CC - 21. kapitola

Překlad: Luciana

Kriste, neviděl to dobře.

Alec odstoupil od Jane, pak ji chytil, když překvapeně klopýtla dopředu, přitáhl si ji k boku a ochranitelsky ji objal, když se postavila tváří rodičům a Macovi. Podíval se na dveře, vedoucí ven a odhadoval jeho šanci utéct jimi, ale usoudil, že ti tři muži v místnosti, vážně snižovali šance už více jak tři týdny a teď, když poznal bratrského Nicka trochu víc. A Jane – zatraceně, byl šťastný, že stále chce být, Jane – neměla na sobě zrovna běžecké boty.

Mac zvedl obálku před svého otce. „Ty jsi pozval Aleca MacKeage? Před dvěma týdny? Proboha, proč?“

„Protože splnil všechny mé požadavky na nápadníka,“ řekl Titus a uhladil si předek svého smokingu. „A Carolina… ho chce.“

„Já ho taky pozvala,“ dodala Rana, a zněla trochu zmateně, když zvedla pohled z obálky v synových rukou, na svého manžela. „Nechal jsi mě hrát mou malou šarádu, když už jsi ho pozval?“ Stočila pohled k Nickovi. „A ani ty jsi nic neřekl?“ A pak se otočila na Aleca. „Nebo vy? Přišel jste sem dnes večer se dvěma pozvánkami,“ zavrčela, ukazujíc na pozvánku, kterou Mac hodil na zem.

Ne; neskončí to dobře.

„Nezajímá mě, kdo ho pozval,“ odsekl Mac. „Carolina se nevdá za MacKeage. Kde je zatraceně Sir Garth?“ vyštěkl na Nicholase.

„Garth se rozhodl, že se chce vrátit domů, asi před hodinou,“ řekl Nicholas klidně, paže stále zkřížené, stále strážící dveře, vedoucí do plesového sálu.

Alec přemýšlel, jestli je Kit mohl slyšet a možná čekal za dveřmi, a přemýšlel, jestli by jim vlk mohl vykoupit dost času, aby hodil, Jane, přes rameno a utekl s ní. Aspoň to byl plán, na který přišel, dokud se Jane, najednou nevykroutila z jeho objetí a nedošla k Macovi. Alec si povzdechl a tiše šel za ní, když se postavila svému bratrovi.

„Proč, Mackie?“ zašeptala. „Proč nechceš, abych si vzala MacKeage?“

Mac přesunul pohled z Aleca na svou sestru, jeho pohled najednou zjemněl, když se dotkl její tváře. „Všechno, co jsem vždy chtěl, bylo vidět tě šťastnou, a volnou, abys mohla následovat své vášně, Carolino. Ale jediný způsob, jak se to může stát je, když si vezmeš někoho, kdo se bojí magie.“ Sklouznul prstem na její rty, když chtěla něco říct. „Nemůžu zastavit tvůj osud, sestřičko, ale manžel, který se nás bojí, by ti dal aspoň svobodu, kterou chceš. Vyber si válečníka s více svaly, než intelektem, Caro,“ naléhal tiše, „protože když si vybereš MacKeage, budeš ta bezmocnější ve vašem manželství.“

„Pokud se její manžel bude bát magie, nemůže ji ochránit.“

Macovy oči zaplály překvapením, když se podíval do jeho. „Ty to víš.“

„Já to vím,“ řekl Alec s přikývnutím. „Ale nemyslíš si, že je čas, aby to ona věděla?“

Mac na něj tiše zíral, pak se pomalu otočil k otci. Alec viděl, jak Titus zaváhal, pak přikývl, než vzal svou ženu za ruku a vedl ji ven – konečně jí to taky říct, předpokládal Alec.

