CC - 17. kapitola

Překlad: Luciana

Když najednou zjistil, že jde po stezce sám, Alec zatočil směrem k velkému stromu a stoupnul si za něj, položil si ruku na nůž, jak se rozhlédl kolem, ve snaze přijít na to, proč vlci zmizeli. Zatajil dech, aby mohl lépe poslouchat, až nakonec uslyšel zařinčení udidla, jak kůň zatřásl hlavou, a ten zvuk přicházel z jeho tábořiště, jen sto yardů od něj. Zatraceně. Nevěděl, jestli to, že vlci zmizeli, znamenalo, že návštěvníka znali a nechtěli být viděni s nepřítelem, nebo se rozdělili, aby mu kryli záda. Alec pokračoval stezkou a vešel do tábora, jako by nic, a donutil se nesáhnout po noži znovu, když uviděl bratrského Nicka, sedět na posledním schodu přístřešku.

Ne, že by mu jeho nůž byl něco platný, když ten bastard leštil zatracenou pistoli, velikosti malého kanónu.

„Předpokládal jsem, že mám větší šanci tě najít tady kolem večeře,“ řekl jeho nezvaný host, když Alec zastavil před ním, „když jsi tak zaneprázdněný v noci.“ Strčil zbraň do pouzdra uvnitř bundy, nacpal hadřík do kapsy, když se postavil, sešel dolů ze schodů a natáhl ruku. „Nicholas.“ Usmál se. „Dobrý přítel Jane Smithové.“

„Nicholas čí?“ zeptal se Alec a přijal jeho nabízenou ruku.

„Prostě Nicholas, to stačí,“ řekl a ukončil jejich potřesení rukou. Přešel k ohništi, vyndal kovový zapalovač z kapsy, pak si dřepnul a zapálil oheň, který očividně připravil, zatímco čekal. „Tam u sedla je vak s jídlem od kuchařky tvého strýce,“ řekl, ukázal k svému koni, než přidal pár polínek na praskající oheň. „Jeanine taky poslala nějaké pivo, ale myslím, že bys dal přednost tomu, co je v mé sedlové brašně, místo toho.“ Otočil se, když byl v podřepu a mávnul, aby se Alec šel podívat. „Tvůj předek, Niall MacKeage, to přinesl ze Skotska jedenáctého století, ale Rana si myslela, že bys to mohl ocenit víc, než Titus.“

Alec došel ke koni a sundal vak z hrušky sedla, pak rozepnul sedlovou brašnu, sáhl dovnitř a vytáhl lahev starodávného tekutého zlata. Přešel k přístřešku, vyšel po schodech nahoru, položil vak a skotskou a setřásl svůj batoh.

„Tohle je taky pro tebe,“ řekl Nicholas, sáhl do bundy na druhé straně, než měl zbraň, když došel ke schodům. Jeho ruka se objevila, držící dlouhou obálku, kterou mu podal. „To je od Liny.“ Znovu se usmál. „Viděl jsem ji proklouznout do dílny a jít na toaletu, kterou mají doručovat zítra, a došlo mi, že našla geniální způsob, jak ti poslat zprávu. Ale pak jsem ji viděl, jak se vrátila do toalety o hodinu později, s další obálkou.“ Jeho úsměv se změnil na posměšný. „Tahle je tenčí, než ta první, co si vzala zpět. Pečeť je nezlomená,“ řekl a otočil se pryč, když si Alec vzal obálku. „Takže nevím, jestli je to milostný dopis, přednáška, nebo upřímná prosba, abys zůstal pryč od Nova Mare. Ale jak znám Linu, je to pravděpodobně všechno dohromady,“ dodal přes rameno, když prošel kolem ohně, než se zastavil a složil si paže na hrudi. „Ukaž se, Kitalanto,“ řekl směrem k lesu. „A vy ostatní taky.“

Vlci vstoupili na mýtinu ze šesti různých směrů, hlavy skloněné a ocasy mezi zadníma nohama. Ne, jen pět vlků se ukázalo, takže Alec ztuhnul a skenoval les. Nemyslel si, že by byl u fjordu, když pokaždé chodili v páru. Takže kde zatraceně byl?

Nicholas si dřepnul na paty, když Kit zastavil asi deset kroků před ním. „Titus uznal tvou udatnost, příteli,“ řekl a natáhl ruku, „a obdivuje tvou loajalitu, ke Carolině. Pojď, kosatko. Vypadá to, že sis zasloužil svůj odznak odvahy.“ Pocuchal Kitovi srst, když vlk konečně překonal vzdálenost mezi nimi. „Co to je?“ zeptal se, když sáhnul na copánek Janiných vlasů. Rychle pohlédl na Aleca, než se podíval zpátky na Kita a ušklíbl se. „Předpokládám, že každý bojovník potřebuje svůj symbol, aby mu připomínal, proč je v boji. Ale věz, že to bude peklo, až to uvidí Leviathan. A vy ostatní,“ řekl, postavil se a rozhlédl se, „Měli byste napodobit Kitalantu.“ Když to řekl, setřásl Nicholas bundu, jak přešel zpátky k ohni a posadil se, vlci si lehli raději tam, kde byli.

