknu s úsměvem. „To jsou šťastné slzy. Jsem tak rád, že jsi zpátky. Chyběla jsi mi.“

„Taky jsi mi chyběl,“ řekla a její přesladké rty se setkaly s mými.