Mac se otočil zpátky a jemně sevřel Carolinina ramena, znovu zaváhal a pak se zhluboka nadechl. „Důvod, proč se musíš vdát za nebojácného smrtelníka nyní, je ten, že pokud nebudeš vdaná a těhotná za tři měsíce“ – Alec viděl, jak Macův stisk zesílil – „každý bůh a démon, toužící po zničení Stromů Života, bude mít volné ruce, aby tě pronásledoval, ode dne, když dosáhneš jeden a třiceti let, s úmyslem tě svést v naději, že s ním otěhotníš a tak se otec nebude moct pomstít, když napadnou Atlantidu.“

Carolina odskočila od něj, se zalapáním po dechu, jen aby se otočila ke dveřím, když ženský výkřik přišel z venku – což bylo okamžitě následováno Raniným vběhnutím zpátky dveřmi dovnitř, pohled v jejích očích byl dost bouřlivý, že by zastavila medvěda a Titus vběhl za ní.

„Ze  všech paličatých, arogantních předpokladů, které jste vy muži kdy udělali,“ téměř vykřikla, když se přihnala ke Carolině a objala ji pažemi, „tahle je neurážlivější.“ Otočila se k Titovi a přitáhla s ní i Carolinu, aby mu byly tváří obě. „Myslíš si, že tvoje vlastní dcera nemá mozek ani jako mořský ježek? Nebo charakter? Nebo čest?“ Otočila se tak, aby zahrnula Maca, zatímco Nicholasovi věnovala výmluvný pohled, zjevně odmítala, vynechat ho ze své malé tirády. „Všechno, co jste měli udělat, bylo říct nám o téhle hloupé dohodě s bohy, a my vám mohly říct, že není s čím si dělat starosti.“ Odfrkla si a zavrtěla hlavou. „Očividně to byla dohoda mezi muži, protože pokud by byla zahrnuta žena, vysmála by se vám všem na planetě.“

Vrhla svůj naštvaný pohled znovu okolo sebe – polekala Aleca, když zahrnula i jeho, tentokrát. „Za prvé,“ řekla a její slova mířila k Titovi, „my – ne, já jsem vychovala inteligentní, rozhodnou, bystrou dceru, kterou by ani sám Eros nemohl svést, ne nějakou culící se slečinku, kterou by dostal někdo triky nebo lichotkami. A za druhé, vypukne davový závod kvůli ní, že ti idioti začnou bojovat mezi sebou, aby zastavili jeden druhého, aby se k ní nedostal, a Carolina bude zapomenuta v jejich šílenství.“ Vážně se usmála, ačkoliv Alec mohl vidět, že je to daleko od pobavení. „Každá žena ví, že když zamáváte cenou před skupinou mužů, začnou bojovat jeden s druhým, až zapomenou, proč bojují.“

Titus si přejel rukou přes sako a jeho tvář ztmavla buď vztekem, nebo mrzutostí. „Nedá se říct, že by všichni muži byli tak jednoduše-uvažující.“

„Ne?“ podivila se Rana a zvedla obočí. „Ty si nepamatuješ, jak jsme se poprvé setkali a tobě to dalo tři dny, než jsi zjistil, že už dávno nejsem na turnaji?“ Odfrkla si. „Byl jsi tak zaměstnaný tím, abys na mě udělal dojem tím, že vyzveš každého soupeře, že jsi ani nevěděl, že jsem už odešla.“

„To není to samé, ženo,“ odsekl Titus. „Tohle není o…“

„Och, ale to je to samé, manželi,“ odsekla Rana zpátky a přerušila ho tím. „A přesně jako její matka,“ řekla a stiskal Carolině ramena, „naše dcera může jednoduše odejít pryč od tvých božských a démonských šašků a smát se.“ Podívala se okolo, na všechny znovu, a Alec viděl, jak se její vztek rozptýlil v těžký povzdech. „My nepotřebujeme silné a neohrožené muže, aby bojovali naše bitvy za nás, Tite,“ řekla tiše, „nebo aby nás ochraňovali před životními obavami. My chceme manžele, kteří stojí při nás, a kteří nám berou dech tím, že s námi jednají jako s rovnými.“ Sklopila pohled. „A do doby před třemi týdny, jsem si myslela, že to je definice i našeho manželství.“

„To byla,“ řekl Titus chraplavě, pokročil dopředu a vtáhl ji do bouřlivého objetí, když zabořil tvář do jejích vlasů. „A je.“

Rozhodnutý, že on má inteligenci aspoň mořského ježka, Alec vzal Carolinu za ruku a chtěl ji odvést ke dveřím ven.