Ok; zjevně se ten velký bastard usadil na návštěvu. Alec se podíval na tenkou obálku ve své ruce, povzdechl si a nacpal ji do své zadní kapsy, když šel k zadní stěně přístřešku. Vzal dva malé hrnky, cestu ze schodů sebral lahev skotské – znovu prohlédl les, hledajíc šestého vlka – a sedl si na paži daleko od těžce ozbrojeného, dobrého přítele Jane Smithové. Kriste, doufal, že ten chybějící vlk něco nezačne, protože by to opravdu nedopadlo dobře.

„Kromě toho, že dělám poslíčka,“ řekl Nicholas, když Alec nalil skotskou do každého hrnku, „přišel jsem požádat o radu ohledně rozhodnutí, které zkouším udělat.“ Vzal si hrnek, který mu Alec podal, dlouze se napil a otřel si ústa hřbetem ruky. „Kurva, ta je hladká.“ Podíval se na něj a znovu se usmál. „Už vidím, proč tě Lina má tak ráda, MacKeagi, když tě sám začínám mít rád. Sakra,“ řekl s úšklebkem, „jestli mě pokládá za málomluvného, musel jsi být pro ni opravdu osvěžením.“

Alec se napil – zatraceně, jeho předkové věděli něco o skotské – a doplnil svůj a Nicholasův hrnek. „O čem se snažíš rozhodnout?“

Nicholas se díval do praskajícího ohně. „Vypadá to, že budu za devět dní bez práce a snažím se rozhodnout, co udělám se zbytkem života.“ Podíval se na Aleca, jeho mořsky-modrý pohled byl přímý, i přes jeho nedbalé pokrčení rameny. „Jakmile si Lina na plese vybere, už nebude mou… starostí.“

„A pokud si nevybere?“

Zavrtěl hlavou. „Nemá jinou možnost, než si vybrat, což myslím, že ti Titus vysvětlil právě včera večer,“ řekl tiše, a usmál se Alecovu překvapení. „Což je další z mých záležitostí k vyřízení,“ pokračoval tiše. „Titus mě požádal, abych sem přišel a vysvětlil ti, že už nemusíš proklouzávat, abys viděl Carolinu – nebo Jane, jak říkal, že jí stále říkáš – protože jsi vítán, abys přišel do Nova Mare a otevřeně se jí dvořil s ostatními.“

Titus řekl Nicholasovi o jejich pozdně-nočním rozhovoru? „Můžeš se vrátit a říct mu, že děkuji, ale ne, děkuji,“ řekl Alec, což následoval lokem skotské, aby spláchl nepříjemnou pachuť, kterou nápadníci Jane, zanechali v jeho ústech.

Nicholas přikývl. „Myslel jsem si to. Říkal jsem mu, že tvoje, spíše unikátní, dvoření, je stejně efektivnější.“ Jeho pohled najednou ztvrdnul. „Což je důvod, proč jsem i přes rozhovor, který jste vy dva měli, dal svým mužům povolení použít všechny nezbytné prostředky, aby tě zastavili od potulování se do Nova Mare a zpět, v budoucnu.“ A pak se najednou znova usmál. „Těm strážcům, co jsi je svázal v noci, trvalo až do poledne, než se osvobodili. A ačkoliv by to normálně znamenalo okamžité propuštění, nějak jsem dovolil Dantemu, aby mě přemluvil, abych ho nechal zůstat. Tak nebuď překvapený, když bude trochu těžší, se přes něj a ostatní dostat.“

„Předpokládáš, že to mám v úmyslu.“

„Další z mých záležitostí,“ pokračoval, jako by Alec nic neřekl, znovu normálním hlasem, „je varovat tě, co se stalo dnes ráno. Rana se bála, že bys mohl být… naštvaný, když by sis všimnul otisku ruky na Carolinině tváři.“

Alec ztuhnul s drinkem napůl cesty k ústům. „Kdo ji sakra uhodil? Titus?“

Nicholasův pohled zaplál překvapením. „Ne,“ odsekl. „Beduín.“

„A kde je ten bastard teď?“

Nicholas sklopil pohled k svému hrnku a zavrtěl hlavou. „Řekněme, že už nikdy nepoloží ruku na žádnou ženu.“ Dal si další lok skotské a podíval se znovu na Aleca. „Takže, nějaký návrh, co bych měl dělat se svým životem?“ Mávnul hrnkem k fjordu. „Zjistil jsem, že se mi líbí tohle století, se všemi jeho vymoženostmi. A zbraněmi,“ řekl a znovu se usmál, když přitiskl ruku ke zbrani v jeho pouzdře. „A když mi Titus slíbil pytel peněz, a že se můžu rozhodnout, ve kterém století chci žít, snažím se rozhodnout, jestli bych nechtěl zůstat v tomhle.“ Zavrtěl hlavou. „Ale potřebuji najít něco, co mě bude nutit vstát každý den z postele.“

