CC - 22. kapitola

Překlad: Luciana

Alec se zastavil přímo ve vstupu do sluje a pustil Janin batoh do písku, když paprsek světla jeho čelové lampy, osvítil vnitřek – tedy spíš, zařízený vnitřek jeskyně. „Kdy jsi udělala všechno tohle?“

„Máma a já jsme se zbavili Nicholase tím, že jsme mu řekly, že strávíme den pečlivou přípravou na ples a pak jsme se ráno proplížily sem,“ řekla a sehnula se, aby vytáhla něco z batohu. „Máma si myslela, že bychom to místo měli trochu vyzdobit. Líbí se ti to?“

„Táhly jste všechny ty věci tunelem?“ řekl nevěřícně a posvítil světlem na něco, co vypadalo jako péřová matrace, aspoň tucet luxusních polštářů v různých velikostech, několik nadýchaných dek, Perský koberec, sklenice na víno a několik lahví vína, proutěná truhla – rozložená jako stůl, předpokládal, soudě podle dvou polštářů na každé její straně – dost svíček k osvícení celého domu a… byla to měděná vana? „Potřebovalo by to aspoň dva soumary, aby donesli všechno sem, a ta vana určitě neprojde tunelem. Odkud jsou všechny ty věci?“

„Z tátovy lodi.“

Alec prudce otočil hlavu a posvítil ven, na chráněnou zátoku. „Jeho ponorky? Z té, kterou Trace Huntsman málem potopil, když Mac ukradl Henryho od něj? Ale slyšel jsem, že je polovinu větší, než letadlová loď,“ řekl, když přikývla. „Chceš říct, že se vejde do podzemní řeky, která sem vede z Mainského zálivu, a že právě teď venku ve fjordu?“

„Ne,“ řekla, Jane, a věnovala mu svůj poloviční úsměv. Ukázala k severní stěně sluje. „Je v opravdu velké jeskyni, asi sto yardů skrz tu žulu. A pamatuješ si ty ocelové dveře, v tunelu kousek od pobřeží, na které ses ptal, když jsme sem šli, protože jsi je neviděl na plánech? No, jsou zamčené, protože vedou do doku, který Mac postavil pro tátovu loď. Máma vzala pár zaměstnanců, aby donesli tyhle věci pro nás a pak mi pomohla udělat tohle místo celé útulné a… romantické.“ Pokrčila rameny. „Ta vana, byl její nápad.“

„Byla sis dost jistá sama sebou, co?“ řekl protáhle, když přešla okolo a začala zapalovat svíčky na úzkých římsách, vyčnívajících ze stěn jeskyně.

Když jich měla několik rozsvícených, Jane, zhasla baterku, houpající se na zipu bundy, pak cestou kolem, stáhla Alecovi z hlavy čelovou lampu a hodila ji k batohu, jak mířila na druhou stranu jeskyně. „Byla jsem si zatraceně jistá, že tady strávím několik dní s někým,“ řekla až příliš vesele, střelila po něm drzým úsměvem přes rameno a zamávala řasami. Začala rozsvěcet svíčky na druhé straně sluje. „Ačkoliv jsem předpokládala, že bude mým manželem, ne přítelem.“ Otočila se a šla k němu, její úsměv stejně pokušitelský, jako odraz dvou tuctů svíček v jejích smaragdově zelených očích. „Ale hádám, že takhle se to dělá v jedenadvacátém století.“

„Jane,“ řekl s povzdechem, „jestli potřebuješ prsten – Počkat, chceš říct, že tvoje matka ti pomohla uspořádat tohle…? Že ona…?“ Alec sklopil bradu na hruď. „Nikdy už se nemůžu setkat s tvou matkou. Která matka pomáhá své dceři, svést muže?“

„Matka, která miluje svou dceru,“ řekla, Jane, a objala ho kolem krku. „A která zjistila, že někdy svatí a idioti, potřebují trochu pomoct, změnit myšlení.“ Věnovala mu další drzý úsměv. „Ale podle jedné velmi šťastné děvky, kterou znám, někdy všichni potřebují řádné povzbuzení.“