Samozřejmě, že nemohla jít v klidu.

„Ne, počkej,“ řekla a zastavila ho. „Nemůžeš prostě odejít se mnou. Musíš požádat o moji ruku a táta nám musí dát požehnání.“

„Ale já nechci žádat o tvou ruku, lass,“ řekl, usmívajíc se jejímu překvapení. Naklonil se blíž. „Všechno, co chci v tuhle chvíli, je tvé tělo,“ zašeptal, „a opravdu si nemyslím, že to je něco, o co bych měl žádat tvého otce.“ Pokrčil rameny, když všechno, co dělala, bylo, že na něj zírala, a otočil se pryč. „Ok, požádám ho, jestli chceš.“

Chytila ho vzadu za sako jeho smokingu a Alec se nechal odtáhnout do vzdálenějšího rohu místnosti, a vrátil Nicholasovi jeho úsměv. „Zbláznil ses?“ zasyčela, když obrátila Aleca tváří k sobě. „Nemůžu prostě utéct s tebou, aniž bych byla vdaná. Jsem princezna, a my nebudeme mít sex před manželstvím.“

Alec si povzdechl, aby zakryl úsměv. „Musíš se rozhodnout, jestli jsi, Jane Smithová, nebo Princezna Carolina, abych zůstal v obraze.“

„Zatraceně, jsem oboje,“ odsekla, a vážně si dupla nohou – a pak málem spadla, když se jí zlomil podpatek.

Alec ji chytil se smíchem a zvedl ji do náruče. „Takže, byl tohle Carolinin záchvat vzteku?“ zeptal se, kráčejíc směrem ke dveřím. „Protože si myslím, že Jane, by se místo toho ohnala.“

„Och, podívej se, manželi,“ řekla Rana dost vesele, když jí míjel, stále v manželově náruči, „už se hašteří přesně jako starý manželský pár.“

„Počkat,“ řekl Nicholas a Alec se k němu otočil, aby viděl, jak udělal krok dopředu a pokývl k Janině noze. „Možná by ses chtěla zbavit toho sledovacího zařízení.“

Jane, zalapala po dechu a začala se kroutit, a když ji Alec nedal dolů, konečně se otočila a praštila ho do ramene. A když to nefungovalo, vytáhla si šaty nad koleno, mávla nohou s náramkem a podívala se na otce. „Tati, musíš mi sundat tu zatracenou věc. Mami, ať mi ji dá pryč,“ požádala v zavrčení, a mávla nohou znova, když Titus jednoduše stál a spekulativně se díval na Aleca.

Zatraceně, nerad vytahoval trumfy, pokud to nebylo nezbytně nutné.

„M-mami,“ zopakovala Jane, tentokrát šeptem prosila, když Rana jednoduše sklopila pohled – ale Alec stihl zahlédnout nejistotu v jejích očích. „Mackie, prosím; sundej to ty.“ Otočila se, Jane, aby se podívala přes Alecovo rameno, když se Mac taky nepohnul. „Nicholasi, pomoz mi.“

„Je jen jedna osoba v téhle místnosti, kdo může sundat ten řetízek, Caro,“ řekla Rana a podívala se přímo na Aleca. „Takže uvidíme, jestli budeš v bezpečí pod jeho ochranou.“

Jane, se podívala na Aleca. „Ty ho můžeš sundat?“ Podívala se na Tita. „Ale když jsi mi ho dával před třemi týdny, řekl jsi, že ani sami bohové ho nedokážou zlomit.“

„To nemohou, dcero. Jen smrtelník ho může sundat a jen tehdy, když chápe opravdový zdroj magie.“

Jane, pomalu otočila hlavu k Alecovi, její tvář byla bledá jako padlý sníh a začala se kroutit znova. Přešel ke křeslu a posadil ji, kleknul si a sednul si na paty a zvedl její nohu na své stehno, když vytáhla šaty, aby odhalila kotník.