„Proč se nezeptáš Maca?“

„Protože Mac není zrovna moc přístupný, v tuhle chvíli. A jestli si Lina vybere Nialla MacKeage, na plese…“ Podíval se zpátky do svého hrnku. „No, řekněme, že to malé zemětřesení, které Spellbound Falls zažilo před dvěma a půl rokem, bude vypadat jako malý záchvěv.“

„Co má Mac proti Niallovi?“

Nicholas dopil skotskou ze svého hrnku. „Není to přímo Niall, proti komu je, ale jakýkoliv MacKeage, zjevně. Akorát nikdo z nás nemůže přijít na to, proč je tak neústupný v tom, aby si Lina nevzala nikoho z tvého klanu, zvlášť s ohledem na to, jak dobrý přítel je s Duncanem.“ Pokrčil rameny. „Osobně si myslím…“

„Nicholasi? Už jsi skončil s Alecem, protože začínám mrznout.“

Alec ztuhnul, ačkoliv Nicholas se na něj usmál. „Další z mých dnešních poslání,“ řekl ten bastard protáhle, a postavil se. „Pardon, myslím, že jsem zapomněl, že jste tady.“

„Ne, to nezapomněl,“ řekla Rana Oceanová, a vešla na mýtinu, s vlkem číslo šest po svém boku, který mával ocasem, jako zamilované štěně.

Alec se vyškrábal na nohy, se zamumlanou kletbou.

„Zdravím znovu, Alecu,“ řekla, přehodila si kabelku přes rameno a natáhla k němu ruku. „Jsem moc ráda, že jsme vás zastihli dnes odpoledne.“

Přijal nabízenou ruku a lehce se uklonil. „Paní Oceanová.“

Použila jejich potřesení rukou, aby ho dovedla zpátky k ohni. „Slunce zapadá dřív v tuhle roční dobu, takhle na severu, že?“ řekla vesele a konečně ho pustila, aby mohla natáhnout obě ruce nad oheň. „A teplota klesá tak rychle.“ Přešla k bundě, kterou Nicholas hodil na zem a, věnujíc tomu muži omluvný pohled, si na ni sedla a dala si kabelku na klín. Poplácala zem vedle sebe. „Posaďte se vedle mě, Alecu. A prosím, trvám na tom, abyste mi říkal Rana,“ řekla, podívala se na Nicholase výmluvným pohledem, než se znova usmála na Aleca. „Být paní Oceanovou, je opravdu dost unavující a někdy chci být prostě… obyčejnou ženou.“

Janina matka byla asi tak obyčejná žena, jako její dcera, pomyslel si Alec se skrytým odfrknutím, když se posadil vedle ní. „Co takhle vaše veličenstvo, nebo výsosti?“ zeptal se.

S hrůzou se odtáhla. „Ne, to je ještě horší!“ Naklonila se k němu a poplácala ho po paži – a pak nechala svou ruku tam, jak si nemohl nevšimnout. „Pro vás jsem Rana,“ zavrčela – ačkoliv se usmívala. „Trvám na tom.“

Kriste, vážně to nedopadne dobře. „Můžu se zeptat, co vás přivedlo sem ven, v tomhle chladném odpoledni… Rano?“ Kromě toho mě přivést k šílenství tím, jak mi chybí vaše dcera, dodal v duchu. Zatraceně, Jane a její matka by mohly být dvojčata, rozdíl byl jen ve věku. Ne, že by vypadaly úplně stejně, když Jane, vypadala, že zdědila otcovu výšku a oči a tmavé vlasy. Ale jejich způsoby, jako jejich lehce křivý úsměv, nenucená chůze a neskrývaná musím-se-tě-dotknout povaha, byly identické. Zatraceně, dokonce stejně voněly.

Stále s rukou na jeho paži, se Rana podívala přes Aleca, právě když si poslíček začal sedat. „Nicholasi, můžeš přinést jeden z těch šálků, které jsme zabalili, abych mohla okusit trochu toho báječného, horalského zlata, které Niall pozorně přinesl Titovi?“ Naklonila se znovu k Alecovi, když se Nicholas narovnal s hlasitým povzdechem a zamířil ke svému koni. „Kdyby ta věc přišla někam poblíž mého manžela, nikdy byste tu skotskou neviděl,“ zašeptala a věnovala mu skutečný úsměv, Jane.

Ne; rozhodně to neskončí dobře.

„Teď, Alecu,“ řekla, otevřela kabelku a sáhla dovnitř. „Nevím, jestli to víš, nebo ne, ale Olivie a Maximilián chystají soukromý ples, ten večer po celodenním slavnostním otevření hotelu.“ Její ruka se objevila, držící hromádku pergamenových obálek. „A jelikož jsi takhle odříznutý tady v divočině, rozhodla jsem se doručit ti tvou pozvánku osobně, abych se ujistila, že ji dostaneš. Vím, že tu někde je,“ zamumlala a probírala se asi tuctem obálek.

