CC - 20. kapitola

Překlad: Luciana

Alec zaklepal na dveře posledního apartmánu a pak vstoupil dovnitř v momentě, kdy se otevřely, takže donutil Nicholase couvnout s tichou kletbou. „Pomůžeš mi vyřešit tenhle nepořádek, který tvůj proslulý rytíř na mě udělal, a já ti řeknu, jak se dostávám na pozemky resortu.“

„Co jsi sakra udělal?“

„Ten chlap krvácel jak zapíchnuté prase, jen z malého zranění.“ Alex hodil sako od smokingu, které držel před sebou, na stůl a Nicholas ztuhnul, když uviděl krev na Alecově košili. „Myslel jsem, že Titus dal nařízení, že Carolinini nápadníci mají přijít neozbrojení,“ pokračoval Alec, a vytahoval si cípy košile z kalhot. „A který idiot si dá dýku bez pouzdra do své šerpy, vůbec, když je zatracený smrtelník?“ Alec svléknul košili, aniž by ji rozepnul. „Nemohl jsem si vzít košili Sira Gartha, protože byla víc zakrvácená, než moje a jediná, kterou měl, která nebyla samá krajka. Neměl bys nějakou, kterou bych si mohl půjčit?“ zeptal se a ukázal na košili od obleku, kterou Nicholas měl na sobě – pod svou bezpečně uloženou zbraní v pouzdře. „Nebo co ostatní nápadníci; Niall mi řekl, že někdo přišel a vzal všem mužům míry na moderní formální oblek. Ten Viking byl v mé velikosti, ne?“

„Kde je Sir Garth teď?“ zeptal se Nicholas a nešel pro tu náhradní košili, jak si Alec nemohl nevšimnout.

„Dává si šlofíka ve svém pokoji. Dokázal jsem zastavit to krvácení, a jelikož ty provazy mu nedávají moc možností pohybu, zjevně se rozhodl, že si raději schrupne, než aby šel na ples.“

„A Niall?“

Alec se usmál, a ukázal zakrvácenou košilí k jihozápadu. „Naposledy, co jsem viděl svého předka, když jsem ho vysadil u domu Matta a Winter Gregorových, dnes ráno, Niall seděl v jejich horké lázni, napájel se pivem a hrál si s tryskami vířivky.“

Nicholas jen zamrkal. „Víš, že stále máš jednoho nápadníka, kterého musíš vyřadit, že jo?“

Alec pokrčil rameny. „Jeho srdce není ve hře, takže si vážně myslím, že to dopadne dobře. Mac, každopádně,“ řekl, hodil svou zničenou košili na zem a šel ke kuchyňskému dřezu, „by mohl být problém.“ Otočil kohoutkem, vzal utěrku ze dvířek trouby a dal ji pod tekoucí vodu. „Myslíš, že Titus bude schopný ho mít pod kontrolou?“ zeptal se, když vyždímal utěrku a otočil se k Nicholasovi. „Nebo s ním budu muset bojovat o povolení tančit s jeho sestrou?“

„Myslím, že by sis měl vzít sebou náhradní košili.“

Alec sebou trhnul a začal otírat cákance krve ze svých kalhot, v naději, že co nedokáže dát pryč, se ztratí v černých vláknech a nebude to vidět.

„Jak ses dostával do resortu, aniž bys byl viděn?“

„Skrz tunely,“ řekl a otočil se, aby zkontroloval bok kalhot a vytíral další místo. Zastavil se uprostřed pohybu, vytáhl malý igelitový sáček, plný blonďatých vlasů, ze zadní kapsy a znovu se usmál na Nicholase, když mu ho hodil. „Můžeš to dát těm dvěma strážcům, z minulé noci a tomu jednomu, co jsem ho svázal, aby mohli dostat tu hromadu peněz, co jsi slíbil za můj skalp.“ Znovu pokrčil rameny. „Šel jsem po nich jen proto, aby si mysleli, že odcházím a přicházím.“

„Jaké tunely?“ zeptal se Nicholas a hodil sáček na linku.