„S-sundej ho,“ řekla napjatě a zatlačila nohou proti němu, když se nehýbal. „Alecu, jestli ho můžeš sundat, tak to udělej.“ Naklonila se blíž. „Budu volná,“ zašeptala a přitiskal ústa na jeho tvář. „Mám kondom v podprsence a můžeme ho konečně použít.“

Alec sklopil bradu k hrudi a povzdechl si. „Mohl bych ho sundat, ale raději ne.“

Odtáhla se pryč. „Cože? Proč ne?“

Chytil její pěst, mířící k jeho rameni, se smíchem. „Protože bych raději, kdyby sis ho sundala sama,“ řekl a vedl její chycenou ruku dolů k jejímu kotníku. Pokývl jejímu překvapení. „Pokud se opravdu chceš cítit svobodná, lass, pak se budeš muset osvobodit sama.“

„Ale já nemůžu,“ odsekla, natáhla se dolů a strčila do jemného pouta, jen aby najednou ztuhla. „Počkat; jak vůbec víš, že ho můžeš sundat?“ zeptala se a její pohled přejel přes Aleca nejdřív k jejímu otci, pak tam, kde stál Nicholas a pak zpátky k Alecovi, když se naklonila blíž a pohled v jejích očích, ho donutil se odtáhnout. „Udělali jste vy muži, nějakou dohodu za mými zády?“

„Přísahám, Jane, že ne,“ řekl a zavrtěl hlavou. „A ohledně toho, jak to vím,“ pokračoval s pokrčením ramen, „opravdu jsem jen hádal, na základě něčeho, co mi řekl tvůj otec, stejně jako toho, co zmínila tvá matka.“ Odfrknul si. „Vy lidi, máte špatný zvyk, chodit okolo horké kaše, místo abyste to řekli přímo.“

Alec slyšel další odfrknutí, přicházející někde z blízkosti Nicholase.

„Co ti řekli?“ zeptala se, Jane.

„No, když jsem si stále stěžoval, že vy všichni nemáte existovat, protože jste mýty, oni více méně, se mnou souhlasili. Ale pak mi tvůj otec vysvětlil, že lidstvo vytvořilo různá božstva, až do existence, což v podstatě udělalo bohy reálnými.“

Jane, spustila šaty s vlastním odfrknutím.

„A,“ pokračoval Alec, a vyhrnul jí šaty zpátky nad kolena, „něco, co mi řekl předtím, konečně dalo smysl. Tvůj otec řekl, že je omyl, že čarodějové drží všechnu moc, když to člověk, který chápe zdroj téhle moci, je ten, kdo je opravdovou sílou, se kterou se musí počítat. A tvá matka řekla, že i strach je mýtus.“ Stáhl jí zničenou botu a zvedl její nohu a prsty přejel přes řetízek. „Nevšimla sis, že ani mocná magie, kterou Nicholas použil k ochraně Nova Mare, mě neudržela venku? A ačkoliv mi Mac dal pár ran, ten den, co pro tebe přišli; nepřemýšlela jsi, proč, když byl tak proti tomu, abys měla cokoliv se mnou, se nevrátil a neskončil to se mnou, nebo mě aspoň neodvezl pryč? Přemýšlej, Jane; je otázka, proč neudělal, nebo nemohl mi nic udělat?“

Znovu se tiše podívala přes jeho rameno, její pohled těkal mezi Macem a Titem, než se podívala zpátky na něj a Alec viděl ten moment, kdy všechno zapadlo na místo, v její vlastní vynikající mysli. „On nemohl,“ zašeptala bez dechu. „A ani táta nemohl udělat víc, než mě od tebe odvézt, ten den. Theurgisté a druidi, mohou použít svou sílu jen ke své obraně, nebo někoho, kdo je přímo ohrožený tělesnou újmou, když Prozřetelnost jim zakazuje zasahovat do svobodné vůle člověka. Ale ani nemohou zasáhnout, když člověk, který dělá škodu, jedná ryze srdcem a ne jen se zlým úmyslem.“ Odfrkla si. „Ta moc není v rukou bohů; je v srdcích smrtelníků. A to je důvod, proč bohové a démoni stále bojují za to, udržet lidstvo v ignoranci, ze strachu, že když budou vědět, že nejsou nic víc, než mýtus, může je to lehce zbavit existence.“