To myslela vážně?

Rozhodně překvapila Nicholase, pokud to, že upustil stříbrný pohár, právě když se sehnul, aby zvedl skotskou, byl náznak. „Co to děláte?“ zeptal se, dřepnul a zíral na ni přes oheň – nebo spíš, na její klín.

Rana zvedla, Jane velmi podobné, perfektně tvarované, obočí. „Doručuji Alecovi pozvánku na ples.“ Mávla obálkami ve vzduchu. „A zítra mi můžeš pomoct jít do města a doruči ty ostatní.“

„Všechny pozvánky byly poslané už před týdny.“

„Ano. No,“ zamumlala Rana a složila obálky do klína, „Olivie a já jsme se rozhodly, že pozveme ještě pár dalších lidí. Možná bych mohla začít znova cítit mé palce, kdybych dostala trochu té skotské k nim dolů, nejlépe přes můj žaludek,“ pokračovala a sklopila pohled k lahvi v jeho ruce. „Takže, Alecu,“ řekla a stočila pozornost zpátky k němu, když Nicholas zvedl stříbrný pohár a otřel ho o košili, než ho naplnil po okraj. „Taky jsem doufala, že byste mi mohl pomoct poznat některé lidi, které Olivie navrhla, které bych – bychom mohli chtít pozvat.“ Začala probírat obálky a četla ručně psaná jména. „Frank Duffy, Charles Vail, Nicholas Patterson, Richard Nason, Michael Byram…“

„Rano,“ přerušil ji Nicholas a podal jí šálek plný skotské, „ví Titus, že tohle děláte?“

Znovu jí vyskočilo perfektní obočí. „A kdy přesně se můj manžel začal starat o detaily nějakého plesu, který jsem chystala – nebo v tomto případě, pomáhám připravit?“

„Od té doby, to tenhle konkrétní ples, byl jeho nápad. Zvete hromadu místních – a předpokládám svobodných – mužů.“

Zvedla šálek v polovičním přípitku a její náhlý zvonivý smích, zasáhl Aleca přímo do hrudi. „No, samozřejmě, že jsou svobodní; to je celý smysl toho hloupého plesu.“ A další poloúsměv se objevil na její tváři. „Jen se ujišťuji, že Carolina bude mít dost mužů… na tancování.“

A tak, jako ho mohl zabít šíp blesku, Alec si uvědomil, kde se Jane, naučila umění, chovat se bezradně. Popadl skotskou, doplnil svůj hrnek, pak doplnil Nicholasův a podal ho, očividně oněmělému muži.

Všichni tři se napili – dlouze a silně.

„Jsem jen devět dní, od odchodu do těžce-zasloužené výslužby,“ zavrčel Nicholas, do ticha, přerušeného jen Rany tichým zalapáním po dechu. „A vy mě pošlete do vyhnanství do nějaké prehistorické pekelné díry.“

„Ne, Nicholasi,“ ujistila ho rychle, a ani kapka bezradnosti nebyla v dohledu. „Já tě nežádám, abys držel to, co dělám, v tajnosti před Titem, nebo Macem, nebo dokonce Carolinou.“ Usmála se – trochu samolibě, pomyslel si Alec. „Vlastně, mám v plánu to Titovi říct dnes večer, po tom, co mám v úmyslu poukázat na to, že muži, které on pozval, vypadají, že padají jako mouchy. Nebo jsi nezaznamenal, že jsem už ne na třech?“

„Dva a půl,“ řekl Nicholas a koutek jeho úst se zkroutil, když sklouzl pohledem na Aleca. „Lina počítá Nialla MacKeage jen jako půlku, protože tvůj předek vypadá víc zamilovaný do tohoto století, než do ní.“

„Ano. No,“ zamumlala Rana, dívajíc se na obálky. „Takže Alecu, co mi můžete říct o Franku Duffym?“ řekla a zvedla obálku. „Olivie říkala, že o něm nejspíš víte víc, než ona, když je to jeden s Duncanových zaměstnanců a žije v Pine Creek.“

Vážně? Ona chce, aby jí pomohl vybrat manžele pro Jane? Alec se podíval dolů na svůj hrnek, aby skryl zamračení. „No, Frank je dost dobrý chlap, pokud vám nevadí, že byl třikrát ženatý a má šest dětí…“

Obálka byla hozena do ohně, než stačil skončit. „A co tenhle gentleman, Charles Vail?“

„Charlie žije tady ve Spellbound Falls, a já s ním strávil víc, než jen pár hodin v jeho člunu na rybách.“ Pokrčil rameny. „Dobrý chlapík z dobré rodiny a silný jako býk.“