Alec se vrátil k čištění kalhot. „Předpokládám, že je těžké hlídat oblast, když se nikdo neobtěžoval zmínit, že je zde labyrint tunelů, přímo pod tvýma nohama.“ Vzhlédl a znovu se ušklíbl. „A nejsou vytvořené člověkem. Mac sledoval Carolininy návrhy přesně, příhodně vytesal spoustu tunelů od fjordu, aby přivedl trubky k napájení slanovodních bazénů. Pak je tam další změť chodeb, běžících po celém vrcholu hory, mezi hotely a chatami a venkovními budovami, kvůli vedení trubek topení a elektrického vedení do celého resortu. Většina je dost velkých, aby člověk prošel vzpřímeně,“ řekl s pokrčením ramen, „předpokládám, že kvůli obsluze zařízení, stejně jako schování mechaniky.“ Usmál se a zavrtěl hlavou. „Navrhoval bych, aby někdo zamknul mříž dole u fjordu, jako prevenci, aby si kdejaká havěť nezvykla dostávat se sem.“

Nicholas si odfrknul a zamířil do krátké chodby, z obývací místnosti. „Určitě to zahrnu do svého životopisu, když budu žádat o místo ředitele ochranky.“

*****

Pokud Jane mohla, říct, celá původní populace Spellbound Falls a Turtleback Station, stejně jako majitelé sezóních kempů, turisté, kteří měli to štěstí, že navštívili oblast tento víkend, bezpočet zvědavých obyvatel Maine, ochotných podstoupit výlet do divočiny, a malá armáda místních a státních zpravodajských medií, vystoupila z kyvadlových autobusů, které je vozily nahoru na Whisper Mountain, od poledne. Jakmile vystoupili z autobusů, ať muž, žena, nebo dítě, se postavili a zírali na Bottomlesské moře, víc než dva tisíce stop pod nimi, pak se pomalu otáčeli dokola, zkoušeli popadnout dech a prohlíželi Nova Mare.

V devět večer, bylo narváno v bazénovém pavilonu, konferenčním centru, jednom hotelovém segmentu a dvou chatách, které byly otevřené na ukázku, a dokonce i ve stodole, jelikož nikdo nevypadal, že by pospíchal s odchodem. Ačkoliv to mělo pravděpodobně něco společného s neobvykle teplým říjnovým večerem, stejně jako s piknikovými stoly a židlemi a dekami, které byly rozmístěné okolo na veřejném trávníku, spolu se stoly naloženými všemi možnými jídly a pitím. Silnější pití bylo podáváno na strategicky rozmístěných místech, a obsluhovali tam sloužící, číšníky, kteří, jak si Jane pomyslela, vypadali jako zaměstnanci z náhradního domova jejích rodičů, což byla náhodou velká ponorka, schovaná v obrovské jeskyni na konci fjordu – vlastně nedaleko Alecovy soukromé sluje.

Olivie vypadala trochu ohromeně, usoudila, Jane, když podala své matce druhou sklenku vína, pak si usrkla ze své čtvrté sklenice; ale tak, bylo to první plánování její švagrové, čehokoliv s Ranou Oceanovou – která náhodou věděla něco o tom, jak pořádat večírek.

„Vidím, že jsi dokázala přesvědčit Johanna, aby se tu ukázal,“ řekla, Jane, své matce a svou sklenkou vína ukázala, na Vídeňskou versi rockové hvězdy devatenáctého století, který byl oblečený ve své typické bílé, krajkové košili a stál, sledujíc kvarteto, hrající velmi příhodně, Wein, Weib und Gesang.

Rana povytáhla jemné obočí ke svým světle hnědým kadeřím, umělecky naaranžovaným kolem nepříliš nápadné tiáry – která byla jen o trochu zdobenější, než menší princeznovská tiára, kterou měla, Jane, ve svých tmavých kadeřích, padajících jí přes ramena. „A od kdy by si Strauss nechal ujít možnost, slyšet svou kompozici, hranou muzikanty z Atlantidy?“ zeptala se Rana. Zavrtěla hlavou a domýšlivě se usmála. „Nebo ignoroval moji žádost, aby to udělal?“

Jane, si uhladila své, až na zem dlouhé šaty, které také ladily k matčiným, jen byly tmavě zelené, místo kobaltově modré – obě jejich levé paže byly plně zakryté rukávy a pravé paže a ramena odhalená – a rozhlédla se znovu okolo místnosti. Soukromý a více intimní ples, získal místo v recepčním pavilonu, a byl trochu méně přelidněný, ale neméně slavnostní, díky muzikantům a otevřenému baru, v rohu. Mackie seděl a držel princeznu příliš-objímající, ve snaze udržet ji od vyškrábání se přes stůl, aby se dostala k jeho přátelům z Midnight Bay: Kenziemu a Eve Gregorovým a jejich malému synovi, Williamu a Madeline Killkenyovým a jejich malému synovi, zkoušejícímu se doplazit k Elle a Traci Huntsmanovi a jeho novomanželce Fioně a jejich kojencům, dvojčatům, dívce a chlapci.