Jane, se podívala na Tita a věnovala mu úsměv, její oči se naplnily hrdostí a pak sklonila úsměv k Alecovi. „A můj otec si vybral být ochráncem lidstva. I přes hrozbu vlastního zmizení, díky smrtelníkům, které zkoušel ochraňovat, táta postavil Atlantidu a vypěstoval Stromy Života, aby udrželi lidské vědění v bezpečí, tak jako jistotu svobodné vůle všech – včetně mé.“ Natáhla se ke svému kotníku a vzala tenké pouto – ale zastavila se a podívala se vzhůru. „Budeš mým přítelem, Alecu?“

Přejel jí palcem po nártu. „Jo,“ řekl chraplavě, „pokud ti nebude vadit, že budeš muset podporovat lyžařského flákače, mimo sezónu.“

„Och, já vymyslím způsob, jak si to zasloužíš,“ řekla, velmi zastřeným hlasem, když se podívala dolů a sklouzla dotekem k malému kameni.

Alec viděl, jak zadržela dech, zaváhala na jeden úder srdce, pak nenuceně vytáhla jeden konec pouta z místa. Narovnala se, se s míchem, když zamávala řetízkem nad hlavou. „Udělala jsem to!“ vykřikla a vrhla se k němu a objala ho pažemi kolem krku. „Děkuji ti,“ zašeptala mu do ucha. „Děkuji ti, že jsi to pro mě neudělal, Alecu.“

„Bylo mi potěšením, lass,“ řekl a také ji objal – jen aby byl najednou odstrčený pryč, když vyskočila na nohy.

Rozběhla se k rodičům, cestou skopla druhou botu. „Mami, podívej, co jsem udělala! Pojď,“ řekla a zvedla lem matčiných šatů, „sundej si svůj taky.“

Rana vytáhla své šaty z Janina sevření a nechala je spadnout zpátky. „Já si nechci ten svůj sundat, Caro,“ řekla a naklonila se ke svému manželovi, s něžným úsměvem, když ji Titus znovu objal. „Budu velmi šťastná, když ho budu nosit ještě dalších několik tisíc let.“ Pokývla na řetízek v Janině ruce. „Ale žena jedenadvacátého století, nepotřebuje magickou ochranu, dcero, jelikož věřím, že ženy dnes, jsou dost schopné, se o sebe postarat samy.“

Hlasité zalapání po dechu, přišlo z druhé strany místnosti a všichni se otočili, aby viděli Olivii, stát ve dveřích s Ellou v náručí. Potom, co téměř hodila Ellu na Nicholase – který najednou vypadal vyděšeně, když to dítě nadšeně zavýsklo, objalo ho malýma rukama kolem krku a dalo mu pusu na tvář – Olivie doběhla k Macovi a postavila se na špičky, aby na něj líp viděla, když ukazovala, na ruku Jane. „Řekla právě tvoje matka Carolině, že nepotřebuje nosit ten náramek, protože moderní ženy jsou schopné se o sebe postarat samy?“

„Neptej se Maca, Olivie,“ řekla, Jane. „Můžeš sundat svůj…“

Opravdu neviděl, že to skončí dobře a tak Alec zvedl, Jane do náruče a kráčel k venkovním dveřím a použil svůj bok, aby je otevřel, pak je kopnutím za sebou zavřel, právě když Kit vystoupil z keřů. „Nech je, ať si to vyřeší a soustřeď se na nás,“ řekl, ačkoliv musel skoro křičet, aby byl slyšet přes její protesty. „Říkala jsi, že máš kondom v podprsence?“ zeptal se, aby odvedl její pozornost – což očividně fungovalo, soudě podle jejího náhlého ztichnutí. Rozhlédl se, až nyní si uvědomil, že dál neplánoval, že bude mít své ruce na Jane. A její šaty nebyly zrovna venkovním oblečením a neměla žádné boty.