Tahle obálka sklouzla do její kabelky. „Nicholas Patterson?“

Alec začal vrtět hlavou, ale pak přikývl. „Určitě bych pozval Nicka, zvlášť pokud chcete oživit párty.“

Zaváhala, pak strčila Nickovu obálku do kabelky. „Richard Nason?“

„Jo,“ řekl Alec s dalším přikývnutím. „A taky Michael Byram. Mike má bratra, kterého byste taky mohli pozvat, pokud nevadí, že mu je skoro čtyřicet.“

Rana sáhla do kabelky, vytáhla pero a malý notýsek a napsala tam, Raymond Byram.  „Udělám Raymondovi jeho vlastní pozvánku, dnes večer, protože si myslím, že každý gentleman zaslouží speciální pozornost, i když jsou ze stejného domu.“ Podívala se na Aleca. „Co dělají bratři Byramovi?“

„Mike je těžař. A Ray byl taky, ale strom, který kácel, na něj před pár lety spadnul a on zůstal částečně invalidní. Peníze z pojistky použil na koupi pontonu a teď dělá okružní plavby pro turisty, po Bottomless.“

Ta ubohá žena se podívala na svůj zápisník a s povzdechem jí poklesla ramena. „Ano. Dobře. Předpokládám, že důležitá věc je, aby měla Carolina široký výběr mužů na… tancování.“

Nicholas se najednou postavil, právě když i vlci vstali. „Zní mi to, jako že nebudete muset čekat se sdělením Titovi, o svém vzrušujícím plánu,“ řekl spíš vesele, právě když Alec uslyšel dusot kopyt, mířících k nim.

Jak zatraceně úžasné, vzhledem k tomu, jak se věci vyvinuly naposledy, když se skupina mužů zastavila na návštěvu. Alec začal vstávat, ale Rana ho chytla za paži a stáhla ho zpátky dolů jednou rukou, i když se druhou natáhla pro lahev skotské. Naplnila svůj i jeho hrnek po okraje, potom zazátkovala lahev a pak ji překvapivě přesně, hodila do lesa, kde spadla do mechu. Ta žena pak zvedla svůj hrnek na přípitek, její zářivě hnědé oči tančily smíchem, když na něj mrkla.

Kriste, Jane, mu chyběla.

Jelikož nebyl takový idiot, jak ho všichni obviňovali, Alec si ťuknul svým hrnkem s jejím, pak zakryl úsměv napitím, když usoudil, že nejbezpečnější místo právě nyní, je sedět vedle manželky krále druidů. Jeho rozhodnutí bylo posíleno o deset vteřin později, když Titus přicválal na mýtinu, následovaný třemi muži, a čaroděj vypadl více zlý, než Janin imaginární medvěd.

Ne; tohle vůbec neskončí dobře.

„Máš v úmyslu ji bránit,“ zeptal se Nicholas Aleca přes oheň, jeho pohled také naplněný pobavením, když pokývl k Raně, „nebo se schovat za ni?“

„To záleží na něm,“ řekl Alec, a použil svůj hrnek, aby ukázal na Tita, právě když šest vlků se shluklo na druhé straně u Rany, takže Alec uvažoval, jestli oni ji budou ochraňovat, nebo se schovávat.

„Ženo!“ vyštěkl Titus, když seskočil a kráčel k nim, jen aby prudce zastavil, když bratrský Nick vstoupil před něj, a přiměl Aleca uvažovat, kdo přesně je Nicholas pro Oceanovi, když se ten muž rozhodně nechoval, jako poslíček.

„Nechali jsme vám zprávu, že se vrátíme krátce po setmění,“ řekl Nicholas klidně.

„Jenom jste zapomněli zmínit, kam pojedete,“ zavrčel Titus, zatímco zíral na svou manželku. Stočil pohled na Nicholase. „Je zatraceně dobře, že jsi to řekl svým strážcům.“

„Tite, pamatuješ si Aleca MacKeage, že ano?“ řekla Rana zářivě a vklouzla paží do Alecovy a naklonila se k němu – což ho přimělo přemýšlet, jestli si nevzpomíná, že on a Titus se setkali dost nedávno, což stále mohl prokázat dvěma chybějícími zuby. „Pojď zkusit trochu skotské, kterou mi právě nalil,“ dodala a zvedla stříbrný pohár. „Zjevně Skotové něco vědí o pálení lihovin. Pojď,“ zvala ho sladce, když se Titus nepohnul, „a já ti vysvětlím, proč jsem požádala Nicholase, aby mě sem dneska vzal.“

Alec viděl, jak se starý čaroděj složil, jako domeček z karet, ale ne dřív, než věnoval Nicholasovi poslední pohled, když prošel kolem něj a kráčel k ohni. Vzal si pohár od své ženy, vyprázdnil ho na jedno polknutí a pak si otřel ústa. „Je vážně pěkně hladká,“ řekl napjatě a natáhl pohár k Alecovi, pro zatracené doplnění.