Williamova sestra, Gabriella, a Rick Lane – který byl taky bratr Maddy – měli paže omotané jeden kolem druhého na tanečním parketu, a jen zdánlivě se pohybovali v rytmu Víno, ženy a zpěv. Ne, že by Rick vypadal, že by se staral, že Johann Strauss byl rockovou hvězdou devatenáctého století, když vypadal jen zaujatý mladou dámou z devátého století, v jeho náruči. Henry, každopádně, vypadal dost znepokojený, že Olivie důvěrně neznala jeden ze Straussových nejpopulárnějších valčíků, stejně jako byl dost odhodlaný naučit svou nevlastní matku, umění řádného tance.

U baru stáli nápadníci Jane, které osobně pozvala její matka, a vypadali, že se cítí nepohodlně ve smokinzích, stejně jako ze skutečnosti, že byli jediní místní, kteří byli pozvaní na soukromý ples, a stále se na Jane plaše usmívali – jeden z mužů na ni vážně mrknul, potom co dopil svůj druhý korbel medoviny.

Rana se naklonila blíž, když si všimla, kam Jane, kouká. „Opravdu jsem si nemyslela, že vážně přijdou,“ zašeptala. „Ale zjevně zmínka, že mám obavy, že nebudeš mít s kým tančit, byla dostatečnou motivací, aby přišli hromadně.“

„On… nemyslím si, že přijde, mami,“ řekla, Jane, s vědomím, že její matka ví, o kom mluví.

Rana se natáhla a sevřela Janinu volnou ruku a stiskla ji. „Bude tady.“ Tiše se zasmála. „Nejspíš se snaží zjistit, jak si uvázat kravatu.“

„Och, Bože, on nejspíš ani kravatu nemá a nepřijde, protože nemá co na sebe.“

Rana znovu stiskla, Jane ruku. „Alec mi nepřišel jako muž, kterého by nedostatek řádného oblečení, zastavil od toho, jít po tom, co chce.“ Raně v očích zajiskřilo světlo lustru. „Je horalského původu, takže bych se nedivila, kdyby se tu ukázal nahý, pokud by si myslel, že to prospěje jeho věci.“

„Kde si myslíš, že je Sir Garth a Niall?“ zeptala se, Jane, bojující s červenáním, když pomyslela na Alecovo nahé tělo, jak se rozhlížela po plesovém sále. Tiše si odfrkla. „Rozuměla bych, že Niall se sem nehrne, ale když jsem viděla Sira Gartha dnes ráno, měl tak triumfální třpyt v očích, že jsem si byla jistá, že tu bude první.“

„Možná se necítil už tak jistý, když viděl další hosty tvého otce, kteří přijeli odpoledne,“ řekla Rana a ukázala ke stolu, kde seděl Titus, s několika moderně oblečenými muži a ženami, kteří viseli na každém jeho slově.

Titus pozval nějaké své blízké známé – většinou královské rodiny – z různých období, datujícíc se až do předbiblických časů, nejen aby ukázal synův epický, magický zázrak, ale také aby je povzbudil, aby začali chodit za Maximiliánem, když budou potřebovat práci theurgista, pokud budou mít nějaký problém.

Její otec je jistě nežádal, aby se přišli podívat na ni, pomyslela si, Jane, a zakryla odfrknutí dalším usrknutím vína. Protože co by mohla obyčejná žena, vědět o nápravě nějaké přírodní katastrofy, o zjištění, proč nějaká zvířata, nebo rostliny najednou umírají, nebo o zastavení nějaké hloupé, nesmyslné války?