„A co…“ Musel si odkašlat, když se k němu přitiskla. „Co tím myslíš?“

Jane, se zvedla na špičky, takže se dostala ústy k jeho uchu. „Ukradla jsem plechovku šlehačky z restaurace,“ zašeptala. „A stáhla jsem pár nových knih o sexu, a jedna z nich zmiňuje, že muži mají jedno konkrétní, citlivé místo, přímo pod jejich…“

No, to ho odnaučí se ptát, pomyslel si Alec se zachvěním, když zakryl její ústa svými – ačkoliv přemýšlel, jestli by neměl začít víc číst. Janina reakce byla okamžitá a neméně nadšená, než si pamatoval. Zatraceně, byly to dlouhé tři týdny.

„Alecu?“ zašeptala, přerušila polibek a odtáhla se tak, aby se mu dívala do očí. „Můžeme být konečně oba nazí ve stejnou chvíli?“

Chtěl začít mluvit, ale zůstal ticho, když se světlo svíčky zatřpytilo na smaragdu uprostřed její tiáry, a Jane, odstoupila, když si všimla, kam se kouká.

Prostě tiše přetáhla mikinu přes hlavu, sundala si podprsenku, stáhla boty a ponožky, pak si sundala kalhoty a kalhotky, a její pohled neopustil jeho. Natáhla se a sundala smaragdový náhrdelník a hodila ho někam do blízkosti batohu, pak se natáhla znovu a stáhla si tiáru z vlasů a poslala ji někam za jeho rameno, směrem k pláži.

A pak tam stála, naprosto nahá, tváří k němu. „Miluju tě, Alecu.“

A to, zjistil, byla čistá pravda.

Nechal svůj pohled zamčený v jejím, a Alec setřásl své sako, sundal kravatu, šerpu, půjčenou košili, pak zvedl jednu a pak druhou nohu, aby si stáhnul boty a ponožky. Rozepnul si kalhoty a spustil je dolů i s boxerkami a vystoupil z nich před ni, naprosto nahý. „Myslím, že tě taky miluju.“

„Myslíš?“

„Ok, vím, že tě miluju.“ Pokrčil rameny. „Ale potřebuji trochu času, abych si na tu myšlenku zvyknul, protože jsem strávil pár let tím, že jsem přesvědčoval sám sebe, že bych se neměl zamilovat.“

Zkřížila si ruce pod prsy – což je efektivně zvedlo směrem k němu, dost provokativně. „Kdy jsi poprvé zjistil, že si myslíš, že mě miluješ?“ zeptala se velmi provokativním šeptem, který poslal i poslední fungující mozkovou buňku do jeho slabin. „Alecu?“

„Jaká byla otázka?“

„Kdy ses do mě zamiloval?“

Rozhodl se soustředit na loknu tam, odkud stáhla tiáru. Jo, to bylo lepší. „Nemůžu říct přesně. Ale,“ řekl rychle, když koutkem oka zahlédl její zamračení, „vím, kdy jsem si to konečně sám sobě přiznal.“

„A to bylo kdy?“

„Když jsem četl tu zprávu, kterou jsi mi nechala v toaletě,“ řekl s úsměvem, ale zvedl ruku, aby ji zastavil, když vyrazila k němu. Znovu se vrátil k soustředění se na tu loknu. „Ty víš přesně ten moment, kdy ses do mě zamilovala?“

„To je jednoduché,“ zašeptala, náhlá chraplavost v jejím hlase, donutila Aleca sklouznout pohledem k jejím očím. „Když jsi mi uříznul vlasy.“

Roztáhnul paže a Jane, vběhla k němu, a Alec ji zvednul do náruče a šel k lákavé posteli, kterou připravila. Kleknul si, s ní stále v náruči, a položil ji na záda, a líbal ji celou cestu dolů, a pak se uvelebil mezi jejími stehny. Ale pak přerušil jejich polibek, aby se na ni usmál.

„Nevíš náhodou, kam jsi strčila ten kondom?“ zeptal se, rozhodnutý raději jeden použít, vzhledem k možnosti, že by ho Titus předběhl a magicky napravil jeho malý problém.