„Pojď si sednout,“ řekla Rana, odstrčila vlky pryč a poplácala zem vedle sebe. „A já ti řeknu o té úžasné myšlence, která mě napadla právě dnes odpoledne,“ dodala a zamávala rukou, plnou obálek, když se Titus nepohnul.

To rozhodně odvrátil jeho pozornost od doplnění poháru. „Co to sakra je?“ zeptal se, posadil se a vyškubnul je od ní.

Začal jednu otevírat, ale Rana mu zakryla ruku. „Ne, nelámej pečeť. Nezbylo mi jich dost, abych je přepsala. Jsou to pozvánky na ples.“

„Kdo jsou ti muži?“ zeptal se a probíral se obálkami, až ztuhnul překvapením a zvedl zmatený pohled k Alecovi.

„Jsou to gentlemani, kteří žijí ve Spellbound Falls a Turtleback Station.“ Rana od něj vzala obálky a opatrně je znovu srovnala do úhledné hromádky. „A někteří jsou z Duncanovy posádky.“

„Ale už jsme poslali otevřené pozvání všem ve městě,“ řekl Titus chraplavě, sledujíc očima hromádku na jejím klíně, „stejně jako všem zaměstnancům. Tak proč dáváš těmto konkrétním mužům ryté pozvánky?“

„Protože chci, aby tito konkrétní muži, přišli na ples. Proto dělám přesně to, co ty, tedy doručuji své pozvánky osobně.“ Poplácala Alecovo koleno, zatímco se stále dívala na svého manžela. „Začala jsem tady s Alecem, protože si myslím, že je důležité, aby Carolina měla široký výběr tanečních partnerů, ze kterých může vybírat.“

Alec se podíval přes rameno, když uslyšel kašel, a viděl Nicholasova ramena se otřásat, když si ten muž pohrával s něčím na jeho sedle. Tři strážci, kteří přijeli s Titem, také sesedli a měli nápadně moc práce s úpravou svých sedel.

Alec vypil zbytek své skotské a pak si stoupnul. „Mohu vás dva pozvat, abyste zůstali na večeři?“ zeptal se, když usoudil, že když nemůže mít Jane, mohl by si aspoň užít bláznivou frašku její matky. Zatraceně, měl slabost pro chytré a drzé ženy. „Nic luxusního, obávám se, ale slibuji, že to bude syté.“ Sklouzl pohledem na Tita. „A myslím, že mám nějaké černé pivo u ledu, v mém chladícím boxu.“

„Moc rádi zůstaneme,“ řekla Rana, právě když Titus začal vrtět hlavou, její oči se třpytily v záři ohně. „Carolina mě ujistila, že kromě toho, že jste skvělý kadeřník, jste taky velmi talentovaný kuchař.“

Teď se rozhodla vytáhnout těch deset dní, co strávil s její dcerou, právě když si všichni společně vedli tak dobře?

Rozhlédla se okolo, po tmavém lese, její oči se rozšířily, když se podívala zpátky na Aleca, s křivým úsměvem – třpyt v očích zesílil. „Ta vůně vařeného jídla, nepřivede zlého, starého medvěda, slídit okolo, že ne?“

Při své příští noční návštěvě Nova Mare, sváže a dá roubík, Jane, a zamkne ji na jejím záchodě – nahou. „Ne, madam,“ řekl a pospíchal k přístřešku, než řekne něco dalšího nemravného.

Nicholas se k němu připojil u bedny s jídlem. „Můžu se zeptat, co to děláš?“

Alec se sehnul a otevřel bednu, vyndal plechovku sušené směsi, vzal dvě šesti balení piva z vaku s jídlem a narovnal se. „Ujišťuji se, že tahle návštěva neskončí dalšími zhmožděnými žebry a vyraženými zuby.“ Strčil piva a sušenou směs k němu. „Tady, to je pro tvé muže.“

Ten bastard se usmál, když bral od Aleca jeho nabídku. „Sorry, příteli, ale zásobování je jídlem a alkoholem, nezpůsobí, že budou jemnější, až tě chytí.“ Jeho pobavení zmizelo. „A ujišťuji tě, že chytí.“

„Určitě mají mé povolení, to zkusit,“ řekl Alec vesele, popadl pánev ze zadní stěny, pak zvedl vak s jídlem a zamířil zpátky ke svým královským hostům na večeři – odhodlaný zajistit, aby tahle návštěva, skončila dobře.

*****

„Můžeš mi říct, co to mělo znamenat?“ zeptal se Alec, a použil pergamenovou obálku, kterou mu Rana právě podala, aby zamával Titovi a strážcům, mizejícím do tmy, Rana jela na koni před svým manželem.

„To byl pokus matky, vypořádat se s mužem, do kterého se její dcera zamilovala,“ řekl Nicholas, zvedl třmen na svém sedle a odkryl podbřišník.