A to byl důvod, proč William, Kenzie, Gabriella a Fiona, nebyli jediní cestovatelé časem, účastnící se plesu, ačkoliv byli jediní, kteří trvale žili v tomhle století. Tedy, kromě několika MacKeagových z Pine Creek, sedících s Duncanem a Peg u jednoho z dalších stolů – naproti přes místnost od Mackieho.

Jane, se zakuckala vínem a chytla matčinu paži, právě když ohlušující hromová rána najednou roztřásla vysoká okna pavilonu. Ženy se podívaly jedna na druhou a rozesmály se.

„Svatá Athéno, doufám, že to byl Sir Garth,“ řekla, Jane, „a ne Niall.“

„Je to v pořádku, všichni,“ řekla její matka do, najednou tiché, místnosti. Zářivě se usmála a mávla sklenkou k oknům, otočeným k Bottomless. „Vypadá to, že zaměstnanci, chystající ohňostroj, právě zkazili naše půlnoční překvapení.“

Kvarteto začalo znovu hrát a místnost se rychle znovu naplnila zvukem hovorů.

Jane, sledovala Sama Waterse, jak se odpojil od houfu místních mužů a kulhal směrem k ní. Oliviin otec se zastavil a věnoval Raně hřejivý úsměv a pokývnutí, pak sklouznul pohledem k Jane. „Zatančila by sis s kulhavým, starým mužem, Carolino?“ zeptal se a natáhl ruku.

Jane, podala svou sklenku matce, vzala ho za ruku a nechala se jím odvést k méně zaplněné části tanečního parketu. „Vypadáš velmi jako princezna, dnes večer… Jane,“ řekl a podíval se nahoru na její tiáru v jejích vlasech, když dala jednu ruku na jeho rameno a druhou do pasu. Usmál se. „Což je zastrašující pro matčiny osobně pozvané taneční partnery. Všichni strávili poslední hodinu snahou prolít dost alkoholu na kuráž, přes své krční mandle, aby dostali odvahu aspoň přijít a promluvit na tebe. A chudák Ray – to je ten s tou hůlkou – se snaží zjistit, jak držet oboje, ji i tebe a tančit ve stejnou dobu.“

„Až skončíme, můžeš mě tam přivést a já je požádám o tanec.“ Jane, sebou trhla. „Vypadá to, že nemám žádné způsoby, když jsem se jim měla představit už dávno.“

Sam se rozhlédl, pak ji přitáhl blíž. „Alec před pár dny přišel do města a požádal mě, abych měl pro tebe připravenou novou identitu, dnes večer. Je to…“

„Alec pro nás plánuje útěk?“ vyhrkla šeptem a rukou na Samově rameni, mu sevřela sako. „Počkat, jak ví, že jsi mi dělal první identitu?“

Sam si odfrknul. „Ví to už přes měsíc. Zjevně jsi zkoušela volat z jeho satelitního telefonu ten den potom, co tě zachránil a on viděl, že jsi volala do obchodu. Přišel do Inglenook za mnou tu noc, zjistit o co jde.“

Jane, zaváhala uprostřed kroku a Sam klopýtnul, než sám sebe chytil. „Tu noc, co mě nechal ve člunu, šel za tebou? A vy dva jste naplánovali znovu můj útěk?“ řekla přes chuchvalec v krku a chtělo se jí plakat při zjištění, že Alec nepřijde na ples.

„Nemůžu přesně říct, co plánuje, protože ten muž nikdy nehraje s otevřenými kartami.“ Sam pokrčil rameny. „Všechno co vím je, že požádal, abych měl novou identitu pro tebe připravenou dnes večer, ale řekl, že je to jen pro případ, že by plán A nefungoval tak, jak doufá.“

„Jen… jednu identitu? Ne pro něj taky?“

„Jen jednu, Caro,“ řekl tiše a jeho šedé oči se naplnily obavami, když jemně potřásl hlavou. „Hádám, že je to proto, že pokud by plán A selhal, usoudil, že… že by nebyl schopen utéct s tebou.“

Jane, přestala tančit.