„Hodila jsem ho do krbu v mé chatě.“

Odtáhl se. „Proč?“

„Protože tenhle konkrétní, jsem u sebe nosila ze všech špatných důvodů. Takže,“ zapředla, když sáhla pod polštář a její ruka se objevila, držíc jiný balíček – který, jak si nemohl nevšimnout, už byl roztržený, „jsem nám vzala celou krabičku nových.“ Její žhavý úsměv se změnil na pokřivený. „Což, jak vidím, bylo velmi chytré, jelikož dělání dětí by bylo trochu moc pro muže, který si zkouší zvyknout na to, že je zamilovaný.“

Položil si čelo na její, s úšklebkem. „Jsi si jistá, že ses nenarodila v tomhle století, lass?“

„Váháš, Alecu?“

„Jo,“ řekl, aniž by zvedl hlavu.

Cítil, jak pod ním ztuhla. „Proč?“

„Protože jsi jednatřicetiletá panna,“ řekl tiše, a konečně se na ni podíval. „A není to vždycky… příjemné, poprvé.“

„A nemyslíš si tedy, že bychom měli mít to poprvé co nejdřív za sebou, abychom se dostali k tomu příjemnému podruhé? A po třetí a po čtvrté?“ zašeptala.

A to, rozhodl se Alec, byl důvod, proč se nebál, milovat Jane. „Jo,“ řekl, těsně než ji políbil znovu – což, jak rychle zjistil, brala jako povolení, vrhnout se na něj.

Byl to víc zápas, než milování, s Jane často jako vítězem. Ačkoliv Alec zjistil, že to bylo jen proto, že každá jeho mozková buňka podlehla jejímu kouzlu. A nemohl si opravdu stěžovat, protože propadnout Jane, bylo jako vyhrát loterii v předehře.

Ale když cítil, že se začíná měnit na opojnou vášnivou páru, Alec si konečně natáhl kondom, zatímco ona byla zaneprázdněná hledáním konkrétního, citlivého místa, o kterém její nová kniha tvrdila, že by měl mít, a přetočil ji zpátky pod sebe a znovu se usadil mezi jejími stehny. Pak jí musel přišpendlit ruce vedle hlavy a konečně ukončil její vrtění, když se pomalu tlačil do jejího kluzkého tepla.

Také ztuhnul a usmál se na ni. „Budeš moje přítelkyně, Jane?“

„Jo,“ řekla protáhle a překvapivě dobře napodobila jeho přízvuk, a světlo svíček se odráželo od vášně v jejích očích. „Navždycky, Alecku.“

Pomalu, ale vytrvale, se tlačil dopředu, sledoval, jak její vášeň na malý okamžik polevila, těsně před tím, než zaplála novým ohněm a ona zvedla boky k němu, se zasténáním. Odtáhl se a znovu se natlačil dovnitř, vklouzl trochu hlouběji a vysloužil si od ní dlouhé zasténání – na které odpověděl svým slastným zasténáním. Když cítil, jak netrpělivě zvedá nohy k němu a její svaly se začínají stahovat, jak hledala rozkoš, o které věděla, že je tu pro ni, Alec zvýšil tempo přírazů, ale ztratil se v té bouři s ní.

Přísahal by, že ohňostroj vybuchnul nad nimi, když vyvrcholila, a dokonce osvítil nebe za nimi, když ho Jane, vzala sebou, na to kouzelné místo, které toužili navštívit společně, celých těch deset dní. Zatraceně, pomyslel si Alec, když se opřel o lokty, aby ji nezalehl a mohla dýchat – což se jim oběma dělalo těžko, jak si nemohl nevšimnout – mohl stále slyšet a vidět ohňostroj.

„S-svatá Athéno,“ řekla udýchaným, nakřáplým hlasem, „pokud tohle má být… být nepříjemné… nemůžu se dočkat… na druhé kolo.“

Alec se opatrně odvalil stranou a chtěl ji přitisknout ke svému boku, když se posadila a on se trhnutím posadil vedle ní, když další ohňostroj vybouchnul nad fjordem, což způsobilo, že si oddechl úlevou, že si ani nepředstavoval, že Bohové budou oslavovat, že právě zneuctil princeznu.