„Jane, není zamilovaná, je jen poblázněná do lyžařského flákače, který s ní jednal jako s obyčejnou, dospělou ženou.“

Nicholas si odfrknul, a utáhnul popruh podbřišníku. „Opakuj si to i nadále, MacKeagi, a možná tomu začneš i sám věřit.“

„Dvě otázky,“ řekl Alec, rozhodl se ignorovat tento komentář, a posunout se dál. „Za prvé, proč Titus prostě nepoužívá magii, aby přišel a odešel?“

Nicholas spustil střmen a otočil se k němu. „Oficiální verze je, že Rana se úmyslně rozhodla, žít jako normální, obyčejní lidé. Ale neoficiálně,“ řekl s úsměvem, „náhodou vím, že skákat po světě a cestovat časem, nedělá Raně dobře na žaludek, takže Titus používá magii, jen pokud opravdu musí, pokud je ona s ním. Další otázka?“

„Oženíš se s Jane a budete žít v tomhle století?“

Nicholas na něj zíral, několik úderů srdce. „Máš sestru, Alecu?“

„Jo, jednu, o pár let mladší, než jsem já.“

„Pak rozumíš mým citům k Lině. A jsem si jistý, že taky rozumíš tomu, že udělám cokoliv, co budu moct, abych se ujistil, že bude v bezpečí a šťastná, jak jen to je možné.“

Jelikož se mu nijak zvlášť nelíbila jeho odpověď, zeptal se Alec na další otázku. „Můžeš mi vysvětlit, proč Titus jednoduše neřekne Raně a Jane, o té narozeninové lhůtě? Obě jsou to silné, inteligentní ženy, takže před čím je ochraňuje?“

Nicholas zaváhal, zkřížil si paže na hrudi a zíral na Aleca, pak si ztěžka povzdechl. „Titus skoro ztratil Ranu, když se Carolina narodila,“ řekl tiše. „Moje matka byla na ostrově porodní bábou a mě bylo jen sedm, tehdy, ale později jsem zjistil, že až do téhle chvíle, Titus nevěřil, že by mohl ztratit Ranu – nebo své děti. Byl tak otřesen tímto zjištěním, že jmenoval mou matku jako osobní rodinnou léčitelku a přestěhoval nás do paláce.“ Usmál se. „Můj otec byl velmi vzrušený, že byl jmenován královským zahradníkem a já dostal okamžitě pokoj vedle Carolinina, spolu s prací, udržet princeznu v bezpečí a šťastnou, až do dne, kdy to předám jejímu manželovi.“

„V sedmi letech?“ řekl Alec nevěřícně. „Stal ses bodyguardem, Jane, zatímco jsi byl ještě stále dítě?“

„Nebylo to moc namáhavé, prvních šest nebo sedm let a bylo mi čtrnáct, když byla Lina dost stará na to, aby se začala potulovat po ostrově.“ Znovu se usmál. „A do té doby se Titus ujistil, abych byl dobře vytrénovaný.“

„To stále nevysvětluje, proč jim to neřekne, a proč se má Jane, vdát.“

„On se bojí, Alecu. Pokud by Rana někdy zjistila, že má dohodu s bohy, aby udržel svou dceru v bezpečí do jejích jednatřiceti, a že za tři měsíce budou moci svobodně pronásledovat Linu, Titus má obavu, že by to na ni mohlo být moc.“

Alec si odfrknul. „Ta žena je asi tak křehká, jako velká stará matka medvědice.“

„Souhlasím. Ale jen pár lidí ví, že Rana je opravdu smrtelná a po tom, co ji málem ztratil při porodu, Titus žije ve strachu, že ani jeho významná moc, nemusí být schopná ji příště zachránit.“ Zavrtěl hlavou. „Pokud by někdo někdy chtěl namalovat portrét, jak vypadá láska, stačí, aby mu Titus a Rana pózovali.“ Usmál se a mávnul k ohni. „Viděl jsi je dnes večer; i po tisících letech jejich manželství, jsou stále zbláznění jeden do druhého, a  jejich největší zábavou je očividně zkusti přechytračit jeden druhého. Musíš uznat, že to, že Rana pozvala své vlastní nápadníky na ples, jen aby prostě něco udělala, bylo geniální.“ Otočil se a nasedl na koně. „Dostalo se ti vzácného zacházení dnes večer, Alecu. Rana jen vzácně zapojuje někoho dalšího, kromě nejbližší rodiny, do svých bitev s Titem, což mi říká jednu, ze dvou věcí. Buď je tak zoufalá, nebo se už rozhodla, že jsi rodina.“

Ale pak Nicholas vystřízlivěl. „Já si vážně nechci vzít ženu, kterou považuji za sestru,“ zavrčel. „A taky doufám, že Lina zůstane v tomhle století. Ale oproti Macovi, já dávám přednost, aby si vzala MacKeage.“ Pokrčil rameny. „Je jedno, jestli to budeš ty, nebo Niall, pokud bude šťastná.“ Naklonil se dolů. „Pokud máš opravdu starost o Linu, nenuť ji, aby se obětovala, ve snaze udržet pozici svého otce, jako krále druidů.“