Sam se rychle rozhlédl kolem a začali znovu tančit, a něžně se na ni usmál. „Ačkoliv se vsadím, že nebudeš potřebovat novou identitu, když jsem nikdy nezažil, že by MacKeage musel přejít na plán B. Ale,“ řekl s těžkým povzdechem, „pokud ano, pak přísahám, že tahle bude spolehlivá. Ale aby mohla fungovat, musíš se zbavit toho náramku. Zajistil jsem ti let z Mezinárodního letiště v Bangoru, zítra v devět ráno, který tě vezme do Philadelfie, kde si můžeš vybrat jakékoliv letadlo, mířící kamkoliv chceš. Ukázal jsem ti, jak se ztratit v bludišti letů, už minule, když jsi zmizela. Pamatuješ si jak?“

Jane, se naklonila blíž, dokud její tvář nebyla těsně u jeho. „Miluju tě za to, že si děláš tolik starostí, abys mi pomohl znovu, Same, ale já… nemůžu odejít. Chovala jsem se rozmazleně a sobecky minule, a vyhýbala se svým povinnostem.“

„Není sobecké, chtít mít kontrolu nad svým životem,“ zavrčel a sevřel jí bok. „Nevzdávej to ještě s Alecem, ok? Uvidíme, co je plán A, než…“

„Promiňte, ale mohu požádat o tanec?“ zeptal se gentleman, poklepávající na Samovo rameno, ačkoliv pohled měl zamknutý na místě někde za Janinou hlavou.

Sam si povzdechl. „Říkal jsem ti, abys mi dal celý tanec, Nicku,“ řekl, „pak přijít a přerušit mě.“

Jane, políbila Sama na tvář, a otočila se k gentlemanovi. „Představ nás, Same.“

„Carolino, tohle je Nick Patterson. Vlastní Angie Bar a Grill v Turtleback Station. Nicku, tohle je princezna Carolina Oceanová, a vím přesně, že už udělala invalidu z více než jednoho nevychovaného tanečního partnera, těmi čtyřpalcovými jehlami, které má na sobě, takže buď gentleman, nebo budeš kulhat stejně, jako já a Ray.“

To rozhodně donutilo Nicka, se na ni podívat. Jane, chytla svého, zjevně vyplašeného nápadníka a jednoduše s ním začala tančit. „Takže, Nicku, je pravda, že u Angie jsou striptérky každý první pátek v měsíci? A mají ženy dovoleno chodit do tvého baru ten večer?“ roztáhla svůj úsměv, když se na ni podíval a mlčky přikývl. „Aniž by se museli svlékat?“ zašeptala, jen aby sebou trhla, když klopýtl a stoupnul ji na palec.

*****

Svatá Athéno, proč musela matka pozvat tolik místních nápadníků, přemýšlela, Jane, o půl hodiny později, když tančila s místním, číslo osm – a půl, pokud počítala kývání se sem a tam s Rayem a jeho hůlkou. Ale ten jediný, se kterým chtěla tančit, jí odolával.

Jane, vykouzlila další zdvořilý úsměv na tváři a nechala se předat dalšímu chlapovi, který je přerušil, jen aby klopýtla, když známý pár rukou sklouzl po jejích zádech a přitáhl ji k velmi známé hrudi, která vydechla zadostiučiněním. „Kriste, je to ještě lepší, než si pamatuji,“ zamumlal jí do ucha, když bradou přitiskl její hlavu ke své. „Můžeš mi říct, proč proboha, ti tvoje matka pozvala tolik tanečních partnerů? Nesnáším čekat ve frontě.“

Nejistá, jestli mu má vynadat, že jde pozdě, nebo se rozplakat při pocitu jeho paží kolem ní, Jane, se jednoduše k němu přitulila, se spokojeným zasténáním. „Um, měli bychom se aspoň kývat,“ řekla napjatě, „aby to nevypadalo, že tady jen stojíme a snažíme se vymyslet, jak se pomilovat uprostřed místnosti.“

„Nepokoušej mě,“ zavrčel a jeho paže se utáhly, když se začali hýbat. Usmál se. „Prosím, řekni mi, že to je jen víno, ve sklenici tvé matky. Protože když jsem měl naposledy to potěšení z její společnosti, byla trochu opilá.“

Jane, se odtáhla, aby se na něj usmála, ale místo toho zalapala po dechu. „Ty sis ostříhal…“ Zakryl její výkřik tím, že jí přitiskl tvář ke svému rameni. „Vlasy,“ dokončila zamumláním. Zhluboka se nadechla a znovu se narovnala, její oči putovaly po jeho krátkém – ale ne příliš, krátkém – účesu, pak po jeho hladce oholené tváři – které se jednoduše musela dotknout – pak dolů k jeho perfektně uvázané kravatě. Pak se odtáhla víc, aby viděla celý jeho perfektně padnoucí smoking, zakrývající jeho široká ramena a hruď, jeho jemnou, bílou košili a… měl tartanovou šerpu? Vážně jednu vlastnil?