Protože osobně, se cítil, jakoby právě přidala celou svou hodnotu jemu.

„Och, Alecu,  mohla by tahle noc být ještě perfektnější?“ řekla, vklouzla paži pod jeho a naklonila se k němu s povzdechem.

„No, lahev tekutého zlata od mého předka a velký, šťavnatý steak, by možná trochu pomohl,“ řekl, zakrývajíc úsměv, když se narovnala od něj – aby na něj lépe viděla, zjistil. „Vzhledem k tomu, že jsem strávil celý den tím, abych se vypořádal s tvými posledními dvěma nápadníky, jsem měl jen pár koblih cestou zpátky z Pine Creek a promeškal jsem oběd a večeři.“ Podíval se na ni a, ne, nezírala, ale mračila se. „Co?“ řekl a stáhl ji zpátky dolů, právě když se ozvala další rána ohňostroje, nad fjordem. Překulil se na ni, propletl své prsty s jejími a držel jí ruce vedle hlavy. „Chceš, aby druhé, třetí a čtvrté kolo, bylo aspoň trochu příjemné, budeš mě muset nakrmit.“

Zatraceně. Alec znal ten úsměv, který mu najednou věnovala, a věděl, že tohle opravdu neskončí dobře. Ale klidně bude mít na hrudi autobus, když výměnou za to, bude milovat, Jane, tisíc let, každý den v týdnu.

*****

Jane, se otočila od sledování Kitalatny a jeho kamarádů, vycházející slunce se třpytilo na jejich mokrých, kosatčích hřbetech, jak plavali sem a tam a hráli si s velkým kusem dřeva, a viděla Aleca, jak pomalu složil dopis, který mu dala před deseti minutami. Nevěděla, co si myslet o jeho mlčení, Jane hádala, že nejspíš měla ten dopis hodit do krbu ten den, kdy si ho vzala zpátky z toalety. Svatá Athéno, zapomeňme na to, že mu vyznala nehynoucí lásku; ona ho požádala, aby si ji vzal.

„Znamenalo by to, znovu změnit aspoň tvé příjmení,“ řekl tiše, strčil dopis zpátky do obálky, „a možnost nikdy nemít děti, pokud by reoperace vasektomie, kterou jsem si nechal udělat před devíti lety, nebyla úspěšná.“

Jane, se prudce nadechla. „Ty máš vasektomii? Proč?“

Viděla, jak se taky z hluboka nadechl a pomalu vydechl, když se k ní otočil, jeho pohled by nečitelný. „Protože jsem cítil, že bych neměl být nikdy otcem.“

„Ale proč?“

„Protože během jedné mise pro mou vládu, jsem zabil čtrnáctiletého kluka. On právě zabil moji partnerku – ženu, která byla náhodou i mojí milenkou – a zrovna obrátil zbraň proti mně, když jsem mu zlomil vaz.“

Janina kůže se napnula naprostým nedostatkem emocí v jeho hlase a obranným způsobem, jakým se držel. Svatý Die, myslí si Alec, že je vrah? Nebo že by si to mohla myslet ona? „Alecu,“ řekla, ale musela si odkašlat, když si uvědomila, že věřil, že by se neměli vzít, protože jí možná nebude schopen dát děti. „Byla to sebeobrana.“ Odfrkla si, odhodlaná z toho udělat prkotinu. „Myslíš si, že těch šest mužů, které táta přivedl do Nova Mare, nikoho nezabila?“ Dotkla se jeho paže. „Věděl to můj otec, že máš vasektomii, když ti dal svou pozvánku?“

„Jo,“ řekl, stále zírajíc ven do zátoky. „A věděl o tom klukovi a taky řekl, že to byla sebeobrana.“ Podíval se na ni. „Ale to nic nemění na skutečnosti, že ten kluk byl dítě.“