„Chceš říct, že ona mu opravdu neřekne ne?“

Nicholas se s povzdechem narovnal. „Chci říct, že Lina cítí stejně silnou povinnost, ochraňovat druidy, jako Titus. Ona ví, že Stromy Života jsou všechno, co zajišťuje přežití lidstva, takže ačkoliv neví, proč její otec trvá na tom, aby se vdala, nakonec se mu podřídí. Možná k tobě přišla, jako Jane Smithová, ale v jádru to vždycky bude Princezna Carolina.“ Tiše si odfrknul. „Pokud je něco, co mě Rana a Lina naučily, za těch třicet let, pak to, že muži nemají monopol na čest a povinnost. Oceanovy ženy strávily své životy balancováním na nejisté hranici, ve snaze ctít svou vlastní hodnotu a povinnost vůči lidstvu.“

Pobídl koně směrem ke stezce. „Ožeň se s Linou kvůli mně, MacKeagi,“ řekl ten bastard s podezřele veselým mávnutím, když mizel ve tmě, „a pokud zůstanu v tomhle století, můžeš mi představit svou sestru.“

Alec za ním zíral a bojoval s potřebou zvracet.

Kriste, ona to udělá; Jane, si vezme jednoho z těch zatracených smrtelníků, za devět dní. A i kdyby dokázal dokončit jejich vyřazení do jednoho včas, vezme si prostě poslušně Nicholase – aniž by věděla proč.

Něco silně zatlačilo na jeho nohu a Alec se podíval dolů, aby uviděl Kita, jak na něj zírá, světlo ohně se odráželo v jeho vlčích očích, cop Janiných vlasů, který vypadal trochu roztřepaně, když vlk držel lahev starého tekutého zlata v tlamě.

Alec se otřásl, ve snaze zbavit se toho autobusu, který mu seděl na hrudi, vzal skotskou od Kita a přešel ke ohni. Posadil se, odzátkoval lahev a dal si velmi, velmi dlouhý lok, pak nalil trochu do dlaně a natáhl ji. „Pojď, zasloužíš si to,“ řekl a palcem přejel stranu Kitovy tlamy, jak vlk jemně hltal skotskou. Pak se natáhl, vzal a rozdělal plechovku piva, nalil ji do jeho a Nicholasova hrnku a dal je dvěma zbývajícím vlkům – jelikož další tři následovali Tita a Ranu, když odešli.

Kriste, jeho tábor byl prázdnější, než kdy jindy a až zatraceně moc tichý, bez smíchu Rany – který se stával stále více zvonivým, když se skotská konečně dostala k jejím palcům u nohou. Alec zvedl pergamenovou obálku a zíral na své jméno, napsané smělým, avšak rozhodně ženským písmem, a tiše si odfrknul. Chtěl by být mouchou na zdi ložnice starších Oceanových, aby viděl, jak jejich královská bitva vůlí, probíhá za zavřenými dveřmi.

Tisíce let manželství, řekl Nicholas, a Rana a Titus byli stále šíleně zamilovaní jeden do druhého.

A matka a dcera mohly být dvojčata, jen rozdílného věku.

Zatraceně; Jane, ho neměla co milovat, protože on sakra určitě neměl co myslet na to, že by mohl udělat, cokoliv, jen ne obyčejnou ženu, šťastnou ani deset let, tím méně tisíce.

Alec se naklonil jen tak, aby sáhl do své zadní kapsy a vytáhl dopis, který mu dal Nicholas – který, Jane schovala do toalety. No, ta žena určitě nepostrádala kreativitu, pomyslel si s vážným úšklebkem. Vytáhl nůž a řezem otevřel obálku, vytáhl jednoduchý list papíru s hlavičkou Nova Mare a rozložil ho, a ušklíbl se nad oslovením, napsaným smělým, ženským písmem.

Drahý Idiote,

Zůstaň zatraceně pryč od Nova Mare!

Upřímně,

Carolina Oceanus

P.S.: Děkuji za vrácení VĚTŠINY mých věcí, ale vypadá to, že chybí jedna položka z mé šperkovnice. Ráda bych ji měla zpátky, co nejdřív to bude možné, prosím, když mám naléhavou potřebu ji použít BRZY.

P.P.S.: Och, a děkuji za to úžasné vzdělání, které, jak myslím, se bude hodit velmi BRZY.

Ok, tedy. Zapomeňme na nasraného jejího otce; Jane, byla připravená, nakrmit s ním kosatky.

Ale tak, on jí slíbil, že bude její šampión.

A pokud si pamatuje, on je silný a nebojácný a smrtelný.

Alec složil dopis a strčil ho do obálky s těžkým povzdechem, a hádal, že je čas, shodit zatracený autobus ze své hrudi a začít se ucházet o Carolinu.