Znovu se usmál a přitáhl ji zpátky k sobě, pak začal opravdu tančit. Ve skutečnosti, ten chlap uměl opravdu tančit. Opravdu, velmi dobře.

Svatá Athéno, tohle potřebovala.

„Vypadám dobře?“ zeptal se, když s ní kroužil po tanečním parketu.

„Vzal jsi mi dech,“ zašeptala bez dechu. „Vypadáš tak… tak…“

„Civilizovaně?“ dokončil za ni a jeho pobavení najednou mizelo, když Jane, zjistila, že pozadu tančí dveřmi ven, aby najednou byla zatlačena stranou a přitisknutá zády ke zdi, Alecovým tvrdým tělem. „Uteč se mnou,“ řekl jí do úst, těsně před tím než jí nedočkavě políbil a vzal jí dech.

Jane, nemohla udržet své ruce od něj, a zjevně on měl co dělat, aby udržel ty své od ní, když najednou zalapala překvapeně po dechu, když sevřel obě její ňadra a přejel palci přes její bradavky – což ho donutilo přitisknout se k ní více intimně, protože se Jane, začala podlamovat kolena, se zasténáním rozkoší.

Dveře se prudce otevřely a bylo to následováno vyštěknutím, „Ty hajzle!“ Alec odstoupil a otočil se, pak ji zády znovu přitiskl ke zdi – což zatlumilo Janino překvapené zalapání po dechu, když viděla Maca stát tady, s čelistí sevřenou stejně silně, jako jeho pěsti. „Dej z ní ruce pryč,“ řekl s tichým vztekem, „a odejdi, než tě zabiju.“

Jane, víc cítila, než viděla, že Alec sáhl do saka smokingu. „Byl jsem pozvaný,“ řekl klidně, když se naklonila tak, aby viděla, že podal pergamenovou obálku jejímu bratrovi.

Mac ji roztrhnul, přečetl kartičku a pak ji hodil na zem. „Matčina pozvánka se nepočítá. Odejdeš odtud, nebo chceš být vynesen?“

Alec sáhl znovu do saka a vytáhl ven další pergamenovou obálku, a pak ji zvedl k Macovi. „Možná, že tahle se bude počítat.“

Jane, viděla, jak její bratr ztuhnul a pomalu si vzal obálku. Otevřel ji a vytáhl kartu, pak zblednul jako duch a prudce pohlédl na Aleca. „Otec tě pozval? Kdy?“

„Před dvěma týdny.“

Jane, cítila, že se jí znovu podlamují kolena. Její otec pozval Aleca, aby přišel do Nova Mare a ucházel se o ni? Před dvěma týdny? Praštila ho zezadu do ramene. „Kde jsi teda byl poslední dva týdny,“ zavrčela, „zatímco jsem se usmívala na tu bandu šašků?“

„Byl jsem obvykle jen pár yardů od tebe a sledoval, jak se na ně usmíváš.“

„Proč jsem se neusmívala na tebe, když ti táta dal požehnání, aby ses o mě ucházel?“

„Já se o tebe ucházel, Carolino,“ řekl, jeho záda ji stále tiskla ke zdi, když stále držel pohled na jejím bratrovi. „Nedostala jsi mé dárky?“

Zalapala po dechu. „Řekl jsi mi právě, Carolino?“ praštila ho znovu do ramene. „Jsem, Jane. Pro tebe jsem… jsem, Jane,“ zašeptala a opřela si čelo o jeho záda. „Chci být, Jane.“

Dveře se znovu rozlétly a Jane, zvedla hlavu, aby viděla matku, jak prudce vešla dovnitř, s otcem hned za ní, následovaní Nicholasem, který pak zavřel dveře a stoupnul si za ně, s pažemi zkříženými na hrudi.