„Které právě zabilo ženu a zkoušelo zabít tebe, a které mohlo zabít další. Alecu,“ řekla tiše, „nemůžeš odsuzovat sebe za něco, co jsi udělal ve službě o nic víc, než já bych nemohla odsuzovat sebe za to, že bych si vzala muže, kterého bych nemilovala, abych splnila svou povinnost. A je mi jedno, jestli mi nemůžeš dát děti. Miluji tě.“ Usmála se. „A vůbec, pokud se rozhodneme, že chceme děti, ale nebudeme moct mít vlastní, prostě je adoptujeme. Kolik budeš chtít.“

Viděla, jak mu spadla čelist. „Byla bys ochotná k adopci?“

„Samozřejmě. Nicholas byl adoptovaný a podívej, jak úžasným se stal.“

Alec zavrtěl hlavou. „Řekl mi, že jeho matka je vaše rodinná léčitelka, a že jeho otec je váš královský zahradník.“

Zasmála se. „To proto, že mu byl jen týden, když byl nalezen na pláži, a Maude, si ho okamžitě přivlastnila. Všichni si říkali, že je ironické, když ostrovní porodní bába je bezdětná, ale zjevně, když Maude poprvé, spatřila Nicholase, prohlásila ho za svého syna.“

„Takže bratrský Nick není Atlantiďan? Kdo tedy je?“

Jane, pokrčila rameny. „Nikdo neví. Co mi bylo řečeno, tak prý byl na trosce z lodi, když ho Leviathan našel a přivezl ho na Atlantidu.“

Jane, viděla, jak se Alec znovu zhluboka nadechl a podíval se na dopis, který stále držel. „Jsem pořád jen lyžařský flákač.“

„Tak jak je možné, že lyžařský flákač vlastní smoking, tančí líp, než všichni muži, se kterými jsem kdy tančila a vypadá spokojeně v plesovém sále, stejně jako v divočině?“

Hodil dopis do písku a objal si pažemi kolena a zíral ven do zátoky. „Slyšela jsi někdy o Jamesi Bondovi?“

Jane, proklouzla paží do jeho a opřela se o jeho rameno. „Mám pár starších filmů ve svém iPadu, kde Sean Connery hrál Jamese Bonda.“ Šťouchla ho loktem, odhodlaná pozvednout náladu. „Hlavně proto, že miluji jeho skotský přízvuk. Ale co to má společného s tím, že máš smoking?“

„Osm let, jsem byl americký James Bond, pro mou vládu. Nikdo z rodiny to neví; moji rodiče, nebo bratři a setry, dokonce ani Duncan ne. Všichni si myslí, že jsem byl mariňák a odsloužil tři mise na moři, ale…“ zvedl paži a objal ji a pak jí držel hlavu na hrudi, když se znovu zhluboka nadechl. „Byl jsem známý jako Kelt a bylo mojí prací se dostat dovnitř a ven s informací, nebo osobou, pro kterou jsem byl poslán a nenechat se chytit, nebo zaplést svou zem. A někdy to znamenalo skrývat se okolo ve tmavých alejích, a někdy to znamenalo účastnit se formálních setkání na ambasádách a v palácích.“

„Myslíš jako špion?“ zvedla překvapeně hlavu. „Byl jsi opravdový James Bond?“

„Byl jsem idiot,“ řekl, a přitáhl si ji zpátky k hrudi. „Bylo mi sotva dvacet jedna, když jsem se upsal a dvacet devět, když jsem konečně zmoudřel.“ Sklonil hlavu, aby se na ni podíval. „Není to ani trochu romantické, jako ve filmech, Jane, a nekončí to vždycky dobře.“

Jane, se narovnala, jak všechno najednou dávalo smysl. „Sam věděl, kdo jsi byl. Proto mi řekl, abych šla za tebou, kdybych se dostala do problémů.“

Alec zaváhal, pak jednoduše přikývl.