„Carolino,“ zavolala Rana, spěchajíc ze dveří – jen aby do nich narazila a donutila Aleca, aby se otočil. „Och. Tady, zapomněla sis svůj batoh, Caro – chci říct, Jane,“ řekla Rana, když hodila batoh na dceřin klín, a přidaná váha donutila Aleca se zaklonit, aby přizpůsobil své těžiště.

Povzdechl si a hádal, že potáhne těžká zavazadla na horu a dolů, znovu. Počkat; ona si přinesla batoh na ples?

Musel upravit své postavení znovu, když se Jane, naklonila, aby sevřela matčinu tvář a políbila ji. „Díky, mami,“ zašeptala. „Uvidíme se za pár dní.“

Kam si zatraceně myslí, že jde? „Kam jdeme?“ zeptal se.

Jane, ho objala paží kolem krku, zatímco držela svůj batoh na klíně u jeho hrudi. „Do pavilonu s bazény.“

„Ty chceš plavat – och,“ řekl, a cítil se hloupější, než mořský ježek. Věnoval Raně zahanbený úsměv, protože se chystal zmizet a pak to dělat, s její dcerou, právě když se dveře otevřely znovu a vyšel Titus, následovaný Nicholasem, který stále držel Ellu – a který stále měl její malé paže kolem svého, stále vyděšeně vypadajícího, mužského krku.

„Ahoj, tati. Ahoj, Nikki,“ zavolala, Jane přes jeho rameno, když Alec vykročil k bazénovému pavilonu – přemýšlejíc, proč ho nikdo nezastavil od útěku s jejich neprovdanou princeznou. Sakra, poslední co viděl, bylo, že všichni usmívali.

„No, to skončilo líp, než jsem předpokládal,“ řekl tak nějak vesele.

„Myslíš?“ řekla, Jane, tak nějak tesklivě, a opřela si hlavu o jeho. „Protože ve většině pohádkových příběhů, které jsem četla tomu andílkovi, je obvykle aspoň nějaké krveprolití, než si princ odnese princeznu.“

Alec viděl slavící lidi u bazénu v pavilonu a tak šel okolo, k boku budovy a pak zastavil u dveří pro údržbu. „Otevři je za mě,“ řekl a sehnul se tak, aby Jane, mohla vzít za kliku. Donesl ji dovnitř a postavil ji na nohy, vzal od ní batoh a hodil ho na sud, pak sevřel její tvář ve svých rukou. „Jsi si absolutně jistá, že víš, co děláš? A jsi si jistá, Jane, že to děláš ze všech správných důvodů? Protože,“ pokračoval a sklouzl palcem na její rty, když chtěla začít mluvit, „jsi teď naprosto volná a už ti nehrozí žádné nebezpečí – od Bohů, nebo diktátorského otce, který by tě nutil se vdát.“

Natáhla se a jemně odstrčila jeho palec pryč. „Chceš mě ze všech správných důvodů, Alecu? Ne proto, že jsem princezna, nebo že jsem bohatá, nebo proto, že mám magickou sílu?“

Zavřel oči a opřel si čelo o její. „Tím mi nepomáháš, lass. Pokud jsi tohle všechno, nemám tě vůbec co chtít.“

„Co kdybych byla obyčejná žena? Chtěl bys mě?“

„Jo,“ řekl napjatě, hlavu stále opřenou o její. „Obyčejnou ženu bych dokonce mohl i milovat, zvlášť pokud by náhodou byla chytrá a drzá a vášnivá a ochotná kvůli mně bojovat s medvědem.“

„Alecu?“

„Ano, Jane?“

„Mrznou mi nohy.“

Odtáhl se zpátky. „Po tom, co jsem právě strávil tři týdny tím, že jsem vyřazoval všechny mé protivníky, mi teď řekneš, že ti mrznou nohy?“

„No, a kdy bych ti to měla říct, až mi začnou odpadávat prsty?“ zamumlala, sáhla pro svůj batoh a rozepnula ho. „Nedělala jsem vyhřívané podlahy v technických místnostech, protože by to bylo plýtvání energií.“ Začala házet džíny, mikinu a krajkové, zářivě červené spodní prádlo na něj, jak všechno postupně vytahovala. Jako další vytáhla něco, co vypadalo jako pár nových pevných bot a hodila je na podlahu, pak se prohrabávala batohem a vytáhla taštičku a dala ji na oblečení, které držel, pak svůj iPad a solární nabíječku, kartáč na vlasy a kámen, který vypadal velmi podobně, jako jeden z těch kamenů, které nahřál a nechal v její posteli, a tlustou, pomačkanou obálku Nova Mare, kterou rychle nacpala zpátky.

„Co to bylo?“ zeptal se Alec, aby zakamufloval své malé pochybení, že nevěděl, že její nohy mrznou.

„Nic důležitého,“ zamumlala a konečně vytáhla ponožky.

„Takže začneme náš vztah tím, že před sebou budeme mít tajemnství?“ odfrknul si. „Slečno Jane Smithová?“

Posadila se na podlahu a natáhla si vlněné ponožky na nohy – aniž by se na něj podívala, jak si Alec nemohl nevšimnout. Ačkoliv si všimnul, že se červená. „Nechám tě to přečíst… potom.“

„Po čem?“

Postavila se a otočila se k němu zády. „Prostě potom, ok? Rozepneš mě?“

Položil všechny její věci na polici, pak jí rozepnul šaty a ušklíbl se, aby zamaskoval svůj šok, když zjistil, že nemá spodní prádlo. „Oblékala ses ve spěchu, dnes večer?“ zeptal se a jeho hlas zněl na něj trochu vysoko.

Nechala své šaty spadnout k nohám, pak z nich vystoupila a otočila se k němu, na sobě nic jiného, než svůj úsměv Jane, tiáru princezny Caroliny, smaragdový náhrdelník a vlněné ponožky. „Jsou podšité, takže dost slušné, a myslela jsem si, že se možná budu převlékat ve spěchu,“ řekla a její hlas mu zněl trochu zastřeně.

„Počkat; kde je ten kondom?“ zeptal se a pohlédl na podlahu. „Nevadí,“ zamumlal a cítil se hloupěji, než mořský ježek, když zjistil, že nemohla nacpat kondom do podprsenky, kterou neměla. Alec popadl její ohnivě červené spodní prádlo, džíny a silnou mikinu z police a hodil to na ni. „Tak si pospěš,“ zavrčel, vzal její ostatní věci a cpal je zpátky do batohu. Zvedl její šaty a pověsil je na věšák na zadní straně dveří,  s dost vystresovaným – nebo možná chlípným – úšklebkem. Pro Kristovy rány, čekal tři týdny, než ji bude mít zase v náruči. „Chtěl bych tady být ráno, abych viděl, jak se pracovníci budou snažit zjistit, jak majitel těchto šatů, šel domů.“

„Ráno budeš zaneprázdněný,“ řekla – znovu zastřeným hlasem – když si přetáhla mikinu přes hlavu, zjevně se cítící stejně, jako on. Posadila se, natáhla si boty a zavázala je, pak se na něj zamračila. „Přinesl sis náhradní oblečení?“

Popadl její batoh, hodil si ho přes rameno a pak ji vytáhl na nohy. „Soustředil jsem se na získání tebe, ne na únik,“ řekl a vedl ji směrem k chodbě, která byla podél místnosti s bazénem.

„Počkej; Kitalanta,“ řekla a zkusila se otočit ke dveřím ven.

Alec ji dál táhnul. „Nemá rád tunely.“ Znovu se usmál. „Nejspíš nás předběhne u tábořiště.“

„Ale my nejdeme do tábořiště,“ řekla a pospíchala před ním, otevřít dveře do místnosti s čerpadly a vtáhla ho dovnitř, než se otočila a objala ho pažemi kolem krku a přitiskla se k němu. „Jdeme do sluje.“