„A řekl jsi, že můj táta to ví taky.“

Znovu přikývl. „Myslím, že proto se rozhodl tě nechat se o mě ucházet, když zjistil, že pravděpodobně uděláš lepší práci v tom, udržet mě v bezpečí v tohle století, o kterém věděl, že tu chci zůstat.“

Znovu se s povzdechem naklonila k němu. „Proč mi prostě nemohl říct o té stupidní dohodě, kterou udělal s Bohy? Způsobil víc problémů tím, že to držel v tajnosti.“ Odfrkla si. „Což ukazuje, jak málo mi věří.“

„Ačkoliv tě to zahrnovalo, to, že to držel v tajnosti, opravdu nemělo nic společného s tebou, Jane,“ řekl Alec a otočil se, aby jí stáhl na péřovou matraci. Uložil se vedle ní, podložil si hlavu jednou rukou a druhou jí chytil za bok. „Tvůj otec si myslel, že ochraňuje tvou matku od starostí, ze kterých by mohla onemocnět. Věděla jsi, že ji málem ztratil, kdy ses narodila?“

„Já vím. Ale mít těžký porod, neznamená, že je žena slabá; prostě se to někdy stává.“ Usmála se. „Máma je ta poslední slabomyslná žena, kterou znám.“

„Ale tvůj otec je muž,“ řekl a sevřel jí bok, „a staromódní v tomto. A jelikož jsem taky takový, vím přesně, že náš první instinkt je, chránit ženu, kterou milujeme, což je důvod, proč se stáváme slabomyslnými, jen při pomyšlení, že bychom ji mohli ztratit.“

Jane, mu ovinula paže kolem krku a stáhla ho dolů, až se dotýkali nosy. „Slib mi, že přede mnou nikdy nebudeš nic držet v tajnosti.“

„Jen, když mi slíbíš, že tenhle slib platí pro obě strany, slečno Smithová.“

„Slíbím, pokud slíbíš, že pro tebe vždycky budu, Jane.“

„Jo, pokud slíbíš, že na mě nikdy nepoužiješ svou magii.“

Odfrkla si. „Jsem si naprosto jistá, že jsme si potvrdili, že jsi imunní k magii. Ale,“ řekla svým nejžhavějším hlasem a sklouzla rukou mezi ně a ovinula prsty kolem jeho mužství, „slibuji, že to zkusím, pokud mi slíbíš, že vždycky, použiješ své kouzlo na mě.“

„To není problém, lass,“ řekl napjatě, přesunul se na ni a pomalu vklouzl dovnitř – bez kondomu tentokrát, jak si všimla. Zachytil její zasténání rozkoší ve svých ústech a Jane, se znovu ocitla na tom úžasném místě, kde se čas zastaví a svět se vzdaluje, a existuje jen vášeň jeden pro druhého.

A poslední její souvislá myšlenka, než Jane, podlehla slasti, byla, že mu dá týden, aby si zvykl, že ji miluje, než ho požádá znovu – osobně tentokrát, místo dopisu a rozhodně v době, kdy budou oba nazí.

KONEC…

PODĚKOVÁNÍ

Opět je tu konec krásného příběhu a já doufám, že Vám udělal radost. Podle komentářů pod každou kapitolou, které poctivě čtu a dělají radost mě, to tak vypadá a za to jsem ráda. A proto se můžete těšit na další díl této krásné série. Bude to příběh o Nicholasovi, bývalém bodyguardovi Caroliny/Jane Oceanové.

Nicholas, jak bylo zmíněno už v tomto díle, není původem z Atlantidy, ale jeho osud na jeho původu tak trochu závisí. Takže se dozvíme, jak se zabydlel v moderní době a jestli ho čeká také láska. A také se dozvíme, kdo doopravdy je.

Rozhodla jsem se zpřeložit nejdříve celou sérii Spellbound Falls, kde zbývají tedy ještě tři díly – o Nicholasovi, příběh Rany a Tita a poslední, co zatím vyšel, o Niallovi MacKeagovi, který se po nevydařených námluvách rozhodl také zůstat v moderní době.

Pak teprve se vrátím k Vámi zmiňovanému poslednímu dílu Horalské série, který byl o Ianovi MacKeagovi. Doufám, že to nevadí, ráda bych dodělala nejdřív tuto rozepsanou sérii.

LUCIANNA